|
Ústavní soud rozhodl v senátu
složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Josefa Fialy a Radovana
Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky Kristiny Colloredo-Mansfeldové, zastoupené JUDr. Jakubem
Fröhlichem, advokátem, sídlem Spálená 84/5, Praha 1 - Nové Město, proti
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. února 2017 č. j. 28 Cdo
3893/2016-1536, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. dubna
2016 č. j. 26 Co 421/2015-1503 a usnesení Okresního soudu v Rychnově nad
Kněžnou ze dne 22. září 2015 č. j. 12 C 6/2015-1227, za účasti Nejvyššího
soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Rychnově nad
Kněžnou, jako účastníků řízení, a státní příspěvkové organizace Národní
památkový ústav, sídlem Valdštejnské náměstí 162/3, Praha 1 - Malá Strana,
zastoupené Mgr. Jiřinou Svojanovskou, advokátkou, sídlem Šilingrovo náměstí
257/3, Brno, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se zamítá.
Odůvodnění:
…
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 12. května 2020
Jiří Zemánek v.r.
předseda senátu
Odlišné stanovisko
soudce Jiřího Zemánka ve věci III. ÚS 1283/17
Většinový názor členů III. senátu, vyjádřený v zamítavém nálezu k ústavní
stížnosti stěžovatelky Kristiny Colloredo-Mansfeldové,
se odchyluje od právního názoru Ústavního soudu vysloveného ve věci stejné
stěžovatelky v nálezu ze dne 5. 3. 2014 sp. zn. I. ÚS 2430/13, a proto měla být otázka
prokázání konfiskace majetku jejího otce v době nesvobody (od 30. 9. 1938
do 4. 5. 1945) z důvodů rasové perzekuce jako jedna z podmínek přezkumu
přechodů majetku nastalých mimo rozhodné období (od 25. 2. 1948 do 31. 12.
1989) podle § 3 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních
rehabilitacích, předložena k posouzení plénu podle § 23 zákona č. 182/1993
Sb., o Ústavním soudu.
Podle bodu 36 uvedeného nálezu "K naplnění podmínek § 3 odst. 2 zákona
o mimosoudních rehabilitacích dostačuje, pokud jsou rasové důvody ...
přítomny, i kdyby působily společně s dalšími důvody zášti okupačních
orgánů k perzekvované osobě. Není přitom nutné, ba v rozhodování soudních
orgánů demokratického právního státu by bylo i nevhodné, aby bylo jasně
prokazováno, zda stěžovatelčin otec byl židovského původu ve smyslu
takzvaných norimberských zákonů ... Dostačuje zjistit, zda okupační orgány
mohly takového přesvědčení nabýt. Podstatné tedy je, zda okupační orgány
mohly učinit úvahu, že politické postoje a aktivity stěžovatelčina otce
mohly mít spojitost s jeho rasovým původem, jenž byl tvrzen v uvedeném
německém výmarském historicko-genealogickém kapesním seznamu veškeré
šlechty židovského původu roku 1913, což z tohoto důkazu předloženého
stěžovatelkou činí důkaz zásadní a rozhodující."
Namísto následování tohoto relevantního judikaturního výkladu zmíněného
ustanovení zákona o mimosoudních rehabilitacích Ústavním soudem se
většinový názor III. senátu vrací k - již do určité míry překonanému -
úzkému vymezení podmínek majetkových konfiskací, jichž se dopustily
okupační orgány, podle nálezu ze dne 16. 12. 2004 sp. zn. III. ÚS 107/2004. Ten omezil možnost
přezkoumávání s tím spojených zásahů do vlastnického práva "toliko na
nejextrémnější případy bezpráví" ... "jimiž je nutno rozumět jen
nejkřiklavější formy rasismu, páchané za 2. světové války zejména formou
holocaustu", přičemž perzekuce byla motivována alespoň zčásti, nikoliv
nutně výlučně, důvody rasovými, vedle důvodů jiných, např. zištných.
Odvolává-li se většinový názor III. senátu na vůli "restitučního"
zákonodárce, podle níž nelze odčinit všechny v minulosti způsobené
majetkové křivdy, nýbrž jen křivdy "některé", jakož i na princip
právní jistoty jako základní náležitost demokratického právního státu a
ústavně zaručené právo na ochranu vlastnických poměrů, které nastaly v
důsledku pozdějších majetkových přesunů, pročež "musí být v řízeních
před obecnými soudy prokázáno, že vlastnické právo bylo konkrétní osobě
odňato právě z důvodu její rasové perzekuce" (bod 31.), pak vzhledem k
dostupnosti informace o židovském původu stěžovatelčina otce pro okupační
orgány a k obtížím spojeným s bezprostředním listinným prokazováním rasové
motivace konfiskace jeho majetku po více než 70 letech je takový výklad
naplnění podmínek § 3 odst. 2 zákona o mimosoudních rehabilitacích v
rozporu s principem in favorem restitutionis, jenž - i jako mravní imperativ - ovládá
restituční judikaturu Ústavního soudu od počátku.
Spatřuje-li většinový názor III. senátu v takovém postupu
"ignoraci" zákonem stanovených podmínek a mezí obnovy
vlastnického práva podle restitučních předpisů, která není v souladu s
jejich smyslem a účelem (bod 31.), ale nástrojem obcházení požadavku prokázat
rozhodné skutečnosti, potom nemohu než pokládat takový názor za projev
souhlasu s šikanózní aplikací zákona, který není hoden Ústavního soudu jako
soudního orgánu ochrany ústavnosti podle čl. 83 Ústavy.
V Brně dne 12. května 2020
Jiří Zemánek
|