Filosofie rovnováhy aneb ŘÁD
VÍTĚZNÉ ARMÁDY jako biblický ráj ve světě pro všechny živé tvory našimi vlastními silami jako komentář
Bible, Genesis, kapitola 1-4
Bible kralická
1
1. Na počátku stvořil Bůh nebe
a zemi.
2.
Země pak byla nesličná a pustá, a tma byla nad propastí, a Duch Boží vznášel
se nad vodami.
3.
I řekl Bůh: Buď světlo! I bylo světlo.
4.
A viděl Bůh světlo, že bylo dobré; i oddělil Bůh světlo od tmy.
5. A nazval Bůh světlo dnem, a tmu
nazval nocí. I byl večer a bylo jitro, den první.
6. Řekl také Bůh: Buď obloha u prostřed
vod, a děl vody od vod!
7. I učinil Bůh tu oblohu, a oddělil
vody, kteréž jsou pod oblohou, od vod, kteréž jsou nad oblohou. A stalo se tak.
8. I nazval Bůh oblohu nebem. I byl
večer a bylo jitro, den druhý.
9. Řekl také Bůh: Shromažďte se vody, kteréž
jsou pod nebem, v místo jedno, a ukaž se místo suché! A stalo se
tak.
10. I nazval Bůh místo suché
zemí, shromáždění pak vod nazval mořem. A viděl Bůh, že to bylo dobré.
11. Potom řekl Bůh: Zploď země trávu, a
bylinu vydávající símě, a strom plodný, nesoucí ovoce podlé pokolení
svého, v němž by bylo símě jeho na zemi. A stalo se tak.
12. Nebo země vydala trávu, a
bylinu nesoucí semeno podlé pokolení svého, i strom přinášející ovoce, v němž bylo
símě jeho, podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že to bylo dobré.
13. I byl večer a bylo jitro, den třetí.
14. Opět řekl Bůh: Buďte světla na
obloze nebeské, aby oddělovala den od noci, a byla na znamení a rozměření
časů, dnů a let.
15. A aby svítila na obloze nebeské, a
osvěcovala zemi. A stalo se tak.
16. I učinil Bůh dvě světla veliká,
světlo větší, aby správu drželo nade dnem, a světlo menší, aby správu drželo
nad nocí; též i hvězdy.
17. A postavil je Bůh na obloze nebeské,
aby osvěcovala zemi;
18. A aby správu držela nade dnem a
nocí, a oddělovala světlo od tmy. A viděl Bůh, že to bylo dobré.
19. I byl večer a bylo jitro, den
čtvrtý.
20. Řekl ještě Bůh: Vydejte vody hmyz
duše živé v hojnosti, a ptactvo, kteréž by létalo nad zemí pod oblohou
nebeskou!
21. I stvořil Bůh velryby veliké a
všelijakou duši živou, hýbající se, kteroužto v hojnosti vydaly vody podlé
pokolení jejich, a všeliké ptactvo křídla mající, podlé pokolení jeho. A viděl
Bůh, že to bylo dobré.
22. I požehnal jim Bůh, řka: Ploďtež se a množte se,
a naplňte vody mořské; též ptactvo ať se rozmnožuje na zemi!
23. I byl večer a bylo jitro, den pátý.
24. Řekl též Bůh: Vydej země duši živou,
jednu každou podlé pokolení jejího, hovada a zeměplazy, i zvěř zemskou,
podlé pokolení jejího. A stalo se tak.
25. I učinil Bůh zvěř zemskou podlé pokolení
jejího, též hovada vedlé pokolení jejich, i všeliký zeměplaz podlé pokolení
jeho. A viděl Bůh, že bylo dobré.
26.
Řekl opět Bůh: Učiňme člověka k obrazu našemu, podlé podobenství našeho, a ať panují nad rybami
mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad hovady, a nade vší zemí, i nad
všelikým zeměplazem hýbajícím se na zemi.
27.
I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej, muže a ženu
stvořil je.
28.
A požehnal jim Bůh, a řekl jim Bůh: Ploďtež se a rozmnožujte se, a naplňte
zemi, a podmaňte ji, a panujte nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i
nad všelikým živočichem hýbajícím se na zemi.
29.
Řekl ještě Bůh: Aj, dal jsem vám všelikou bylinu, vydávající símě, kteráž jest
na tváři vší země, a všeliké stromoví, (na němž jest ovoce stromu),
nesoucí símě; to bude vám za pokrm.
30.
Všechněm pak živočichům zemským, i všemu ptactvu nebeskému, a všemu tomu, což
se hýbe na zemi, v čemž jest duše živá, všelikou bylinu zelenou dal
jsem ku pokrmu. I stalo se tak.
31.
A viděl Bůh vše, což učinil, a aj, bylo velmi dobré. I byl večer a bylo
jitro, den šestý.
2
1. A tak dokonána jsou nebesa a země, i všecko vojsko jejich.
2. A dokonal Bůh dne sedmého dílo své, kteréž dělal; a odpočinul v den
sedmý ode všeho díla svého, kteréž byl dělal.
3. I požehnal Bůh dni sedmému a posvětil ho; nebo v něm odpočinul Bůh ode
všeho díla svého, kteréž byl stvořil, aby učiněno bylo.
4. Tiť jsou rodové nebes a země, (když stvořena jsou v
den, v němž učinil Hospodin Bůh zemi i nebe),
5. I každé chrastiny polní, dříve než byla na zemi, i všeliké
byliny polní, prvé než vzcházela; nebo ještě byl nedštil Hospodin Bůh na zemi,
aniž byl který člověk, ješto by dělal zemi.
6. A aniž pára vystupovala z země, aby svlažovala
všecken svrchek země.
7. I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země, a vdechl v chřípě jeho
dchnutí života, i byl člověk v duši živou.
8. Štípil pak byl Hospodin Bůh ráj v Eden na východ, a postavil tam
člověka, jehož byl učinil.
9. A vyvedl Hospodin Bůh z země všeliký strom na pohledění libý, a ovoce
k jídlu chutné; též strom života u prostřed ráje, i strom vědění dobrého a
zlého.
10. (A řeka vycházela z Eden, k svlažování ráje, a odtud dělila
se, a byla ve čtyři hlavní řeky.
11. Jméno jedné Píson, ta obchází všecku zemi Hevilah, kdež jest
zlato.
12. A zlato země té jest výborné; tam jest i
bdelium, a kámen onychin.
13. Jméno pak druhé řeky Gihon, ta obchází všecku zemi Chus.
14. A jméno řeky třetí Hiddekel, kteráž teče k východní straně
Assyrské země. A řeka čtvrtá jest Eufrates).
15. Pojav tedy Hospodin Bůh
člověka, postavil jej v ráji v zemi Eden, aby jej dělal a ostříhal ho.
16. I zapověděl Hospodin
Bůh člověku, řka: Z každého stromu rajského svobodně jísti budeš;
17. Ale z stromu vědění
dobrého a zlého nikoli nejez; nebo v který bys koli den z něho jedl, smrtí
umřeš.
18. Řekl byl také
Hospodin Bůh: Není dobré člověku býti samotnému; učiním jemu pomoc, kteráž by
při něm byla.
19. (Nebo když byl učinil
Hospodin Bůh z země všelikou zvěř polní, i všecko ptactvo nebeské, přivedl je
k Adamovi, aby pohleděl na ně, jaké by jméno kterému dáti měl; a jak by
koli nazval Adam kterou duši živou, tak aby jmenována byla.
20. I dal Adam jména
všechněm hovadům, i ptactvu nebeskému, a všeliké zvěři polní; Adamovi pak není
nalezena pomoc, kteráž by při něm byla.)
21. Protož uvedl Hospodin
Bůh tvrdý sen na Adama, i usnul; a vyňal jedno z žeber jeho, a to místo vyplnil
tělem.
22. A z toho žebra,
kteréž vyňal z Adama, vzdělal Hospodin Bůh ženu, a přivedl ji k Adamovi.
23. I řekl Adam: Teď tato
jest kost z kostí mých a tělo z těla mého; tato slouti bude mužatka,
nebo z muže vzata jest.
24. Z té příčiny opustí
muž otce svého i matku svou, a přídržeti se bude manželky své, i budou v jedno
tělo.
25. Byli pak oba dva nazí, Adam i žena
jeho, a nestyděli se.
3
1. Had pak byl nejchytřejší ze všech živočichů polních, kteréž byl učinil
Hospodin Bůh. A ten řekl ženě: Tak-liž jest, že vám Bůh řekl: Nebudete
jísti z každého stromu rajského?
2. I řekla žena hadu:
Ovoce stromů rajských jíme;
3. Ale o ovoci stromu,
kterýž jest u prostřed ráje, řekl Bůh: Nebudete ho jísti, aniž se ho dotknete,
abyste nezemřeli.
4. I řekl had ženě:
Nikoli nezemřete smrtí!
5. Ale ví Bůh, že v
kterýkoli den z něho jísti budete, otevrou se oči vaše; a budete jako bohové,
vědouce dobré i zlé.
6. Viduci tedy žena, že
dobrý jest strom k jídlu i příjemný očima, a k nabytí rozumnosti strom
žádostivý, vzala z ovoce jeho a jedla; dala také i muži svému s sebou, a on
jedl.
7. Tedy otevříny jsou oči obou dvou, a poznali, že jsou nazí; i navázali
lístí fíkového a nadělali sobě věníků.
8. A v tom uslyšeli hlas Hospodina Boha chodícího po ráji k větru
dennímu; i skryl se Adam a žena jeho před tváří Hospodina Boha, u prostřed
stromoví rajského.
9. I povolal Hospodin Bůh Adama, a řekl jemu: Kdež jsi?
10. Kterýžto řekl: Hlas tvůj slyšel jsem v ráji a bál jsem se, že jsem
nahý; protož skryl jsem se.
11. I řekl Bůh: Kdožť oznámil, že jsi nahý? Nejedl-lis ale z toho
stromu, z něhožť jsem jísti zapověděl?
12. I řekl Adam: Žena, kterouž jsi mi dal, aby byla se mnou, ona mi
dala z stromu toho, a jedl jsem.
13. I řekl Hospodin Bůh ženě: Což jsi to učinila? I řekla žena: Had mne
podvedl, i jedla jsem.
14. Tedy řekl Hospodin
Bůh hadu: Že jsi to učinil, zlořečený budeš nade všecka hovada a nade všecky
živočichy polní; po břiše svém plaziti
se budeš, a prach žráti budeš po všecky dny života svého.
15. Nad to, nepřátelství
položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono
potře tobě hlavu, a ty potřeš jemu patu.
16. Ženě pak řekl: Velice rozmnožím bolesti tvé a počínání tvá, s
bolestí roditi budeš děti, a pod mocí muže tvého bude žádost tvá, a on
panovati bude nad tebou.
17. Adamovi také řekl: Že jsi uposlechl hlasu ženy své, a jedl jsi z
stromu toho, kterýžť jsem zapověděl, řka: Nebudeš jísti z něho; zlořečená země
pro tebe, s bolestí jísti budeš z ní po všecky dny života svého.
18. Trní a bodláčí tobě ploditi bude, i budeš jísti byliny polní.
19. V potu tváři své chléb jísti budeš, dokavadž se nenavrátíš do země,
poněvadž jsi z ní vzat. Nebo prach jsi a v prach se navrátíš.
20. Dal pak byl Adam jméno ženě své Eva, proto že ona byla mátě všech
živých.
21. I zdělal Hospodin Bůh Adamovi a ženě jeho oděv kožený, a přioděl je.
22. Tedy řekl Hospodin
Bůh: Aj, člověk učiněn jest jako jeden z nás, věda dobré i zlé; pročež nyní,
aby nevztáhl ruky své, a nevzal také z stromu života, a jedl by, i byl by živ
na věky, vyžeňme jej.
23. I vypustil jej Hospodin Bůh z zahrady Eden, aby dělal zemi, z níž vzat
byl.
24. A tak vyhnal člověka a osadil zahradu Eden cherubíny k východní
straně s mečem plamenným blýskajícím se, aby ostříhali cesty k stromu života.
4
1. Adam pak poznal Evu ženu svou, kterážto počavši, porodila Kaina a
řekla: Obdržela jsem muže na Hospodinu.
2. A opět porodila
bratra jeho Abele. I byl Abel pastýř
ovcí, a Kain byl oráč.
3. Po mnohých pak dnech stalo se, že
obětoval Kain z úrody zemské obět Hospodinu.
4. Ano i Abel také obětoval z
prvorozených věcí stáda svého, a z tuku jejich. I vzhlédl
Hospodin na Abele a na obět jeho.
5. Na Kaina pak a na obět jeho nevzhlédl. Protož rozlítil se
Kain náramně, a opadla tvář jeho.
6. I řekl Hospodin Kainovi: Proč jsi se tak rozpálil
hněvem? A proč jest opadla tvář tvá?
7. Zdaliž nebudeš příjemný, budeš-li dobře činiti? Pakli
nebudeš dobře činiti, hřích ve dveřích leží; a pod mocí tvou bude žádost jeho,
a ty panovati budeš nad ním.
8. I mluvil Kain k Abelovi bratru svému. Stalo se pak, když byli na poli,
že povstav Kain proti Abelovi bratru
svému, zabil jej.
9. I řekl Hospodin Kainovi: Kdež jest Abel bratr tvůj? Kterýž odpověděl:
Nevím. Zdaliž jsem já strážným bratra svého?
10. I řekl Bůh: Co jsi učinil? Hlas krve bratra tvého volá ke mně z
země.
11. Protož nyní zlořečený budeš i od té země, kteráž otevřela ústa
svá, aby přijala krev bratra tvého z ruky tvé.
12. Když budeš dělati zemi, nebude více vydávati moci své tobě; tulákem a
běhounem budeš na zemi.
13. I řekl Kain Hospodinu: Většíť jest nepravost má, než aby mi odpuštěna
býti mohla.
14. Aj, vyháníš mne dnes z země této, a před tváří tvou skrývati se budu,
a budu tulákem a běhounem na zemi. I přijde na to, že kdo mne koli nalezne,
zabije mne.
15. I řekl mu Hospodin: Zajisté kdo by koli zabil Kaina, nad tím
sedmnásobně mštěno bude. Pročež vložil Hospodin znamení na Kaina, aby ho žádný
nezabil, kdo by jej koli nalezl.
16. Tedy odšed Kain od tváři Hospodinovy, bydlil v zemi Nód, k východní
straně naproti Eden.
17. Poznal pak Kain ženu
svou,
kterážto počala a porodila Enocha. I stavěl město, a nazval jméno města toho
jménem syna svého Enoch.
18. I narodil se Enochovi Irád, a Irád zplodil Maviaele, Maviael
pak zplodil Matuzaele, a Matuzael zplodil Lámecha.
19. Vzal sobě pak Lámech dvě ženy; jméno jedné Ada, a jméno
druhé Zilla.
20. I porodila Ada Jábale, kterýž byl otec přebývajících v
staních a stádo pasoucích.
21. A jméno bratra jeho Jubal; ten byl otec všech hrajících na
harfu a nástroje hudebné.
22. A Zilla také porodila Tubalkaina, kterýž byl řemeslník
všelikého díla od mědi a od železa. Sestra pak Tubalkainova byla Noéma.
23. I řekl Lámech ženám svým, Adě a Zille: Slyšte hlas můj, ženy
Lámechovy, poslouchejte řeči mé, že jsem zabil muže k ráně své a mládence k
zsinalosti své.
24. Jestližeť sedmnásobně pomštěno bude pro Kaina, tedy pro
Lámecha sedmdesátekrát sedmkrát.
25. Poznal pak ještě Adam ženu svou, i porodila syna a nazvala
jméno jeho Set; nebo řekla: Dal mi Bůh jiné símě místo Abele, kteréhož
zabil Kain.
26. Setovi pak také narodil se syn, a nazval jméno jeho Enos.
Tehdáž začalo se vzývání jména Hospodinova.
http://www.etf.cuni.cz/~rovnanim/bible/k/Gn4.php : Bible kralická, Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Praha