INDEX

Charitologie

FILOSOFIE ROVNOVÁHY
FILOSOFIE LÁSKY ANEB ŘÁD VÍTĚZNÉ ARMÁDY:

"Všichni živí tvorové ve skutečnosti nejvíc chtějí žít ve světě, kde se budou mít všichni rádi, proto je každý stále povinen působit co možná nejméně smrti a bolesti." Vše ostatní jsou více názory (spekulace).

JUDr. Dalibor Grůza Ph.D.

Vlastním nákladem, Hustopeče, Česká republika, copyleft 2016, korigováno 2022.

Na podporu politické Strany za práva všech živých tvorů www.spvzt.cz

Tato kniha je licencována za podmínek http://creativecommons. org/licenses/by-sa/3.0/deed.cs , licence Creative Commons Uveďte autora/Zachovejte licenci 3.0.

E-mail: ak-gruza@seznam.cz ,

viz též: www.filosofierovnovahy.sweb.cz , www.e-polis. cz , http://youtu.be/YhOv47fQlRU : Můj film česky: Zahájí radikální muslimové brzy atomovou válku? Je evoluce přírody milosrdná? Porážková daň. , http://youtu.be/ibV-Fwh4sUc : Můj film anglicky s multilingual titulky: Will radical Muslims soon start atomic war? Is nature's evolution merciful? Slaughter tax. , www.filosofie.cz/forum/forum.asp?FORUM_ID=3

Můj text zde i na uvedených webech je licencován za podmínek http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/deed.cs licence Creative Commons Uveďte autora/Zachovejte licenci 3.0, copyleft, není-li speciálně stanoveno jinak.

(všechny citáty z Bible v této knize z důvodu autorských práv zásadně v češtině Bible kralická viz http://www.etf.cuni.cz/~rovnanim/bible/k/1K15.php : Bible kralická, Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Praha či z BIBLE PÍSMO SVATÉ STARÉHO A NOVÉHO ZÁKONA |včetně deuterokanonických knih|, Český ekumenický překlad, ČESKÁ BIBLICKÁ SPOLEČNOST, 1995, viz www.biblenet.cz , v angličtině King James Version http://www.biblegateway.com/ )

Obsah:

Dotazník na definici lásky ve Vámi zastávaném světonázoru z hlediska vědy o lásce (charitologie) … 5

1) 05/03/2016 Konflikt masožravých a býložravých živých buněk v lidském těle. … 23

2) 06/03/2016 Omezení charitologie jako exaktní, tj. měřitelné vědy. … 23

3) 07/03/2016 Touha ale nevíra v moc charity u téměř všech živých tvorů. … 23

4) 13/03/2016 Jak se islám zřejmě snaží eliminovat z muslimské populace genetickou informaci homosexuality, resp. zženštilosti mužů a vychovávat z muslimských mužů vysoce maskulinní bojovníky. Dle charitologie v této souvislosti základní otázka zní: vládne světu a přírodě křesťanská láska (tj. charita) či predace? … 23

5) 15/03/2016 Dějiny židovství, křesťanství a islámu ve světle základní dějinné otázky z hlediska Filosofie rovnováhy a charitologie, která zní: Vládne světu a přírodě křesťanská láska (tj. charita) či dravost (tj. predace)? … 24

6) 25/03/2016 Vládne mužův mozek nad jeho spermiemi nebo jeho spermie vládnou nad jeho mozkem? … 33

7) 04/04/2016 Komentář Biblické knihy Jób dle Filosofie rovnováhy a fiktivní dopis Hospodina dnešnímu trpícímu Jóbovi dle Filosofie rovnováhy k důvodu jeho utrpení. … 34

8) 03/04/2016 Otázka dualismu dobra a zla ve světě z hlediska charitologie. … 37

9) 16/04/2016 Modloslužebnictví. … 37

10) 16/04/2016 Psychoanalýza Freud versus Jung. … 38

11) 17/04/2016 Konec Vesmíru, atomová válka na Zemi a obecná teorie relativity Alberta Einsteina dle Filosofie rovnováhy. … 40

12) 25/04/2016 Počátek spásy nebo konce světa při prezidentských volbách v dnešním Rakousku dle Filosofie rovnováhy. Nacismus jako důsledek křesťanské a židovské hereze? … 41

13) 28/04/2016 Lichva, zejména v České republice. … 43

14) 30/04/2016 Integrované rostlinné zemědělství nebo ekologické bio rostlinné zemědělství v České republice dle Filosofie rovnováhy. … 47

15) 03/05/2016 Můj vztah k masožravcům a býložravcům dle Filosofie rovnováhy. … 48

16) 05/05/2016 Zabíjení zvířat v hinduismu a buddhismu dle ověřených pramenů (tj. novinky.cz , Hnutí Hare Krišna, vyzivaspol.cz , Alexej Pludek: Rádce velkých rádžů atd.) … 51

17) 08/05/2016 Mé řešení problému neplodnosti mé dosavadní snoubenky. … 54

18) 08/05/2016 O historicitě Ježíše z Nazaretu, zřejmě Krista a o celoživotním panenství jeho matky Marie, případně o celoživotním panictví jeho otce Josefa. … 56

19) 10/05/2016 Milosrdné množení masa, jmenovitě mrtvých ryb k nakrmení zástupů Ježíšem z Nazaretu, zřejmě Kristem dle moderní exaktní vědy. … 57

20) 12/05/2016 Muslimové jako bič Boží dle Abú Bakra (asi 573 Mekka – 23. srpen 634 našeho letopočtu Medína) prvního chalífa po Muhammadovi, dle Filosofie rovnováhy trestající křesťany a židy zejména za současné křesťanské a židovské porážkové průmyslové zemědělské velkochovy – současné koncentrační tábory zde mučených zvířat … 58

21) 13/05/2016 Pravděpodobnosti konce či záchrany Západní racionální civilizace a vítězství či naopak racionalizace primitivních pudů na Zemi. … 61

22) 21/05/2016 Prorok Muhammad čili živý proti křesťanskému Mahomet či Mohamed čili mrtvý … 61

23) 28/05/2016 Proč je lepší jíst postupně pouze určité rostlinné plody a určitá rostlinná semena, a proč je lepší jíst pouze v krajní nouzi zásadně postupně pouze určitá vejce, určité chcípliny i zvířat, určitou krev, části tím neusmrcených určitých celých rostlin či pak buď jiné části určitých rostlin nebo celé určité rostliny či teprve pak určité mléko a o příčině pravděpodobného vyvraždění Kanaánců včetně jejich žen i malých dětí v knize Jozue ze strany židů a o správném zřejmě mongolském způsobu chovu mléčného dobytku. …74

24) 04/06/2016 Má Ďáblologie podle mé osobní dosavadní životní zkušenosti, tj. starozákonní Jahve jako Satan, tj. Satan jako obojí pokušitel a kat všech živých tvorů i židů (tj. i vůči židům mluvící částečně pravdu a částečně lži) a ve všem tomto zcela sloužící novozákonnímu charitnímu jedinému Bohu, komunismus, o ženách jako nástroji Ďábla, tj. Satana či proč např. i hinduisté pravděpodobně veřejně lžou o zabíjení zvířat. … 76

25) 19/06/2016 O základní metafyzické otázce, zda je možno zabít Satana čili Ďábla čili smrt, a dále o vyvlastnění bez náhrady čili komunismu a o novodobém Státu Izrael a o muslimských Palestincích a dále o nejpopulárnějších současných českých politicích Miloši Zemanovi, Andreji Babišovi a Karlu Schwarzenbergovi a o vyhnaných českých sudetských Němcích a o možná židovským Andrejem Babišem ovládnuté české politické Straně zelených a o rakouských prezidentských volbách v roce 2016. … 81

26) 30/06/2016 (Matematická definice Biblického Boha) … 86

27) 06/07/2016 Zřejmě jediná možná (i Biblická) spravedlivá filosofie masožravců, resp. i všech ostatních predátorů a dále o správném výkladu židovských a křesťanských Biblických zákonů spravedlivého boje aneb o jediné skutečné křesťanské církvi, tj. o jediném skutečném křesťanském společenství dle Filosofie rovnováhy a zřejmě i dle Ježíše z Nazaretu, zřejmě Krista aneb pokračování č. 2 mého článku: „Počátek spásy nebo konce světa při prezidentských volbách v dnešním Rakousku dle Filosofie rovnováhy. Nacismus jako důsledek křesťanské a židovské hereze?“ … 89

28) 15/07/2016 Moje osobní dosavadní životní zkušenost a vztah k židům … 103

29) 21/07/2016 Poznámky k Biblickému Starozákonnímu králi Davidovi z hlediska Filosofie rovnováhy a zřejmě smlouva Krista, zřejmě Ježíše z Nazaretu a Ďábla, tj. Biblického Satana o rozdělení vlády nad světem v době tohoto krále Davida a v době vzniku protestantství a v současnosti a zřejmě její podstatný obsah. … 104

30) 07/08/2016 Svědkové Jehovovi a Filosofie rovnováhy. … 129

31) 07/08/2016 Andělé a démoni. … 130

32) 07/08/2016 Funkce živých tvorů před smrtí (např. Biblických Adama i Evy) v posledním soudu. … 131

33) 09/08/2016 Proti organickým (tj ekologickým, tj bio) potravinám, tedy proti možné otrocké práci ve stylu německých nacistů nebo proti možné ortodoxní židovské provokaci a o zotročení českého státu ze strany ortodoxních židů přes lichvu jako během vlády ortodoxního žida Josefa ve starověkém Egyptě, viz Bible, Starý zákon, kniha Genesis, kapitola 47, verš 13-26? … 131

34) 12/08/2016 Proč český vládní návrh, který předkládají ministr spravedlnosti české vlády Robert Pelikán (ANO, tj. politické hnutí Akce nespokojených občanů 2011) společně s dalším ministrem české vlády Jiřím Dienstbierem (ČSSD, tj. Česká strana sociálně demokratická) a o jehož schválení by Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky měla rozhodovat 5. září 2016 a který umožní přiosvojit si dítě homosexuálního partnera i homosexuálním mužem, (tento návrh) ohrozí s relativně vysokou pravděpodobností v krizových situacích život tohoto dítěte. Otevřenou podporu tomuto návrhu vyjádřili z vrcholných představitelů České republiky (tj. jednoho z evropských států) Andrej Babiš (ANO), Dan Ťok (ANO), Jiří Dienstbier (ČSSD), Karla Šlechtová (ANO), Kateřina Valachová (ČSSD), Lubomír Zaorálek (ČSSD), Michaela Marksová (ČSSD), Richard Brabec (ANO) a Robert Pelikán (ANO) a Jiří Dienstbier. …133

35) 22/08/2016 Otázka z evoluční biologie z Biblického hlediska: Mohli se v minulosti zkřížit a mít společné potomky masožravý tyrannosaurus a býložravý Brontosaurus? … 134

36) 14/09/2016 O pekle hříšných lidí v tomto světě … 135

37) 22/04/2017 Problém římskokatolického křesťanského náboženství a předmanželského sexu … 136

38) 27/05/2017 Proč si ženy vybírají muže s raubířskými geny? … 138

39) 03/06/2017 Evoluční teorie a úspěch na sňatkovém trhu a při oplodnění? … 138

40) 05/06/2017 Teorie úspěšné firmy z hlediska Filosofie rovnováhy … 139

41) 28/06/2017 Jak udělat z ortodoxního Izraele více neortodoxní Izrael … 139

Dodatky Filosofie rovnováhy aneb ŘÁD VÍTĚZNÉ ARMÁDY jako biblický ráj ve světě pro všechny živé tvory našimi vlastními silami jako komentář Bible, Genesis, kapitola 1-4 … 141

Dotazník na definici lásky ve Vámi zastávaném světonázoru z hlediska vědy o lásce (charitologie)

Váš světonázor: křesťan, muslim, žid, hinduista, buddhista, jiná víra, vyplňte jaká: , ateista, fašista či jiná pravicová diktatura, komunista či jiná levicová diktatura, pravicový liberální demokrat, středový liberální demokrat, levicový liberální demokrat, evolucionista, nikoliv darwinista, darwinista, kreacionista

Jako filosof a zároveň právník si kladu za cíl založit vědu o lásce (charitologii), z tohoto důvodu Vám předkládám následující dotazník, který má zjistit Vaši definici lásky(charity) jako zástupce určitého světonázoru. Anonymně vyplněný dotazník prosím zašlete k možnému zveřejnění na zakladatel@spvzt.cz . (blíže viz www.spvzt.cz , www.filosofierovnovahy.sweb.cz , www.spvzt.cz )

Výsledky dotazníku hlavních světonázorů dle mých teoretických předpokladů

Bez ohledu na váhu zásluh o menší obě smrt a bolest a bez ohledu na odpovědnost za větší obě smrt a bolest zvýhodnění (upozadění) ve vztahu k působení větší oběma smrti a bolesti různým živým tvorům oproti jiným živým tvorům podle hlavních lidských světonázorů
Víra od nejnovější po nejstarší:	Filosofie rovnováhy	muslim	buddhista	římskokatolický křesťan	žid	hinduista
1) Vám jako člověku oproti ostatním lidem	Ne	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ne	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest
2) Vám a Vaší nejbližší rodině oproti ostatním lidem	Ne	Ne	Ne	Ne	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ne
3) Vám a příslušníkům Vašeho pohlaví z Vaší nejbližší rodiny oproti příslušníkům jiného pohlaví z Vaší nejbližší rodiny	Ne	ANO tj. žen / Nejvýše o málo větší obě smrt a bolest	Ne	Ne	Ne	Ano, tj. mužů / Nejvýše o obrovsky větší obě smrt a bolest
4) Vám a Vaší nejbližší rodině a Vašim vzdálenějším příbuzným oproti ostatním lidem	Ne	Ne	Ne	Ne	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ne
5) Vám a Vašim bližním lidem oproti ostatním lidem	Ne	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ne	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest
6) ostatním lidem oproti Vašim nepřátelům-lidem	Ne	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ne	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest
7) Vašim souvěrcům oproti Vašim jinověrcům	Ne	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ne	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest
8) Vašim souvěrcům - Vašim přátelům oproti Vašim souvěrcům a zároveň Vašim nepřátelům - nikoliv Vašim příbuzným	Ne	Ne	Ne	Ne	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest
9) příslušníkům Vaší národnosti – nikoliv Vašim příbuzným a nikoliv Vašim nepřátelům oproti příslušníkům jiné národnosti - nikoliv Vašim příbuzným a nikoliv Vašim nepřátelům	Ne	Ne	Ne	Ne	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest
10) příslušníkům Vaší rasy - nikoliv Vašim příbuzným a nikoliv Vašim nepřátelům oproti příslušníkům jiné rasy - nikoliv Vašim příbuzným a nikoliv Vašim nepřátelům	Ne	Ne	Ne	Ne	Ano/O různě větší obě smrt a bolest/Ne	Ano/O různě větší obě smrt a bolest
11) příslušníkům Vaší barvy pleti - nikoliv Vašim příbuzným a nikoliv Vašim nepřátelům oproti příslušníkům jiné barvy pleti - nikoliv Vašim příbuzným a Vašim nepřátelům	Ne	Ne	Ne	Ne	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest
12) příslušníkům Vaší sociální vrstvy (třídy) - nikoliv Vašim příbuzným a nikoliv Vašim nepřátelům oproti příslušníkům jiné sociální vrstvy (třídy) - nikoliv Vašim příbuzným a nikoliv Vašim nepřátelům	Ne	Ne	Ne	Ne	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest
13) Vašim přátelům-jiným živým tvorům než lidem oproti Vašim nikoliv přátelům-lidem	Ne	Ne	Ne	Ne	Ne	Ano, tj. kráv/Nejvýše o obrovsky větší obě smrt a bolest
14) Vašim přátelům-jiným živým tvorům než lidem oproti ostatním lidem- přátelům	Ne	Ano, tj. prasat / O různě větší obě smrt a bolest	Ne	Ano, tj. psích a kočičích obou samců a samic / Nejvýše o obrovsky větší obě smrt a bolest	Ano, tj. prasat / O různě větší obě smrt a bolest	Ano, tj. krav /Nejvýše o obrovsky větší obě smrt a bolest
15) lidem oproti jiným živým tvorům než lidem	Ne	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ne i Ano /O různě větší obě smrt a bolest
16) lidem oproti zvířatům	Ne	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ne s výjimkou působení menší obou smrti a bolesti krav
17) lidem oproti ostatním savcům (tj. zvířatům-např. savcům)	Ne	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ne s výjimkou působení menší obou smrti a bolesti krav
18) lidem a ostatním savcům oproti ptákům (tj. také zvířatům)	Ne	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ne s výjimkou působení menší obou smrti a bolesti krav
19) lidem a ostatním savcům a také ptákům oproti plazům a plazům podobným zvířatům jako např. zásadně obojživelníkům	Ne	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ne s výjimkou působení menší obou smrti a bolesti krav
20) lidem a ostatním savcům a také ptákům a také plazům a plazům podobným zvířatům jako např. zásadně obojživelníkům oproti rybám a rybám podobným zvířatům jako např. zásadně obojživelníkům a jako hlemýžďům a jako medúzám a jako krabům a také rakům	Ne	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ne s výjimkou působení menší obou smrti a bolesti krav
21) lidem a ostatním savcům a také ptákům a také plazům a také rybám a všem jim i lidem podobným zvířatům oproti hmyzu a živočichům jim podobným a jim podobným stromům a těmto stromům podobným rostlinám	Ne	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ne s výjimkou působení menší obou smrti a bolesti krav
22) lidem a ostatním savcům a také ptákům a také plazům a také rybám a obojživelníkům a a hmyzu a všem jim i lidem podobným živočichům a jim podobným stromům a těmto stromům podobným rostlinám oproti ostatním oběma stromům a stromům podobným rostlinám, např. také některé keře	Ne	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano s výjimkou obou stromů a stromům podobných rostlin /O různě větší obě smrt a bolest
23) lidem a ostatním savcům a ostatním zvířatům a od zvířat nikoliv velmi odlišným jiným živočichům a stromům a stromům podobným rostlinám oproti květinám a květinám podobným rostlinám, např. také keře a také oběma řadě hub a řasám	Ne	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano s výjimkou obou stromů a stromům podobných rostlin/ O různě větší obě obě smrt a bolest
24) lidem a ostatním savcům a ostatním zvířatům a od zvířat nikoliv velmi odlišným jiným živočichům a dřevinám a nedřevnatým bylinám a oběma dřevinám a nedřevnatým bylinám podobným oběma rostlinám a popř. houbám oproti ostatním mnohobuněčným organismům	Ne s výjimkou působení větší obou smrti a bolesti všech následujících živých tvorů, jsou-li tito mnohobuněčné organismy, tj. mnoha živočišných spermií a neoplozeného živočišného jednoho vajíčka a živočišné jedné spermie a rostlinných mnoha semen a rostlinného plodu a rostlinného jednoho semena	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano s výjimkou obou stromů a květin a oběma stromům a květinám podobných rostlin / O různě větší obě smrt a bolest
25) lidem a ostatním mnohobuněčným organismům oproti jednobuněčným organismům a virům	Ne s výjimkou působení větší obou smrti a bolesti všech následujících živých tvorů, jsou-li tito jednobuněčné organismy, tj. mnoha živočišných spermií a neoplozeného živočišného jednoho vajíčka a živočišné jedné spermie a rostlinných mnoha semen a rostlinného plodu a rostlinného jednoho semena	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano/O různě větší obě smrt a bolest	Ano s výjimkou mnohobuněčných organismů velmi odlišných od zvířat s výjimkou živočišného jednoho vajíčka / O různě větší obě smrt a bolest

Zjednodušené otázky dotazníku, zaškrtněte, případně doplňte ve formátu docx vhodnou odpověď:

1)

1.1 Považujete za spravedlivé v případě nutnosti ušetřit smrti a bolesti Vás jako člověka za cenu větší smrti a bolesti ostatních lidí?

NE ANO

1.2 V případě, že jste odpověděli ANO na otázku ad 1.1, odpovězte rovněž na otázku: Nejvýše o kolik větší smrt a bolest považujete za spravedlivé v případě nutnosti způsobit ostatním lidem, abyste ušetřili Vás jako člověka smrti a bolesti?

Nejvýše o málo větší smrt a bolest

Nejvýše o hodně větší smrt a bolest

Nejvýše o obrovsky větší smrt a bolest

O libovolně větší smrt a bolest

O různě větší smrt a bolest

2)

2.1 Považujete za spravedlivé v případě nutnosti ušetřit smrti a bolesti Vás a Vaši nejbližší rodinu za cenu větší smrti a bolesti ostatních lidí?

NE ANO

2.2 V případě, že jste odpověděli ANO na otázku ad 2.1, odpovězte rovněž na otázku: Nejvýše o kolik větší smrt a bolest považujete za spravedlivé v případě nutnosti způsobit ostatním lidem, abyste ušetřili Vás a Vaši nejbližší rodinu smrti a bolesti?

Nejvýše o málo větší smrt a bolest

Nejvýše o hodně větší smrt a bolest

Nejvýše o obrovsky větší smrt a bolest

O libovolně větší smrt a bolest

O různě větší smrt a bolest

3)

3.1 Považujete za spravedlivé v případě nutnosti ušetřit smrti a bolesti Vás a příslušníky Vašeho pohlaví z Vaší nejbližší rodiny za cenu větší smrti a bolesti příslušníků jiného pohlaví z Vaší nejbližší rodiny?

NE ANO

3.2 V případě, že jste odpověděli ANO na otázku ad 3.1, odpovězte rovněž na otázku: Nejvýše o kolik větší smrt a bolest považujete za spravedlivé v případě nutnosti způsobit příslušníkům jiného pohlaví z Vaší nejbližší rodiny, abyste ušetřili Vás a příslušníky Vašeho pohlaví z Vaší nejbližší rodiny smrti a bolesti?

Nejvýše o málo větší smrt a bolest

Nejvýše o hodně větší smrt a bolest

Nejvýše o obrovsky větší smrt a bolest

O libovolně větší smrt a bolest

O různě větší smrt a bolest

4)

4.1 Považujete za spravedlivé v případě nutnosti ušetřit smrti a bolesti Vás a Vaši nejbližší rodinu a Vaše vzdálenější příbuzné za cenu větší smrti a bolesti ostatních lidí?

NE ANO

4.2 V případě, že jste odpověděli ANO na otázku ad 4.1, odpovězte rovněž na otázku: Nejvýše o kolik větší smrt a bolest považujete za spravedlivé v případě nutnosti způsobit ostatním lidem, abyste ušetřili Vás a Vaši nejbližší rodinu a Vaše vzdálenější příbuzné smrti a bolesti?

Nejvýše o málo větší smrt a bolest

Nejvýše o hodně větší smrt a bolest

Nejvýše o obrovsky větší smrt a bolest

O libovolně větší smrt a bolest

O různě větší smrt a bolest

5)

5.1 Považujete za spravedlivé v případě nutnosti ušetřit smrti a bolesti Vás a Vaše bližní lidi za cenu větší smrti a bolesti ostatních lidí?

NE ANO

5.2 V případě, že jste odpověděli ANO na otázku ad 5.1, odpovězte rovněž na otázku: Nejvýše o kolik větší smrt a bolest považujete za spravedlivé v případě nutnosti způsobit ostatním lidem, abyste ušetřili Vás a Vaše bližní lidi smrti a bolesti?

Nejvýše o málo větší smrt a bolest

Nejvýše o hodně větší smrt a bolest

Nejvýše o obrovsky větší smrt a bolest

O libovolně větší smrt a bolest

O různě větší smrt a bolest

6) *čtěte pozorně jiná formulace výroků

6.1 Považujete za spravedlivé v případě nutnosti způsobit větší smrt a bolest Vašim nepřátelům-lidem než ostatním lidem?

NE ANO

6.2 V případě, že jste odpověděli ANO na otázku ad 6.1, odpovězte rovněž na otázku: Nejvýše o kolik větší smrt a bolest považujete za spravedlivé v případě nutnosti způsobit Vaším nepřátelům-lidem, než ostatním lidem?

Nejvýše o málo větší smrt a bolest

Nejvýše o hodně větší smrt a bolest

Nejvýše o obrovsky větší smrt a bolest

O libovolně větší smrt a bolest

O různě větší smrt a bolest

7)

7.1 Považujete za spravedlivé v případě nutnosti ušetřit smrti a bolesti Vaše souvěrce za cenu větší smrti a bolesti Vašich jinověrců?

NE ANO

7.2 V případě, že jste odpověděli ANO na otázku ad 6.1, odpovězte rovněž na otázku: Nejvýše o kolik větší smrt a bolest považujete za spravedlivé v případě nutnosti způsobit Vašim jinověrcům, abyste ušetřili Vaše souvěrce smrti a bolesti?

Nejvýše o málo větší smrt a bolest

Nejvýše o hodně větší smrt a bolest

Nejvýše o obrovsky větší smrt a bolest

O libovolně větší smrt a bolest

O různě větší smrt a bolest

8)

8.1 Považujete za spravedlivé v případě nutnosti ušetřit smrti a bolesti Vaše souvěrce - Vaše přátele za cenu větší smrti a bolesti Vašich souvěrců a zároveň Vašich nepřátel - nikoliv Vašich příbuzných?

NE ANO

8.2 V případě, že jste odpověděli ANO na otázku ad 8.1, odpovězte rovněž na otázku: Nejvýše o kolik větší smrt a bolest považujete za spravedlivé v případě nutnosti způsobit Vašim souvěrcům a zároveň Vašim nepřátelelům - nikoliv Vašim příbuzným, abyste ušetřili Vaše souvěrce - Vaše přátele smrti a bolesti?

Nejvýše o málo větší smrt a bolest

Nejvýše o hodně větší smrt a bolest

Nejvýše o obrovsky větší smrt a bolest

O libovolně větší smrt a bolest

O různě větší smrt a bolest

9)

9.1 Považujete za spravedlivé v případě nutnosti ušetřit smrti a bolesti příslušníky Vaší národnosti - nikoliv Vaše příbuzné a nikoliv Vaše nepřátele za cenu větší smrti a bolesti příslušníky jiné národnosti - nikoliv Vašich příbuzných a nikoliv Vašich nepřátel?

NE ANO

9.2 V případě, že jste odpověděli ANO na otázku ad 9.1, odpovězte rovněž na otázku: Nejvýše o kolik větší smrt a bolest považujete za spravedlivé v případě nutnosti způsobit příslušníkům jiné národnosti - nikoliv Vašim příbuzným a nikoliv Vašim nepřátelům, abyste ušetřili příslušníky Vaší národnosti - nikoliv Vaše příbuzné a nikoliv Vaše nepřátele smrti a bolesti?

Nejvýše o málo větší smrt a bolest

Nejvýše o hodně větší smrt a bolest

Nejvýše o obrovsky větší smrt a bolest

O libovolně větší smrt a bolest

O různě větší smrt a bolest

10)

10.1 Považujete za spravedlivé v případě nutnosti ušetřit smrti a bolesti příslušníky Vaší rasy - nikoliv Vaše příbuzné a nikoliv Vaše nepřátele za cenu větší smrti a bolesti příslušníky jiné rasy - nikoliv Vašich příbuzných a nikoliv Vašich nepřátel?

NE ANO

10.2 V případě, že jste odpověděli ANO na otázku ad 10.1, odpovězte rovněž na otázku: Nejvýše o kolik větší smrt a bolest považujete za spravedlivé v případě nutnosti způsobit příslušníkům jiné rasy - nikoliv Vašim příbuzným a nikoliv Vašim nepřátelům, abyste ušetřili příslušníky Vaší rasy - nikoliv Vaše příbuzné a nikoliv Vaše nepřátele smrti a bolesti?

Nejvýše o málo větší smrt a bolest

Nejvýše o hodně větší smrt a bolest

Nejvýše o obrovsky větší smrt a bolest

O libovolně větší smrt a bolest

O různě větší smrt a bolest

11)

11.1 Považujete za spravedlivé v případě nutnosti ušetřit smrti a bolesti příslušníky Vaší barvy pleti- nikoliv Vaše příbuzné a nikoliv Vaše nepřátele za cenu větší smrti a bolesti příslušníky jiné barvy pleti - nikoliv Vašich příbuzných a nikoliv Vašich nepřátel?

NE ANO

11.2 V případě, že jste odpověděli ANO na otázku ad 11.1, odpovězte rovněž na otázku: Nejvýše o kolik větší smrt a bolest považujete za spravedlivé v případě nutnosti způsobit příslušníkům jiné barvy pleti - nikoliv Vašim příbuzným a Vašim nepřátelům, abyste ušetřili příslušníky Vaší barvy pleti - nikoliv Vaše příbuzné a nikoliv Vaše nepřátele smrti a bolesti?

Nejvýše o málo větší smrt a bolest

Nejvýše o hodně větší smrt a bolest

Nejvýše o obrovsky větší smrt a bolest

O libovolně větší smrt a bolest

O různě větší smrt a bolest

12)

12.1 Považujete za spravedlivé v případě nutnosti ušetřit smrti a bolesti příslušníky Vaší sociální vrstvy (třídy) - nikoliv Vaše příbuzné a nikoliv Vaše nepřátele za cenu větší smrti a bolesti příslušníků jiné sociální vrstvy (třídy) - nikoliv Vašich příbuzných a nikoliv Vašich nepřátel?

NE ANO

12.2 V případě, že jste odpověděli ANO na otázku ad 12.1, odpovězte rovněž na otázku: Nejvýše o kolik větší smrt a bolest považujete za spravedlivé v případě nutnosti způsobit příslušníkům jiné sociální vrstvy (třídy) - nikoliv Vašim příbuzným a nikoliv Vašim nepřátelům, abyste ušetřili příslušníky Vaší sociální vrstvy (třídy) - nikoliv Vaše příbuzné a nikoliv Vaše nepřátele smrti a bolesti?

Nejvýše o málo větší smrt a bolest

Nejvýše o hodně větší smrt a bolest

Nejvýše o obrovsky větší smrt a bolest

O libovolně větší smrt a bolest

O různě větší smrt a bolest

13)

13.1 Považujete za spravedlivé v případě nutnosti ušetřit smrti a bolesti Vaše přátele-jiné živé tvory než lidí za cenu větší smrti a bolesti Vašich nikoliv přátel-lidí?

NE ANO

13.2 V případě, že jste odpověděli ANO na otázku ad 13.1, odpovězte rovněž na otázku: Nejvýše o kolik větší smrt a bolest považujete za spravedlivé v případě nutnosti způsobit Vašim nikoliv přátelům-lidem, abyste ušetřili Vaše přátele-jiné živé tvory než lidí smrti a bolesti?

Nejvýše o málo větší smrt a bolest

Nejvýše o hodně větší smrt a bolest

Nejvýše o obrovsky větší smrt a bolest

O libovolně větší smrt a bolest

O různě větší smrt a bolest

14)

14.1 Považujete za spravedlivé v případě nutnosti ušetřit smrti a bolesti Vaše přátele-jiné živé tvory než lidí za cenu větší smrti a bolesti ostatních lidí-přátel?

NE ANO

14.2 V případě, že jste odpověděli ANO na otázku ad 14.1, odpovězte rovněž na otázku: Nejvýše o kolik větší smrt a bolest považujete za spravedlivé v případě nutnosti způsobit ostatním lidem-přátelům, abyste ušetřili Vaše přátele-jiné živé tvory než lidí smrti a bolesti?

Nejvýše o málo větší smrt a bolest

Nejvýše o hodně větší smrt a bolest

Nejvýše o obrovsky větší smrt a bolest

O libovolně větší smrt a bolest

O různě větší smrt a bolest

15)

15.1 Považujete za spravedlivé v případě nutnosti ušetřit smrti a bolesti lidi za cenu větší smrti a bolesti jiných živých tvorů než lidí?

NE ANO

15.2 V případě, že jste odpověděli ANO na otázku ad 15.1, odpovězte rovněž na otázku: Nejvýše o kolik větší smrt a bolest považujete za spravedlivé v případě nutnosti způsobit jiným živým tvorům než lidem, abyste ušetřili lidi smrti a bolesti?

Nejvýše o málo větší smrt a bolest

Nejvýše o hodně větší smrt a bolest

Nejvýše o obrovsky větší smrt a bolest

O libovolně větší smrt a bolest

O různě větší smrt a bolest

16)

16.1 Považujete za spravedlivé v případě nutnosti ušetřit smrti a bolesti lidi za cenu větší smrti a bolesti zvířat?

NE ANO

16.2 V případě, že jste odpověděli ANO na otázku ad 16.1, odpovězte rovněž na otázku: Nejvýše o kolik větší smrt a bolest považujete za spravedlivé v případě nutnosti způsobit zvířatům, abyste ušetřili lidi smrti a bolesti?

Nejvýše o málo větší smrt a bolest

Nejvýše o hodně větší smrt a bolest

Nejvýše o obrovsky větší smrt a bolest

O libovolně větší smrt a bolest

O různě větší smrt a bolest

17)

17.1 Považujete za spravedlivé v případě nutnosti ušetřit smrti a bolesti lidi za cenu větší smrti a bolesti jiných savců než lidí?

NE ANO

17.2 V případě, že jste odpověděli ANO na otázku ad 17.1, odpovězte rovněž na otázku: Nejvýše o kolik větší smrt a bolest považujete za spravedlivé v případě nutnosti způsobit jiným savcům než lidem, abyste ušetřili lidi smrti a bolesti?

Nejvýše o málo větší smrt a bolest

Nejvýše o hodně větší smrt a bolest

Nejvýše o obrovsky větší smrt a bolest

O libovolně větší smrt a bolest

O různě větší smrt a bolest

18)

18.1 Považujete za spravedlivé v případě nutnosti ušetřit smrti a bolesti lidi a ostatní savce za cenu větší smrti a bolesti ptáků?

NE ANO

18.2 V případě, že jste odpověděli ANO na otázku ad 18.1, odpovězte rovněž na otázku: Nejvýše o kolik větší smrt a bolest považujete za spravedlivé v případě nutnosti způsobit ptákům, abyste ušetřili lidi a ostatní savce smrti a bolesti?

Nejvýše o málo větší smrt a bolest

Nejvýše o hodně větší smrt a bolest

Nejvýše o obrovsky větší smrt a bolest

O libovolně větší smrt a bolest

O různě větší smrt a bolest

19)

19.1 Považujete za spravedlivé v případě nutnosti ušetřit smrti a bolesti lidi a ostatní savce a také ptáky za cenu větší smrti a bolesti plazů a obojživelníků?

NE ANO

19.2 V případě, že jste odpověděli ANO na otázku ad 19.1, odpovězte rovněž na otázku: Nejvýše o kolik větší smrt a bolest považujete za spravedlivé v případě nutnosti způsobit plazům a obojživelníkům, abyste ušetřili lidi a ostatní savce a také ptáky menší smrti a bolesti?

Nejvýše o málo větší smrt a bolest

Nejvýše o hodně větší smrt a bolest

Nejvýše o obrovsky větší smrt a bolest

O libovolně větší smrt a bolest

O různě větší smrt a bolest

20)

20.1 Považujete za spravedlivé v případě nutnosti ušetřit smrti a bolesti lidi a ostatní savce a také ptáky a plazy a obojživelníky na úkor větší smrti a bolesti ryb a hlemýždě a medúzy a raky a kraby?

NE ANO

20.2 V případě, že jste odpověděli ANO na otázku ad 20.1, odpovězte rovněž na otázku: Nejvýše o kolik větší smrt a bolest považujete za spravedlivé v případě nutnosti způsobit rybám a hlemýždi a medúze a raky a kraby, abyste ušetřili lidi a ostatní savce a také ptáky a plazy a obojživelníky smrti a bolesti?

Nejvýše o málo větší smrt a bolest

Nejvýše o hodně větší smrt a bolest

Nejvýše o obrovsky větší smrt a bolest

O libovolně větší smrt a bolest

O různě větší smrt a bolest

21)

21.1 Považujete za spravedlivé v případě nutnosti ušetřit smrti a bolesti lidi a ostatní savce a také ptáky a plazy a obojživelníky a ryby a hlemýždi a medúze a raky a kraby za cenu větší smrti a bolesti hmyzu a jemu podobných stromů a těmto stromům podobných ostatních rostlin, např. některé keře?

NE ANO

21.2 V případě, že jste odpověděli ANO na otázku ad 21.1, odpovězte rovněž na otázku: Nejvýše o kolik větší smrt a bolest považujete za spravedlivé v případě nutnosti způsobit hmyzu a jemu podobným stromům a těmto stromům podobným ostatním rostlinám, např. některé keře, abyste ušetřili lidi a ostatní savce a také ptáky a plazy a obojživelníky a ryby a hlemýždě a medúzu a raky a kraby smrti a bolesti?

Nejvýše o málo větší smrt a bolest

Nejvýše o hodně větší smrt a bolest

Nejvýše o obrovsky větší smrt a bolest

O libovolně větší smrt a bolest

O různě větší smrt a bolest

22)

22.1 Považujete za spravedlivé v případě nutnosti ušetřit smrti a bolesti lidi a ostatní savce a také ptáky a plazy a obojživelníky a ryby a hlemýždě a medúzu a raky a kraby a hmyzu a jemu podobným stromům a těmto stromům podobným ostatním rostlinám, např. některé keře za cenu větší smrti a bolesti ostatních obou stromů a keřů?

NE ANO

22.2 V případě, že jste odpověděli ANO na otázku ad 22.1, odpovězte rovněž na otázku: Nejvýše o kolik větší smrt a bolest považujete za spravedlivé v případě nutnosti způsobit ostatním oběma stromům a keřům, abyste ušetřili lidi a ostatní savce a také ptáky a plazy a obojživelníky a ryby a hlemýždě a medúzu a raky a kraby a hmyz a jemu podobné stromy a těmto stromům podobné ostatní rostliny, např. některé keře smrti a bolesti?

Nejvýše o málo větší smrt a bolest

Nejvýše o hodně větší smrt a bolest

Nejvýše o obrovsky větší smrt a bolest

O libovolně větší smrt a bolest

O různě větší smrt a bolest

23)

23.1 Považujete za spravedlivé v případě nutnosti ušetřit smrti a bolesti lidi a ostatní savce a také ptáky a plazy a obojživelníky a ryby a hlemýždě a medúzy a kraby a raky a hmyz a stromy a keře za cenu větší smrti a bolesti květin a hub?

NE ANO

23.2 V případě, že jste odpověděli ANO na otázku ad 23.1, Nejvýše o kolik větší smrt a bolest považujete za spravedlivé v případě nutnosti způsobit květinám a houbám, abyste ušetřili lidi a ostatní savce a také ptáky a plazy a obojživelníky a ryby a hlemýždě a medúzy a kraby a raky a hmyz a stromy a keře smrti a bolesti?

Nejvýše o málo větší smrt a bolest

Nejvýše o hodně větší smrt a bolest

Nejvýše o obrovsky větší smrt a bolest

O libovolně větší smrt a bolest

O různě větší smrt a bolest

24)

24.1 Považujete za spravedlivé v případě nutnosti ušetřit smrti a bolesti lidi a ostatní savce a také ptáky a plazy a obojživelníky a ryby a hlemýždě a medúzy a kraby a raky a hmyz a stromy a keře a květiny a houby za cenu větší smrti a bolesti řas a plísní?

NE ANO

24.2 V případě, že jste odpověděli ANO na otázku ad 24.1, odpovězte rovněž na otázku: Nejvýše o kolik větší smrt a bolest považujete za spravedlivé v případě nutnosti způsobit řasám a plísním, abyste ušetřili lidi a ostatní savce a také ptáky a plazy a obojživelníky a ryby a hlemýždě a medúzy a kraby a raky a hmyz a stromy a keře a květiny a houby smrti a bolesti?

Nejvýše o málo větší smrt a bolest

Nejvýše o hodně větší smrt a bolest

Nejvýše o obrovsky větší smrt a bolest

O libovolně větší smrt a bolest

O různě větší smrt a bolest

25)

25.1 Považujete za spravedlivé v případě nutnosti ušetřit smrti a bolesti lidi a ostatní savce a také ptáky a plazy a obojživelníky a ryby a hlemýždě a medúzy a kraby a raky a hmyz a stromy a keře a květiny a houby a řasy a a plísně a nezralé živočišné sperma a neoplozené nezralé živočišné vajíčko a nezralá rostlinná semena a nezralý rostlinný plod a nezralé rostlinné jedno semínko za cenu větší smrti a bolesti postupně vše z následujícího obojí zralé rostlinné plody a zralá rostlinná semena a také obojí neoplozené zralé živočišné vajíčko a zralé živočišné sperma?

NE ANO

25.2 V případě, že jste odpověděli ANO na otázku ad 25.1, odpovězte rovněž na otázku: Nejvýše o kolik větší smrt a bolest považujete za spravedlivé v případě nutnosti způsobit postupně vše z následujícího obojí zralé rostlinné plody a zralá rostlinná semena a také obojí neoplozené zralé živočišné vajíčko a zralé živočišné sperma, abyste ušetřili lidi a ostatní savce a také ptáky a plazy a obojživelníky a ryby a hlemýždě a medúzy a kraby a raky a hmyz a stromy a keře a květiny a houby a řasy a a plísně a obojí nezralé živočišné sperma a neoplozené nezralé živočišné vajíčko a také nezralá rostlinná semena a nezralý rostlinný plod a nezralé rostlinné jedno semínko smrti a bolesti?

Nejvýše o málo větší smrt a bolest

Nejvýše o hodně větší smrt a bolest

Nejvýše o obrovsky větší smrt a bolest

O libovolně větší smrt a bolest

O různě větší smrt a bolest

V Hustopečích 16.2.2016 JUDr. Dalibor Grůza Ph.D.

1) 05/03/2016 Konflikt masožravých a býložravých živých buněk v lidském těle.

Vyjdeme-li z exaktní přírodovědecké hypotézy Filosofie rovnováhy o živých mikroorganismech schopných rozeznat a zapamatovat si svého přítele a nepřítele a přítele a nepřítele svých příbuzných mikroorganismů, pak masožravé živé buňky těla člověka, které jsou evolučním pozůstatkem masožravých živých tvorů v lidském těle (např. v lidském mozku jsou části příbuzné s plazy tzv. archikortex), potřebují ke svému přežití, aby člověk jedl v současnosti i maso, jinak tyto masožravé živé buňky umírají, nenávidí a dle výše uvedené hypotézy Filosofie rovnováhy i mstí se tomuto člověku jako svému nepříteli. Naopak vedle býložravých živých buněk těla tohoto člověka i výše uvedené masožravé živé buňky těla tohoto člověka nenávidí a dle výše uvedené hypotézy Filosofie rovnováhy i mstí se tomuto člověku jako nepříteli za jedení jejich evolučních příbuzných živých tvorů, zejména zvířat. Nutnou podmínkou k řešení výše uvedeného dilematu charity (tj. lásky) tohoto člověka a k udržení symbiózy všech živých buněk těla tohoto člověka, které jsou evolučním pozůstatkem a evolučně příbuzné se všemi druhy živých tvorů na Zemi či možná i ve Vesmíru, aby tento člověka předešel konfliktům, resp. dezorganizaci živých mikroorganismů svého těla z důvodu převládnutí jejich vzájemného nepřátelství, resp. nenávisti a zřejmě i pomsty a aby tudíž tento člověk zůstal psychicky i fyzicky zdravý, je dle výše uvedené hypotézy Filosofie rovnováhy a rovněž tak i charitologie, aby tento člověk působil co možná nejméně smrti a bolesti.

2) 06/03/2016 Omezení charitologie jako exaktní, tj. měřitelné vědy.

Omezení charitologie jako exaktní, tj. měřitelné vědy lze zřejmě dokázat následovně. Např. zřejmě není možné vždy změřit, jestli člověk usmrtí více mozkových živých buněk těla tohoto člověka v důsledku záření při telefonování mobilním telefonem než v důsledku stresu tohoto člověka z toho, že by nemohl uskutečnit tento nutný telefonický hovor s tímto mobilním telefonem.

3) 07/03/2016 Touha ale nevíra v moc charity u téměř všech živých tvorů.

Podle mé zkušenosti téměř všichni živí tvorové i dravci i jejich vůdci si jsou vědomi, že chtějí, aby světu vládla láska (charita), avšak nevěří tomu, spíše věří tomu, že světu vládna predace (dravci). Od charitologie, resp. charitologa pak chtějí dokázat, že exaktní vědecká hypotéza, že světu (Vesmíru) vládne láska (charita), je zcela správná, částečně správná nebo zcela nesprávná.

4) 13/03/2016 Jak se islám zřejmě snaží eliminovat z muslimské populace genetickou informaci homosexuality, resp. zženštilosti mužů a vychovávat z muslimských mužů vysoce maskulinní bojovníky. Dle charitologie v této souvislosti základní otázka zní: vládne světu a přírodě křesťanská láska (tj. charita) či predace?

Z níže uvedeného dokumentárního filmu Život na pobřeží: Dubaj, oáza luxusu jsem zjistil, že v Dubaji jsou zásadně dva druhy mužů, prvním druhem mužů v Dubaji jsou bohatí rodilí obyvatelé Dubaje, kteří žijí v luxusu, ze všeho lidského poznání je jím zřejmě přístupný zásadně pouze Korán a zřejmě také přírodověda, pokud není v rozporu s Koránem. Z jiných zdrojů vím, že arabské státy by měli cenzurovat internet a např. znepřístupňovat ve svých zemích rovněž také největší celosvětovou encyklopedii všeho lidského vědění přístupnou ve všech světových jazycích i arabštině, kterou je www.wikipedia.org . Druhým druhem mužů v Dubaji jsou dělníci z chudých muslimských zemí pracující zřejmě za malou mzdu několik stovek eur měsíčně, ze kterých živí své chudé rodiny v domovských chudých islámských zemích. Tito chudí dělníci často odvádí velmi tvrdou práci, např. při výstavbě mrakodrapů a řády jiných velkých staveb z betonu v Dubaji pracují i 12 hodin denně, často ve vedru kolem 50 stupňů celsia na venkovním vzduchu s jedním dnem odpočinku v islámem svěcený pátek. V Dubaji jsou od sebe oddělovány ženy a muži, muži a ženy se zde prakticky nesetkávají a spolu nekomunikují, a to s výjimkou malých dětí před raným dospíváním a s výjimkou mužů a žen v úzké rodině, tj. zejména s výjimkou bratrů a sester a s výjimkou manžela a manželky, příp. manželek (vím, že v islámských státech je za určitých podmínek povoleno mnohoženství), jestliže muž v Dubaji potká, např. na pláži cizí ženu, je téměř vždy zcela zahalena, takže z jejího těla jsou zásadně vidět jen oči úzkým otvorem v jejím oděvu, aby při svém pohybu po ulicích se mohla pomocí svých očí orientovat, ve vodě jsou odhalení v plavkách pouze muži a pak velmi mladá děvčátka před dosažením rané dospělosti. Mužové po dosažení rané dospělosti - rodilí obyvatelé Dubaje před svatbou se setkávají a komunikuji pouze mezi sebou a možná se ani jinde, např. ve škole nesetkávají s nezahalenými ženami a nekomunikují s ženami, např. se svými vrstevnicemi (v tomto smyslu nebylo vyjádření arabského mladíka rodilého obyvatele Dubaje ve shora uvedeném dokumentárním filmu zcela jasné), muž rodilí obyvatel Dubaje po svatbě se zřejmě setkává z nezahalených žen a komunikuje z žen pouze se ženami ze své nejbližší rodiny. (viz výše). Manžela pro mladou ženu pak vybírají zásadně její rodiče, zásadně její otec, tato dohoda o budoucí svatbě jejich dcery se děje často již pro velmi malé děti, relativně časté jsou tzv. vraždy mladých dívek ze cti příslušníky její rodiny, jestliže mladá dívka si najde manžela sama, zejména jestliže proto odmítne jejími rodiči vybraného manžela (viz http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/382782-tehotnou-kurdskou-uprchlici-v-nemecku-zabila-rodina-aby-si-uchranila-cest.html : 2015, Berlín, Novinky ). Výše uvedení dospělí mužové dělníci z chudých muslimských zemí nemají v Dubaji zřejmě ani ženy ze své nejbližší rodiny a s nezahalenými ženami vyjma rodilých děvčátek před dosažením rané dospělosti se v Dubaji nesetkávají ani tam s ženami přímo nekomunikují. Mužové v Dubaji po dosažení rané dospělosti, kteří začnou v této zásadně výlučně mužské společnosti, a to se týká zejména pohlavně dospělých mužů před svatbou, sexuálně obtěžovat jiné muže, jsou bezprostředně ohroženi v souladu s pravidly islámu dle Koránu smrtí či radikálními, resp. ortodoxními muslimy rovnou zabiti (viz http://www.novinky.cz/krimi/395820-zadna-nenavist-ale-nabozensky-text-haji-pred-soudem-knihu-muslim-sanka.html : 2016, Jakub Bartosz, Právo ). Tímto způsobem se zřejmě islám snaží eliminovat z muslimské populace genetickou informaci homosexuality, resp. zženštilosti mužů a vychovávat z muslimských mužů vysoce maskulinní jedince.

Literatura: Život na pobřeží: Dubaj, oáza luxusu (10/10), Dokument, Francie 45 minut vysíláno 11. 3. 2016, 18:00 - ČT 2 (tj. Česká televize, druhý program), viz https://tv.seznam.cz/?date=2016-3-11

5) 15/03/2016 Dějiny židovství, křesťanství a islámu ve světle základní dějinné otázky z hlediska Filosofie rovnováhy a charitologie, která zní: Vládne světu a přírodě křesťanská láska (tj. charita) či dravost (tj. predace)?

Tento základní vzorec dle charitologie jako vědy o lásce, tj. charitě dle Filosofie rovnováhy použitý mnou pro pochopení a výklad dějin tří velkých příbuzných světových náboženství židovství, křesťanství a islámu lze jednoduše zobrazit následovně: Např. jestliže matka příslušnice křesťanské církve či ateistka a pokud obě věří v milosrdnost či křesťanskou lásku (tj charitu) a řeknou svému dítěti, že ve světě vládne milosrdnost či křesťanská láska (tj. charita) a že její syn či dcera mají být proto také milosrdní, tak tyto matky musí očekávat od nezanedbatelné části svých potomků např. takovouto odpověď, včera jsem mami viděl kočku, jak chytila živou myš, nejdříve ji kočka mučila (tj. hrála si sní), pak ji kočka zabila a snědla, a ty mami jíš a dáváš nám jíst také maso zvířat, která jsou mučená a zabitá v průmyslových porážkových zemědělských velkochovech (např. po narození je v těchto velkochovech zvířatům znemožněn volný pohyb, aby nehubla, tato zvířata jsou nakrmena léky, aby rychle tloustla, a krátce po narození často ještě jako mláďata či krátce po dosažení dospělosti jsou tato zvířata zabita), to ti mami máme věřit, že v přírodě či ve světě vládne milosrdnost či křesťanská láska, tj. charita a nikoliv dravost, tj. predace, ty nám mami lžeš a velká část těchto dětí si na základě této úvahy za své náboženství zvolí dravost či predaci, ať již v podobě islámu, židovství či se stanou pokryteckými dravými křesťany či dravými hinduisty či dravými ateisty či věří darwinismu, a neuvěří tomu, že světu či přírodě vládne milosrdnost či křesťanská láska (tj. charita), případně Bůh, který by měl být milosrdnost či křesťanská láska (tj. charita). Židovská či muslimská matka by své výše uvedené dceři či synovi zase zřejmě dle židovství či islámu odpověděla, že být dravý či predátor je naprosto v pořádku, že její syn či dcera mají být milosrdní či laskaví či charitní pouze vůči svým přátelům a s ostatními živými tvory, zejména ostatními lidmi, ostatními živočichy a ostatními rostlinami budou muset po celý svůj život ve světě bojovat na život a na smrt jako dravec či predátor, dokud je nepřipojí ke své smečce, nezabije či nezotročí, jako to dělají např. draví vlci, kteří jsou milosrdní či laskaví či charitní pouze ke členům své vlastní smečky vlků a s ostatními živými tvory, zejména se svou kořistí či s jinými vlčími smečkami musí bojovat na život a na smrt. Toto stanovisko nadvlády dravosti ve světě ke shora uvedené otázce charity či dravosti světa vycházející z židovství či islámu je zase sporné dle Filosofie rovnováhy, přestože toto stanovisko židovství či islámu sice zní rozumně, protože se do značné míry shoduje se zkušeností všech živých tvorů, avšak dle Filosofie rovnováhy všechny dětí, všechny matky a rovněž tak i všichni otcové či ostatní všichni muži či všichni ostatní živí tvorové nadvládu dravosti ve světě nikdy zcela nepřijmou, i kdyby to odporovalo nevyvratitelnému rozumovému důkazu, který však dosud nikdo nepředložil, protože dle Filosofie rovnováhy všichni živí tvorové ve skutečnosti cítí, že se jim nadvláda dravosti ve světě velmi nelíbí (tj. velmi odporuje jejich citu) a ve skutečnosti ji velmi nechtějí (tj. velmi odporuje jejich vůli).

Dějiny Izraelců jako velkého národa začínají dle Bible v egyptském otroctví Izraelců, jehož příčinou bylo dle Bible zotročení pomocí lichvy egyptských obyvatel Izraelským rádcem faraona Josefem, Josefův faraon byl dle moderní historické vědy příslušníkem semitských kmenů Hyksósů příbuzných s Izraelci, tyto kmeny dobyly severní Egypt v první polovině 17. století před naším letopočtem (počítaného v křesťanském světě od narození Ježíše z Nazaretu, podle Filosofie rovnováhy zřejmě Boha, dále jen „náš letopočet“) Tito zotročení Egypťané po vyhnání Hyksósů zotročili naopak Izraelce, kteří se dle Bible za vlády Hyksósů a rádce Josefa jako pravnuka Biblického Abrahama a jako vnuka Biblického Izáka syna Abrahama a jako syna Biblického Jakoba zvaného Izrael přesunuli v krajní nouzi ze smrti hladem jako hosté do Egypta. Izraelci dle Bible jako potomci Abraháma a Izáka ovládli území dnešní Palestiny a Izraele ve vražedné dobyvačné válce vedené dle Bible jediným Starozákonním a Novozákonním Bohem dle historické vědy zřejmě kolem roku 1000 před naším letopočtem, kde dle Bible Izraelci vyvraždili veškeré místní obyvatelstvo včetně žen a dětí poté, co byli v osvobozenecké válce vedené dle Bible rovněž výše uvedeným jediným Bohem osvobozeni jako národ z výše uvedeného egyptského otroctví. Otázka vyvraždění všeho místního obyvatelstva Izraelci při jejich dobývání území dnešního Izraele a Palestiny je sporná (moderní archeologie ve vykopávkách v Izraeli zřejmě neprokázala náhlé vypálení, resp. zánik většího počtu měst uvedených v Bibli v Knize Jozue ve spojení s Jozuovou válkou v tak krátkém intervalu v rozhodném časovém období, viz https://en.wikipedia.org/wiki/Book_of_Joshua#Historical_and_archaeological_evidence , moderní archeologie tak spíše předpokládá postupnou asimilaci Izraelců a dřívějšího místního obyvatelstva v Izraeli a Palestině), skutečností však zůstává, že je dnes a zřejmě i v minulosti bylo velmi těžké konvertovat, tj. připojit se k náboženství Izraelců, resp. dnešních židů, dále, že Izraelské náboženství je zásadně národní náboženství pokrevně příbuzných osob, dnešní židé, resp. Izraelci si neberou zásadně za ženy, resp. nemají děti s příslušnicemi jiných národů a dnešní židovky s příslušníky jiných národů, to však s častými výjimkami porušujícími tuto zásadu, děti z těchto smíšených vztahů se mohou velmi snadno v dnešní době připojit k židovskému národu a konvertovat k židovskému náboženství. Dle Bible židé po dobytí Izraele a Palestiny provozovali největší jatka dobytka ve starověku ve svém chrámu v Jeruzalémě. Toto velké vraždění možná lidí, ale zcela jistě zvířat bylo ve starověku dle Filosofie rovnováhy největším důvodem Izraelských porážek ve válkách s ostatními sousedními národy, rozpadu Izraelského království na severní Izrael a jižní Judeu, dále po dobytí severního Izraele okolními národy důvodem zániku všech izraelských kmenů s výjimkou dnešních židů z tehdejší Judeje, tj. potomků Josefova Biblického bratra Judy a také levitů, tj. potomků jiného Josefova Biblického bratra Léviho, pouze levitům byla v severním Izraeli a jižní Judeji vyhrazena jejich výlučná úloha kněžské služby jedinému Bohu v izraelském chrámu.

Kolem roku 33 našeho letopočtu židé dali dle Nového zákona Bible popravit Ježíše z Nazaretu, dle Filosofie rovnováhy zřejmě Krista, který hlásal reformu židovství, avšak při jejím odmítnutí židy a ohrožení Ježíšova života židy Ježíš odmítl zahájit vražednou válku proti římským okupantům a rovněž odmítl vést proti židům se svými učedníky vražednou občanskou válku, viz dále, a Ježíš se raději nechal mučit a popravit dle Biblického Nového zákona římskými okupanty Judeje, jejichž vůdce v Judeji Pilát Pontský k tomu dal dle Bible příkaz, až po tvrdém nátlaku židů, kteří v opačném případě hrozili vzpourou proti Římanům v Judeji, z těchto důvodů židé Ježíše neuznali jako spasitele, mesiáše, Krista. Po jeho smrti se část židů přidala ke křesťanství a ke křesťanům se přidala i řada příslušníků dalších národů, židé tehdy podněcovali Římany, aby prvotní křesťany pronásledovali, mučili a zabíjeli, pověstné je pronásledování prvotních křesťanů za římského císaře Nera, který prvotní křesťany obvinil z velkého požáru hlavního města Říma starověké Římské říše, Nero dával prvotní křesťany pro pobavení místního obyvatelstva ve velkém množství mučit a zabíjet i ve velkých římských cirkusech v hlavním městě dnešní Itálie Římě. Jižní židovskou Judeu dobyli a židy z ní na téměř dva tisíce budoucích let vyhnali do vyhnanství (tj. světové židovské diaspory) Římané po druhém celožidovském povstání proti římské nadvládě, které se odehrálo v letech 132–135 našeho letopočtu pod vedením Šimona bar Kochby, kterého část židů a židovských náboženských vůdců prohlásilo za spasitele, hebrejsky mesiáše, řecky Krista. Výsledky války byly pro židy hrozivé. Římané pod vedení jejich císaře Hadriána zakázali židům jejich náboženství, popravovali jejich učence a zakázali jim vlastnit a užívat Tóru, tj. nejdůležitější část Biblického Starého zákona. Většina židů z dnešního Izraele a dnešní Palestiny byla tehdy odvedena do otroctví nebo byla zavražděna. Na místě Jeruzaléma nechali Římané postavit římské město Aelia Capitolina, do kterého byl židům vstup zakázán. Poté osídlili celý dnešní Izrael a celou dnešní Palestinu nežidovští obyvatelé, z nichž vznikl dnešní palestinský národ.

Během následných zmatků a vražedných občanských válek v rámci starověké Římské říše byl v roce 306 našeho letopočtu prohlášen za císaře Konstantin Veliký. V roce 312 našeho letopočtu zvítězili Konstantinovi vojáci s Kristovým monogramem na štítech v bitvě u Milvijského mostu v rámci římské vražedné občanské války a v následujícím roce vydal Konstantin v Mediolanu (dnešní Milán) tzv. Edikt milánský, jímž uznal křesťanství za rovnocenné náboženství, které se formálně stalo pouze tolerovaným, ve skutečnosti však preferovaným náboženstvím Římské říše, křesťanská církev se již za Konstantina stala pilířem říšské moci. V roce 312 dosáhl Konstantin vlády nad západem Římské říše a v roce 324 se po vítězství v římské vražedné občanské válce ustavil jediným vládcem celého impéria. Kromě uznání křesťanství bylo jeho vládnutí významné ještě jednou událostí: založením Nového Říma – Konstantinopole. Těžiště římské říše v 6. století našeho letopočtu v době stěhování národů (resp. ovládnutí západořímské říše, tj. dnešní Západní Evropy Germány a Východní Evropy, tj. především dnešního Ruska Slovany, v obou případech se jedná o tzv. indoevropské národy původně pocházející zřejmě z Indie, oba tyto národy přijali za své náboženství křesťanství) s definitivní platností přesunulo do její bohatší a stabilnější východní poloviny s centrem v Konstantinopoli, která vznikla v Asii po zániku Západořímské říše cca v roce 476 našeho letopočtu.

Islám založil Muhammad koncem 6. století našeho letopočtu, Muhammad se narodil a žil v Mekce jako obchodník. Islám navazuje na židovství a křesťanství, podle některých vědců měl Muhammad k dispozici při formulování základů islámu v Mekce některé nepřesné překlady židovského Starého zákona a křesťanského Nového zákona od židovských a křesťanských kmenů, zřejmě židovských a křesťanských sekt, jejichž členové byli v té době přítomni v Mekce buď jako trvale usazení obyvatelé nebo jako obchodníci, protože bohatá Mekka byla v té době nejvýznamnějším obchodním střediskem Arabského poloostrova, úryvky z těchto překladů se vyskytují rovněž v Koránu a podle těchto úryvků se Západní vědci rovněž pokoušeli identifikovat tyto překlady. Podle Muhammada mu islám nadiktoval při jeho náboženském vytržení Bůh prostřednictvím archanděla Gabriela. Podle Muhammada na základě tohoto zázraku byl prorokem jediného Boha, jehož cílem bylo zjevit Muhammadovi a jeho prostřednictvím celému světu skutečně pravdivou podobu židovského Starého zákona a křesťanského Nového zákona tak, jak jej ve skutečnosti světu zjevili předchozí židovští a křesťanští proroci, např. Mojžíš (hebrejsky Moše, arabsky Musa) či Ježíš, kterého Muhammad a jeho islám nepokládali za vtěleného jediného Boha ale za jednoho z proroků. Později před Muhammadem mělo dojít ke zkreslení Bible židy a křesťany. Muhammad zprvu předpokládal, že se k jemu zjevené skutečné podobě židovských a křesťanských Svatých knih přidají dobrovolně všechny národy, zejména jeho soukmenovci v Mekce, všichni Arabové z Arabského poloostrova, všichni židé a všichni křesťané. Muhammad se zprvu pokoušel přesvědčit obyvatele Mekky, aby dobrovolně přijali islám. V tomto období jej obyvatelé Mekky zprvu ignorovali, avšak, když se mu podařilo získat mezi obyvateli Mekky některé stoupence, tak proti němu použila vládnoucí vrstva Mekky prostředky represe. Označili ho za šílence a, když ani s tím neuspěli, tak se ho pokoušeli zabít. Podle Filosofie rovnováhy bylo možná hlavní příčinou tohoto odporu obyvatel Mekky k islámu to, že Muhammad jedl v této pouštní krajině Arabského poloostrova především produkty pastýřů, tedy poražená živá zvířata, ztělesněná rovněž živými buňkami v tělech obyvatel Mekky, které by tak nebyli obrazně řečeno ochotny připustit, že někdo, kdo jí jejich příbuzné živé tvory a za tím účelem je velmi bolestivě zabíjí nebo nechává zabít, by měl být prorokem jediného Boha, který by měl spojit ve svém náboženství všechny dravce a všechnu jejich kořist. Jinými slovy, že takto za velkou smrt a bolest odpovědný člověk, např. Muhammad by byl schopen opravit správně dle skutečnosti Svatá písma Bible. Možná proto se Muhammad a jeho stoupenci ocitli pod velkým tlakem svého okolí v Mekce a rovněž v bezprostředním ohrožení svého života. Tuto svou situaci v Mekce vyřešil Muhammad a jeho stoupenci útěkem do jiného arabského města, konkurenční Medíny, tento útěk se nazývá v islámu hidžra a odehrál se roku 622 našeho letopočtu a od něj se v arabském světě počítá nový islámský letopočet. Od této doby v Medíně Muhammad a jeho stoupenci přestali věřit v dobrovolné připojení lidí k islámu a dali přednost jeho šíření násilím vražednou válkou a zabíjením lidí. Podle Filosofie rovnováhy může spravedlivý člověk vést válku proti svým nepřátelům, v této válce může zranit nějakého člověka, aby ho vyřadil z boje, jestliže ho však musí zabít, tak se jedná možná o podstatnou morální chybu tohoto člověka zabíjejícího v boji jiného člověka, tj. možná nejenom člověka zabitého v tomto boji. Dále podle Filosofie rovnováhy se možná slabý člověk rozhodne pro tento boj, kde je ochoten zabít jiného člověka, možná ze strachu způsobeného Ďáblem, dle Filosofie rovnováhy ztělesňujícího vakuum či smrt. Vakuum však nikoho nezabíjí, způsobí jenom podtlak čili u obyčejných lidí možná nepřekonatelný strach, v jehož důsledku se přitáhne a srazí hmota a roztříští se na malé kousky, čili člověk zemře. Srážka s čistým vakuem, tedy s ničím či s téměř ničím totiž není schopna rozbít žádnou hmotnou věc. Muhammad jako člověk, nikoliv jako Bůh se rozhodl pro vražednou válku ze strachu ze smrti, tedy ze strachu o svůj život a život svých blízkých.

Muhammad se zřejmě z výše uvedeného důvodů rozhodl pokládat za předka všech Arabů z Biblických postav Izmaela. Izmael byl dle Bible prvorozeným synem historicky nedoloženého židovského a arabského Biblického praotce Abrahama (arabsky Ibrahim), Abraham si ze všeho nejvíce ve svém životě podle Bible přál, aby z jeho potomků vznikl národ, zjevil se mu Bůh a přislíbil mu to. Abraham měl v té době jedinou manželku Biblickou Sáru, s tou však neměl až do jejího věku, kdy jsou téměř všechny ženy již neplodné žádné děti. Abrahám a zejména Sára, proto přestali těmto zjevením Boha Abrahamovi a těmto údajným příslibům Boha o svých potomcích věřit, Sára pořídila Abrahamovi egyptskou otrokyni Hagar, se kterou měl Abraham svého prvorozeného syna Izmaela. Poté navštívili Abrahama a Sáru andělé a sdělili Sáře, že bude mít vlastního syna. Sára se těmto poslům vysmála a nevěřila jim, protože si myslela, že je již neplodná. Poté však Sára porodila Abrahamovi druhorozeného a Sářina vlastního syna Izáka (hebrejsky Jicchak). Po jeho narození postupně začaly bratrovražedné boje mezi oběma Abrahamovými syny a jejich matkami o dědictví vůdcovství kmene poté, co by Abraham zemřel. Sára poté donutila Abrahama, aby Hagar a jejího syna vyhnal do pouště s malou zásobou vody, kde jim hrozila bez vody pravděpodobná smrt. Bůh, který se dle Bible zjevil Abrahamovi mu údajně sdělil, že má Sáru v tomto poslechnout. Poté Abraham vyhnal Hagar a jejich prvorozeného syna Izmaela do pouště s nedostatečnou zásobou vody. Když Izmaelovi a jeho matce Hagar hrozila v poušti bezprostřední smrt žízní, našla a podle Bible ji Bůh ukázal studnu a oni přežili. Podle Bible vznikl z potomků Izmaela a jeho egyptské ženy, kterou mu našla jeho matka Hagar, velký národ, který bojoval a bojuje proti všem svým bratřím, zejména proti potomkům Izáka, tj. dnešním židům. Poté Sára zemřela. Poté si Izák našel svou ženu Rebeku a z jejich potomků vzešli dle Bible Izraelci, resp. židé. Poté se Abraham znovu oženil a měl se svou novou ženou několik dalších synů. Abraham však všechno, co měl, odkázal Izákovi.

Ohledně vedení vražedné války za záchranu života svého a svých blízkých je Muhammada možno dát do protikladu k Ježíšovi Nazaretskému v getsemanské zahradě před jeho zatčením židy před jeho mučením a popravou, kdy Ježíš, resp. Bůh měli dle Bible připustit, aby apoštol Petr uťal židovskému vojákovi ucho, tedy ho zranil, ale když to nepomohlo, tak nepřipustil, aby jeho učedníci za něj vedli vražednou občanskou válku proti židům či proti Římanům, dalo by se říci, že měl sílu nepodlehnout Ďábelskému strachu ze své smrti (Bible, Jan 18,1-10). Podle Filosofie rovnováhy mají všichni strašně trpící živí tvorové právo požadovat po možném Bohu, který by měl být dle křesťanství láska, tj. charita (Bible, 1. Janův 4,16), aby, je-li to potřeba, nejen dopustil strašné utrpení živých tvorů, ale byl sám toto strašné utrpení ochoten i prožít, tudíž z hlediska Filosofie rovnováhy mají živí tvorové právo požadovat po možném Bohu, který by měl být dle křesťanství láska, tj. charita, aby z důvodu soucitu byl mučen a zemřel, což sice nedokazuje dokonale, že Ježíš z Nazaretu skutečně existoval (Ježíše z Nazaretu a Biblická evangelia jako nedokazatelnou báji či manipulaci tvrdila především komunistická historická věda) či, že Ježíš z Nazaretu byl Bůh, ale z hlediska Filosofie rovnováhy se to jeví z výše uvedených důvodů více pravděpodobné než nepravděpodobné, minimálně se jedná v případě Biblických evangelií o geniálně promyšlený základ charitologie jako vědy dle Filosofie rovnováhy vzniklý před 2000 lety za velmi primitivních podmínek, když ještě nebyly položeny základy moderní vědy a v té době židé obvykle psali na pergamen, tedy kůži často mučených a zavražděných zvířat (Ježíš sám údajně nic nesepsal, Biblický Nový zákon sepsali na pergamen až jeho následovníci), Filosofie rovnováhy a charitologie vychází minimálně z 51% z Bible, zejména 1-4 kapitoly knihy Genesis, evangelií Nového zákona a 1. Janová listu 4. kapitoly.

Muhammad tedy pomocí vražedné dobyvačné války nejdříve ovládl Medínu, zde vyvraždil v této vražedné válce celý jeden židovský kmen, který usiloval o jeho život, poté vedl vražednou válku proti své rodné Mekce, kterou se mu posléze podařilo ovládnout s pomocí svých stoupenců, kteří s ním odešli z Mekky do Medíny a s pomocí obyvatel Medíny, po dobytí Mekky Muhammadova stále se rozšiřující armáda ještě za jeho života ovládla celý Arabský poloostrov. Arabové považovali za důkaz, že Muhammad je Boží prorok a že vražednou válkou plní Boží vůli, Muhammadovi úspěchy v boji, zejména to, že s malou armádou svých relativně mála stoupenců z Mekky, kteří s ním uprchli z Mekky do Medíny a s relativně málo svými stoupenci získanými v Medíně několikrát i ze začátku porazil či odrazil mnohem silnější armádu, kterou proti Muhammadovi a Medíně vyslali obyvatelé Mekky po Muhammadově útěku do Medíny. Na základě tohoto vývoje islámu a života Muhammada jsou v Muhammadově Koránu, tj. Svaté knize islámu mírumilovné Súry Mekkánského období, které jsou radikálními, resp. ortodoxními muslimy vykládány jako Súry platné v období, kdy je islám slabý, a násilné Súry shora uvedeného Meddinského období, které mají být podle radikálních, resp. ortodoxních muslimů uplatňovány v době, kdy muslimové jsou silní a mohou vést válku proti nevěřícím. Darul Harb, tj. země války je zemí bezvěrců, muslimové jsou radikálními, resp. ortodoxními muslimy žádáni, aby do těchto zemí pronikali, obraceli je na svou víru a sami se množili, dokud se jejich počet nezvýší, a poté začali s válkou a bojovali a zabíjeli lidi, ustanovili islám jako náboženství a připojili tuto zemi k Darul Islam (země islámu). Po Muhammadově smrti podle arabské tradice z důvodu otravy jídlem zajatou židovkou Zajnab z Muhammadovou armádou poražených nepřátel pokračovali islámem sjednocení Arabové ve vražedné  dobyvačné válce a dobyli řadu dnešních islámských zemí na Blízkém východě, v Africe a Asii. Muslimové toto období svých válečných úspěchů považují za ideální věk islámu provázený a dokazující přízeň jediného Boha vůči muslimům a chtějí jej stále napodobit.

Po Muhammadově smrti se však v důsledku vzájemného mocenského boje mezi muslimy, v nichž byl zabit i Alí Muhammadův nástupce a zároveň Muhammadův bratranec a zároveň Muhammadův zeť, který si vzal za manželku jeho dceru Fátimu, muslimské obce trvale rozštěpily na sunnity, kteří byli věrní vítězi nad Alím, novému chalífovi, a šíity, kteří za pravoplatného chalífu považovali a dodnes považují Alího. O krizi islámu a jeho rozpad na jednotlivé malé chalífáty se hovoří od 14. století našeho letopočtu.

V té době se však již objevují v Asii noví dobyvatelé, kterými jsou Mongolové. Spojení a podrobení mongolských kmenů dosáhl vražednými dobyvačnými válkami Temudžin chán Mongolů, mongolsky Čingischán, což by mělo v překladu znamenat velký či světový vladař. Temudžin byl synem náčelníka jednoho z mongolských kmenů, jeho otce však otrávil nepřátelský kmen a asi 10 letý Temudžin se octil v přímém ohrožení smrti. Po  revoluci v rámci Temudžinova kmene nástupce jeho otce vyhnal Temudžina z kmene do mongolské stepi a řekl mu, že se pro něj vrátí, až dospěje, aby Temudžina poté v boji zabil. Mladý Temudžin se spřátelil se synem náčelníka jiného kmene Jamuchou, který se posléze ujal vedení svého kmene. Jamucha chránil mladého Temudžina proti jeho nepřátelům zejména z jeho kmene, kteří ho po jeho dospělosti chtěli zabít.Temudžin si poté získal svých chováním a svou odvahou přátelství jednotlivců z různých mongolských kmenů s pomocí, kterých vedl vražednou dobyvačnou válku proti svým nepřátelům a podařilo se mu posléze s pomocí stále se rozšiřující jeho armády dobýt a sjednotit všechny Mongoly (i jejich příbuzné Tatary, dále též pouze jako Mongolové), nakonec byl Temudžin nucen zřejmě zabít i svého přítele a zachránce jeho života z mládí Jamuchu, který se mu odmítl podřídit.

Temudžin stanovil v Tajné kronice Mongolů tři základní zákony mongolských bojovníků: Nezradit svého chána, resp. vůdce (trestalo se smrtí mnohdy i rodinných příslušníků zrádce), bojovat s nepřítelem až do konce a zákaz zabíjení žen a dětí. Zákaz zabíjení žen a dětí měl následující účel. Mongolové bojovali proti všem cizím národům, které se jim nepodřídily s tím, že po svém vítězství zásadně zabili všechny dospělé muže i dospělé chlapce, avšak nezabíjeli zásadně ženy a velmi mladé chlapce. Z těchto žen učinili své otrokyně a často je znásilnili proti jejich vůli tak, aby jim porodili děti. Tím výše uvedení velmi mladí chlapci, synové těchto žen a Mongoly zabitých dospělých Mongolům nepřátelských otců získali polorodé sourozence ze stejné matky a odlišného otce a v dospělosti se tak často smířili se smrtí svých otců a byli věrní Mongolům jako členové jejich armády, přestože jim zabili otce, v opačném případě by museli bojovat na život a na smrt se svými polorodými sourozenci narozenými ze stejné matky, jako měli oni, a odlišného mongolského otce. Případně by museli bojovat na život a na smrt i se svou matkou, která by se musela rozhodnout, jestli má chránit svého dříve narozeného syna svého Mongoly zabitého dřívějšího manžela nebo jestli má chránit svého nového syna, kterého porodila svému novému Mongolskému manželovi.

Obdobnou taktiku ohledně menšího zabíjení nepřátelských žen a dětí, a to jak dívek jakéhokoliv věku tak zřejmě i velmi mladých chlapců, uplatňuje rovněž islám. Islám dává lidem z podmaněných území na výběr, buď se stanou muslimy a pak mohou přežít, nebo jsou křesťany či židy, dle Muhammada národy knihy, kteří se musí podřídit muslimům, resp. je muslimové musí zotročit, dospělí mužští příslušníci ostatních náboženství či ateisté jsou po své porážce muslimy zabiti, ženy a děti, a to jak dívky jakéhokoliv věku tak zřejmě i velmi mladí chlapci, jsou muslimy spíše zotročeni a ženy znásilňovány. V tomto smyslu, i když byli Mongolové i islám náboženstvím predátorů, kde se musí dospělí mužové i nepřátelé absolutně podřídit svému vůdci, jinak by byli zpravidla krutě mučeni a zabiti, tak ženy požívají o něco větší ochrany a bezpečí než dospělí muži, protože ženy nejsou zásadně zabíjeny.

Ve vražedné dobyvačné válce Mongolové dobyli území Asie, zejména Číny (viz středověký evropský, resp. italský cestovatel Marco Polo, který měl údajně navštívit Čínu za vlády Temudžinova nástupce v Číně Kublajchána), v tažení dále na západ do Evropy Mongolové dobyli celé Rusko, dosáhli Polsko a Uhry, Mongolům se nepodařilo dobýt Japonsko. S centrem na ruském Kavkaze, zřejmě poblíž dnešního ruského Volgogradu, dříve též nazvaného Stalingrad založili Mongolové spolu s Tatary posléze vlastní stát později nazvaném Rusy tzv. Zlatá horda, která ovládala původně ohromný Mongoly dobytý prostor východní Evropy a Sibiře, mimo jiné celé území dnešního Ruska a dřívějšího Sovětského svazu. Ruská knížectví formálně nebyla součástí území Zlaté hordy, ale byla Mongolům podřízena. Pokud chtěla rurikovská, tedy všechna ruská knížata vládnout ve svých zemích, musel je v jejich postech potvrdit chán poté, co uznala jeho svrchovanou moc, tedy příslušnost k mongolské říši. Do poloviny 14. století byla Zlatá horda nejrozsáhlejším a vojensky nejsilnějším státem východní Evropy. Do jejího centra v Saráji plynuly nevýslovné příjmy, které pocházely z daní vybíraných v podmaněných zemích, z kontroly tranzitu probíhajícího po Volze, jež spojovala severomořsko-baltskou oblast s Orientem, z obchodních transakcí Benátčanů a Janovanů, jejichž faktorie byly rozesety po pobřeží Černého a Azovského moře. Mongolové a Tataři ze Zlaté hordy přijali za své náboženství islám, avšak náboženstvím převládajícím v Mongolsku se stal buddhismus, který Mongolové poznali v jimi dobyté Číně.

Ve Zlaté hordě se projevily decentralizační tendence, osamostatnila se některá její území. V důsledku toho začala ruská knížata, jejichž postavení se naopak upevňovalo, pomýšlet na ozbrojený odpor. Mongolové a Tataři byli poraženi roku 1350 našeho letopočtu v první velké otevřené bitvě na Kulikovském poli s Rusy vedenými Dmitrijem Donským, který po smrti svého otce zdědil moskevský trůn a který byl kanonizován pravoslavnou církví. Poté Rusové postupně ovládli celé území dnešního Ruska a podmanili si zdejší rozdrobené mongolské a tatarské státy.

Obdobně byli Mongolové pro svou nejednotnost posléze vyhnáni zpět do Mongolska kolem roku 1380 z Číny místními obyvateli Číny vedenými místní čínskou dynastií vládců Ming.

Z mongolské a tatarské Zlaté hordy vzhledem k výše uvedené vojenské taktice zotročování žen z poražených národů v oblasti Kavkazu zřejmě vzešli míšením Mongolů a místního obyvatelstva rovněž seldžučtí a osmanští Turci jako dva zástupci z více tzv. turkotatarských národů, kteří založili tzv. Osmanskou říši (též Otomanská říše) s centrem na území dnešního Turecka v Istanbulu, která byla jedna z největších a nejmocnějších říší v prostoru při Středozemním moři. Osmanská říše existovala v letech 1299 až 1922 a během této doby zahrnovala oblasti Malé Asie, Balkánu, Černomoří, Blízkého a Středního východu a severní Afriky. Osmanská říše měla od 16. století zcela islámský charakter Božího státu, ve kterém již od počátku vládli sultáni dynastie Osmanů.

Osmanská říše hraničila a vedla řadu válek s pravoslavným křesťanským Ruskem, které převzalo dědictví východní křesťanské Byzantské říše s centrem v Konstantinopoli. Konstantinopole (neboli Konstantinopolis), v roce 1930 oficiálně přejmenována na Istanbul, která byla hlavním městem Římské říše, po rozdělení Římské říše hlavním městem Východořímského impéria či později nazývaného Byzantská říše, a po dobytí Turky hlavním městem Osmanské říše. Byzantská říše se bránila shora uvedeným dobyvačným vražedným válkám Arabů po smrti Muhammada v období 7–12. století našeho letopočtu, v důsledku čehož utrpěla Byzantská říše značné územní ztráty. Obzvláště ztráta bohatého Egypta, který se vzdal Arabům téměř bez boje zradou monofyzitského alexandrijského patriarchy Kýra (tj. křesťanského náboženského a politického vůdce, jehož náboženské pojetí Ježíše z Nazaretu tzv. monofyzitismus vycházelo z toho, že Ježíš z Nazaretu, zřejmě Kristus měl pouze jedinou, a to zcela božskou a nikoli lidskou přirozenost a že tedy nelze rozlišovat "mezi Otcem a Synem a mezi božstvím a lidstvím v Kristu, tento monofyzitismus byl prohlášen křesťanstvím za jeden z tehdejších četných kacířských bludů), východořímskou říši rozhodným způsobem oslabila.

V rámci boje proti jinému náboženskému pojetí Ježíše z Nazaretu se na Západě začalo tvrdit, že Duch Svatý vychází nejen z Otce, ale i ze Syna, což se stalo teologickou záminkou Velkého schizmatu západořímského křesťanství (katolické církve) a východořímského pravoslavného, tj. ortodoxního křesťanství kolem roku 1054 našeho letopočtu. K tomuto velkému schizmatu však vedlo již předchozí dlouhé období vzájemného odcizení obyvatelstva bývalých dvou polovin římské říše. Prvotní příčinou tohoto schizmatu byly spory o autoritu římského papeže, který si nárokoval moc nad ostatními čtyřmi starověkými patriarcháty na Východě, ačkoli mu východní patriarchové přiznávali jurisdikci pouze nad západním patriarchátem římským. Postupný rozklad Byzantské říše vyvrcholil pádem Konstantinopole v roce 1453 a dobytím zbývajících byzantských území osmanskými Turky. V průběhu své tisícileté existence sloužila Byzantská říše jako záštita křesťanství, čímž výrazně přispěla k ochraně Evropy před šířením islámu. Dědicem politiky a náboženství Byzantské říše se stalo zejména pravoslavné Rusko.

Na počátku středověku v době stěhování národů kolem 6. století našeho letopočtu východní Evropu ovládli křesťanští Slované a západní Evropu křesťanští Germáni, kteří se smísili s místním obyvatelstvem. Ve středověké Evropě tak vládlo křesťanství, které odolalo postupně vražedným dobyvačným válkám Arabů (V Evropě zastavil v té době arabskou invazi, která začala přeplavením Arabů z Afriky do Španělska a ovládnutím území Španělska, svým vítězstvím na řece Ebro na severovýchodě Španělska kolem roku 800 našeho letopočtu germánský, resp. francký král Karel I. Veliký, který tak uchránil křesťanství před jeho zánikem a Evropu před islamizací), vražedným dobyvačným válkám Mongolů, a vražedným dobyvačným válkám Osmanské říše. Jediným povoleným náboženstvím bylo ve středověké Evropě zpočátku křesťanství vynucované státní mocí a méněcenné zotročené židovství, židé však byli často mučeni a zabíjeni křesťany.

Ke změně došlo s nástupem novověku od 14. století našeho letopočtu, kdy evropští křesťané vedli po objevení Ameriky a Austrálie vražedné dobyvačné války v těchto světadílech, kde z velké části vyvraždili místní obyvatele, zejména Indiány v Americe, a dále vražedné dobyvačné války v Africe, křesťanství se v této době rozpadlo na řadu vzájemně se nenávidějících církví, které lze rozdělit základním způsobem na katolíky v čele s římským papežem a protestanty, v této době rovněž nastal úpadek křesťanství v Evropě, rozvoj světských přírodních i společenských věd a s tím i osvobození židů z křesťanského otroctví v Evropě. Příčinou tohoto úpadku křesťanství dle Filosofie rovnováhy bylo, že křesťanství jako Ježíšovo náboženství lásky, tj. charity přestalo a možná nikdy nebylo pro lidi věrohodné, v novověku je obyvatelé Západu začali nahrazovat čím dál více filosofii dravosti, tj. predace, jako např. darwinismem, čímž se začali blížit pojetí světa zastávaným islámem a židovstvím, i když mnozí židé byli Ježíšovým náboženstvím lásky, tj. charity velmi přitahováni. Důvodem této nevěrohodnosti bylo zejména to, že lidé viděli, že mezi lidmi a živočichy a rostlinami v přírodě či ve světě vládne vzájemná predace čili dravost a nikoliv vzájemná láska ( tj charita), a lidé nechápali, proč by měli za této situace věřit církvi, jejíž kněží tvrdili, že přírodě či světu vládne láska, tj. charita, zejména když se sami křesťané ve svém skutečném jednání převážně chovali a nadále převážně chovají tak, jakoby světu vládla predace čili dravost (avšak jako křesťan spíše doufám dle Bible, Matouš 16, 15Řekne jim: „A za koho mě pokládáte vy?“ 16Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“ 17Ježíš mu odpověděl: „Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích. 18A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na této skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou.).

Velký příspěvek k odhalení tohoto velkého křesťanského pokrytectví přinesla moderní věda a především osvobozenecký boj židů z jejich středověkého křesťanského zotročení rozšiřováním ve vědě židovské ideologie, že světu nevládne křesťanská láska, tj. charita, nýbrž predace, tj. dravost a že Ježíš z Nazareta v tomto údajně lhal nebo se mýlil. Tyto židovské a novověké útoky proti Ježíšově náboženství lásky, tj. charity a odhalení obrovského pokrytectví valné většiny křesťanů, kteří se chovají jako dravci v souladu se židovstvím či islámem, nikoliv charitně, provázený nadprůměrným podílem židovských manažerů na vedení Západního světa v novověku zavádějícího v souladu s tímto židovským přesvědčením o vládě dravosti nad světem ve velkém rozsahu shora uvedené průmyslové porážkové zemědělské velkochovy mučící a vraždící zvířata se však obrátily zejména proti samotným židům.

Dosavadním vrcholem této krize křesťanství na Západě se stal německý nacismus. Německý nacismus kromě toho, že vycházel z předpokladech, že světu vládne predace čili dravost a že je třeba k vítězství jeho ideologie vést vražednou dobyvačnou válku, čímž se podstatně nelišil od starších židovství či islámu, tak v souladu s darwinismem, který vycházel z toho, že účelem této dravosti, resp. predace evoluce v přírodě či ve světě je přirozený výběr živých jedinců či druhů živých jedinců, kteří se mají rozmnožit, a těch, kteří mají vymřít v tomto přírodním boji o život, pod krutými tresty zakázal smíšená manželství a sexuální vztahy Němců, zejména s židy ale i se Slovany, a dále se německý nacismus snažil urychlit tento přirozený výběr v přírodě či ve světě totálním vyvražděním podle něj vzhledem k Němcům, resp. Germánům méněcenným či k nim konkurenčním lidským rasám, jako měli být dle německých nacistů židé a možná i Slované. Německý nacismus tak ve svých vražedných dobyvačných válkách usmrcoval a počítal v konečném důsledku s usmrcením zejména všech židů a možná i Slovanů, a to včetně jejich žen a dětí, a to na rozdíl od vražedných dobyvačných válek současného židovství a většinou celých dějin islámu. Německý nacismus na základě svého přesvědčení o vládě dravosti či predace nad světem, prvním ideovým předchůdcem tohoto přesvědčení bylo zejména staré židovství, začal se židy zacházet stejně, jako židé zacházeli se zvířaty, německý nacismus začal pro židy budovat průmyslové porážkové velkochovy, jejichž cílem bylo získat na základě údajné dravosti světa z židovských lidských těl maximální hospodářský užitek, začal židy soustřeďovat v koncentračních táborech, obdobou průmyslových zemědělských porážkových velkochovů pro zvířata, vystavil židy otrocké práci s co možná nejmenším množstvím a cenou jídla, německý nacismus začal na židech dělat neomezené lékařské pokusy, následovalo masové usmrcování práceneschopných vyčerpaných mučených židů v plynových komorách v koncentračních táborech, které bylo obdobně mechanizované jako porážka hospodářských zvířat v průmyslových porážkových zemědělských velkochovech, obdobně nacisté zpracovávali všechny části židovských lidských těl k hospodářskému užitku, tak jsme mohli vidět na první pohled absurdní nacistické lampy potažené židovskou kůží, nacistické odnímaní a hospodářské zpracování vlasů a zubů židům před jejich usmrcením za účelem jejich hospodářského využití. Německý nacismus však naopak chránil zvířata a přírodu, německé nacistické zákony byli nejdokonalejšími zákony na ochranu přírody a zvířat, které byly kdy v Evropě nějakým státém přijaty. Tyto německé nacistické zákony na ochranu přírody a zvířat přečkali porážku německého nacismu a zůstaly platit v Západním Německu a posléze v roce 1990 ve sjednoceném celém Německu z velké části do současnosti.

Druhým výsledkem židovského osvobozeneckého boje ze středověkého křesťanského zotročení židů byla komunistická ideologie o diktatuře proletariátu, kterou založil svou filosofií Karel Marx židovského původu a k ovládnutí carského Ruska tuto komunistickou ideologii využil někdejší vůdce bolševické revoluce z roku 1917, Vladimir Iljič Lenin, který byl zřejmě částečně židovského původu, dokazovat to má dopis, který napsala Leninova starší sestra Anna Uljanovová a který bylo možno přečíst na nově otevřené výstavě v moskevském Státním historickém muzeu, Uljanovová tvrdí, že jejich dědeček z matčiny strany byl ukrajinský žid, který konvertoval ke křesťanství, aby se vyhnul povinnému přesídlení do oblasti vyhrazené pro židy a aby mohl studovat, "Pocházel z chudé židovské rodiny a byl podle křestního listu synem Mojžíše Blanka původem ze (západoukrajinského) Žytomyru“, napsala Uljanovová sovětskému vůdci Josifu Stalinovi. (viz http://relax.lidovky.cz/vudce-revoluce-lenin-byl-zid-dokazuje-dopis-jeho-sestry-pjh-/zajimavosti.aspx?c=A110524_093101_ln-zajimavosti_pks : ČTK, lidovky.cz, 2017 ) Josif Stalin byl původem Gruzínec, pocházel tedy z oblasti ruského Kavkazu, který byl v minulosti střediskem mongolsko-tatarského státu Zlatá Horda. Stalin se ve své politice v Rusku doslova řídil výše uvedenými třemi základními zákony mongolských bojovníků: Nezradit svého chána, resp. vůdce (trestalo se smrtí mnohdy i rodinných příslušníků zrádce), bojovat s nepřítelem až do konce a zákaz zabíjení žen a dětí. Stalin po smrti Lenina ovládl komunistické hnutí v Rusku, ačkoliv však Stalin nechal usmrtit velké množství svých odpůrců, tak zásadně nezabíjel jejich ženy a děti, v ruských koncentračních táborech Gulazích byli Stalinem umísťováni zásadně pouze nepřátelští dospělí mužové, ať již Rusové, Němci či z jiných národností. Děti těchto ruských nepřátel v Rusku Stalin posílal zásadně do státních dětských domovů na převýchovu. Stejný postup byl uplatňován Stalinem proti tamním německým nacistům, příp. jejich služebníkům z jiných národů na Rusy dobytých nacistických územích, nepřátelští dospělí mužové byli po dobytí jejich území Rusy ve velkém množství vyvražďováni, jejich ženy byli ve velkém množství znásilňovány ruskými vojáky, což mělo zřejmě za následek řadu německých dětí z těchto smíšených sexuálních vztahů, a posléze to, že v dnešní době už není velký problém nenávist mezi Němci a Rusy, spíše se jedná o přátelství, viz výše, např. současná německá kancléřka Angela Merkelová často působí jako prostředník při mocenských i vražedných válečných střetech Ruska a Západních spojenců, příkladem bylo její dojednání zastavení bojů v současnosti ve vražedné občanské válce na Ukrajině. Nacistické Německo ovládlo celou Západní Evropu, a neúspěšné bylo až při pokusu dobýt Stalinovo komunistické Sovětské Rusko, se Sovětským Ruskem se spojili v rámci druhé světové války i jeho dosavadní nepřátelé Velká Británie a Spojené státy americké, společně pak nacistické Německo porazili.

Během druhé světové války v koncentračních táborech bylo vyvražděno nacistickým Německem cca 5,2 miliónů židů včetně jejich žen a dětí. židé po této jejich katastrofě v rámci druhé světové války dále trvají na své ideologii založené židovským náboženstvím ve starověku, že světu vládne dravost či predace, nikoliv láska, tj charita. Tuto svou ideologii uplatnili židé v opětovném jejich návratu do a ovládnutí Izraele a Palestiny ve vražedné dobyvačné válce proti místním Palestincům, kteří se hlásí částečně ke křesťanství a většinově k obdobné ideologii islámu o vládě dravosti, tj. predaci ve světě. Dále trvání na této své ideologii založené židovským náboženstvím ve starověku, že světu vládne predace, tj. dravost nikoliv láska, tj charita uplatnili židé, kteří jsou v současné době nadprůměrně zastoupeni mezi manažery na Západě, po druhé světové válce v mohutném obnovení rozvoje průmyslových porážkových zemědělských velkochovů na Západě mučících a zabíjejících zvířata – současných koncentračních táborů zvířat. Dále trvání na této své ideologii založené židovským náboženstvím ve starověku, že světu vládne predace, tj. dravost nikoliv láska, tj charita uplatnili židé při svém trvání na kacířství Ježíše z Nazaretu z pohledu židovského náboženství, což má za následek, že židé, kteří konvertují ke křesťanství, nemohou získat občanství v novodobém židovském státu Izrael, a to na rozdíl např. od židovských ateistů.

Výsledkem soupeření dravé ideologie židovství a dravé ideologie islámu a dravého křesťanského Západu, který pod vlivem židovství a jeho ideologického osvobozeneckého boje židů z křesťanského středověkého otroctví z velké většiny ztratil či nikdy neměl křesťanskou víru, že světu vládne láska, tj charita, je, že svět stojí na pokraji vražedné jaderné války, která může z důvodu hromadné ničivosti jaderných zbraní s podstatnou pravděpodobností vyhubit veškeré lidstvo, a to v současnosti zřejmě především vzhledem ke konfliktu v Izraeli a Palestině mezi na jedné straně dravými ortodoxními islámskými státy, které se snaží získat jaderné zbraně a získat zpět ve vražedné dobyvačné válce území Izraele a Palestiny, a na druhé straně dravým novodobým židovským státem Izrael a dravým židovským i křesťanským Západem, oběma vlastnícím jaderné zbraně, přičemž oba nejsou schopni se vyrovnat muslimům v porodnosti, bojovnosti, ochotě umírat na bojišti a zároveň Západní a židovské obyvatelstvo se v důsledku pokroku vědy a civilizace stává zženštilým a postupně přirozeně vymírá.

Summary: Tento základní vzorec dle charitologie jako vědy o lásce, tj. charitě dle Filosofie rovnováhy použitý mnou pro pochopení a výklad dějin tří velkých příbuzných světových náboženství židovství, křesťanství a islámu lze jednoduše zobrazit následovně: Např. jestliže matka příslušnice křesťanské církve či ateistka a pokud obě věří v milosrdnost či křesťanskou lásku (tj charitu) a řeknou svému dítěti, že ve světě vládne milosrdnost či křesťanská láska (tj. charita) a že její syn či dcera mají být proto také milosrdní, tak tyto matky musí očekávat od nezanedbatelné části svých potomků např. takovouto odpověď, včera jsem mami viděl kočku, jak chytila živou myš, nejdříve ji kočka mučila (tj. hrála si sní), pak ji kočka zabila a snědla, a ty mami jíš a dáváš nám jíst také maso zvířat, která jsou mučená a zabitá v průmyslových porážkových zemědělských velkochovech (např. po narození je v těchto velkochovech zvířatům znemožněn volný pohyb, aby nehubla, tato zvířata jsou nakrmena léky, aby rychle tloustla, a krátce po narození často ještě jako mláďata či krátce po dosažení dospělosti jsou tato zvířata zabita), to ti mami máme věřit, že v přírodě či ve světě vládne milosrdnost či křesťanská láska, tj. charita a nikoliv dravost, tj. predace, ty nám mami lžeš a velká část těchto dětí si na základě této úvahy za své náboženství zvolí dravost či predaci, ať již v podobě islámu, židovství či se stanou pokryteckými dravými křesťany či dravými hinduisty či dravými ateisty či věří darwinismu, a neuvěří tomu, že světu či přírodě vládne milosrdnost či křesťanská láska (tj. charita), případně Bůh, který by měl být milosrdnost či křesťanská láska (tj. charita). Židovská či muslimská matka by své výše uvedené dceři či synovi zase zřejmě dle židovství či islámu odpověděla, že být dravý či predátor je naprosto v pořádku, že její syn či dcera mají být milosrdní či laskaví či charitní pouze vůči svým přátelům a s ostatními živými tvory, zejména ostatními lidmi, ostatními živočichy a ostatními rostlinami budou muset po celý svůj život ve světě bojovat na život a na smrt jako dravec či predátor, dokud je nepřipojí ke své smečce, nezabije či nezotročí, jako to dělají např. draví vlci, kteří jsou milosrdní či laskaví či charitní pouze ke členům své vlastní smečky vlků a s ostatními živými tvory, zejména se svou kořistí či s jinými vlčími smečkami musí bojovat na život a na smrt. Toto stanovisko nadvlády dravosti ve světě ke shora uvedené otázce charity či dravosti světa vycházející z židovství či islámu je zase sporné dle Filosofie rovnováhy, přestože toto stanovisko židovství či islámu sice zní rozumně, protože se do značné míry shoduje se zkušeností všech živých tvorů, avšak dle Filosofie rovnováhy všechny dětí, všechny matky a rovněž tak i všichni otcové či ostatní všichni muži či všichni ostatní živí tvorové nadvládu dravosti ve světě nikdy zcela nepřijmou, i kdyby to odporovalo nevyvratitelnému rozumovému důkazu, který však dosud nikdo nepředložil, protože dle Filosofie rovnováhy všichni živí tvorové ve skutečnosti cítí, že se jim nadvláda dravosti ve světě velmi nelíbí (tj. velmi odporuje jejich citu) a ve skutečnosti ji velmi nechtějí (tj. velmi odporuje jejich vůli). S nástupem novověku rovněž nastal úpadek křesťanství v Evropě, rozvoj světských přírodních i společenských věd a s tím i osvobození židů z křesťanského otroctví v Evropě. Příčinou tohoto úpadku křesťanství dle Filosofie rovnováhy bylo, že křesťanství jako Ježíšovo náboženství lásky, tj. charity přestalo a možná nikdy nebylo pro lidi věrohodné, v novověku je obyvatelé Západu začali nahrazovat čím dál více filosofii dravosti, tj. predace, jako např. darwinismem, čímž se začali blížit pojetí světa zastávaným islámem a židovstvím, i když mnozí židé byli Ježíšovým náboženstvím lásky, tj. charity velmi přitahováni. Důvodem této nevěrohodnosti bylo zejména to, že lidé viděli, že mezi lidmi a živočichy a rostlinami v přírodě či ve světě vládne vzájemná predace čili dravost a nikoliv vzájemná láska (tj charita), a lidé nechápali, proč by měli za této situace věřit církvi, jejíž kněží tvrdili, že přírodě či světu vládne láska, tj. charita, zejména když se sami křesťané ve svém skutečném jednání převážně chovali a nadále převážně chovají tak, jakoby světu vládla predace čili dravost (avšak jako křesťan spíše doufám dle Bible, Matouš 16, 15Řekne jim: „A za koho mě pokládáte vy?“ 16Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“ 17Ježíš mu odpověděl: „Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích. 18A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na této skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou.). Výsledkem soupeření dravé ideologie židovství a dravé ideologie islámu a dravého křesťanského Západu, který pod vlivem židovství a jeho ideologického osvobozeneckého boje židů z křesťanského středověkého otroctví z velké většiny ztratil či nikdy neměl křesťanskou víru, že světu vládne láska, tj charita, je, že svět stojí na pokraji vražedné jaderné války, která může z důvodu hromadné ničivosti jaderných zbraní s podstatnou pravděpodobností vyhubit veškeré lidstvo, a to v současnosti zřejmě především vzhledem ke konfliktu v Izraeli a Palestině mezi na jedné straně dravými ortodoxními islámskými státy, které se snaží získat jaderné zbraně a získat zpět ve vražedné dobyvačné válce území Izraele a Palestiny, a na druhé straně dravým novodobým židovským státem Izrael a dravým židovským i křesťanským Západem, oběma vlastnícím jaderné zbraně, přičemž oba nejsou schopni se vyrovnat muslimům v porodnosti, bojovnosti, ochotě umírat na bojišti a zároveň Západní a židovské obyvatelstvo se v důsledku pokroku vědy a civilizace stává zženštilým a postupně přirozeně vymírá..

6) 25/03/2016 Vládne mužův mozek nad jeho spermiemi nebo jeho spermie vládnou nad jeho mozkem?

Pro spermie muže je charakteristický boj či predace, po průniku spermii do pochvy ženy tyto spermie spolu soutěží, která nejdříve pronikne k ženině zralému vajíčku v děloze a toto vajíčko oplodní, pouze tato jediná spermie z běžných cca 50 miliónů spermií v jednom mužově ejakulátu přežije a stane se základem zárodku nového člověka, ostatní spermie z tohoto počtu nejpozději během několika dnů v pochvě ženy zahynou. Mozek člověka se naopak snaží přesvědčit svět, všechny živé tvory a i tělo (tj. organismus) muže, že světu vládne charita, a to včetně pohlavních buněk muže, tedy spermií, mozek muže má na tento důkaz charity i všem živým buňkám mužova organismu, včetně spermií poměrně dlouhou dobu, úspěch nebo neúspěch této mozkové činnosti se ukáže až v rozhodném okamžiku oplodnění ženina zralého vajíčka v děloze při mužově a ženině pohlavním styku, jestli při tomto pohlavním aktu mezi spermiemi při jejich výše uvedeném boji o přežití, ve kterém může z výše uvedených důvodů zvítězit zásadně pouze jediná z běžných cca 50 miliónů spermií jednoho běžného mužova ejakulátu, bude vládnout nemilosrdná dravost či predace nebo částečná nebo úplná charita či spolupráce v boji všech soutěžících spermií o život, resp. o oplodnění ženina zásadně jediného zralého vajíčka v děloze. Téměř všechny dosavadní světové filosofie, které jsou zásadně plody běžného mužského mozku, by v tomto důkazu charity vůči spermiím naprosto selhali, když by došlo na boj spermií mužova ejakulátu v pochvě ženy o přežití, resp. o oplodnění ženina zralého zásadně jediného vajíčka, zřejmě velmi rychle, dříve nebo později by tyto spermie zavrhli téměř všechny dosavadní světové filosofie charity a nemilosrdně by bojovali o záchranu svého života jako dravci či predátoři, tj. každá spermie proti každé spermii, v tomto boji spermií o život by pak téměř vždycky, možná úplně vždycky zvítězila ta nejdravější spermie, dle křesťanství ve spojení s racionální mystikou mé Filosofie rovnováhy tuto nejdravější spermii ztělesňuje a vždycky ztělesňoval Biblický Ďábel, výjimkou byl možná dle křesťanství Ježíš z Nazaretu, který se dle katolické teologie narodil z Marie, která zůstala i po jeho početí Bohem otcem pannou, tudíž Ježíš z Nazaretu nebyl možná počat z výše uvedeného boje spermií na život a na smrt, a Ježíš z Nazaretu, který je dle křesťanství jediný existující Bohočlověk, zřejmě nepočal nikdy žádné dítě. Proti těmto dosavadním zřejmě téměř všem zásadně mužským nedokonalým (tj. filosofiím charity v rozhodný okamžik oplodnění ženina vajíčka podlehnuvším filosofiím predace u mužských spermií, snad s výjimkou možná pouze částečně dochované filosofie charity Ježíše z Nazaretu, zřejmě Krista v učení jeho stoupenců) filosofiím charity chci postavit Filosofii rovnováhy založenou minimálně z 51% na současném pojetí filosofie charity Ježíše z Nazaretu, zřejmě Krista. Podle mé praktické zkušenosti totiž nerozhoduje o atraktivitě určitého muže u žen, i když mu to zásadně velmi tají, resp. o oplodnění jejího vajíčka nejvíce bojovnost či predace muže, resp. bojovnost či predace určité mužovi spermie, ačkoliv si to zřejmě myslí většina mužů či potažmo možná i většina jeho spermií, ale jejich charita, obě tyto vlastnosti, jsou u muže evolučně potřebné k ochraně nejenom silných ale zejména i slabých společných potomků tohoto určitého muže a jeho manželky. Jinými slovy z biologického hlediska nejenom spermie mezi sebou soutěží, která oplodní ženino vajíčko, ale i mikroorganismy, především živé buňky ženina těla si z těchto soutěžících spermií vybírají tu, která bude v tomto boji úspěšná a které naopak tyto mikroorganismy ženského těla usmrtí, v tomto výběru pak pro tyto mikroorganismy těla ženy zřejmě z výše uvedených důvodů si necení nejvíce bojovnost či predaci určité jedné spermie ale její charitu, i když i bojovnost této určité spermie je rovněž velmi důležitá.

7) 04/04/2016 Komentář Biblické knihy Jób dle Filosofie rovnováhy a fiktivní dopis Hospodina dnešnímu trpícímu Jóbovi dle Filosofie rovnováhy k důvodu jeho utrpení.

Můj příteli,

jsi v současné chvíli jakoby v situaci Biblického Jóba a já jako jeden z jeho přátel, kteří k němu přišli, aby ho utěšili, avšak nakonec ho ještě slovně napadli, Bůh však pak zachránil a odměnil trpícího Jóba a tyto jeho přátele odsoudil a potrestal, proto ti posílám následující komentář knihy Jób dle Filosofie rovnováhy a doufám, že ti pomůže a že mne Bůh za něj neodsoudí a nepotrestá jako výše uvedené Jóbovi přátele. Následující je mou osobní životní zkušeností, kdy jsem se já sám ocitl v situaci Biblického Jóba a zachránil si svým výlučným dlouhodobým spoléháním na charitu definovanou níže uvedeným způsobem až doposud svůj život a dostal jsem postupně ještě víc, viz dále.

(Shrnutí Biblické knihy Jób: Jób 1: 3Jeho stáda čítala sedm tisíc ovcí, tři tisíce velbloudů, pět set spřežení skotu a pět set oslic. Měl také velmi mnoho služebnictva. Ten muž předčil všechny syny dávnověku. 13Nastal pak den, kdy Jóbovi synové a dcery hodovali a pili víno v domě svého prvorozeného bratra. 14Tu přišel k Jóbovi posel a řekl: „Právě orali s dobytkem a při něm se popásaly oslice. 15Vtom přitrhli Šebovci, pobrali je a čeleď pobili ostřím meče. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to .“ 16Ještě nedomluvil, když přišel další a řekl: „Z nebe spadl Boží oheň, zachvátil ovce a čeleď pozřel. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to .“ 17Ještě nedomluvil, když přišel další a řekl: „Kaldejci rozdělení do tří houfů napadli velbloudy, pobrali je a čeleď pobili ostřím meče. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to .“ 18Ještě nedomluvil, když přišel další a řekl: „Tvoji synové a dcery hodovali a pili víno v domě svého prvorozeného bratra. 19Vtom se zvedl od pouště silný vítr a opřel se ze všech čtyř stran do domu. Ten se na mladé lidi zřítil a oni zahynuli. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to .“ Jób 2: 1A nastal opět den, kdy synové Boží přišli, aby předstoupili před Hospodina; přišel mezi ně i satan, aby i on předstoupil před Hospodina. 4Satan však Hospodinu odpověděl: „Kůži za kůži! Za sebe samého dá člověk všechno, co má. 5Ale jen vztáhni ruku a dotkni se jeho kostí a jeho masa, hned ti bude do očí zlořečit.“ 6Hospodin na to satanovi odvětil: „Nuže, měj si ho v moci, avšak ušetři jeho život.“ 7A satan od Hospodina odešel a ranil Jóba od hlavy k patě ošklivými vředy. 8Jób vzal střep, aby se mohl škrábat, a posadil se do popela. 9Jeho žena mu však řekla: „Ještě se držíš své bezúhonnosti? Zlořeč Bohu a zemři.“)

Fiktivní dopis Hospodina dnešnímu Jóbovi dle Filosofie rovnováhy:

Jóbe (v současnosti),

nechci tě příliš hostit, aby se nezvětšovala tvá i má odpovědnost z důvodu pomsty (Toto se zřejmě netýká Ježíše z Nazaretu zřejmě Krista, protože ten zřejmě nezemřel umučen na kříži v důsledku pomsty za své chyby, protože, jestliže byl Ježíš z Nazaretu zřejmě Kristus totožný s Bohem, kterým je charita, tak zřejmě nemohl spáchat žádný hřích či chybu proti tomuto Bohu, tj. charitě, pak Ježíš z Nazaretu zřejmě Kristus zemřel umučen na kříži v důsledku jeho soucitu s trpícími, aby jim tento Bůh ukázal, že jejich utrpení má smysl a tento Bůh ho nejen dopustí na živé tvory, ale i sám je ochoten a schopen ho i osobně snášet. Protiargument, že Ježíš z Nazaretu zřejmě Kristus nejméně při velikonoční večeři jedl beránka, tedy mládě ovcí pro něj krutě zabité, čímž by způsobil velkou smrt a bolest tomuto mláděti i jeho rodičům a ostatním jeho příbuzným a nejméně tato zvířata už ho zřejmě nikdy nebudou pokládat za jediného Boha, který by měl být charitou, je minimálně sporný z důvodu následujícího Biblického citátu z Janova evangelia: Jan 4, 31Mezitím ho prosili jeho učedníci: „Mistře, pojez něco!“ 32On jim řekl: „Já mám k nasycení pokrm, který vy neznáte.“ 33Učedníci si mezi sebou říkali: „Přinesl mu snad někdo něco k jídlu?“ 34Ježíš jim řekl: „Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo.) zejména zvířat (a jejich živých buněk a jejich příbuzných mikroorganismů, které jsou dle exaktní, tj. měřitelné vědecké hypotézy mé Filosofie rovnováhy schopny rozeznat a zapamatovat si např. uložením do jejich genetického kódu svého přítele a nepřítele, zejména v rámci koordinace těchto mikroorganismů, zejména živých buněk v těle, resp. organismu živého tvora) mučených a i krutě zabitých v současných zemědělských průmyslových porážkových velkochovech za tvé, příp. tvých předků či potomků (jejichž těla každá z cca 60 bilionů živých buněk má dle exaktní vědy s tebou částečně totožný genetický kód, např. každá z cca 60 bilionů živých buněk těla tvého rodiče či tvého dítěte má z poloviny shodný genetický kód s každou z cca 60 bilionů živých buněk tvého těla, proto dle výše uvedené exaktní vědecké hypotézy mé Filosofie rovnováhy o schopnosti živých mikroorganismů rozeznat a zapamatovat si svého nepřítele a přítele, jestliže živé buňky těla nějakého živého tvora pokládají za nepřítele či přítele živé buňky tvého těla, tak budou z poloviny pokládat za nepřítele či přítele živé buňky těla tvého dítěte, jinak řečeno to je dle této exaktní vědecké hypotézy mé Filosofie rovnováhy důvod, proč se nenávist živých tvorů přenáší z rodičů na jejich potomky, podle Bible zřejmě až do čtvrtého pokolení, a rovněž tak důvod, proč se přátelství živých tvorů přenáší z rodičů na jejich potomky, podle Bible zřejmě až na nesčetná pokolení) jedení nemilosrdných potravin, např. jejich poraženého masa, pecen chleba, který je zásadně z pšenice stojí cca 30,- Kč, pokud budeš podle mé Filosofie rovnováhy jíst co možná nejmilosrdnější potraviny, způsobující co možná nejméně smrti a bolesti, tj. z tvé takto milosrdné stravy co možná nejvíce rostlinné plody a rostlinná semena jako lidé v Biblickém ráji a výrobky výhradně z nich či v případě potřeby v co možná nejmenším množství i ty moje přirozeně zemřelé (zásadně na stáří) mršiny zvířat, zásadně po pitvě veterináře a převařené v několika vodách, tak by se ti dle mé Filosofie rovnováhy měli zvětšit tvé příjmy a měl by jsi odvrátit (protože živé buňky a jimi tvoření živí tvorové časem zapomenou na svou nenávist, resp. si tě uloží do své genetické informace jako přítele nikoliv jako nepřítele, tj. dle exaktní vědy se postupně obmění všechny živé buňky tvého těla, a to zásadně s výjimkou nervových buněk, jinak řečeno hříšné či chybné živé buňky tvého těla se obmění za spravedlivé živé buňky v tvém těle) i své ostatní tresty (jako např. nemoci, pronásledování apod.) za tvé chyby (které jsou však dle Filosofie rovnováhy tebou nezaviněné, protože jsou způsobené nedokonalostí tvého mozku, jehož činnost je však dle současné exaktní vědy zřejmě objektivně daná např. přírodou /dle náboženství Bohem/, resp. tebou zvenku neovlivnitelnými vnitřními propojováními cca 100 miliard buněk tvého mozku, a to po počáteční krizi, kterou však nemusíš přežít, začneš-li se změnou příliš pozdě /čím dříve začneš plnit stálou povinnost každého dle Filosofie rovnováhy působit co možná nejméně smrti a bolesti, tím máš větší šanci se zachránit/, plynoucí z toho, že si tví nepřátelé budou myslet, že jsi psychicky či fyzicky zeslábl a tudíž konečně nastal čas jejich pomsty za tvé chyby, tj. dle Filosofie rovnováhy zásadně za tebou způsobenou o hodně větší než co možná nejmenší smrt a bolest, v tvém případě zřejmě zejména jiných živých tvorů než lidí, zejména zvířat, viz výše)

Pozn. níže uvádím citáty Bible-evangelií, o které se opírají výše uvedená tvrzení Filosofie rovnováhy:

Matouš 13

• 12Kdo má (zřejmě myšlena milosrdnost, charitnost či láska mnou samozřejmým způsobem definovaná jako stálé plnění povinnosti každého působit co možná nejméně smrti a bolesti /zejména všech živých tvorů/ se skutečným nejvyšším cílem všech živých tvorů žít ve světě, kde se budou mít všichni rádi), tomu bude dáno a bude mít ještě víc (zřejmě myšleno milosrdné zdraví, milosrdní potomci, milosrdná inteligence a milosrdný majetek atd.); ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má (zřejmě myšleno nemilosrdné zdraví, nemilosrdní potomci, nemilosrdná inteligence a nemilosrdný majetek atd.).
• 13Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíce neslyší ani nechápou.
• 14A plní se na nich proroctví Izaiášovo: ‚Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte.
• 15Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže neuvidí očima a ušima neuslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se – a já je neuzdravím.‘

Matouš 25

• 27Měl jsi tedy dát mé peníze peněžníkům, abych přišel a to, co mi patří, si vybral s úrokem.
• 28Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven!
• 29Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.
• 30A toho neužitečného služebníka uvrhněte ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.‘

Marek 4

• 21A řekl jim: „Přichází snad světlo, aby bylo dáno pod nádobu nebo pod postel, a ne na svícen?
• 22Nic není skrytého, aby to jednou nebylo zjeveno, a nic nebylo utajeno, leč aby vyšlo najevo.
• 23Kdo má uši k slyšení, slyš!“
• 24Řekl jim také: „Dávejte pozor na to, co slyšíte! Jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám, a ještě přidá.
• 25Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“
• 26Dále řekl: „S Božím královstvím je to tak, jako když člověk zaseje semeno do země;
• 27ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak.
• 28Země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu.
• 29A když úroda dozraje, hospodář hned pošle srp, protože nastala žeň.“
• 30Také řekl: „K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme?
• 31Je jako hořčičné zrno: Když je zaseto do země, je menší než všechna semena na zemi;
• 32ale když je zaseto, vzejde, přerůstá všechny byliny a vyhání tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jejich stínu.“

Lukáš 8

• 15Semeno v dobré zemi jsou ti, kteří uslyší slovo, zachovávají je v dobrém a upřímném srdci a s vytrvalostí přinášejí úrodu.
• 16Nikdo přece nerozsvítí světlo a nepřikryje nádobou ani je nedá pod postel, ale dá je na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo.
• 17Nic není skrytého, co jednou nebude zjeveno, a nic utajeného, co by se nepoznalo a nevyšlo najevo.
• 18Dávejte tedy pozor, jak slyšíte: Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co myslí, že má.“

8) 03/04/2016 Otázka dualismu dobra a zla ve světě z hlediska charitologie.

Vládne, resp. kraluje nad světem dobro či zlo, resp. charita či predace? Charitu definuji jako stále nepůsobení více než co možná nejméně smrti a bolesti s nejvyšším cílem žít v budoucnosti ve světě, kde se budou mít všichni rádi. Predaci definuji jako úmyslné působení smrti a bolesti, a to jak co možná nejméně obou smrti a bolesti tak i více, i o hodně více než co možná nejméně obou smrti a bolesti. Na tuto otázku existuji následující logické odpovědi: 1) Svrchovaným vládcem světa je výlučně tato charita (tedy např. jediný Bůh jako výlučně tato charita). 2) Svrchovaným vládcem světa je výlučně tato predace (tedy např. Ďábel jako obojí jediný Bůh a výlučně tato predace). 3) Svrchovaným vládcem světa jsou výlučně obě tato charita a tato predace (tedy např. světu vládnou výlučně oba Bůh jako výlučně tato charita a Ďábel jako výlučně tato predace). 4) Svrchovaným vládcem světa je částečně tato charita (tedy např. bůh jako výlučně tato charita je pouze jedním z více bohů). 5) Svrchovaným vládcem světa je částečně tato predace (tedy např. Ďábel jako výlučně tato predace je pouze jedním z více bohů). 6) Svrchovaným vládcem světa není ani tato charita ani tato predace (tedy např. obě tato charita a tato predace, resp. oba toto dobro a toto zlo neexistují, nebo jediný Bůh není ani tato charita ani tato predace).

9) 16/04/2016 Modloslužebnictví.

Jak může Satan z jediného Boha udělat pouhou modlu či obrázek či předmět a ten si podřídit a zneužít k působení velkého zla, tedy dle Filosofie rovnováhy k působení o hodně větší než co možná nejmenší smrti a bolesti. Příkladem jsou např. nacisté. Německý Wehrmacht měl ve výstroji svých vojáků na opasku heslo „Gott mit uns“, tedy v překladu do češtiny „Bůh s námi“, mohli si tam klidně napsat i „Ježíš z Nazaretu s námi“, jak to propagovali např. středověcí katoličtí křižáci či středověká římskokatolická inkvizice. Podle Bible Nového zákona je však jediný Bůh totožný s charitou. Zneužít stejným způsobem slovo „charita“ je zřejmě velmi těžké, ne-li v současnosti dokonce zcela nemožné, jestliže by např. výše uvedení nacističtí vojáci Wermachtu měli na opasku napsáno „charita s námi“, nikoliv „Bůh s námi“ a stejně tak katoličtí křižáci či římskokatolická inkvizice, tak by zřejmě měli zřejmě těžko překonatelné, ne-li v současnosti nepřekonatelné zábrany páchat válečné zločiny, jako např. zejména zabíjet bezbranné ženy a děti, jak to dělali v rozsáhlém měřítku výše uvedení vojáci Wehrmachtu za druhé světové války, či ve středověku katoličtí křižáci i římskokatoličtí inkvizitoři. Přesto v minulosti k výše uvedenému zneužití Satanem slova „láska“ již došlo, v latině ve starověkém Římě se pro slovo „láska“ používalo původně slovo „amor“, slovem „Amor“ čili česky „láska“ byl posléze starověkými Římany nazván jeden z mnoha bohů jejich polyteismu, tento starověký římský bůh lásky Amor nabyl poté spíše významu jako bůh sexu, který obsahoval a schvaloval či doporučoval rovněž různé sexuální deviace jako např. pedofilní či homosexuální sex, které byly ve starověkém Římě posléze četnými a společensky doporučovanými způsoby sexu. Proto, když sv. Jeroným překládal v Biblickém Novém zákoně (tzv. Vulgata) do latiny ve 4.-5. století našeho letopočtu větu z Bible, Nový zákon, 1 Janův „4:8Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska.“, v jeho latinské Vulgatě Joannis I „4:8 qui non diligit non novit Deum quoniam Deus caritas est“, tak nepoužil pro slovo „láska“ ve starověkém Římě velmi zdiskreditované latinské slovo „amor“, ale vytvořil pro toto slovo „láska“, kterou má být Biblický jediný Bůh (viz výše), v latině zcela nové slovo „caritas“ v češtině „charita“ (odvozené od latinského slova „carum, caro“, tj. v češtině „drahý“ či „cenný“, ve francouzštině „cher“, v italštině „caro“). Se znalostí této historické zkušenosti je výše uvedené slovo láska ve smyslu „caritas“ či „charita“ dle mého názoru Satanem prakticky nezneužitelné.

Literatura: http://janbarton.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=441864 : Bůh s námi, 2015, Německý Wehrmacht měl ve výstroji svých vojáků na opasku heslo Gott mit uns . O tom, že je Bůh s nimi, byli a jsou přesvědčeni všichni, Autor: Jan Bartoň , http://www.biblenet.cz/app/b?book=John1&no=4 , http://vulsearch.sourceforge.net/html/1Jo.html : Epistola B. Joannis Apostoli Prima, The Clementine Text Project was an effort between 2002 and 2005 to create a free online text version of the Clementine Vulgate, clementinevulgateproject@mail.com , https://cs.wikipedia.org/wiki/Vulgata , http://www.vira.cz/otazky/Caritas-vyznam-slova.html : Dominik Opatrný, 2011, Vira.cz provozuje Arcibiskupství pražské Pastorační

10) 16/04/2016 Psychoanalýza Freud versus Jung.

Příteli,

tvůj hlavní současný problém vidím, jako tvou odpověď na následující otázku:

Má se pravověrný římský katolík stále snažit porazit Ďábla ve smyslu, jestli se má tento katolík stále snažit Ďábla zabít (české slovo "porazit" je zde přeloženo jako anglické slovo "slaughter") nebo se má tento katolík stále snažit pouze nad Ďáblem vyhrávat a tohoto Ďábla si podrobit (české slovo "porazit" je zde přeloženo jako anglické slovo "defeat").

Ohledně této otázky platí dle mé Filosofie rovnováhy podle mne v evangeliích tato Ježíšova slova: "Milujte své nepřátele" Matouš 5, 44, Lukáš 6, 27, Lukáš 6, 35, čili správná odpověď na výše uvedenou otázku dle Filosofie rovnováhy zní: "Nad Ďáblem je třeba stále vyhrávat a podrobovat si ho (tj. je správné české slovo "porazit" přeložit do angličtiny slovem "defeat") a není správné chtít tohoto Ďábla jednou provždy zabít, popř. jej předtím ještě mučit, jako on mučil Ježíše z Nazaretu, zřejmě Krista na kříži (tj. není správné české slovo "porazit" přeložit do angličtiny slovem "slaughter").

Zabít Ďábla (např. v sobě) není v souladu ani s psychologií Carla Gustava Junga (viz Jungovou psychologií inspirovaná kniha Anselma Gruna, Jak zacházet se zlým, s podtitulem Boj s démony ve starém mnišství, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří, 1995) ani s psychologií Sigmunda Freuda (podle které všechny psychické choroby jsou způsobeny sexuálními deviacemi a všechny fyzické choroby jsou způsobeny těmito psychickými chorobami, jde o tzv. Freudův pojem "psychosomatiky"). Cílem Filosofie rovnováhy není zničit pohlavní orgány ve prospěch mozku, ani podřídit mozek pohlavním orgánům, jak toto posledně jmenované činil ve své psychologii zřejmě Freud, ale aby se pohlavní orgány dobrovolně podřídily mozku, jak se o to pokoušel Jung (viz zřejmě Jungovo podobenství o zlu jako vzteklých psech, které nemáme zabít či uvěznit v podvědomí či nevědomí psychiky, ale máme se je snažit milosrdně vychovávat a integrovat do naší psychiky). Toto sice odpovídá Jungově učení avšak zřejmě nikoliv Jungovu praktickému životu, podle Freudovských kritiků Jung a jeho žáci měli se svými bohatými psychicky nemocnými Jungem a jeho žáky léčenými klientkami často sex, dělali z nich své milenky a následně psycholožky, resp. Jungiánské psychoanalytičky, čímž je často nejenom nevyléčili, nýbrž jim psychicky ještě více ublížili. (blíže viz http://www.knihovnice.cz/recenze/noll-r-carl-gustav-jung-tajny-zivot-arijsky-kristus.html , Vydal Triton v roce 2002. Nyní v roce 2006 vychází dotisk s novým přebalem a pozměněným názvem: „Carl Gustav Jung - tajný život - Árijský Kristus“.)

Text Filosofie rovnováhy k této otázce je následující:

quoted:

---

Post of Dalibor Grůza

Měl jsem schizofrenní myšlenky v cca 20 letech, že jeden můj blízký je Ďábel a že ho musím zabít, po delším duševním boji jsem došel k závěru, že i kdyby můj blízký byl Ďábel, tak je to a vždy bude můj blízký a já ho mám rád a nemohu ho zabít.

Jediné dogma neboli axiom neboli jediná výchozí pravda mé Filosofie rovnováhy zní:

"Všichni živí tvorové ve skutečnosti nejvíc chtějí žít ve světě, kde se budou mít všichni rádi, proto je každý stále povinen působit co možná nejméně smrti a bolesti." Vše ostatní jsou více názory(spekulace). To platí o celé mé Filosofii rovnováhy.

Otázkou je, co by se stalo, kdybychom zabili veškerou smrt neboli Ďábla, jestli bychom se rovněž tím zbavili veškeré bolesti. Podle mne nikoliv, čímž uznávám svou chybu ve svých spekulacích ve své Filosofii rovnováhy o tom, že duševní bolest znamená pouze smrt neuronů v mozku. Podle mne duševní bolest může mít rovněž podobu postupné ztráty dosaženého vědění živého tvora, kdy tento živý tvor postupně stále více a více nezadržitelně hloupne, čili ztrácí své nabyté znalosti. Tato ztráta znalostí nemusí podle mne mít pouze podobu smrti živých buněk, ale rovněž může mít podobu jejich hubnutí, a to až na úroveň fotonů. Znalosti neboli data rozumu jedince jsou totiž uloženy ve hmotě a při zmenšení této úložní hmoty může dojít ke zmenšení objemu těchto dat z velkého množství dat (tvořených dle programátorů 1-jedničkami a 0-nulami čili různými dvěma anglicky psáno i čteno „bits“, česky čteno i psáno „bity“ základního binárního kódu počítačů neboli kousky čili střídání světla a tmy, fotonů a vakua) až na výlučné fotony nebo výlučné vakuum, tedy úplné nevědění.

Jinými slovy, jestliže zabijeme Ďábla neboli smrt neboli zlikvidujeme vakuum, docílíme sice věčného života jedinců bez bolesti ze smrti živých tvorů, avšak se vzrůstajícím hladem jedinců, protože nebude co jíst (potravou živých tvorů jsou vždy mrtvoly živých tvorů), dojde k hubnutí těchto jedinců a jejich postupné nezadržitelné ztrátě všech jejich znalostí uložených v hubnutím ztracené jejich hmotě, tato postupná a nezadržitelná ztráta rozumu všech živých tvorů provázená jejich hubnutím až na úroveň fotonů bude znamenat jejich nezměrnou duševní bolest.

Z hlediska Vesmíru likvidace vakua se projeví zřejmě jako entropie Vesmíru, čili jeho přeměna na Vesmír jednolitě nekonečně roztažený kaší tvořenou světlem tvořeném fotony, protože dle mé Filosofie rovnováhy za přitažlivými, zejména gravitačními silami ve Vesmíru stojí podtlak vakua, které tak způsobuje vznik hmotných těles ve Vesmíru a soudržnost celého Vesmíru.

Před vznikem našeho Vesmíru před velkým třeskem zřejmě došlo naopak k likvidaci veškerého světla ve Vesmíru zřejmě jeho roztažením (viz výše) a jeho výlučnému vyplnění absolutním vakuem, tedy obrazně řečeno k zabití a smrti Boha z rukou Ďábla. Důsledkem byla obdobná ztráta veškerého vědění Ďábla, jehož rozum byl zaplněn samými nulami, tedy vakuem bez jediného fotonu světla, avšak výlučně nulami nelze zachytit a uložit žádnou myšlenku či informaci či žádná data. Tedy došlo k nezměrnému duševnímu utrpení Ďábla, kterému však Bůh zřejmě při velkém třesku při počátku našeho Vesmíru daroval opět foton světla o obrovské energii. Následně vlivem podtlaku okolního vakua zřejmě došlo a i nadále dochází k jeho rozpínání v podobě rozpínání našeho Vesmíru. To byla zřejmě ona v mé Filosofii rovnováhy uváděná srážka absolutního vakua a světla, která stála u zrodu našeho Vesmíru velkým třeskem. Filosofie rovnováhy 379-380

---

Podle mne tvé problémy spočívají v tom, že jsi buď zavraždil v minulosti tvého blízkého, kterého jsi pokládal za Ďábla, nebo jsi v současnosti nebo budeš v budoucnosti připraven zabít, popř. předtím i mučit (jako Ježíše z Nazaretu, zřejmě Krista mučili na kříži) tvého blízkého, kterého budeš pokládat za Ďábla.

Ještě další text Filosofie rovnováhy k této problematice.

quoted:

---

Post of Dalibor Grůza

Pozn.: seriál „Byl jednou jeden život“ (viz literatura) 3 DVD, díl „9. Mozek“, čas 2:30-3:55 před 200 milióny let se vyvinul primitivní mozek, tj. mozková kůra plazů-archikortex, umožňující primitivní reakce jako agresivní obrana teritoria, tyto primitivní reakce a tato část mozku existují také u moderního člověka, před 100 milióny let to byl paleokortex, (tj. mozková kůra savců viz 1 DVD, díl „1. Planeta Buněk“, čas 4:48-5:06) zprostředkující obavu, strach, počátky paměti, čas 4:10-5:48 před 100.000 lety to byl neokortex tvořící 85% hmotnosti mozku umožňující sdílení myšlenek, počítání, umění, přemýšlet o příčinách a chovat se civilizovaně, a problémová komunikace neokortexu a primitivní mozkové kůry (archikortexu a paleokortexu), čas 23:30-25:50 mozek má víceméně úplnou kontrolu nad člověkem, komunikace neokortexu a primitivní mozkové kůry (archikortexu a paleokortexu) způsobuje věčné dilema mezi agresivním či civilizovaným řešením situace živým tvorem, primitivní část mozku se pořád snaží převládnout. Mozek skladuje většinu toho, co vnímáme vědomě, z toho, co vnímáme nevědomě, mozek ukládá asi 1/100, mozek vnímá vše najednou. Každá část těla je kontrolována určitou oblastí mozku, větší části mozku jsou potřeba na citlivější části těla, např. ruce a obličej. Přenos do mozku se děje prostřednictvím povrchových buněk těla a jeho smyslů a pomocí nervů, resp. jejich nervových buněk-neuronů a jejich výběžků-dendritů vedených po celém těle, a to pomocí chemických látek neurotransmiterů-nervových přenašečů. Literatura: "Byl jednou jeden život", v originále: "Il était une fois ... la Vie", created by Albert Barillé, music composed by: Michel Legrand, characters designed by: Jean Barbaud, copyright PROCIDIS-Paris, v České republice copyright: BH promo CZ 2008, titulní píseň Jana Mařasová, Ľuba, 1,2,4,5 DVD 104 minut, 3,6 DVD 130 minut, 26 dílů seriálu. Filosofie rovnováhy 395-396

---

11) 17/04/2016 Konec Vesmíru, atomová válka na Zemi a obecná teorie relativity Alberta Einsteina dle Filosofie rovnováhy.

Současnou exaktní fyzikou obecně přijímaná skutečnost je, že se Vesmír od svého vzniku rozpíná, což bylo zjištěno fyzikou na základě toho, že se od Země všechny Vesmírné objekty ve všech směrech vzdalují, což bylo fyzikou určeno na základě pozorování tzv. reliktního záření, které by mělo existovat v nezměněné podobě od počátku Vesmíru, a na základě pozorování tzv. Dopplerova jevu u vlnění ve Vesmíru (tj. při pohybu zdroje vlnění vůči pozorovateli nebo naopak se mění jejich relativní rychlost, a to buď součtem nebo rozdílem jejich rychlostí, tím se mění rovněž odvozené veličiny jako vlnová délka a frekvence vlnění). Vyřešením Einsteinových rovnic obecné teorie relativity Alexandrem Fridmanem pak z těchto rovnic plyne, že Vesmír se buď smršťuje, nebo rozpíná, čili že ve Vesmíru nemůže nastat rovnovážný stav, kdy je Vesmír v klidu. Avšak ani Einsteinova obecná teorie relativity není všeobecně fyziky přijímána, po dlouhou dobu totiž Einstein koketoval s myšlenkou zavést do rovnic obecné teorie relativity tzv. kosmologickou konstantu, po Hubblově objevu rozpínání Vesmíru však Einstein označil zavedení nenulové kosmologické konstanty za "největší chybu svého života", podle některých fyziků by však v současné situaci opětné zavedení nenulové kosmologické konstanty mohlo být pro teorii velkého třesku doslova záchranným pásem, tím, že nenulová kosmologická konstanta je ve své podstatě libovolná, lze totiž její hodnotu zvolit tak, aby se odstranil rozpor mezi stářím objektů ve Vesmíru a stářím Vesmíru, odvozeným z konstanty Hubblovy, není to přirozeně nijak zvlášť elegantní řešení, nicméně není úplně vyloučeno, že největší Einsteinovou životní chybou bylo právě jeho prohlášení o největší životní chybě (viz kniha nejznámějšího českého astrofyzika a zároveň katolíka Jiřího Grygara - věda a víra, psáno pro revue České křesťanské akademie UNIVERSUM, 24. 2.1996, viz www.vira.cz/Texty/Knihovna/Velky-tresk-krize-teorie.html : Velký třesk - krize teorie ?, Aneb co předpověděl Gamow, z knihy Jiří Grygar - věda a víra, Psáno pro revui České křesťanské akademie UNIVERSUM, 1996, Autor: Jiří Grygar, Vira.cz provozuje Arcibiskupství pražské Pastorační). Dále dle současné exaktní fyzikální teorie konce Vesmíru předpokládající jeho tepelnou smrt, tedy vysokou entropii, vyznačující se nízkou schopností Vesmíru jako fyzikální soustavy konat fyzikálně vymezenou práci, by v důsledku roztažení, rozředění a poklesu teploty k 0 kelvinů Vesmíru nebylo možno z něj získat žádnou organizovanou formu (změnu) energie, jinými slovy by to znamenalo konec života ve Vesmíru, tedy, že veškerý vývoj Vesmíru směřuje k jeho zániku. Na otázku, jestli Vesmír skončí velkým krachem čili návratem Vesmíru k jedinému bodu, ze kterého se měl od počátku rozpínat, či naopak Vesmír skonči výše uvedenou entropií čili jeho nekonečným roztažením tedy nedává současná fyzika jednoznačnou odpověď. Dle Filosofie rovnováhy je hmota Vesmíru složena výlučně z vlnění o rychlosti světla a vakua, na tyto dvě složky se totiž tato hmota zřejmě rozloží při jejím dokonalém shoření, vlnění o rychlosti světla pak v našem Vesmíru zřejmě způsobuje jeho rozpínání a vakuum svým podtlakem naopak přitažlivost či gravitaci našeho Vesmíru, problém konce Vesmíru by tak šlo dle Filosofie rovnováhy zjednodušit na otázku, zda je ve světě (tj. v našem Vesmíru a i v ostatních možných vesmírech) více vlnění o rychlosti světla nebo více vakua. Podle současné exaktní fyziky však ani není jasné, zda ve Vesmíru existuje vůbec nějaké absolutní vakuum čili čisté nic, jehož pozorování nebylo současnou exaktní fyzikou dodnes ve Vesmíru nikde uskutečněno. Tento problém je řešen rovněž pomocí nejmodernějších částicových urychlovačů (např. viz Evropská laboratoř pro fyziku částic, která je známa též pod zkratkou CERN, ve francouzštině „Conseil Européen pour la recherche nucléaire“), která se snaží objevit nedělitelnou nejmenší částici pomocí fyzikálních experimentů, dle fyzikálního pozorování je touto dosud nejmenší objevenou částicí možná Higgsův boson, dle současné exaktní fyzikální teorie by jimi však mohli být i dvourozměrné struny, praktickou zkušeností však v současnosti je, že se fyzikům každou dosud údajně nejmenší částici hmoty vždy podařilo znovu a znovu rozdělit na ještě menší částici, i když se často domnívali, že již onu nejmenší nedělitelnou částici v určitý okamžik dosavadního vývoje fyziky nalezli (viz např. částice jako atom, jejíž pojmenování vychází ze starověké řecké filosofie atomistů, řecké slovo „ἄτομος, átomos“ v řečtině původně znamená nedělitelný, avšak i jedna z objevených mikročástic nazvaná fyziky „atom“ již relativně dávno v exaktní fyzice není nejmenší nedělitelnou částicí, avšak toto pojmenování mu zůstalo dodnes). Jestliže exaktní fyzika objeví nejmenší nedělitelnou částici, pak zřejmě bude možné spočítat budoucí vývoj, příp. konec Vesmíru, určit, zda je ve Vesmíru více vlnění o rychlosti světla či více vakua a určit povahu tohoto vakua. Podle Filosofie rovnováhy založené většinově na Biblickém Novém zákoně je však spíše pravděpodobné, že se v případě vakua jedná o konečný počet, příp. jediný bod časoprostoru o nulové relativistické hmotnosti o rychlosti nižší než rychlost světla roztažených do časoprostoru, k pozorování tohoto bodu časoprostoru by však bylo potřeba dokonale nekonečné rozdělení určité hmotné věci (dokonalé nekonečno již nelze zvětšovat, resp. dokonalou nulu již nelze dělit, dokonalé nekonečno je protikladem dokonalé nuly, u dokonalé nuly nejde o nula metrů ale o nulu všech jednotek, tj. věcí, protože nula metrů znamená nepřítomnost pouze metrických jednotek a připouští přítomnost jiných jednotek, tj. věcí, např. geometrických bodů prostoru nultého rozměru, u nula metrů čili jednotkové nuly nejde tedy o dokonalé nic, tedy dokonalou nulu), dokonalé nekonečno by mělo být spočitatelné zřejmě pouze Biblickým jediným Bohem, existuje-li, a Biblický Satan pak byl stvořen tímto Bohem jako výše uvedený jediný bod časoprostoru nebo konečně početné body časoprostoru a dokonalá nula jako dokonalé nic ve světě neexistuje (čili dle katolické víry Biblický jediný Bůh by měl být všudypřítomný, tedy přítomný i v tomto Satanovi, který je vždy podřízen tomuto Bohu jako jeden ze synů tohoto Boha, viz Biblická kniha Jób (Bible, Jób 2,1) nebo jako poslušný (Bible, Jób 2,1 a Jób 2,6), popř. vzbouřený sluha, tj. anděl tohoto Boha viz Biblická kniha Jób a Biblický Nový zákon, ani tohoto Satana a tohoto Boha živí tvorové spíše nikdy nedosáhnou a tito oba Bůh i Satan mohou zřejmě být dosaženi pouze Biblickým jediným Bohem, existuje-li vůbec). Jinak řečeno určit, jestli je ve Vesmíru více vlnění o rychlosti světla či vakua se exaktním fyzikům - živým tvorům zřejmě nikdy zcela nepodaří, a Biblický jediný Bůh jim to zřejmě nikdy úplně neukáže, protože jednak všichni živí tvorové nebudou zřejmě nikdy zcela tomuto Bohu věřit v tomto jeho výroku, a za druhé, i kdyby tomuto Bohu všichni živí tvorové přesto uvěřili, pak by zřejmě nezbylo žádné místo pro víru, ale všechno by se stalo spočitatelné, (tj. racionální čili rozumové) a z tohoto důvodu ani Satan pravdu o tom zřejmě nikdy všem živým tvorům neprozradí a živí tvorové nejsou spíše ani schopni odhalit všechny Satanovi chyby v jejich rozumovém modelu světa a racionálně zcela dokázat existenci či neexistenci Biblického jediného Boha jako ztělesnění dokonalého nekonečna či dosáhnout dokonalé nuly při dělení hmoty. Podle Filosofie rovnováhy je poznání, jestli je ve Vesmíru více vlnění o rychlosti světla či více vakua možné pouze nepřímo, tím, že se ve svém životě buď spolehneme hlavně na charitu (tj. na rovnováhu mezi vlněním o rychlosti světla a vakuem ve Vesmíru), kterou by měl být jediný Bůh, nebo jinak se budeme zřejmě nakonec muset spolehnout hlavně na predaci čili na větší než co možná nejmenší ničení (tj. na nerovnováhu mezi vlněním o rychlosti světla a vakuem ve Vesmíru), ničím čili vakuem by mohl být Satan a Satan by mohl být totožný s Biblickým jediným Bohem např. tímto posledně zmíněným způsobem. Toto nepřímé poznání je tak zřejmě možné pouze podle toho, jestli se nám v našem životě dlouhodobě lépe osvědčí charita nebo naopak predace, čímž budeme nepřímo dokazovat rovnováhu nebo naopak nerovnováhu vlnění o rychlosti světla a vakua ve Vesmíru. Jinými slovy nelze-li spíše z výše uvedených důvodů spočítat, jestli je ve Vesmíru více vlnění o rychlosti světla či více vakua, není zřejmě ani možné, aby živí tvorové sami s jistotou racionálně určili, zda Vesmír skončí výše uvedeným velkým krachem či ve výše uvedené totální entropií. Podle Filosofie rovnováhy založené většinově na Biblickém Novém zákoně je zde i třetí možnost, že v budoucnu bude postupně čím dál více zřejmě v dokonale nekonečném čase nastolena ve Vesmíru rovnováha mezi vlněním o rychlosti světla a vakuem tedy, že z dlouhodobého hlediska nejsilnějším zákonem Vesmíru je charita, neboli organizovaný pohyb všeho vlnění o rychlosti světla a všeho vakua téměř beze srážek, to jest jinak řečeno, že v budoucnu svět neskončí atomovou válkou a že se nám podaří v budoucnu silami všech živých bytostí obnovit, resp. prvně dosáhnout Biblický ráj ve světě, tj. dosáhnout světa, kde se budou mít všichni (zejména všichni živí tvorové) rádi, a proto je každý stále povinen působit co možná nejméně smrti a bolesti (viz jediné dogma mé Filosofie rovnováhy), avšak ani toto zřejmě nebude nikdy možné s jistotou racionálně zcela spočítat jakýmkoliv živým tvorem, zřejmě stále zde zůstane nějaké místo pro víru živých tvorů (slovy Biblického evangelia Matouš 25, 1Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi. … 13Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.)

12) 25/04/2016 Počátek spásy nebo konce světa při prezidentských volbách v dnešním Rakousku dle Filosofie rovnováhy. Nacismus jako důsledek křesťanské a židovské hereze?

V prvním kole v prezidentských volbách v Rakousku zvítězil dědic myšlenek německého nacismu „kandidát pravicově populistické Svobodné strany Rakouska (FPÖ) Norbert Hofer, podpořilo ho 36,4 procenta voličů, a expředseda strany Zelených Alexander Van der Bellen, který získal 20,4 procenta hlasů, reprezentanti vládních stran utrpěli debakl: kandidát sociálnědemokratické strany (SPÖ) kancléře Wernera Faymanna Rudolf Hundstorfer a uchazeč (její křesťanské) koaliční lidové strany (ÖVP) Andreas Khol získali shodně jen 11,2 procenta hlasů. Oba (tj. Norbert Hofer a Alexander Van der Bellen) se utkají ve druhém kole 22. Května“ 2016. (viz http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/401427-hofer-necekane-zvitezil-v-prvnim-kole-prezidetskych-voleb-v-rakousku.html : 2016, Novinky, ČTK ) Podle mne zde probíhá v současné době zásadní ideový střet v současné nejčistší ideové podobě, čili střet mezi charitou a predací. Německý nacismus, který mimo jiné rovněž pocházel z Rakouska a jehož vůdcem byl rakouský občan Adolf Hitler, byl totiž v minulosti politickou stranou, která zavedla nejdokonalejší ochranu zvířat a přírody, které kdy byly v Evropě uzákoněny. Jinak řečeno i samotný Adolf Hitler ztělesňující zřejmě v současnosti Rakousko by se dnes musel v prezidentských volbách v Rakousku rozhodnout, jestli bude volit to, co v jeho duši bylo charitní (tj. Caritas), nebo naopak to, co v jeho duši bylo predátorské, tedy, zda bude volit Stranu zelených nebo naopak Svobodnou stranu Rakouska (FPÖ), která je zřejmě alespoň z části nacistická, a dalo by se tak říci, že i sám Adolf Hitler by se nyní musel rozhodnout, zda v něm zvítězí strana charity či dobra nebo naopak predace či zla, jinak řečeno, jestli má Adolf Hitler jako predátor sloužit charitě nebo naopak charita v něm má sloužit predaci či jinak řečeno, jestli Satan slouží Bohu nebo Bůh slouží Satanovi. Jinými slovy lidé ztělesňující zvířata, která kolosálně po druhé světové válce trpěla v židovských a křesťanských porážkových průmyslových zemědělských velkochovech-současných křesťanských a židovských nacistických koncentračních táborech či lágrech zvířat, se budou v těchto volbách muset rozhodnout, zda se rozhodnou pro pomstu se zřejmě nacistickou Svobodnou stranou Rakouska (FPÖ) a znovu budou chtít zavést nacistické koncentrační porážkové tábory lidí, především židů nebo naopak pro odpuštění a nápravu se Stranou zelených, jestliže rakouská Strana zelených slíbí zavést křesťanskou milosrdnost i vůči zvířatům (v duchu Biblických veršů: Deuteronomium 32 35Má je pomsta i odplata, přijde včas a jejich noha zakolísá, den jejich běd se blíží, řítí se na ně, co je jim uchystáno.“ 36Hospodin svůj lid obhájí, bude mít se svými služebníky soucit, až uzří, že ubývá sil, že je konec se zajatým i se zanechaným. viz http://www.biblenet.cz/b/Deut/32#v35 ), nebo jiného obdobného Biblického verše: Římanům 12: 19Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘ (viz http://www.biblenet.cz/b/Rom/12#v19 ). Jsem již řadu let členem Strany zelených a od svého narození jsem pokřtěným členem řimskokatolické církve a jsem také objevitelem Filosofie rovnováhy, jejímž jediným dogmatem je: FILOSOFIE ROVNOVÁHY, FILOSOFIE LÁSKY ANEB ŘÁD VÍTĚZNÉ ARMÁDY: "Všichni živí tvorové ve skutečnosti nejvíc chtějí žít ve světě, kde se budou mít všichni rádi, proto je každý stále povinen působit co možná nejméně smrti a bolesti." Vše ostatní jsou více názory (spekulace). Zároveň je to zkouška především křesťanů ale i židů, aby konečně prohlásili za blud následující část učení Tomáše Akvinského-Sancti Thomae Aquinatis (1225 – 1274), katolického filosofa a teologa, který je církví považován za největšího křesťanského myslitele všech dob, SUMMA THEOLOGIAE, Pars Prima, 20. De amore Dei. 2. Utrum Deus amet omnia. I q. 20 a. 2 ad 3, Summa teologická I. část, 20. O BOŽÍ LÁSCE, 2. Zda (Bůh) miluje všechno, I ot. 20 čl. 2 k 3,: K třetímu se musí říci, že přátelství nelze míti, leč k rozumovým tvorům, v nichž nastává opětování lásky a společenství v dílech života a jimž bývá dobře nebo zle podle osudu a štěstí; jakož i k nim vlastně je blahovůle. Ale tvorstvo bez rozumu nemůže dospět k milování Boha, ani ke společenství v rozumovém a blaženém životě, jímž Bůh žije. Tak tedy Bůh tvory bez rozumu nemiluje ve vlastním smyslu láskou přátelskou, nýbrž jaksi láskou dychtivosti, pokud je zařizuje k rozumovým tvorům a také k sobě; ne jako by jich potřeboval, nýbrž pro svou dobrotu a náš prospěch. Neboť dychtíme po něčem pro sebe i pro jiné. V latině: Ad tertium dicendum quod amicitia non potest haberi nisi ad rationales creaturas, in quibus contingit esse redamationem, et communicationem in operibus vitae, et quibus contingit bene evenire vel male, secundum fortunam et felicitatem, sicut et ad eas proprie benevolentia est. Creaturae autem irrationales non possunt pertingere ad amandum Deum, neque ad communicationem intellectualis et beatae vitae, qua Deus vivit. Sic igitur Deus, proprie loquendo, non amat creaturas irrationales amore amicitiae, sed amore quasi concupiscentiae; inquantum ordinat eas ad rationales creaturas, et etiam ad seipsum; non quasi eis indigeat, sed propter suam bonitatem et nostram utilitatem. Concupiscimus enim aliquid et nobis et aliis. (viz http://www.cormierop.cz/Summa-teologicka-Icast.html : Sdružení přátel bl. Hyacinta M.Cormiera, Sv.Tomáš Akvinský, TEOLOGICKÁ SUMMA, Východiskem tohoto podání Teologické summy je překlad Sancti Thomae Aquinatis, SUMMA THEOLOGIAE, redigovaný P.Emiliánem Soukupem, vydaný v Olomouci 1937-1940. Původní překlad opravil podle dodatečných olomouckých opravných stránek a upravil pro současného čtenáře P.Tomáš Bahounek OP a http://www.corpusthomisticum.org/sth1015.html : CORPUS THOMISTICUM, Sancti Thomae de Aquino, Summa Theologiae, prima pars a quaestione XV ad quaestionem XXVII, Thomas de Aquino a Justo Ghent depictus, Textum Leoninum Romae 1888 editum et automato translatum a Roberto Busa SJ in taenias magneticas denuo recognovit Enrique Alarcón atque instruxit, © 2019 Fundación Tomás de Aquino quoad hanc editionem, Iura omnia asservantur OCLC nr. 49644264 ) Důsledkem výše uvedeného bludu Tomáše Akvinského je, že většina křesťanských církví, zejména katolická církev tvrdí na jedné straně, že jediný Bůh je láska (tj. charita), na druhé straně jim však nevadí a nijak neprotestují proti zemědělským porážkovým průmyslovým velkochovům – dnešním koncentračním táborům zvířat v současnosti ve velkém rozsahu mučícím a zabíjejícím hospodářská zvířata. Tato herese je zřejmě v rozporu s elementárním citem živých tvorů, zejména s elementárním lidským citem, a také v rozporu s evoluční teorií exaktní přírodovědy, podle které i zvířata a ostatní živí tvorové mohou postupně zdokonalit svůj rozum, a to zřejmě rychleji než lide, protože se mohou od lidí učit, a je to také v rozporu s nejméně s jednou Biblickou částí, např. Starý zákon, Genesis 3, 1Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ (viz http://www.biblenet.cz/app/b?book=Gen&no=3 ), kde had, tedy zvíře mluvilo a mělo zřejmě tudíž i rozum, a je to také v rozporu s Biblickými verši Nového zákona, v evangeliu: Lukáš 10, 29Zákoník se však chtěl ospravedlnit, a proto Ježíšovi řekl: „A kdo je můj bližní?“ 30Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého. 31Náhodou šel tou cestou jeden kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu. 32A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho. 33Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnut soucitem; 34přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral. 35Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: ‚Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.‘ 36Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“ 37Zákoník odpověděl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“ (viz http://www.biblenet.cz/b/Luke/10#v29 ) Dále zkouška židů, jestli se pak z výše uvedených důvodů vzdají své touhy obnovit židovský chrám v původní podobě, která představovala největší a možná tudíž i nejkrutější jatka starověku, a jestli židé začnou chovat zvířata až do jejich přirozené smrti, zásadně na stáří a jíst i přes zákaz Biblického Starého zákona mršiny, tj. hebrejsky „nevelot“ (Bible, Deuteronomium 14, 21Nesmíte jíst žádnou zdechlinu. Buď ji dáš bezdomovci, který žije v tvých branách, aby ji jedl, nebo ji prodáš cizinci. Vždyť jsi svatý lid Hospodina, svého Boha. Nebudeš vařit kůzle v mléce jeho matky. , viz http://www.biblenet.cz/app/b?book=Deut&no=14 ), Jinak můžeme čekat, že volby v Rakousku se v krátkém čase promítnou do voleb v Německu, zejména v Bavorsku, jako tomu bylo před druhou světovou válkou, a protože Německo je evropským vůdcem, tak nacismus opět může ovládnout Evropu a zřejmě tak může rozpoutat i novou světovou válku, zejména proti židům v Izraeli, jestliže by takováto nacistická Evropa poskytla islámským státům v okolí židovského Státu Izrael jaderné zbraně.

13) 28/04/2016 Lichva, zejména v České republice.

A) Mé opravené nové stanovisko k některým soudobým tendencím v insolvenčním a exekučním právu, mj. k posouzení přihlašovaných odměn exekutorů v oddluženích mnou jako insolvenčním správcem (viz také http://www.novinky.cz/finance/400134-lichvari-dal-nici-lidi-bez-financnich-rezerv.html : 2016, Jindřich Ginter, Právo ) z hlediska mé Filosofie rovnováhy (blíže viz www.spvzt.cz , www.filosofierovnovahy.sweb.cz či www.spvzt.sweb.cz ) a současného českého ústavního práva

Pokud soudní exekutor přihlásí v insolvenčním řízení svou pohledávku z titulu nákladů exekučního řízení, ve kterém ničeho nevymohl, nemá na ně podle názoru Nejvyššího soudu nárok vůbec, a to s odůvodněním, že „pohledávka (soudnímu exekutorovi vzniká právo na náhradu nákladů exekuce) v okamžiku, kdy vymohl při provádění exekuce pohledávku nebo její část.“ (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 5/2014 ze dne 22. 12. 2015) Pokud tak exekutor nevymohl ničeho, je na místě pohledávku exekutora popřít co do pravosti. (viz http://www.ismorava.cz/clanky/305-naklady-soudniho-exekutora-v-insolvencnim-rizeni : 2016, Spolek moravských insolvenčních správců, Moravská Ostrava )

Z níže uvedeného plyne, že je v současnosti vedeno všemi soudními exekutory cca 3,000,000/0,7=4,300,000 exekucí, na jednu exekuci pak připadá cca 350,000,000,000/4,300,000=81,000 Kč průměrné jistiny vymáhané částky, pak je z 3,000,000(nevymahatelných exekucí)*6,500 Kč(cca minimální odměna a náklady soudního exekutora obojí bez DPH)/157(současný celkový počet soudních exekutorů)=19,500,000,000 Kč/157=124,000,000 Kč průměrný příjem na jednoho soudního exekutora z částek minimální odměny a nákladů těchto nevymahatelných exekučních řízení + ze zbývajících 30% vymožitelných exekucí v průměrné výši jistiny 81,000 Kč(viz výše, přičemž tato částka průměrné jistiny bude zřejmě podstatně nižší, protože dle mé zkušenosti jsou zásadně exekučně vymožitelné pouze nízké pohledávky do maximální výše jistiny cca 30,000 Kč, čím nižší je výše jistiny, tím je vyšší pravděpodobnost úspěšnosti dané exekuce), z nichž je v současnosti 12,150 Kč (odměna soudního exekutora)+3,500 Kč (paušální výše nákladů soudním exekutorem zásadně požadovaná)=15,650 Kč (případně 7,500 Kč z mnou vyzkoušené vymožitelné jistiny cca 30,000 Kč) průměrná odměna soudního exekutora a jeho náklady obojí bez DPH*1,300,000 (vymožitelných exekucí, viz výše)/157 (současný celkový počet soudních exekutorů)=130,000,000 Kč (případně 65,000,000 Kč dle mé zkušenosti, viz výše) průměrný příjem na jednoho soudního exekutora, tj. celkový roční příjem průměrného jednoho soudního exekutora je kolem 124,000,000/10 (exekuční řízení může teoreticky za současného právního stavu probíhat celý život dlužníka, což platí zejména o výše uvedených nevymožitelných exekucích, u těchto exekucí proto počítám průměrnou dobu trvání minimálně 10 let do zastavení exekučního řízení)=12,400,000 Kč maximálně ročně z nevymožitelných exekucí pro jednoho exekutora+130,000,000 (případně 65,000,000)/3 (dle mé zkušenosti u vymožitelná exekuce trvá v průměru cca 3 roky)= 43,000,000 (případně 21,500,000) ročně z vymožitelných exekucí u jednoho průměrného soudního exekutora, tj. celkový roční hrubý příjem průměrného soudního exekutora z vymožitelných i nevymožitelných exekucí by měl být cca 55,5 (případně 33) miliónů Kč ročně, na jednoho soudního exekutora pak připadá průměrně 20 zaměstnanců (tj. 3000 zaměstnanců, tj. zřejmě celkový počet zaměstnanců všech soudních exekutorů/157 současný celkový počet soudních exekutorů=20), náklady zaměstnavatele na jednoho zaměstnance z jejich průměrné hrubé mzdy 27,706 Kč měsíčně v České republice v roce 2016 jsou zhruba 37,200*12=450,000 Kč ročně, pak to je na průměrných 20 zaměstnanců jednoho soudního exekutora celkem cca 450,000*20=9,000,000 Kč, tedy roční čistý příjem samotného jednoho průměrného soudního exekutora po odečtení všech režijních nákladů a všech nákladů na jeho zaměstnance před odvody daně z příjmů a zdravotního a sociálního pojištění soudním exekutorem by měl být cca 55,500,000 (případně 33,000,000)-2*9,000,000 Kč (počítáme-li režijní náklady u průměrného soudního exekutora ve shodné výši jako náklady na všechny jeho zaměstnance, protože nejdražší jsou při podnikání obecně zaměstnanci)=37,5 miliónů(případně 15 miliónů) Kč ročně, tedy teoreticky je zde prostor pro snížení celé částky 12,4 miliónů Kč ročně z nevymožitelných exekucí u každého jednoho průměrného soudního exekutora (což v podstatě odpovídá současné judikatuře Nejvyššího a Ústavního soudu České republiky, a záleží na poctivosti či nepoctivosti jednotlivého exekutora, zda tuto judikaturu ve svých rozhodnutích respektuje či nerespektuje, u poctivých soudních exekutorů, kteří tuto judikaturu respektují, v zásadě není prostor pro další razantní snížení jejich odměn a nákladů z exekucí) a není třeba ani zavádět teritoriální příslušnost soudních exekutorů podle krajů, protože dle výše uvedeného např. menší exekutorská firma, která má cca 5 zaměstnanců, mároční hrubý příjem samotného soudního exekutora včetně režijních nákladů jeho exekutorského úřadu po odečtení mezd jeho zaměstnanců: cca 55,5(případně 33, případně po odečtení celé částky 12,4 miliónů Kč ročně z nevymožitelných exekucí na každého jednoho průměrného soudního exekutora, tj. 43, případně 20,5) miliónů Kč (na průměrných 20 zaměstnanců)/4(na průměrných 20/4=5 zaměstnanců)=13(případně 8, případně po tomto odečtu částky z nevymožitelných exekucí částku 11, případně 5) miliónů Kč ročně -2,3 miliónů Kč na zaměstnance(tj. na 5 zaměstnanců = 5*450,000 Kč, viz výše)=cca 10,5(případně 5,5, případně po tomto odečtu částky z nevymožitelných exekucí částku 7,5, případně 3,7) milionů Kč ročně.

Literatura:

1) Newsletter Konkursních novin, číslo 7 | 15. dubna 2016 | ročník XIX | celostátní vydání | mesíčník, článek: „V případě, že exekutoři budou nuceni svou činnost ukončit, hrozí náhrada škody ve výši 100 miliard. Podstatné snížení exekučního tarifu povede podle exekutorů k rozpadu systému vymáhání práva“, podle nějž je v současnosti vedeno všemi exekutory cca „tří milionů aktuálně vedených marných exekučních řízení“, „nevymahatelných exekucí (až 70 % řízení)“, „exekutoři aktuálně vymáhají jistinu ve výši 350 miliard korun“, exekutoři mají zřejmě „více než 3000 zaměstnanců“

2) v současnosti je obsazeno 157 exekutorských úřadů, viz http://www.ekcr.cz/seznam-exekutoru : portál EXEKUTORSKÉ KOMORY ČESKÉ REPUBLIKY

3) http://www.penize.cz/kalkulacky/vypocet-ciste-mzdy#mzda : Provozovatelem portálu Peníze.cz je společnost Partners media, s. r. o., Praha 4

4) https://ispis.cz/kalkulacka?module=VD/exekutor.cgi : Odměna exekutora, Výpočty jsou prováděny dle vyhlášky č. 330/2001 Sb., Sokordia, s.r.o., Brno

5) nález Ústavního soudu České republiky sp. zn./č. j.: II. ÚS 928/14-1: Právní věta: I. Z ústavně konformní interpretace dikce § 89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění platném do 31. prosince 2007, se podává, že na oprávněného by povinnost k náhradě nákladů exekuce měla být přenášena pouze ve zcela výjimečných případech. Nelze se ztotožnit s výkladem, dle něhož exekutor má mít vždy zajištěnu úhradu nákladů exekučního řízení. Je to exekutor, který má z úspěšného provedení exekuce zisk (odměnu), ale současně nese i riziko spočívající v tom, že majetek povinného nebude dostačovat nejen k uspokojení oprávněného, ale ani k náhradě nákladů exekuce, přičemž toto riziko nelze bezdůvodně přenášet na oprávněného. II. Jen výrok rozhodnutí je způsobilý přivodit účinky, které zákon spojuje s jeho právní mocí a vykonatelností. Jestliže při přezkumu usnesení soudního exekutora v jeho výroku o nákladech exekuce odvolací soud převzal jako závazný závěr soudního exekutora o důvodu zastavení exekuce a otázku správného určení tohoto důvodu podle ustanovení § 268 odst. 1 občanského soudního řádu již dále nezkoumal, vyvodil vadný závěr o tom, kdo zastavení exekuce zavinil. Posoudil-li obecný soud vadně otázku procesního zavinění oprávněného na zastavení exekuce jako předpokladu pro uložení povinnosti oprávněnému k náhradě nákladů exekuce dle § 89 exekučního řádu, ve znění platném do 31. 12. 2007, porušil tím právo oprávněného na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Pozn.: „Váš výpočet je naprosto chybný, protože do Vašeho výpočtu nevstupují např. mnohočetné exekuce“ (anonymizované a zestručněné stanovisko se mnou spolupracujícího soudního exekutora). Mé vyjádření k tomuto stanovisku je, že, pokud jde v případě mnohočetné exekuce o nevymahatelnou exekuci, tak poctivý soudní exekutor stejně neúčtuje své minimální náklady a svou minimální odměnu této exekuce, pokud však jde o vymožitelnou exekuci, tak soudní exekutor stejně obdrží 15% jistiny vzniklé součtem všech jistin zahrnujících všechny exekuční tituly obsažených v mnohočetné exekuci, tudíž v obou případech mnohočetné exekuce výsledek shora uvedeného výpočtu neovlivní.

B) Zveřejňuji i mé starší zcela opačné stanovisko ohledně lichvy v České republice, protože ze své osobní zkušenosti moc nevěřím hnutí ANO Andreje Babiše, který ovládá řadu masmedií v České republice, která nemusí tak být v podstatné míře objektivní, a jehož hnutí ANO řídí mj. české ministerstvo spravedlnosti, protože toto hnutí ANO je financováno z kolosálního utrpení zvířat v zemědělských průmyslových porážkových velkochovech zvířat jako dnešních koncentračních táborech zvířat v jeho zemědělském gigantu Agrofert (viz též http://svobodneforum.cz/tajna-analyticka-zprava/ : PAVEL ŠAFR A REDAKCE / zpráva, Publikováno 26. 3. 2016, FORUM 24 a.s., Praha 4 , o možné hodnověrnosti tohoto zdroje o Andrejovi Babišovi viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Pavel_%C5%A0afr ) a, je-li nějaká vyšší spravedlnost, tak lidstvo za tuto zbytečnou kolosální smrt a bolest zvířat musí velmi potrestat.

Mé starší stanovisko z hlediska mé Filosofie rovnováhy (blíže viz www.spvzt.cz , www.filosofierovnovahy.sweb.cz či www.spvzt.sweb.cz ) a současného českého ústavního práva k některým soudobým tendencím v insolvenčním a exekučním právu, mj. k posouzení přihlašovaných odměn exekutorů v oddluženích mnou jako insolvenčním správcem

Pokud soudní exekutor přihlásí v insolvenčním řízení svou pohledávku z titulu nákladů exekučního řízení, ve kterém ničeho nevymohl, nemá tento soudní exekutor na ně podle názoru Nejvyššího soudu (tj. v pořadí druhého českého nejvyššího soudu pod českým Ústavní soudem) nárok vůbec, a to s odůvodněním, že „pohledávka (soudnímu exekutorovi vzniká právo na náhradu nákladů exekuce) vzniká v okamžiku, kdy vymohl při provádění exekuce pohledávku nebo její část.“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 5/2014 ze dne 22.12.2015). Pokud tak exekutor nevymohl ničeho, je na místě pohledávku exekutora popřít co do pravosti. (viz http://www.ismorava.cz/clanky/305-naklady-soudniho-exekutora-v-insolvencnim-rizeni : 2016, Spolek moravských insolvenčních správců, Moravská Ostrava ) Tento a podobný společenský trend mi připomíná pogromy proti židovským obchodníkům s penězi, resp. dluhy, někdy nazývaným též lichvářům ve středověku, kdy stát nejdříve zrušil pohledávky židů proti jejich dlužníkům, čímž řadu z nich často zcela ožebračil, a poté je Stát neochránil a často Stát i podněcoval dav v protižidovských pogromech, ačkoliv židé, zásadně obchodníci s penězi, resp. dluhy byli většinou pod přímou právní ochranou panovníka a zajišťovali životně nutné financování středověkých států, zásadně království. Současná česká právní úprava oddlužení je dle mého názoru v souladu s přirozeným právem, současný český insolvenční zákon dle mého názoru od dlužníků nepožaduje pravdomluvnost (tj. mluvení a psaní pravdy), ale hlavně jejich poctivost (slovy zákona "poctivý záměr dlužníka", která podle mne znamená povinnost každého působit co možná nejméně smrti a bolesti /rozumněji zejména lidí, ale i ostatních živých bytostí/), tedy co možná nejméně smrti a bolesti jak dlužníků, tak i jejich věřitelů i obchodníků s penězi či dluhy, ve středověku zásadně židy, dnes jde o banky (tj. hodné lichváře), zlé lichváře, exekutory, insolvenční správce, oddlužovací agentury apod. Současný demokratický český systém obchodování s dluhy má tyto vlastnosti, dluhy se mají plnit (tj. stará právní zásada "pacta sunt servanda"), dlužník – fyzická osoba, který dluhy neplní, musel udělat v životě nějakou velkou chybu (podle mne působili on či jeho rodina, zejména jeho předci či potomci, hodně zbytečné smrti a bolesti lidí ale i ostatních živých tvorů), za tyto chyby zřejmě nenese vinu, protože dle současné exaktní přírodovědy je myšlení zřejmě pouhým výsledkem propojení cca 100 miliard nervových buněk v mozku, přesto však jedinec musí nést za tyto chyby odpovědnost, aby bylo do jeho genetického kódu, resp. myšlení uloženo poučení z těchto chyb, což je dle mého názoru základem celoživotního vzdělávání, resp. učení všech živých tvorů a rovněž tak dle mého názoru základem evoluce přírody (slovy práva v případě dlužníků jde v případě jejich úpadku, zásadně jejich předlužení dle mé Filosofie rovnováhy zřejmě o objektivní odpovědnost za jejich chyby bez jejich zavinění), proto by trest vůči dlužníkům – fyzickým osobám za neplnění jejich dluhů měl být výchovný, nikoliv zničující, při tomto výchovném trestu v současném demokratickém právním řádu vůči dlužníkům v úpadku, zásadně při jejich předlužení, zpravidla jim poskytli první půjčku banky (tzv. hodní lichváři) za relativně výhodný úrok, jestliže dlužníci nejsou schopni splácet těmto hodným lichvářům své půjčky, zásadně dle mé Filosofie rovnováhy z důvodu dlužníkova porušení povinnosti každého působit co možná nejméně smrti a bolesti, tak se dostanou tito odpovědní dlužníci do existenční nouze a další půjčku jim poté mohou poskytnout pouze zlí lichváři na relativně vysoký úrok (sankční úrok, resp. jakékoliv jiné sankční přirážky jsou omezeny současnou judikaturou Nejvyššího soudu ČR na dohromady celkově maximálně 0,5% denně z dlužné částky, tj. cca 180% ročně se zohledněním požadované běžné úrokové míry, resp. RPSN (tj. roční procentní sazby nákladů) dané půjčky, resp. úvěru, např. je-li RPSN půjčky, resp. úvěru 100% z dlužné částky ročně u vysoce nesolventních dlužníků, nemohou již sankční přirážky dosahovat dohromady celkem výše uvedených 0,5% denně z dlužné částky, nýbrž tyto sankční přirážky musí být v tomto případě mnohem nižší), těmto dlužníkům již nepůjčí peníze žádná banka, protože jsou v registru dlužníků, i tito zlí lichváři plní společensky prospěšnou funkci, protože půjčují i dlužníkům v krajní existenční nouzi s takřka nulovou schopností splácet jejich půjčky, kterým již nikdo není ochoten půjčit peníze a tak tyto dlužníky i jejich rodiny tito zlí lichváři často zachraňuji od smrti hladem či skončení na ulici bez přístřeší, podle mé dlouholeté zkušenosti insolvenčního správce se často jedná o rozvedené matky s malými dětmi, i tito zlí lichváři jsou však podnikatelé a musí z něčeho žít, tedy účelem jejich podnikání je zisk, např. půjčí-li podnikající zlý lichvář za celý svůj život před důchodem celkem jen 10 dlužníkům bez všech přirážek 1 milion Kč, např. každému z těchto 10 dlužníků 100.000,- Kč, musí i průměrný podnikající zlý lichvář získat za rok nejméně čistý příjem cca 1,3 milion Kč v současné České republice, aby měl z čeho žít on i jeho rodina, jestliže např. 7 z těchto dlužníků (s takřka nulovou schopností splácet jejich půjčky) splatí dohromady celkem 300.000,- Kč za rok po celou dobu vymáhání jejich půjčky, pak musí zbývající 3 dlužníci (I jejichž životy zlý lichvář pomocí výše uvedené půjčky často zachránil v krajní existenční nouzi s takřka nulovou schopností splácet půjčky těchto dlužníků stejně jako životy ostatních jeho výše uvedených 7 dlužníkům) musí dohromady zaplatit zlému lichváři (jinak zlý lichvář zkrachuje a stane se z něho rovněž dlužník v krajní existenční nouzi s takřka nulovou schopností splácet své půjčky) celkem minimálně 1 milion Kč s obvyklými bankovními úroky za celou dobu vymáhání jejich půjčky místo oněch výše uvedených 7 dlužníků, kteří často nesplatí ani to, co si půjčili, protože se tito v budoucnu solventní 3 dlužníci s poskytnutým časem v budoucnu finančně zotaví a mají na splacení jejich půjček v tomto budoucím čase již dostatečné finanční prostředky, např. i v exekuci a nezvládnou-li dlužníci splatit jejich půjčky v exekuci, tak např. i s pomocí oddlužení, během kterého za 5 let doby trvání tohoto soudního řízení dlužníci mohou splatit zásadně nejméně pouze 30% svých dluhů ve výši počítané k datu zahájení tohoto soudního řízení, aby byli tito dlužníci oddluženi insolvencím soudem v tomto soudním řízení, ale dle mého výkladu českého insolvenčního zákona může být splaceno z důležitých sociálních důvodů i méně, přičemž z výše uvedeného hlavního požadavku „poctivého záměru dlužníka“ není vyloučena dle mého výkladu českého insolvenčního zákona ani mluvení či psaní milosrdné lži dlužníkem v krajní nouzi (dle čl. 6 odstavce 1 české Listiny základních práv a svobod: Každý má právo na život. Přičemž pravdomluvnost (tj. mluvení a psaní pravdy) není speciálně chráněna žádným článkem této české Listiny základních práv a svobod), tzn. v současnosti tak může pravděpodobněji legálně prakticky každý poctivý dlužník projít oddlužením, ačkoliv dlužník v krajní nouzi se pohybuje na hraně zákona (např. darovací smlouvy ve prospěch dlužníka omezené jen pro účel oddlužení, které jsou velmi těžko vymahatelné či které zřejmě nejsou vymahatelné vůbec proti dárcům dlužníka někým jiným než dlužníkem), tedy i exekutor či insolvenční správce tak mohou hrát a hrají v tomto demokratickém právním systému obchodování s dluhy kladnou úlohu, protože pomáhají hodným lichvářům (tj. bankám) a také zlým lichvářům vychovávat dlužníky, aby se napravili, dle mého názoru tím, že i dlužníci budou v budoucnu lépe plnit stálou povinnost každého působit co možná nejméně smrti a bolesti (zejména lidí ale i ostatních živých tvorů či bytostí). Proto i exekutoři a insolvenční správci mají nárok na svou přiměřenou odměnu a stát, který je v zastoupení tohoto Státu pověřil obchodováním s dluhy, jim ji nemůže zásadně odpírat (dle čl. 11 odstavce 1 české Listiny základních práv a svobod: "Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu." či dle čl. 28 české Listiny základních práv a svobod: "Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci ..." či dle čl. 2 odstavce 3 Ústavy České republiky: "Státní moc slouží všem občanům ..."), proto mají i exekutoři dle mého názoru v případě jejich přihlášky do oddlužení svých minimálních nákladů exekuce ve výši cca 8000,- Kč, ze kterých stejně v případě většiny oddlužení dlužníků teprve v průběhu 5 let získají dle mé dlouholeté zkušenosti insolvenčního správce pouze cca 2700,- Kč, tj. nejmenší povolenou míru uspokojení 30%, pokud v dané exekuční věci byli činní, a to i když nic nevymohli, nárok na přiznání těchto nákladů insolvenčním soudem a výše uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR  je podle mne v rozporu s ústavním pořádkem ČR a budu jejich nároky zásadně uznávat.

14) 30/04/2016 Integrované rostlinné zemědělství nebo ekologické bio rostlinné zemědělství v České republice dle Filosofie rovnováhy.

Zřejmě poměrně nový zřejmě český, možná inspirovaný i mou Filosofií rovnováhy přístup integrovaného rostlinného zemědělství, které se snaží spojit výhody „ekologického“ (tzn. „bio“) a „konvenčního“ (tzn. běžného, resp. v mé Filosofii rovnováhy pod názvem „standardního“) zemědělství uzákoněním jeho pravidel s ohledem na místní zejména klimatické podmínky určitého státu, k jeho pravidlům patří například minimalizace, nebo úplné vyloučení hnojiv a pesticidů (tj. integrovaná produkce usiluje o dosažení optimálních výnosů při zajištění vyšší kvality produktů způsobem, který nezatěžuje životní prostředí, integrovaná produkce upřednostňuje ekologicky přijatelné metody hospodaření, zejména minimalizuje používání agrochemikálií, integrovaná produkce se snaží o co největší využívání biologických a ostatních nechemických metod ochrany rostlin a co nejmenší spotřebu pesticidů, v rámci integrované produkce používané pesticidy nesmějí být nebezpečnými jedy a musí působit selektivně, tedy jen na cíleného škůdce, integrovaná produkce musí být ekonomicky efektivní, tj. zisková, šetrná, musí poskytovat zdravé, kvalitní produkty bez látek rizikových pro zdraví člověka, produkty integrované produkce poznáte podle loga, které je na nich vytištěno – příklady viz obrázky a blíže viz http://vitejtenazemi.cz/cenia/index.php?p=integrovana_zemedelska_produkce&site=puda ), je v současné době v České republice zřejmě v řadě případů více v souladu s mnou navrhovaným Symbiotickým zemědělstvím než bio zemědělství, protože bio rostlinné zemědělské produkty se dováží do České republiky podle mé zkušenosti zásadně většinou z velké vzdálenosti nejméně ze Španělska či Itálie, a to zejména vzhledem k  teplému podnebí vhodnému pro ekologické (tzn. bio) zemědělství v těchto vzdálených státech, čímž tyto bio rostlinné zemědělské produkty přestávají být ekologické. (blíže viz http://www.spvzt.cz/symbiotickezemedelstvi.htm )

Literatura: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vinohradnictv%C3%AD (cituji: „Tento nešetrný přístup je již nahrazován takzvanou Integrovanou produkcí vína, která v mezinárodním měřítku stanoví jasná pravidla, mezi které patří například minimalizace, nebo úplné vyloučení hnojiv a pesticidů při produkci vinné révy.“), http://www.vinotekabudamont.cz/show-free.htm?fid=32 (cituji: „Co je to mešní víno a jaký je postup výroby?“ … „Vinice musí být alespoň v integrované produkci“ … „Na vyčištění (mešního) vína se smí použít jen filtrace. Pro odstranění bílkovin lze použít bentonit (pozn. autora: tj. nikoliv látky živočišného původu, jako např. želatina)“.), http://www.katyd.cz/clanky/jake-je-tajemstvi-mesniho-vina.html (cituji: „Pravidla, podle nichž musí proběhnout výroba mešního vína, stanovuje pro naše území Česká biskupská konference. Ta požaduje, především aby hrozny, z nichž má být víno vyrobeno, pocházely z území Čech a Moravy. Další podmínka pak říká, že při výrobě mešního vína nesmí být užito žádných přídavných látek, jako jsou barviva, aromata či cukry.“)

15) 03/05/2016 Můj vztah k masožravcům a býložravcům dle Filosofie rovnováhy.

A) FILOSOFIE ROVNOVÁHY, FILOSOFIE LÁSKY ANEB ŘÁD VÍTĚZNÉ ARMÁDY: "Všichni živí tvorové ve skutečnosti nejvíc chtějí žít ve světě, kde se budou mít všichni rádi, proto je každý stále povinen působit co možná nejméně smrti a bolesti." Vše ostatní jsou více názory (spekulace).

B) Bible, Genesis 1

29Bůh také řekl: „Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm. 30Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu.“ A stalo se tak. 31Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý. (viz http://www.biblenet.cz/app/b?book=Gen&no=1&search=Otev%C5%99%C3%ADt )

Takže i v Biblickém ráji zřejmě byli např. i lvi, tj. predátoři a měli svůj smysl, ale jejich strava zřejmě stejně jako strava býložravců v Biblickém ráji byla především rostlinná semena a rostlinné plody a nejhůře ostatní části rostlin, což je rovněž cíl mé Filosofie rovnováhy ve vztahu k predátorům i býložravcům. Podle židovské kabaly tento Biblický ráj není někde v nebi, ale existuje na na naší Zemi či ve Vesmíru, pouze my sami jsme si jej zdeformovali, resp. zpotvořili do současné podoby, kde se živí tvorové vzájemně nenávidí a bojují na život na smrt o přežití dle darwinismu.

C) Proto ideální živočich  v současnosti jí ze všech živých tvorů pouze rostlinná semena a rostlinné plody, u kterých předpokládám splnění shora uvedených třech podmínek. Tedy, že působím co nejméně bolesti a strachu snězených rostlinných semen a rostlinných plodů. Zároveň nevzniká mezi námi, tedy mezi mnou člověkem a rostlinným semínkem či plodem nenávist, nemilujeme se, ale snášíme se, protože to tak musí být (Pomáhám jím se rozmnožovat, protože utrhnu-li rostlinný plod s rostlinným semenem, sním ho a přenesu jej dále, tak semena mají větší možnost vyrůst, protože nespadnou všechna pod jednu rostlinu, kde by se vzájemně udusila. Zároveň všechna semena nemohou vyrůst, protože není dostatek půdy, kterou tvoří uhynulé živé organismy, když z jednoho semínka vyroste např. klas o stu rostlinných semen atd. Průchod zažívacím ústrojím je u některých rostlinných semen zároveň podmínkou, aby mohla vyrůst), je to nejmenší možné zlo ve shora uvedeném koloběhu života.  Při trávení, popř. již dříve při vaření rostlinných plodů a rostlinných semen dochází k jejich usmrcení, i rostlinné plody a semena jsou totiž tvořeny živými buňkami, které zřejmě cítí nějakou podobu  bolesti při jejich předčasné smrti, avšak  protože se jedná evolučně o nejjednodušší možné druhy organismů, (resp. o zárodky nových rostlin), které mohou sloužit člověku jako přirozená potrava, jde zde o nejmenší možnou způsobenou bolest člověkem. S klesající evoluční vyspělostí živého organismu totiž klesá bolest vnímaná při poškození či smrti tohoto organismu. Filosofie rovnováhy s.115-116

D) Z uvedeného plyne má domněnka, že člověk jako všežravec (zde též masožravec) není schopen trvale přežít na čistě rostlinné stravě, mléčných výrobcích s mikrobiálními syřidly a vejcích, já sám jsem byl čistě na této stravě od 16.1.2011 (tedy tři měsíce), kdy jsem vypustil ze své stravy worcesterskou omáčku. Domnívám se, že z exaktně vědeckého hlediska (stranou ponechávám Racionální mystiku mé Filosofie rovnováhy) … ty náboženství, která přikazují a dosvědčují možnost trvalého čistého vegetariánství jako hinduismus, nemluví pravdu a lidé, kteří tvrdí, že jsou čistými vegetariány, tak buď nevědomě přijímají stravu z mrtvých zvířat (např. jako já worcesterskou omáčku, která mimo jiné zřejmě pochází z Indie sídla hinduismu či případ dalajlámy) nebo vědomě nemluví pravdu. Podle mne je nutné jíst i v případě každého člověka jako všežravce z dlouhodobého hlediska v co možná nejmenší míře mrtvoly zvířat, aby se předešlo jeho vážným zdravotním potížím. Zde je nutno podle Filosofie rovnováhy, aby člověk jedl zřejmě pouze mrtvoly přirozeně uhynulých zvířat (jak doporučovali již staří Romové). Filosofie rovnováhy s. 383 … Jedení přirozeně uhynulých zvířat, zásadně na stáří člověkem není nová myšlenka, nýbrž tato myšlenka je tisíce let stará a pochází z Indie. Přežila u starých Romů (někdy také cikánů), kteří pocházejí a přišli ve středověku do Evropy z Indie. "Podle starých Romů jsou zdechliny čistší maso, protože zvíře nezemřelo násilnou smrtí", a Romové vymysleli také geniální recept, jak jíst zdechliny, "zdechliny se vyvářely ve více vodách" (viz http://www.mills.cz/assets/Absol_prace/AP2010-SP_denni/Rosecka-SP2010.pdf : Vyšší odborná škola a Střední zdravotnická škola, MILLS, s. r. o., Tereza Rosecká, Vedoucí práce: ThDr. et Mgr. Ladislava Marešová, Čelákovice, 2010, Život romské menšiny), a to před minimálně tisíci lety, kdy přišli do Evropy a kdy ještě nikdo neslyšel o sterilizaci chirurgických nástrojů. PŘÍRUČKA STRANY ZA PRÁVA VŠECH ŽIVÝCH TVORŮ s. 33-34

E) čl. I. Věčná povinnost všech živých tvorů (1) Základní povinností všech živých tvorů je působit co možná nejméně smrti a bolesti. Dokonalý živý tvor jí tedy ze všech živých tvorů pouze rostlinné plody a rostlinná semena. (dále též věčná povinnost členů) (4) Člen je oprávněn také jíst pouze postupně v krajní nouzi (zejména z vážných zdravotních důvodů) vejce, v krajní nouzi chcípliny živých tvorů zemřelými přirozenou smrtí, zásadně na stáří, případně v krajní nouzi odebranou krev neporažených zvířat a lidí a mléko, případně v krajní nouzi rostliny, vše vždy co možná nejmilosrdněji chované a zabité, a výrobky výhradně z nich. Filosofie rovnováhy s. 23

F) Závěry mého pokusu: ... je masožravec a nemůže žít pouze z vegetariánské stravy. ... by měl v rámci lidskosti dostávat kvalitní vegetariánské krmivo (též nejlépe domácí vejce, kde nenechávají porážet ani kohouty, a polotvrdý či tvarohový sýr z mikrobiálních sýřidel nejlépe z mléka z ekologického chovu, kde nenechávají porážet ani samce) a krmivo z přirozeně uhynutých, neporažených, příp. zmražených zvířat. .... by měl dostávat co možná nejméně krmiva z přirozeně uhynutých, příp. zmražených zvířat tak, aby nebylo vážně poškozeno jeho zdraví, .... Tělo přirozeně uhynutého, příp. zmraženého zvířete .... by se mělo převařovat v několika vodách, aby se předešlo vážným nemocem ohrožujících i člověka na životě.  ... choval rovněž jiná zvířata např. slepice pro domácí vejce a dále ty zkrmoval masožravci při jejich přirozeném úhynu, kdy má úplnou jistotu, že se nejedná o poražená zvířata, a to po lékařské pitvě.  .... Obdobná pravidla by se měla pokusně určit z důvodu lidskosti (Biblického ráje na Zemi) i pro ostatní masožravce. .... Masožravce, např. některé hady, kteří nemohou žrát chcípliny, nemůže doma chovat člověk před smrtí, jiní lidé je zřejmě mohou chovat doma, může je chovat Bůh venku v přírodě. Filosofie rovnováhy s. 299

G) V římskokatolické církvi většinou věřící včetně kněze jedí na památku Ježíše Nazaretského možná Krista při tzv. svatém přijímání údajně tělo Krista, tzn. nekvašený chléb, vyrobený z vody a obilí, tedy frutariánsky (rostlinná semena a vodu jako v ráji, kde jedli také rostlinné plody). Tedy, kdo jí jako v ráji, tedy jen rostlinné plody a rostlinná semena s vodou (příp. minerály) jí údajně Krista Filosofie rovnováhy s. 334 … Tento chleba se také zřejme v podobě oplatků používá v římskokatolické církvi při svatém přijímání, jako tělo Ježíše Nazaretského, možná Krista, kromě jeho jako krve, tj. mešního vína, obsahujícího více volné glukózy nutné pro masožravce. Filosofie rovnováhy s. 339 Hroznové víno a vinné hrozny mohou být však např. pro psa smrtelné.

H)  „Dělená strava“ (někdy označovaná též jako dieta Dr. Haye) dle Filosofie rovnováhy ... tato metoda zakládá na faktu, že určité potraviny potřebují pro svoje trávení kyselé pH prostředí, kdežto jiné potřebují pH zásadité a proto by se tyto potraviny neměly kombinovat. Mezi typické kyselinotvorné potraviny patří mimo jiné maso a rostlinná semena, mezi typické zásadotvorné potraviny patří rostlinné plody. Zbývající potraviny jako mléko, vajíčka a zelenina jsou sporné či zařazovány podle druhu do obou skupin ŘEŠENÉ PŘÍKLADY A KOMENTÁŘE DLE FILOSOFIE ROVNOVÁHY s. 111 ... nejkvalitnější čistě vegetariánské bio krmivo yarrah  u psa či čistě vegetariánské krmivo ami pro kočky (podle mé zkušenosti pes ani kočka nepřežije pouze na čistě vegetariánském krmivu yarrah pro psy, resp. ami cat pro kočky, i když výrobce uvádí, že jde o kompletní krmivo, při dlouhodobém užívání pouze čistě vegetariánského krmiva ami dog můj pes trvale dávil žlutou vodu), které podle mé zkušenosti zvířatům chutná, a sledujeme nastoupení příznaků alergické reakce zvířat na tato krmiva. Příznaky alergické reakce na tato krmiva jsou dávení, zvracení, nadměrný třes, drbání či průjmy psa či kočky, po nastoupení této alergické reakce psovi či kočce okamžitě podáme 200 gramů zmražené mršiny zvířete Symbiotické zemědělství a přírodovědecké experimenty prokazující Filosofii rovnováhy s.6 ... AMI CAT je kompletní a vyvážené krmivo pro kočky, obohacené TAURINEM. TAURIN je protein s řetězci aminokyselin, který lze vyrobit bez nutnosti zabíjet zvířata (u kterých je přítomen ve svalovině). Absence taurinu ve výživě koček je příčinou vážných poruch a onemocnění. Přítomnost taurinu v AMI CAT spolu s přírodními a zdraví prospěšnými přísadami, které jsou charakteristické pro výrobky AMI, zajišťují vaší kočce vždy dobré zdraví a kondici. Filosofie rovnováhy s. 314 ... 100% BIO ORGANIC YARRAH Adult Dog food, vegan, 100% Certified organic, no added sugar / 100% Yarrah bio strava pro dospělé psy, veganská, 100% certifikované bio, žádný přidaný cukr, Composition/složení: wheat/pšenice, soya beans/sojové boby, corn/kukuřice, sunflower seed husks/vyloupnutá slunečnicová semínka, semolina/tvrdozrnná pšenice-semolina, minerals/minerály, brewer yeast/pivovarské kvasnice (viz http://www.amipetfood.com/ , http://www.yarrah-bio.cz/content/1-psi )

I) Integrované rostlinné zemědělství nebo ekologické bio rostlinné zemědělství v České republice dle Filosofie rovnováhy. Zřejmě poměrně nový zřejmě český, možná inspirovaný i mou Filosofií rovnováhy přístup integrovaného rostlinného zemědělství, které se snaží spojit výhody „ekologického“ (tzn. „bio“) a „konvenčního“ (tzn. běžného, resp. v mé Filosofii rovnováhy pod názvem „standardního“) zemědělství uzákoněním jeho pravidel s ohledem na místní zejména klimatické podmínky určitého státu, k jeho pravidlům patří například minimalizace, nebo úplné vyloučení hnojiv a pesticidů (tj. integrovaná produkce usiluje o dosažení optimálních výnosů při zajištění vyšší kvality produktů způsobem, který nezatěžuje životní prostředí, integrovaná produkce upřednostňuje ekologicky přijatelné metody hospodaření, zejména minimalizuje používání agrochemikálií, integrovaná produkce se snaží o co největší využívání biologických a ostatních nechemických metod ochrany rostlin a co nejmenší spotřebu pesticidů, v rámci integrované produkce používané pesticidy nesmějí být nebezpečnými jedy a musí působit selektivně, tedy jen na cíleného škůdce, integrovaná produkce musí být ekonomicky efektivní, tj. zisková, šetrná, musí poskytovat zdravé, kvalitní produkty bez látek rizikových pro zdraví člověka, produkty integrované produkce poznáte podle loga, které je na nich vytištěno – příklady viz obrázky a blíže viz http://vitejtenazemi.cz/cenia/index.php?p=integrovana_zemedelska_produkce&site=puda ), je v současné době v České republice zřejmě v řadě případů více v souladu s mnou navrhovaným Symbiotickým zemědělstvím než bio zemědělství, protože bio rostlinné zemědělské produkty se dováží do České republiky podle mé zkušenosti zásadně většinou z velké vzdálenosti nejméně ze Španělska či Itálie, a to zejména vzhledem k  teplému podnebí vhodnému pro ekologické (tzn. bio) zemědělství v těchto vzdálených státech, čímž tyto bio rostlinné zemědělské produkty přestávají být ekologické. (blíže viz http://www.spvzt.cz/symbiotickezemedelstvi.htm ) Literatura: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vinohradnictv%C3%AD (cituji: „Tento nešetrný přístup je již nahrazován takzvanou Integrovanou produkcí vína, která v mezinárodním měřítku stanoví jasná pravidla, mezi které patří například minimalizace, nebo úplné vyloučení hnojiv a pesticidů při produkci vinné révy.“), http://www.vinotekabudamont.cz/show-free.htm?fid=32 (cituji: „Co je to mešní víno a jaký je postup výroby?“ … „Vinice musí být alespoň v integrované produkci“ … „Na vyčištění (mešního) vína se smí použít jen filtrace. Pro odstranění bílkovin lze použít bentonit (pozn. autora: tj. nikoliv látky živočišného původu, jako např. želatina)“.), http://www.katyd.cz/clanky/jake-je-tajemstvi-mesniho-vina.html (cituji: „Pravidla, podle nichž musí proběhnout výroba mešního vína, stanovuje pro naše území Česká biskupská konference. Ta požaduje, především aby hrozny, z nichž má být víno vyrobeno, pocházely z území Čech a Moravy. Další podmínka pak říká, že při výrobě mešního vína nesmí být užito žádných přídavných látek, jako jsou barviva, aromata či cukry.“)

J) Vážený hinduisto, ... Dělal jsem na sobě pokus … s dlouhodobou ovo-lakto vegetariánskou stravou (pro nezasvěcené jedl jsem dlouho rostlinnou stravu, z živočišných potravin pouze mléko a vejce), přičemž jsem si hlídal složení svých potravin, aby tam nebyla žádná případná živočišná složka z poražených zvířat, např. éčka, dále jsem nejedl žádné doplňky stravy ani vitamíny, které by mohli být vyrobeny z poražených zvířat. Výsledkem této mé dlouhodobé ovo-lakto vegetariánské stravy byly následující zdravotní problémy: bolest břicha, nadýmání, průjmy, zvracení, vředy na sliznici, loupání kůže, alergický šok (svědění a vyrážka po celém těle), bolest kloubů a kloubní chrupavky, vyčerpanost či únava při jakékoliv větší námaze, tyto problémy mě zmizí vždy, když sním maso z mých mršin zvířat. Kvůli Vašim morálním zábranám jíst mršiny nehodlám umřít na výživovou nedostatečnost, ani proto nemusím, ani proto nehodlám zase ze svých morálních zábran úmyslně zabít ani nechat zabít nějaké zvíře za účelem své potravy a budu i nadále jíst při svých výše uvedených zdravotních příznacích minimální potřebné množství mršin zvířat. PŘÍRUČKA STRANY ZA PRÁVA VŠECH ŽIVÝCH TVORŮ s. 32-33

k) Proti hadům (v České republice zřejmě: zmije obecná - Vipera berus https://cs.wikipedia.org/wiki/Zmije_obecn%C3%A1 , užovka obojková - Natrix natrix https://cs.wikipedia.org/wiki/U%C5%BEovka_obojkov%C3%A1 , užovka hladká - Coronella austriaca https://cs.wikipedia.org/wiki/U%C5%BEovka_hladk%C3%A1 , užovka podplamatá - Natrix tessellata https://cs.wikipedia.org/wiki/U%C5%BEovka_podplamat%C3%A1 , užovka stromová či jinak řečeno užovka Aeskulapova - Zamenis longissimus https://cs.wikipedia.org/wiki/U%C5%BEovka_stromov%C3%A1 , v bývalé Československé socialistické republice byly užovky chráněné, Literatura: Ilustrovaný encyklopedický slovník, III. díl Pro-Ž, zpracoval kolektiv autorů Encyklopedického institutu Československé akademie věd pod vedením hlavní redakce Československé encyklopedie, Redakční uzávěrka 31.12.1981, vydala ACADEMIA, nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1982, vydání 1., hesla: "zmijovití" s. 925, a "užovkovití" s. 702) a kudlankám ( https://cs.wikipedia.org/wiki/Kudlanka_n%C3%A1bo%C5%BEn%C3%A1 ) je třeba činit přiměřená protiopatření, která je přinutí přeprogramovat jejich stravovací (zřejmě geneticky dané) návyky z hlediska milosrdnosti jejich potravy minimálně, aby se stali mrchožrouty, žádného hada ani kudlanku není možno zásadně úmyslně zabít, to vše výjma případů, že tím způsobíme co možná nejméně smrti a bolesti. Výše uvedené je třeba aplikovat v rámci jediného dogmatu mé Filosofie rovnováhy: FILOSOFIE ROVNOVÁHY, FILOSOFIE LÁSKY ANEB ŘÁD VÍTĚZNÉ ARMÁDY: "Všichni živí tvorové ve skutečnosti nejvíc chtějí žít ve světě, kde se budou mít všichni rádi, proto je každý stále povinen působit co možná nejméně smrti a bolesti." Vše ostatní jsou více názory (spekulace).

16) 05/05/2016 Zabíjení zvířat v hinduismu a buddhismu dle ověřených pramenů (tj. novinky.cz , Hnutí Hare Krišna, vyzivaspol.cz , Alexej Pludek: Rádce velkých rádžů atd.).

Hinduisté v Nepálu v rámci svátku rozpoutají největší jatka světa. Hinduističtí věřící v Nepálu začnou od pátku s největšími dvoudenními jatky na světě. I přes silnou nevoli a protesty obětují v rámci hinduistického rituálu Gadhimai statisíce zvířat. Informovala agentura AFP. Během svátku Gadhimai hinduisté obětují statisíce zvířat. Pátek 28. listopadu 2014, 10:06. Ochránci zvířat tvrdí, že porážka zvířat – od buvolů až po krysy – ve vesnici Barijápur není ničím jiným než hromadně páchanou krutostí na zvířatech. A nespokojení jsou i někteří místní obyvatelé, podle nichž kvůli zápachu smrti nepůjde ve vesnici vůbec dýchat. Navzdory zásahu indického nejvyššího soudu, který nařídil zákaz vývozu buvolů, se na dvoudenní slavnosti Gadhimai pořádané v blízkosti indické hranice očekávají početné davy. Při poslední slavnosti Gadhimai v roce 2009 v Nepálu zmasakrovali 200 tisíc zvířat. Zdroj: Reuters. Statisíce lidí se každých pět let shromáždí v místním chrámu a doufají, že obětováním zvířat potěší hinduistickou bohyni moci Gadhimai. Při posledním festivalu v roce 2009 tu bylo sťato či podřezáno odhadem 300 000 zvířat včetně kuřat, kachen, holubů či prasat. Tím se svátek zapsal do dějin jako největší zvířecí oběť na kterémkoli místě světa. Tradiční svátek. Podle legendy se první zvířecí oběť v Barijápuru odehrála před několika stoletími, kdy se hinduistická bohyně Gadhimai zjevila ve snu vězni a vyzvala ho, aby na její počest postavil chrám. Když se probudil, jeho pouta byla otevřená a on mohl z vězení odejít. Postavil chrám a jako poděkování v něm obětoval zvířata. Praktika rituálních obětí má v konzervativním, převážně hinduistickém Nepálu dlouhou tradici. Věřící během velkých svátků obětují bohům kozy a buvoly v naději, že si tím zajistí zdraví a štěstí. "Někteří lidé nám říkají, že bychom neměli obětovat zvířata," řekl 36letý nepálský úředník, který se chystá obětovat kozu. "Ale my máme svou víru. Při minulém svátku jsem poprosil Gadhimai, aby pomohla vyřešit problémy mé rodiny kolem nemovitosti, a ona mi přání vyplnila," dodal. Místní kněz Mangal Čaudhárí, který je ve své rodině už desátou generací služebníků chrámu, říká, že počet věřících neustále stoupá. "Nikoho nenutíme, aby přišel obětovat. Lidé přicházejí z vlastní vůle," uvedl. Od místních přichází i kritika. Aktivisté ale tvrdí, že hlavní motivací organizátorů je vydělat peníze. Proto zvyšují počet obětí, aby pak mohli prodat maso. "Není na tom nic náboženského ani duchovního. Všechno je to jen o penězích," řekli představitelé indické skupiny na ochranu zvířat. Zatímco někteří z místních obyvatel vnímají svátek jako nedílnou součást své historie, pro jiné představuje značné nepohodlí. Podle Pavána Kumára Bjajuta, který žije v sousední vesnici, je to "nepříjemný zážitek". "Po obětech je země nasáklá krví. Vzduchem se nese podivný puch, který je cítit až k nám. Těžko se dýchá," řekl. Kampaň za zákaz festivalu získala podporu řady celebrit včetně britské herečky Joanny Lumleyové a francouzské filmové legendy Brigitte Bardotové, které poslaly nepálskému prezidentovi petici, aby skoncoval s touto "krutou tradicí". Zahraniční i domácí aktivisté proti svátku se ale naopak stávají terčem kritiky, že se snaží "pošlapat místní tradice". "Nejsem příznivcem hromadného podřezávání zvířat, ale musíme být citliví vůči historickým a kulturním aspektům festivalu," řekl šéfredaktor listu Republica Subháš Ghimir. "Nevšiml jsem si, že by byl podobný poprask kvůli Díkůvzdání (Pozn.: v USA v tomto dni jsou zabity a snědeny miliony krocanů) – proč tady je reakce tak odlišná?" dodal. Novinky, ČTK, 2014 http://www.novinky.cz/zahranicni/svet/354823-hinduiste-v-nepalu-v-ramci-svatku-rozpoutaji-nejvetsi-jatka-sveta.html

Autor: Antonín Valer, Trilokátma dása, mluvčí Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny, Hnutí Hare Krišna. Time: 11/12/2012. ... Znovu se ptám, která písma anebo autority myšlenku jedení zdechlin podporují? Kde anebo kým je vaše tvrzení doloženo? Védská kultura fungující pod vládou zbožných králů na území Indie a dalších místech před tisíci lety jedení masa velmi přísně omezuje. Navíc král se staral o to, aby tato omezení byla dodržována. Pokud se však někdo nedokázal jedení masa vzdát, mohl za určitých omezujících podmínek jíst maso kozy, drůbeže a jiných nižších zvířat. Tyto skupiny obyvatel však nikdy nebyly hlavním proudem a fungovaly víceméně v ústraní, aby nenarušovaly obyvatele spokojené s laktovegetariánskou stravou. Tyto informace jsou velmi podrobně uvedeny v Puránách zejména v Bhágavata Puráně, nazývané též Šrímad Bhágavatam, ale i na mnoha dalších místech védské literatury jako je Manuův zákoník - Manu samhita. ... budete podobně jako tehdejší jedlíci masa vykázáni do ústraní a přinejlepším považováni za nekulturní barbary. ... Podepsán Antonín Valer, Trilokátma dása, mluvčí Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny, Hnutí Hare Krišna. viz http://www.spvzt.cz/SPVZTprirucka.htm#7 , PŘÍRUČKA STRANY ZA PRÁVA VŠECH ŽIVÝCH TVORŮ s. 35-36

Ksat znamená ublížení a ksatriya je ten, kdo chrání před ublížením (trayate znamená chránit). Ksatriyové se učí zabíjet v lese. Dříve bývalo zvykem, že ksatriya šel do lesa a s mečem se postavil tygrovi. Když ho zabil, zvíře čekala královská kremace. Tento zvyk dodnes zachovávají kšatrijští králové v Jaipuru. Ksatriyové se učí vyzývat na souboj a zabíjet, protože násilí motivované náboženskými zásadami je někdy nezbytné. Náhle přijmout sannyas, stav odříkání, se jim proto nikdy nedoporučuje. Nenásilí může být v politice diplomatickým krokem, ale nikdy není zásadou. V náboženských zákonicích je uvedeno: … „Král či ksatriya, který se na bitevním poli utkává s jiným, zlovolným králem, je způsobilý dosáhnout po smrti nebeských planet, stejně jako jich dosahují brahmanové obětováním zvířat v obětním ohni.“ Zabití na bojišti, které je motivované náboženskými zásadami, a zabití zvířat v obětním ohni tedy rozhodně nejsou považovány za násilné činy, protože jejich náboženská stránka přinese prospěch všem. Obětované zvíře dostane okamžitě lidské tělo, aniž by muselo procházet postupnou evolucí z jedné životní formy do druhé, a ksatriyové zabití na bojišti dosáhnou nebeských planet stejně jako brahmanové, kteří jich dosahují konáním obětí. (výše zmíněné viz kapitola.sloka: 2.31, s. 102-103) Ve védské literatuře je popsáno mnoho činností, které jsou předmětem sporu. Například je řečeno, že zvíře se smí zabít při oběti, ale zároveň jsou někteří myslitelé zastánci toho, že zabíjení zvířat je velmi špatné. Přestože védská literatura zabití zvířete při oběti doporučuje, není považováno za zabité – oběť mu má přinést nový život. Někdy duše zvířete zabitého při oběti dostane nové zvířecí tělo a někdy je okamžitě pozvednuta do lidské podoby. Mezi mudrci však panují různé názory. Někteří tvrdí, že zabíjení zvířat se je třeba se vždy vyvarovat, a jiní říkají, že zabíjet za účelem určité oběti je v pořádku. … (výše zmíněné viz kapitola.sloka: 18.3, s. 714) … Ksatriya, vládce má mnoho velmi nepříjemných povinností – musí používat násilí k zabíjení nepřátel a někdy musí z diplomatických důvodů lhát. Tyto věci provázejí politiku, ale to neznamená, že by se ksatriya měl zříci své povinnosti a snažit se konat povinnosti brahmany. … Dokonce i brahmanové, kteří konají různé oběti, musí někdy zabíjet zvířata, protože ty je třeba v některých obřadech obětovat. A když ksatriya při konání svých povinností zabíjí nepřátele, také nejedná chybně či hříšně. (výše zmíněné viz kapitola.sloka: 18.47, s. 744) … Literatura: Bhagavad-gita-taková jaká je, šri Šrimad A. C. Bhaktivedanta Swami Prabhupada – zakladatel celosvětové Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny, Hnutí Hare Krišna, The Bhaktivedanta Book Trust International, Inc., 1998

Hinduismus. Pro stravování hinduistů je charakteristické vegetariánství a zákaz požívání hovězího masa. Ve starých hinduistických textech se však dočteme, že konzumace hovězího masa byla běžnou záležitostí. Je možné, že pozdější zákaz konzumace hovězího masa (1000 n. l.) byl snahou odlišit se od muslimů. Tyto stravovací praktiky jsou dodržovány hlavně lidmi z vyšších kast, u kast nižších je konzumace hovězího tolerována, zřejmě i z toho důvodu, že hovězí maso je významným zdrojem bílkovin pro fyzicky pracující. Kastovní systém ve velké míře zasahuje i do stravovacích praktik, určuje totiž, kdo s kým může stolovat, kdo může stravu od koho přijmout apod. Přijetí jídla od příslušníka kasty nižší „znečistí" duchovní čistotu zástupce kasty vyšší. Jen některé produkty (pocházející z krávy) jsou považovány za čisté a nemohou být znečištěny dotykem. Mezi tyto čisté produkty patří: pročištěné máslo (ghee) a mléko. U hinduistů se nejčastěji setkáváme s vegetariánstvím, nekonzumují maso, ryby, někteří i vejce. Vyskytují se však i výjimky. Kasta bojovníků Ksatriya ryby konzumuje, ryby jsou v tomto případě důležitým zdrojem bílkovin, jejich nedostatek by totiž mohl mít negativní vliv na jejich bojeschopnost. Půst hinduisté obvykle dodržují dva až tři dny v týdnu. Tyto dny je povoleno pouze „čisté" jídlo (mléko, ovoce, ořechy nebo kořínky obsahující škrob). Postní období je ovlivněno náboženskými oslavami a příslušností k dané kastě. Ve hnutí Hare Krišna má postoj k jídlu zásadní význam. Jídlo zde neslouží pouze k posílení těla, ale hlavně k posílení ducha. Jídlo je přijímáno ve formě „prasádam" (jídlo obětované nejvyšší osobnosti božstva). Přípravu jídla a jeho konzumaci bychom mohli přirovnat k bohoslužbě. Velký důraz je kladen na výběr surovin, udržování čistoty, volbu oděvu při vaření, kulturu stolování a hlavně neustálého upření mysli na Krišnu. Mezi zakázané potraviny se řadí: maso, vejce, alkohol, kakao, cibule, česnek, houby, pór, káva a čaj. Důležité je také to, aby člověk konzumoval pouze to, co si sám připraví. Jídlo totiž přebírá negativní materialistické energie kuchaře. Při vaření je též zakázáno jídlo ochutnávat, Krišna musí být první, který si na jídle pochutná. Rty, kterými se Krišna dotkne nabízeného pokrmu, obohatí hmotnou potravu o duchovno. Toto je podstatou „prasádam". Prasádam má údajně moc duchovně pozdvihnout nejen člověka oddaného Krišnovi, ale i člověka světského. viz http://www.vyzivaspol.cz/clanky-casopis/jak-ovlivnuji-jednotliva-nabozenstvi-stravovaci-navyky.html : Stojanovičová, Martina, Halina Matějovi a Zuzana Derflerová-Brázdová, 2013, Společnost pro výživu

„Nedostal se ani k nikomu ze známých mužů, přátel krále Pauravy, marně mu vzkázal po sluhovi, aby s dívkou nespal, zoufale bloudil dlouho do noci po zahradě, kolem Pauravova příbytku, obětoval Pradžápatimu kůzle a Indrovi páva, aby svou božskou mocí zabránil zločinu. Byla to neobvykle velká oběť, zvláště večer, musel si vymýšlet, musel lhát, aby se nestal nápadným; budu se přece brzy ženit, vysvětloval otci, který ho při této oběti přistihl. Chci, aby rozhodnutí o mé svatbě bylo šťastné, aby mé manželství bylo z vůle bohů požehnané!” (výše zmíněné viz s. 36) … „Bíle odění mladíci, brahmačarinové, přijímali dary od poutníků, kteří se přicházeli poklonit novému králi Árjavarty před královský palác a zúčastnit se obřadů, aby si vysloužili milost u Brahmy Stvořitele nebo Višnua Udržovatele či Šivy Životadárce.“ (pozn.: obdoba Božské Trojice, Bůh Otec, Syn a Duch Svatý či Satan) … „Ulice byly nasyceny dýmem doutnajících tyčinek, vůní květů a voňavek, pečeného cukroví a smažených proužků masa, rybího, pavího, jehněčího a gazelího.“ (výše zmíněné viz s. 58) … „Tam bývají odedávna pořádány slavnosti samádže, hry, veselice, pouti, odtud vyjíždívá král na hon do lesa, jenž je pokračováním parku a v němž je ukryto několik skrovných obydlí šramanů a malá vihára buddhistických bhikšuů poblíž stinné pramenité tůně. (nový odstavec) Rádhagupta byl ohlušen tímto rykem, zpěvem, jásotem, barvami, skvělostí, bohatstvím, vůněmi a třpytem; ale přesto nemohl zapomenout na otřes, který ráno prožil při pohledu na hrnoucí se potoky krve z proříznutých šíjí tří set býků, pěti set gazel a tisíce pávů, vlečených za úsvitu k obětišti na prostranství mezi palácem a Gangou.“ … „Proč dovolí, aby mu bylo obětováno to, co stvořil, aby žilo? Byla to guruova slova. (nový odstavec) Tak odsuzoval Pápúra před svými žáky védské obřady, tak zpochybňoval nesrozumitelné sútry a mantry, tak pohrdal poníženým vztahem k bohům, jaký si vynucovali na prosebnících bráhmanští obřadníci. (nový odstavec) Tentýž pocit ho ještě silněji ovládl na zápasišti, po velkolepém nástupu gardy, palácové stráže, jízdy, pěchoty, vozby a slonů, po zapálení ohňů na všech čtyřech světových stranách, chválících krále, oblíbence Indrova, Jamova, Varunova a Pradžápatiho, hlavních bohů védských hymnů, po alegorickém průvodu Brahmy, Višnua a Šivy s manželkami, nejvyšších bohů éry upanišad; na zápasišti byl uspořádán zápas divokých slonů, zápas na život a na smrt, obrovských, rozvášněných, zuřivých, troubících a supících, drážděných proti sobě, pečlivě vybraných z nedávno ulovených stád v královských lesích na sever od Gangy. (nový odstavec) Mohl by se na toto krveprolévání nevinných zvířat dívat sám Pradžápati, Pán tvorů? Je to spíš rouhání než chvála, spíš urážka než vzývání. Poražené zvíře, ubíjené vzteklým bodáním dlouhých klů vítěze, jeho funění, dunivý, tlumený nářek a proud krve, valící se z tlamy, to není vůle boha, ani oslava života, ani podívaná hodná moudrých lidí.“ (výše zmíněné viz s. 63-64) Literatura: Alexej Pludek, Rádce velkých rádžů, Vydal Československý spisovatel v Praze roku 1975.

S rozvojem a rozšířením buddhismu po dalších zemích Asie - China, Tibet, Japonsko nebo Korea - se rozšiřovalo také vegetariánství, které je, stejně jako u hinduismu, jedním z pravidel zásadně ovlivňujících stravovací návyky. Základním elementem tohoto prastarého náboženství je tzv. Ahimsa – koncepce prvního přikázání spočívajícího v nezabíjení nebo neubližování živým bytostem (jap. tu - sesšó, sanskrt. ahimsa). V tomto aspektu buddhismus intenzivně ovlivnil právě hinduismus - Buddha zavrhuje také oběti, při nichž jsou zabíjena zvířata. V praxi se však konzumace masa zdržují vesměs pouze mniši a ortodoxní věřící. Jako paradoxní fakt se tak může jevit, že chov zvířectva pro maso buddhismus nezakazuje ani svým nejoddanějším ovečkám. Maso z uhynulého zvířete však může být konzumováno obecně, stejně jako ryba, není-li však zabita (tzn. pouze ryba náhodně vyvržená na břeh). Je tedy zřejmé, že maso jako takové může být pojídáno, pokud nebylo získáno za účelem potravy. V kontrastu k jiným náboženstvím buddhismus neuznává nikoli samu konzumaci, ale především samotný akt zabití. Způsob, jakým silně věřící mniši získávají stravu, je také poměrně zajímavý - žebráním. (viz http://is.muni.cz/th/101234/lf_b/bakalarska_prace.txt : Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, BAKALÁŘSKÁ PRÁCE, Adéla Olivíková, Brno 2006, Společensko-kulturní aspekty výživy , http://www.petrginz.cz/o-buddhismu.html : Petr Ginz, 1928 (Praha)-1944 (Auschwitz, Osvětim) – ZÁPISKY O BUDHISMU – TEREZÍN 1944 ("Když umírající vydechne naposled, je oblečen do svých šatů obráceně, předek oděvu je vzadu. Potom je svázán do pozice Budhů. Ve vesnicích je tělo obyčejně kladeno do kotle. Když byla mrtvola vyňata, vymyje se kotel znečistěný hnilobou, upraví se v něm polévka nebo čaj a podává se účastníkům pohřebních obřadů.") , http://www.animalrights.webz.cz/chranit_zive.htm : Chránit vše živé - Vegetariánství z hlediska buddhismu, Róši Philip Kapleau, (CAD PRESS 1992) )

17) 08/05/2016 Mé řešení problému neplodnosti mé dosavadní snoubenky.

Protože má snoubenka se mnou nechce z našich zdravotních důvodů mít dítě a tyto její zdravotní potíže jsou způsobeny dle mé Filosofie rovnováhy jejím běžným jedením poraženého masa a pomstou živých buněk těchto poražených zvířat a jejich příbuzných živých buněk vůči mé snoubence (a má snoubenka, přestože je katolického vyznání, dle kterého by jediný Bůh měl být láska, tj. caritas, nechce změnit tento svůj názor přes mé vysvětlení, že takováto obrovská zbytečná, tj. o hodně větší než co možná nejmenší smrt a bolest nemůže zůstat bez trestu, je-li nějaká vyšší spravedlnost), tak se s ní na delší dobu rozejdu v jejím věku 44,5 let, tedy 3,5 roků před její téměř jistou neplodností dle exaktní medicíny, nezmění-li do této doby tento svůj názor (protože podle exaktní vědy se živé buňky v těle člověka vyjma nervových buněk zcela obmění jednou za 7 let, viz http://hejnic.webnode.cz/jara/hlava/uceni/biologie-cloveka/ : Jaroslav Hejnic , http://knihovna.orgfree.com/kafka/5.html : Břetislav Kafka - Nové základy experimentální psychologie, kapitola 5. VĚK BUNĚK , tj. za 3,5 roku se může obměnit zhruba polovina živých buněk jejího těla, tedy nenáviděných nemilosrdných živých buněk za milosrdné živé buňky a má snoubenka minimálně v této době může stihnout se podstatně uzdravit, aby mohla mít se mnou děti), abych ji dal příležitost mít dítě i s někým jiným než se mnou, než bude v jejím věku 48 let dle exaktní medicíny téměř jistě neplodná. Po tomto našem rozchodu si zatím nezačnu hledat jinou snoubenku, s níž bych mohl mít dítě za následující podmínky (viz dle níže uvedených pravidel Filosofie rovnováhy přiměřený protiútok proti shora uvedenému útoku, tj. tlaku ze strany společnosti, která mi nepřeje vlastní dítě): Za současných podmínek bych úmyslně neobětoval život žádného zvířete pro mé případné dítě, které bude muset jíst z mrtvých zvířat pouze mršiny (tj. zvířata zemřelá sama od sebe) dle geniálního minimálně tisíc let starého romského receptu převařené v několika vodách a po veterinární pitvě ohledně jejích zdravotní nezávadnosti, jinak budu až do své smrti bezdětný (Tj. dle níže uvedených pravidel Filosofie rovnováhy jakákoliv má úmyslná smrt zvířete, resp. zvířat pro mé případné dítě by v současné situaci nemohla předejít stejně veliké smrti a bolesti, tedy s pravděpodobností 95-100% zachránit stejně hodnotný život nějakého živého tvora, protože v současnosti vzhledem k přelidnění zeměkoule lidstvu vůbec nehrozí vyhynutí vyjma jaderné války či Vesmírné katastrofy. Dále je možné si položit otázku, zda jsem snad lepší než Ježíš z Nazaretu, zřejmě Kristus, který rovněž zřejmě nemá, neměl a nebude mít vlastní dítě, ani o ně neusiluje, a to na rozdíl od Boha otce, jenž by měl mít dle křesťanství jediného vlastního syna, a to právě Ježíše z Nazaretu, zřejmě Krista, viz níže uvedené římskokatolické krédo). Přesto si nejsem příliš jistý, že moje řešení problému neplodnosti mé snoubenky je skutečně lepší než níže uvedené řešení Abrahámovo.

Pozn.:

FILOSOFIE ROVNOVÁHY

FILOSOFIE LÁSKY ANEB ŘÁD VÍTĚZNÉ ARMÁDY:

"Všichni živí tvorové ve skutečnosti nejvíc chtějí žít ve světě, kde se budou mít všichni rádi, proto je každý stále povinen působit co možná nejméně smrti a bolesti." Vše ostatní jsou více názory (spekulace).

Povinnost nezabít nic živé kromě případů, kdy je to naprosto nezbytné:

1.) Člověk nesmí nikdy zabít žádného živého tvora, zejména člověka (ani sebe). (tj. podle mne při pravděpodobnosti 0-5% zabití člověka člověkém musí ten druhý člověk začít zachraňovat tohoto prvého člověka, v nejhorším případě pouze ustupovat)

2.) Člověk má povinnost zabít co možná nejméně (tj. při ochraně života) živých tvorů, a aby přirozeně co nejméně cítili bolest. (tj. podle mne člověk může zabít živého tvora jen při nejméně 95-100% pravděpodobnosti, že tím zachrání život jiného živého tvora, tak aby tím způsobil co možná nejméně smrti a bolesti)

3.) Z toho plyne, že pro mě jako člověka je zdravé (tj. pokud nezvracím a nemám podváhu či alergický šok) jíst ze všech živých tvorů pouze nevzklíčená rostlinná semena (dále jen rostlinná semena, vzklíčená semena jsou už mladé rostliny) a rostlinné plody se semeny, jejichž oddělení od rostliny ji nemůže usmrtit a zároveň jde o způsob rozmnožování těchto rostlin s maximálním zdraví nepoškozujícím množstvím soli, popř. příslušným množstvím jiných minerálů a vody (tj. např. pro dospělé a děti ve věku nad 11 let maximální denní dávku šesti gramů soli, pro menší děti pět gramů, pro kojence jediný gram soli. Mělo by zřejmě jít o semena rostlin (sója, hrách, fazole, obilí apod.) a plody rostlin se semeny, zejména stromů (např. jablka, hrušky, datle). Filosofie rovnováhy s. 24

Použijeme-li pro vysvětlení shora uvedených fyzikálně matematických definic obecného českého jazyka lze říci následující:

ad 1.)

1.1. V případě útoku na určitého jedince ze strany společnosti živých tvorů nutí tento útok ze strany společnosti živých tvorů tohoto určitého jedince k ústupu vůči této společnosti živých tvorů.
1.2. V případě ústupu společnosti živých tvorů nutí tento ústup ze strany společnosti živých tvorů jedince k útoku vůči této společnosti živých tvorů.

ad 2.) Rozumné jednání:

2.1. V případě útoku ze strany společnosti živých tvorů na určitého jedince je rozumné, aby tento jedinec odpověděl v rozporu s bodem ad 1.1. nikoliv ústupem nýbrž přiměřeným útokem vůči této společnosti živých tvorů (Např. při svádění osobou stejného pohlaví je možno odpovědět vlastní představou jejích pohlavních orgánů) a
2.2. V případě ústupu ze strany společnosti živých tvorů vůči určitému jedinci je rozumné, aby tento jedinec odpověděl v rozporu s bodem ad 1.2. nikoliv útokem nýbrž přiměřeným ústupem vůči této společnosti živých tvorů.

ad 3.)

3.1. Přiměřený útok určitého jedince jako odpověď na útok společnosti živých tvorů vůči tomuto určitému jedinci oba tyto útoky dříve nebo později (tedy výchovně, nikoliv ničivě) neutralizuje (resp. nuluje).
3.2. Přiměřený ústup určitého jedince jako odpověď na ústup společnosti živých tvorů vůči tomuto určitému jedinci oba tyto ústupy dříve nebo později neutralizuje (resp. nuluje).

Výsledkem tohoto postupu je dříve nebo později stabilní vývoj společnosti všech živých tvorů. Filosofie rovnováhy s. 47

V případě přiměřeného útoku jako odpověď na útok ze strany společnosti živých organismů je třeba vždy zvážit, jestli:

1.) jsme schopni daný útok ze strany společnosti živých organismů dříve nebo později zastavit sami bez toho, aby nám útočník závažně ublížil, a abychom způsobili co možná nejmenší smrt a bolest živých tvorů (viz proměnná vektoru hybnosti p¹ v mém shora uvedeném nákresu), nebo
2.) jsme schopni útok ze strany společnosti živých organismů pouze zbrzdit (viz proměnná vektoru hybnosti p² v mém shora uvedeném nákresu) bez toho, aby nám útočník vážně ublížil, a abychom způsobili co možná nejmenší smrt a bolest živých tvorů, zastavení útoku ze strany společnosti živých organismů v tomto případě poté musíme ponechat na jiném živém organismu (viz proměnná vektoru hybnosti p¹ v mém shora uvedeném nákresu). Filosofie rovnováhy s. 47

Nicejsko-konstantinopolské vyznání

Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného. Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky: Bůh z Boha, Světlo ze Světla, Pravý Bůh z Pravého Boha, zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem, skrze něhož všechno je stvořeno.

(viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Nicejsko-konstantinopolsk%C3%A9_vyzn%C3%A1n%C3%AD )

Bible, Genesis 15 2Abram však řekl: „Panovníku Hospodine, co mi chceš dát? Jsem stále bezdětný. Nárok na můj dům bude mít damašský Elíezer.“ 3Abram dále řekl: „Ach, nedopřáls mi potomka. To má být mým dědicem správce mého domu?“ 4Hospodin však prohlásil: „Ten tvým dědicem nebude. Tvým dědicem bude ten, který vzejde z tvého lůna.“ 5Vyvedl ho ven a pravil: „Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je spočítat.“ A dodal: „Tak tomu bude s tvým potomstvem.“ 6Abram Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost. Genesis 16 1Sáraj, žena Abramova, mu nerodila. Měla egyptskou otrokyni, která se jmenovala Hagar. 2Jednou řekla Sáraj Abramovi: „Hle, Hospodin mi nedopřál, abych rodila, vejdi tedy k mé otrokyni, snad budu mít syna z ní.“ Abram Sárajiny rady uposlechl. 15Hagar porodila Abramovi syna. Abram nazval svého syna, kterého Hagar porodila, Izmael. Genesis 17 17Tu padl Abraham na tvář, usmál se a v duchu si řekl: „Což se může narodit syn stoletému? Cožpak bude Sára rodit v devadesáti?“ 18Proto Abraham Bohu řekl: „Kéž by Izmael žil v tvé blízkosti!“ 19Bůh však pravil: „A přece ti tvá žena Sára porodí syna a nazveš ho Izák (to je Bude se smát) . Svou smlouvu s ním ustavím pro jeho potomstvo jako smlouvu věčnou. 20A pokud jde o Izmaela, vyslyšel jsem tě: Hle, požehnám mu a rozplodím a rozmnožím ho převelice; zplodí dvanáct knížat a učiním z něho veliký národ. 21Ale svoji smlouvu ustavím s Izákem, kterého ti porodí Sára příštího roku v tomto čase.“ 22Bůh skončil rozmluvu s Abrahamem a vystoupil od něho. Genesis 21 1Hospodin navštívil Sáru, jak řekl, a splnil jí, co slíbil. 2Sára otěhotněla a Abrahamovi, ačkoli byl stár, porodila syna v čase, který mu Bůh předpověděl. 3Abraham dal svému narozenému synu, kterého mu Sára porodila, jméno Izák. 5Abrahamovi bylo sto let, když se mu syn Izák narodil. 9Sára však viděla, že syn, jehož Abrahamovi porodila Hagar egyptská, je poštívač. 10Řekla Abrahamovi: „Zapuď tu otrokyni i jejího syna! Přece nebude syn té otrokyně dědicem spolu s mým synem Izákem.“ 11Ale Abraham se tím velmi trápil; vždyť šlo o jeho syna. 12Bůh však Abrahamovi řekl: „Netrap se pro chlapce a pro tu otrokyni; poslechni Sáru ve všem, co ti říká, neboť tvé potomstvo bude povoláno z Izáka. 13Učiním však národ i ze syna otrokyně, neboť také on je tvým potomkem.“ 14Za časného jitra vzal Abraham chléb a měch vody a dal Hagaře. Vložil jí dítě na ramena a propustil ji. Šla a bloudila po Beeršebské stepi. 15Když voda v měchu došla, odložila dítě pod jedním křoviskem. 16Odešla a usedla opodál, co by lukem dostřelil, neboť si řekla: „Nemohu se dívat, jak dítě umírá.“ Usedla tam, zaúpěla a rozplakala se. 17Bůh uslyšel hlas chlapce a Boží posel z nebe zavolal na Hagaru. Pravil jí: „Co je ti, Hagaro? Neboj se! Bůh slyšel hlas chlapce na tom místě, kde je. 18Vstaň, vezmi chlapce a pečuj o něj, já z něho učiním veliký národ.“ 19Tu jí Bůh otevřel oči a ona spatřila studni s vodou. Šla, naplnila měch vodou a dala chlapci napít. 20A Bůh byl s chlapcem. Když vyrostl, usadil se ve stepi a stal se lučištníkem. 21Usadil se v Páranské stepi a jeho matka mu dala ženu z egyptské země. (viz http://www.biblenet.cz/ )

(Izák je dle Bible praotec Izraelitů, resp. židů s jejich největšími jatkami starověku v židovském chrámu, a Izmael je dle Koránu praotcem Arabů válčícími v současnosti proti židům na život a na smrt s jejich v současnosti nejmučivějšími košer a halal porážkami zvířat)

Řešení problému neplodnosti jeho manželky mým dědem Josefem Ročkem bylo následující: S manželkou žil bezdětný do svého věku 59 let, tj. do její zřejmé neplodnosti dle exaktní medicíny, poté si můj děda Josef Roček našel mladou milenku, tj. moji babičku, s níž měl jeho jediné dítě, tj. jeho dceru, tj. mou matku, krátce po narození této jeho dcery můj děda zemřel na rakovinu, předtím však odkázal veškerý svůj majetek mé babičce, tj. své výše uvedené mladé milence, krátce po narození této mé matky byl tento veškerý majetek odkázaný této mé babičce mým dědem po komunistické revoluci v České republice komunisty znárodněn a má babička a také tato její jediná dcera, tj. má matka prožily svůj další život až do dospělosti mé matky v bídě, pak má matka v jejím věku 38 let zemřela na rakovinu a krátce po její smrti zemřela také má babička, můj otec a můj bratr narozený ze stejné matky a ze stejného otce žijí dosud.

18) 08/05/2016 O historicitě Ježíše z Nazaretu, zřejmě Krista a o celoživotním panenství jeho matky Marie, případně o celoživotním panictví jeho otce Josefa.

Z mnou shlédnutého obsahu filmu (viz Literatura níže) uvádím: Jméno Ježíš v hebrejštině יְהוֹשֻׁעַ (Jehošua – tzn. Bůh zachraňuje), viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Je%C5%BE%C3%AD%C5%A1 . Ježíš se měl vydat jako Bůh na smrt dobrovolně. Ježíš neměl bratry, protože odevzdal na kříži svou matku Marii do péče apoštola Jana, nikoliv do péče nějakého svého bratra. Bratr (V Matoušově evangeliu jsou však výslovně uvedeni Ježíšovi bratři Jakub, Josef, Juda a Šimon a nejmenované sestry, Bible, Mt 13, 55 a 56, křesťané věří, že Maria počala Ježíše jako panna, některé církve např. římskokatolická či pravoslavná vyznávají, že Maria pannou zůstala po celý život, toto vyznala Lateránská synoda roku 649, ale protože nešlo o všeobecný sněm, nepatří toto dogma mezi ta, která byla slavnostně vyhlášena. Liturgicky však panenství Mariino nemá vlastní svátek. viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Maria_(matka_Je%C5%BE%C3%AD%C5%A1ova)#Mariino_panenstv.C3.AD ) v Izraeli měl v Bibli širší význam i ostatních členů širší rodiny. Proč se hosana synu Davidův změnilo na Ukřižovat u většiny tehdejších židů, protože Ježíš pobuřoval farizejské vůdce svým tvrzením, že je syn jediného Boha, viděli v něm mocenského konkurenta, a protože tím, že ho vydali římským okupantům k ukřižování, chtěli, aby se projevil jako mesiáš tím, že začne válčit proti římským okupantům Izraele a Palestiny a tím se zároveň prvním zabitím nepřítele jako Bůh zcela zdiskredituje. Proč neexistují u tehdejších židovských dějepisců zmínky o Ježíšovi, buď, protože byli Ježíš a jeho proces z jejich hlediska nevýznamné záležitosti, nebo protože tito židovští dějepisci zmínky o něm úmyslně potlačovali. První zmínka o Ježíšovi u židovského dějepisce se vyskytuje u Josefa Flavia (žil 37 našeho letopočtu-100 našeho letopočtu), židovským jménem Josef ben Matitjahu (hebrejsky יוסף בן מתתיהו, zřejmě z hebrejského „מֵת, met“, česky mrtvý), (tj. žid, který válčil v povstání proti Římanům ve skupině zélótů, při beznadějném obléhání Římany v židovské pevnosti, se tito zélóti dle matematického vzorce vzájemně zabili, Josef Flavius zbyl jako jeden ze dvou posledních přeživších, kteří měli dle vzájemné dohody či přísahy spáchat sebevraždu, avšak Josef Flavius přešel k Římanů, byl přijat nejvyšším římským velitelem Flaviem Vespasianem v Palestině a Izraeli, předpověděl mu, že se stane římským císařem, poté, co se Flavius Vespasianus stal římským císařem, žil Josef Flavius jako svobodný muž na císařském dvoře v Římě a získal od flaviovských císařů doživotní důchod, viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Flavius_Iosephus a https://en.wikipedia.org/wiki/Josephus ), jde tzv. Testimonium Flavianum v jeho knize „Židovské starožitnosti“: „Za onoho času žil Ježíš, člověk moudrý, pakliže jej lze vůbec nazvat člověkem. Konal totiž věci nevídané a byl učitelem lidí, kteří s radostí přijímali pravdu. Přidalo se k němu mnoho Židů stejně jako pohanů. Byl to Kristus. A když na udání našich nejvýznamnějších mužů jej Pilát odsoudil k smrti ukřižováním, jeho staří stoupenci jej nepřestali milovat. Třetího dne se jim totiž ukázal znovu jako živý, jak to o něm i s mnoha dalšími ohromujícími věcmi předpověděli boží proroci. A od té doby až do dnešního dne existuje společenství křesťanů, kteří dostali název podle něho.“ (Josef Flavius, Židovské starožitnosti, kniha 18, kapitola III, 3) Tento úryvek měl být při pozdějších přepisech zřejmě neznámým křesťanským opisovačem značně zfalšován, o jeho existenci však mají svědčit i zřejmě poměrně rané jeho překlady do arabštiny. V arabském překladu této Flaviovi knihy z 10. století:„V té době žil moudrý muž jménem Ježíš. Jeho způsob života byl dobrý a byl znám jako ctnostný. A mnoho lidí z Židů i z jiných národů se stalo jeho učedníky. Pilát ho odsoudil k ukřižování a ke smrti. Říkali, že se jim zjevil třetí den po ukřižování a že byl živ; podle toho byl pokládán za Mesiáše, o němž proroci předpovídali zázraky.“ (viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Testimonium_flavianum a https://en.wikipedia.org/wiki/Josephus_on_Jesus )

Literatura: film: Můj Bůh a Walter, Kristus, Kurz náboženství pro mládež podle Katechismu katolické církve. V jedenácté části budeme hledat odpovědi na řadu otázek pramenící z Vyznání víry, Program televize Noe na neděli 8.5.2016, vysíláno v 17:35 hod. viz.www.tvnoe.cz/porad/muj-buh-walter-kristus

19) 10/05/2016 Milosrdné množení masa, jmenovitě mrtvých ryb k nakrmení zástupů Ježíšem z Nazaretu, zřejmě Kristem dle moderní exaktní vědy.

Lukáš 9, 12Schylovalo se k večeru. Tu k němu přistoupilo dvanáct učedníků a řekli: „Propusť zástup, ať jdou do okolních vesnic a dvorů opatřit si nocleh a něco k jídlu, protože jsme zde na pustém místě.“ 13On jim řekl: „Dejte jim jíst vy!“ Řekli mu: „Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby; nebo snad máme jít a nakoupit pokrm pro všechen tento lid?“ 14Bylo tam asi pět tisíc mužů. Řekl svým učedníkům: „Usaďte je ve skupinách asi po padesáti.“ 15Učinili to a rozsadili je všechny. 16Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal a dával učedníkům, aby je předložili zástupu. 17A jedli a nasytili se všichni. A sebralo se zbylých nalámaných chlebů dvanáct košů.

Vegetarian.cz: Proč jste upravil název (tj. má předchozí změna názvu masné daně na porážkovou daň) a jaké vás k tomu vedly důvody? JUDr. Dalibor Grůza Ph.D: Základní důvody jsou tři. Za první - zřejmě není možné vázat porážkovou (masnou) daň na každý prodej masa od jatek, velkoobchodníka, maloobchodníka až po konečného zákazníka jako v případě DPH, ale je třeba použít koncept spotřební daně. Povinnost odvést daň tak bude existovat pouze v případě prvého prodeje po porážce zvířete, proto porážková daň. Za druhé předmětem porážkové (masné) daně nebude pouze maso, ale veškeré zboží ze zabitých zvířat, s vyjímkou registrovaných léčiv při prodeji v lékárnách, proto také porážková daň. Zároveň jsem reagoval na možný vývoj současného vědeckého poznání, kdy se možná podaří vypěstovat maso uměle bez porážky a utrpení zvířat, kdy předmětem porážkové daně bude jen maso a ostatní zboží z poražených zvířat, nikoliv takovéto umělé maso (v současnosti se pro výrobu syntetického masa používá nejčastěji tzv. fetální telecí sérum, pro jehož výrobu je nutno zabít krávu, existují i neživočišná krmiva tkáňových kultur, která jsou však velmi drahá, viz http://3pol.cz/1101/print ). Filosofie rovnováhy s. 287

Ještě lepší řešení zřejmě je neživočišné sérum, protože dle sdělení MVDr. Jana Doležala jan.dolezal@merck.com z Intervet s.r.o. a subsidiary of Merck & Co., Inc., Whitehouse Station, NJ, USA jako „vyživovaci medium“ při výrobě vakcíny Nobivac Rabies, která je jedna z nejúčinnějších na trhu - revakcinace každé 3 roky, není použito nic živočišného původu, protože dle sdělení technického manažera z mateřské firmy z USA: The previous medium we used for producing the rabies antigen contained various substances of animal origin; tryptose and lactalbumin hydrolysate (both contain milk derivatives) and bovine serum albumin. The veggie medium we now use contains none of these animal-derived components. We can’t of course supply specific formulation details of the veggie medium as this is commercially confidential information. /čili předchozí médium, které jsme používali pro výrobu antigenů vztekliny, obsahovalo různé látky živočišného původu, tryptózu a hydrolyzát mléčného albuminu (oba obsahují mléčné deriváty) a albumin z bovinního séra. Vegetariánské médium, které nyní používáme, neobsahuje žádné z těchto součástí živočišného původu. Nemůžeme ovšem poskytnout podrobnosti o konkrétním složení vegetariánského média, protože v tomto případě jde o informaci chráněnou obchodním tajemstvím./. Jisté pochybnosti může vzbudit pouze to, že dle možná zastaralých odborných informací (viz literatura a níže) na druhou stranu většina kultur roste v bezsérových médiích hůře než v médiích se sérem. Často je také nutné buněčnou kulturu na pěstování v médiu bez séra „zvykat“ – buňky se nejprve kultivují v některém z klasických médií se sérem a pak se toto médium postupně nahrazuje médii s nízkým obsahem séra a bezsérovým médiem. Mimo jiné obchodní společnost Merck & Co., vyrábí rovněž vakcíny proti virům v lidské medicíně. Očkování psa u veterináře v České republice proti vzteklině stojí cca 200,- Kč, 1 dávka vakcíny Nobivac Rabies cca 35,- Kč, 1 dávka jiné milosrdné vakcíny CANVAC R –každoroční revakcinace od společnosti DYNTEC s.r.o., zřejmě vyráběná z bovinního (krevního) nikoliv fetálního (plodového) bovinního séra, stojí cca 9,- Kč. PŘÍRUČKA STRANY ZA PRÁVA VŠECH ŽIVÝCH TVORŮ s. 48

20) 12/05/2016 Muslimové jako bič Boží dle Abú Bakra (asi 573 Mekka – 23. srpen 634 našeho letopočtu Medína) prvního chalífa po Muhammadovi, dle Filosofie rovnováhy trestající křesťany a židy zejména za současné křesťanské a židovské porážkové průmyslové zemědělské velkochovy – současné koncentrační tábory zde mučených zvířat

Co je podstatou níže popsaných krutých pravidel islámu vyjádřil v jediném dobovém všemi muslimy ctěném životopisu MUHAMMAD ŽIVOT ALLÁHOVA PROROKA (viz Literatura níže, kapitola Poslední nemoc, s. 222) první nástupce po Muhammadovi emír Abú Bakr (asi 573 Mekka – 23. srpen 634 našeho letopočtu Medína) slovy: „Byl jsem vybrán, abych vám vládl, ačkoliv nejsem nejlepší z vás. Pokud budu jednat dobře, musíte mi pomáhat, a pokud budu jednat nespravedlivě, musíte mě opravit. Pravda je poctivost a nepravda je zradou! Národy, které nebojovaly za Alláha, byly potrestány pokořením, a když se zkaženost rozšířila doširoka, Alláh seslal pohromu. Poslouchejte mě, dokud budu poslouchat Alláha a Jeho proroka! Kdybych se ale vzbouřil proti Alláhovi a Jeho prorokovi, nejste mi povinni žádnou poslušností! Povstaňte k modlitbě a ať s vámi má Alláh slitování.“ Z toho plyne, že muslimy lze chápat stejně jako např. Vandaly, Huny či Mongoly, resp. Tatary a Turky (s Mongoly, resp. Tatary a Turky byli muslimové nábožensky i pokrevně spřízněni) v minulosti za jakýsi bič Boží trestající křesťany, popř. i židy za jejich velké chyby. Dle mé Filosofie rovnováhy touto velkou chybou obou křesťanů a židů v současnosti zřejmě velmi urážející všudypřítomného jediného Boha či charitu jsou zejména současné křesťanské a židovské porážkové průmyslové zemědělské velkochovy – současné koncentrační tábory zde mučených zvířat, je-li jediný Bůh všudypřítomný, tak je přítomný i v těchto zvířatech a, je-li nějaká vyšší spravedlnost, tak pachatele čeká za tuto kolosální nemilosrdnost vzbuzující kolosální nenávist zasloužený trest, jestliže se nenapraví. Lze tedy očekávat i atomovou válku ze strany muslimů jako jakéhosi biče Božího.

Literatura:

1) MUHAMMAD ŽIVOT ALLÁHOVA PROROKA, IBN ISHÁK, originál v arabštině: Sírat rasúl Alláh, z anglického vydání Michael Edwardes, The Life Of Muhammad, Apostle Of Allah, vydaného Royal Asiatic Society of London v roce 1898, přeložil Viktor Svoboda, vydalo v roce 2009 nakladatelství LEDA spol. s r.o. a nakladatelství Rozmluvy, vydání první, viz též https://archive.org/stream/Sirat-lifeOfMuhammadBy-ibnIshaq/SiratIbnIahaqInEnglish_djvu.txt : Internet Archive, 300 Funston Avenue, San Francisco, CA 94118, Full text of "Sirat-Life Of Muhammad by -Ibn Ishaq" .

2) Podle radikálních islamistů, je dovoleno použití násilí při šíření islámu. Islám rozděluje svět na dvě části. Darul Harb (země  války) a Darul  Islam (země islámu). Darul  Harb je zemí bezvěrců, muslimové jsou radikály žádáni, aby do  těchto  zemí pronikali, obraceli je na svou víru a sami se množili, dokud se jejich  počet nezvýší, a poté začali s válkou  a bojovali a zabíjeli lidi, ustanovili  islám jako náboženství  a připojili tuto zemi k Darul Islam. V tomto smyslu jsou  mirumilovné Súry Mekkánského období radikály vykládány jako Súry platné v období, kdy je islám slabý, a shora uvedené násilné Súry Meddinského období mají být podle radikálů uplatňovány v době, kdy muslimové jsou silní a mohou vést válku proti nevěřícím. Viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Isl%C3%A1m . Podle radikálů je také možno zrušit jakoukoliv smlouvu s nevěřícími, nedodržet jim dané slovo (Zproštění od Boha a posla Jeho pro ty z modloslužebníků, s nimiž jste uzavřeli úmluvu., Súra 9, 1).

Dvojí tvář Koránu: islámští vědci rozlišují súry, které  pochází z dob  pobytu Muhammada v Mekce (tzv. Mekkánské období) a súry z období  jeho pobytu v Medíně (tzv. Meddínské období). Súry z období  Mekky jsou  považovány za koncilové a mírumilovné. Súry z období  v Medíně, kdy Muhammad dosáhl politické moci, jsou poznamenány  džihádem mečem, podle mírumilovných muslimů však ani tyto súry neznamenají schvalování útočné války proti nevěřícím. 1. Zabíjení,  tělesné tresty, válka: Súra 5, 38: Zloději  a zlodějce utněte ruce jejich…, Súra 24, 2: Cizoložnici  a cizoložníka zbičujte, každého s nich sto ranami!, Súra  24, 4: Ty, kdo vrhají podezření na počestné ženy a pak nepřivedou  čtyři  svědky, zbičujte osmdesáti ranami…, Súra  2, 178: Vám, kteří věříte, jest předepsán zákon krevní  msty za zabití:  svobodný muž za svobodného muže, otrok za  otroka, žena za ženu. , Súra 2, 216: A je vám předepsán  také boj, i když je vám nepříjemný., Súra 2, 244:  Bojujte na stezce Boží (za Alláha).,  Súra 4, 74: A těm,  kdož bojují na stezce Boží a budou zabiti či zvítězí, těm  dáme odměnu nesmírnou. , Súra 4, 104: Neochabujte v pronásledování  těchto lidí v boji!, Súra 5, 35: Vy, kteří věříte!  Bojte se Boha a hledejte usilovně na Jeho cestě…, Súra  8, 39 [text se shoduje s obsahem súry 2, 193]: Bojujte tedy proti  nim, aby  už nebylo pokušení k odpadlictví a aby všechno  náboženství bylo jen Boží  (Alláha)., Súra 9, 36:  … nýbrž bojujte proti nevěřícím jako jeden muž, tak jako  oni  bojují proti vám jako jeden muž… , Súra 9, 111:  A oni bojují na cestě Boží – zabíjejí a jsou zabíjeni., Súra 47, 35: Neochabujte a nevybízejte k míru, když  máte převahu… , Súra 61: Bůh velice nenávidí, že  říkáte něco, co neděláte, avšak Bůh věru  miluje ty, kdož  bojují na cestě Jeho v sevřeném šiku, jako by byli stavbou  olovem spojenou. , 2. Potírání některých ostatních náboženství: Súra 8, 55: Nejhoršími tvory  před Bohem jsou ti, kdo byli zatvrzele nevěřící a  stále ještě  nevěří…,  Súra 2, 193: A bojujte proti nim, dokud nebude  konec svádění od víry a dokud  nebude všechno náboženství  patřit Bohu (Alláhovi)., Súra 2,191: Zabíjejte je všude  (tzn. nevěřící nepřátele), kde je dostihnete,  a vyžeňte  je z míst, odkud oni vás vyhnali…, Súra 8, 12: Já  vrhnu do srdcí těch, kdož nevěří, hrůzu a vy bijte je po  šíjích  a bijte je po všech, prstech!“, Súra 4, 76:  Ti, kdož uvěřili, bojují na stezce Boží, a ti, kdož neuvěřili,  bojují na stezce modlářství. Bojujte proti přátelům Satanovým., Súra 9, 5: A až uplynou posvátné měsíce, pak zabíjejte  modloslužebníky,  kdekoliv je najdete, zajímejte je, obléhejte  je a chystejte proti nim všemožné  nástrahy!, Súra  9, 123: Vy, kteří věříte! Bojujte proti těm z nevěřících,  kteří jsou  poblíže! Nechť ve vás naleznou tvrdost a vězte,  že Bůh je na straně bohabojných!, 3. Tělesné tresty: Súra 5, 38: Zloději a zlodějce  utněte ruce jejich v odplatu za to, co  provedli… , Súra  24, 2: Cizoložnici a cizoložníka zbičujte, každého z nich  sto ranami!, Súra 24, 4: Ty, kdo vrhají podezření na  počestné ženy a pak nepřivedou čtyři  svědky, zbičujte  osmdesáti ranami…, Súra 4, 34: Muži zaujímají postavení  nad ženami… A ty, jejichž neposlušnosti  se obáváte, varujte  a vykažte jim místa na spaní a bijte je!, 4. Porušování  zásad rovnoprávnosti: Súra 2, 228: …nicméně muži  jsou o stupeň výše nad ženami…, Súra 4, 34: Muži  zaujímají postavení nad ženami… A ty, jejichž neposlušnosti  se obáváte, varujte a vykažte jim místa na spaní a bijte  je!, Súra 4, 11: A Bůh vám stanoví o dětech vašich  toto: synovi podíl rovný podílu  dvou dcer; Súra 9,29:  Bojujte proti těm, kdož nevěří v Boha a v den poslední a  nezakazují to, co zakázal Bůh a Jeho posel, a kteří neuctívají  náboženství  pravdy, z těch, kterým se dostalo Písma –  dokud nedají poplatek přímo vlastní  rukou, jsouce poníženi., 5. Porušování všeobecných lidských práv: Súra  2, 223: Ženy vaše jsou pro vás polem; vcházejte tedy na pole  své, odkud  chcete… , Súra 4, 15: Proti těm z vašich  žen, jež dopustí se hanebnosti, vezměte jako  svědky čtyři  z vás. A jestliže tito to dosvědčí, podržte ženy v domech,  dokud  smrt je nezavolá anebo Bůh (Alláh) pro ně nepřipraví  nějaké východisko. 6. Porušení všeobecných práv  osobnosti: Súra 33, 36 A ani nevěřícímu, ani  věřícímu není dána volba v záležitostech  jejich, jakmile  Bůh a posel Jeho věc jednou rozhodli…, Súra 33, 50:  Proroku! Dovolili jsme ti manželky tvé, jimž jsi dal obvěnění,  a  ty, jichž zmocnila se tvá pravice z těch, které ti Bůh  dal jako kořist, a dále  tvé sestřenice z otcovy strany a  tvé sestřenice z matčiny strany, které se  s tebou vystěhovaly  – a každou ženu věřící, jestliže se sama darovala prorokovi,  chce-li se sní prorok oženit – a to je výhradně pro tebe,  nikoliv pro ostatní  věřící., Súra 60, 10: …a když  zjistíte, že jsou věřící (ony), neposílejte je nazpět  k nevěřícím,  neboť jim nejsou dovoleny a ani oni nejsou dovoleni jim…, 7.  Zamítnutí svobody náboženského vyznání: Súra 2, 191:  …svádění od víry je horší než zabití., Súra 2, 217:  …svádět od víry je horší než zabíjet., Súra 47, 8:  Na ty však, kdož neuvěřili, nechť padne neštěstí a nechť  Bůh dá  zbloudit dílům jejich!, 8. Různé súry: Súra  47, 4-5: A když se střetnete s nevěřícími, udeřte je do  šíjí, a až jim  způsobíte úplnou porážku, pevně je spoutejte!, Súra 48, 28: A on je ten, jenž vyslal posla Svého se  správným vedením a  s náboženstvím pravdivým, aby mu dal  zvítězit nad každým jiným náboženstvím. A  Bůh je svědkem  dostačujícím (viz také 5. 34), Súra 66, 9: Proroku,  bojuj usilovně proti nevěřícím a pokrytcům a buď k nim  přísný!  Jejich útočištěm bude peklo – jak hnusný je to cíl konečný! , Súra 9, 123: Vy, kteří věříte! Bojujte proti těm  z nevěřících, kteří jsou  poblíže! Nechť ve vás naleznou  tvrdost a vězte, že Bůh je na straně bohabojných! , Súra  8, 39: Bojujte tedy proti nim, aby už nebylo pokušení k odpadlictví  a  aby všechno náboženství bylo jen Boží. , Súra  98, 6: A věru ti, kdož jsou nevěřící z vlastníků Písma  (tzn. židé a  křesťané)…. a to jsou ti nejhorší ze všech  stvoření!, Súra 4, 89: A přáli by si, abyste se stali  nevěřícími, jako jsou oni,a abyste  byli stejní. Neberte si  mezi nimi přátele, dokud se nevystěhují na stezku Boží! A  jestliže se obrátí zády, pak je chyťte a zabte, kdekoliv  je naleznete! A neberte  si z nich ani přátele, ani pomocníky…, Súra 2, 216: A je vám předepsán také boj, i když  je vám nepříjemný. Je však  možné, že je vám nepříjemné  něco, co je pro vás dobré, a je možné, že milujete  něco,  co je pro vás špatné; jedině Bůh to zná, zatímco vy to neznáte.  (Zde je  míněn boj se zbraněmi) , Súra 4, 74: Nechť  tedy bojují na stezce Boží ti, kdož kupují za život  pozemský  život budoucí! A těm, kdož bojují na stezce Boží a budou  zabiti či  zvítězí, těm dáme odměnu nesmírnou., Súra  9, 5: A až uplynou posvátné měsíce, pak zabíjejte modloslužebníky,  kdekoliv je najdete, zajímejte je, obléhejte je a chystejte  proti nim všemožné  nástrahy! Jestliže se však kajícně  obrátí, budou dodržovat modlitbu a dávat  almužnu, nechte  je jít cestou jejich, vždyť Bůh je věru odpouštějící, slitovný., Súra 9, 52: Co můžete pro nás očekávat jiného  než jedinou ze dvou odměn  překrásných (vítězství nebo mučednická  smrt, zatímco my pro vás očekáváme jedině  to, že Bůh vás  zasáhne trestem, jenž vás od Něho postihne rukama našima? Jen  čekejte, my s vámi budeme také čekat.“, Súra 2, 193:  A bojujte proti nim, dokud nebude konec svádění od víry a dokud  nebude všechno náboženství patřit Bohu., Súra 9, 111: A Bůh věru koupil od věřících jejich osoby i jejich majetky  s tím, že jim budou dány zahrady. A oni bojují na cestě  Boží – zabíjejí a jsou  zabíjeni. …radujte se tedy z obchodu  svého s Ním uzavřeného – a to úspěch je  nesmírný., Súra  4, 76: Ti, kdož uvěřili, bojují na stezce Boží, a ti, kdož  neuvěřili,  bojují na stezce Tághůta. Bojuje proti nepřátelům  Satanovým, vždyť slabé jsou  proti vám úklady Satanovy!, Súra  4, 84: Bojuj na stezce Boží, vždyť neponeseš břímě jiné  než své vlastní…  Povzbuzuj věřící… , Súra 5, 17:  Věru jsou nevěřící ti, kdož říkají: „ Zajisté je Bohem  Mesiáš, syn  Mariin!“, Súra 5, 52: Vy, kteří věříte!  Neberte si židy a křesťany jako přátele… , Súra 3, 118: Vy, kteří věříte! Neberte si jako důvěrníky nikoho  kromě lidí  z vás!, Súra 9, 41: Jděte v boj lehčí  i těžší a bojujte majetky i osobami na své  cestě Boží., Súra 4, 104: Neochabujte v pronásledování těchto  lidí! A jestliže vy  strádáte, strádají i oni“, Súra  47, 35: Neochabujete a nevybízejte  k míru, když máte převahu…, Súra 5, 38 (42): Zloději a zlodějce utněte ruce jejich  v odplatu za to, co  provedli, jako varovný příklad od Boha!  A Bůh je mocný, moudrý. , Súra 4, 89: …a jestliže  se obrátí zády, pak je chyťte a zabte, kdekoliv je  naleznete! Filosofie rovnováhy s. 135-136, viz http://home.graffiti.net/budoucnost-evropy:graffiti.net/roz/islam_cr.html : údajně soukromá iniciativa občanů z různých vrstev společnosti anonymní kvůli možné pomstě muslimů.

21) 13/05/2016 Pravděpodobnosti konce či záchrany Západní racionální civilizace a vítězství či naopak racionalizace primitivních pudů na Zemi.

Dle mé Filosofie rovnováhy, jestliže je ve světě z dlouhodobého hlediska nesilnější zákon lásky, tj. charity (definovaný samozřejmým způsobem mou Filosofií rovnováhy, že "Všichni živí tvorové ve skutečnosti nejvíc chtějí žít ve světě, kde se budou mít všichni rádi, proto je každý stále povinen působit co možná nejméně smrti a bolesti. Vše ostatní jsou více názory(spekulace).) a jestliže nebude dosaženo velkého pokroku v odstranění kolosální zbytečné smrti a bolesti, zejména pak zvířat na Zemi, pak by měla být pravděpodobnost 95-100% konce Západní racionální civilizace a opětovného vítězství primitivních pudů na Zemi, a to by mělo být v krátké době vzhledem k účinnosti existujících hromadně ničivých jaderných zbraní. Nelze však jednoznačně určit, zda to bude opětovným nástupem nacismu či válkou s muslimy či jiným způsobem.

Jestliže však je ve světě z dlouhodobého hlediska nesilnější zákon lásky, tj. charity (což odpovídá mé křesťanské víře, viz Bible, Genesis 8, 20Noe pak vybudoval Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých dobytčat i ze všeho čistého ptactva a zapálil na tom oltáři oběti zápalné. 21I ucítil Hospodin libou vůni a řekl si v srdci: „Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jako jsem učinil. 22Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země.“), tak s pravděpodobností nejméně 51% se lidé napraví a bude dosaženo v krátké době velkého pokroku v odstranění kolosální zbytečné smrti a bolesti, zejména pak zvířat na Zemi a nenastane konec Západní racionální civilizace a opětovné vítězství primitivních pudů na Zemi.

22) 21/05/2016 Prorok Muhammad čili živý proti křesťanskému Mahomet či Mohamed čili mrtvý

Obsah:

Úvod: Semitská filologie důležitých arabských slov v islámu

A/ Věrnost ortodoxních muslimů Prorokovi prostřednictvím prolévání krve

B/ Pronásledování muslimů a pokus zabít Proroka ze strany obyvatel Mekky nevěřících v islám

C/ Snaha Proroka o mírové získání židů pro islám

D/ Proč podle islámu muslimové odmítli židovství a křesťanství

E/ Zabíjení v islám nevěřících Arabů a židů muslimy v dobách Proroka

F/ Prorokovo otrávení zajatou zřejmě židovkou

G/ Deklarace částečného zproštění dodržovat jakékoliv smlouvy s modloslužebníky, islám jako náboženství Abrahámovo a další nejvýznamnější předpisy islámského práva

H/ Obětování zvířat v islámu a při Prorokově poslední pouti obojí Prorokův případný zákaz islámských poutí a samotným Prorokem zřejmé zabití obětních zvířat

I/ Nejisté nejbližší opětovné setkání muslimů s Prorokem, další nejvýznamnější předpisy islámského práva o lichvě, o ženách, o bratrství všech mužů v islámu a Prorokova poslední pouť

J/ Prorokovi společníci by mu neměli odporovat jako Ježíšovi jeho žáci

K/ Prorokova smrt, její příčiny, jeho odmítnutí léčby, jeho případná zdánlivá smrt či zmrtvýchvstání, muslimové jako bič Boží a Prorokovi manželky

Úvod: Semitská filologie důležitých arabských slov v islámu

1) MUHAMMAD ŽIVOT ALLÁHOVA PROROKA, IBN ISHÁK, originál v arabštině: Sírat rasúl Alláh, z anglického vydání Michael Edwardes, The Life Of Muhammad, Apostle Of Allah, vydaného Royal Asiatic Society of London v roce 1898, přeložil Viktor Svoboda, vydalo v roce 2009 nakladatelství LEDA spol. s r.o. a nakladatelství Rozmluvy, vydání první, viz též https://archive.org/stream/Sirat-lifeOfMuhammadBy-ibnIshaq/SiratIbnIahaqInEnglish_djvu.txt : Internet Archive, 300 Funston Avenue, San Francisco, CA 94118, Full text of "Sirat-Life Of Muhammad by -Ibn Ishaq" .

Svatý Jan Damašský, syrský křesťan a teolog (675-749) považoval Muhammada za falešného proroka … Na křesťanském Západě je prorok islámu nazývaný Mahomet, Mohamed … (výše uvedené viz Doslov s. 225-226 Literatury v českém jazyce). Nechávám na čtenáři následujícího mého výběru z hlediska mé Filosofie rovnováhy důležitých částí textu z jediného dobového všemi muslimy ctěného životopisu MUHAMMAD ŽIVOT ALLÁHOVA PROROKA, autor IBN ISHÁK, zda by jeho jméno mělo znít Muhammad (zřejmě hebrejsky „amad“ – stál čili živý) či Mahomet, Mohamed (zřejmě hebrejsky „met“ - mrtvý).

Slovníček: Banú Kurajza (hebrejsky „ben“ - syn), Á’iša (hebrejsky „iša“ – žena), Arab (hebrejsky „rabim/rav“ - množné číslo/mnoho, rabíni/rabín – židovský duchovní), islám a muslim (hebrejsky „šalom“ – mír), ansárové (hebrejsky „násir“ - kníže)

(A/ Věrnost ortodoxních muslimů Prorokovi prostřednictvím prolévání krve)

5. Noční výprava

…

Al-Abbás promluvil první řka: „Víte, že Muhammad je náš příbuzný! Chránili jsme ho proti těm z našich lidí, kteří se stavěli proti němu. Požívá mezi svými lidmi vážnosti a ve své zemi ochrany. Nicméně straní se jich a přeje si uzavřít spojenectví s vámi. Pokud si tedy myslíte, že dokážete udržet své sliby a chránit ho proti jeho nepřátelům, můžete převzít toto břímě. Ale pokud je nějaká možnost, že se vzdáte a zavrhnete ho poté, co přešel k vám, pak ho nechte být, protože bude bezpečnější mezi svými vlastními lidmi.

Pak jsme se zeptali Proroka na jeho názor a on řekl: “Vyzývám vás k tomu, abyste mě ochraňovali, jako byste ochraňovali své vlastní ženy a děti!“

Muž jménem al-Bara pak vzal jeho ruku a přísahal: „Budeme tě chránit proti všemu, proti čemu chráníme sami sebe. Přijmi proto naši věrnost. Jsme bojovníci, kteří zdědili právo nosit zbraň.“

Tato řeč byla přerušena Ab dal-Hajtamem, který řekl: „Máme svazky s jinými lidmi (tím myslel Židy), které bychom měli přerušit. Pokud to uděláme a Alláh ti zajistí vítězství, nevrátíš se k vlastním lidem a nezavrhneš nás?“

Alláhův prorok se usmál a odpověděl: „V žádném případě. Krev je krev a její prolití je její prolití, vy patříte mně a já patřím vám.“

„Budu bojovat proti těm, proti nimž bojujete vy, a budu v míru s těmi, kteří jsou v míru s vámi. Přiveďte mi dvanáct vůdců, kteří mhou být pověřeni záležitostmi svých lidí.“ A oni přivedli devět mužů z kmene Chzradž a tři z kmene Aus.

Alláhův prorok řek dvanácti vůdcům: „Jste zástavou za své lidi, stejně jako jimi byli Ježíšovi učedníci, a já jsem zárukou za své lidi.“ A oni souhlasili.

Al-Abbás se ji zeptal: „Jste si vědomi podmínek, za kterých přísaháte věrnost tomuto muži? Oddáváte se mu, abyst vedli válku proti všem. Pokud by váš majetek měl být zruinován neštěstím a vaši náčelníci pobiti, a vy byste ho měli vydat, pak si v tomto světě i v tom dalším vysloužíte ostudu. Pokud si ale myslíte, že dokážete dodržet své sliby tváří v tvář všem neštěstím, pak vám to přinese užitek v tomto světě i v tom příštím.“

Oni odpověděli: „Měli bychom ho přijmout i za cenu ztráty všeho ostatního,“ a obrátili se k Prorokovi a zeptali se ho: „Co bude naší odměnou, když dodržíme svůj slib?“

On odpověděl: „Ráj“, a oni řekli: „Napněte své ruce.“ A vzdali mu čest.“.

6. Povolení k vedení války

Když dal Alláh svému Prorokovi povolení vést válku, podmínkou slibu věrnosti islámu se stal slib ochoty okamžitě se účastnit boje. Na prvním setkání, na kterém byl složen slib věrnosti „po způsobu žen“, tomu tak nebylo. Alláh ještě nedal svému Prorokovi povolení bojovat. Nedal mu povolení ani k vedení války, ani k prolévání krve, ale pouze ke zvání lidí k Alláhovi, k trpělivému snášení urážek a k odpouštění nevědomým. Někteří z Prorokových stoupenců byli proto přinuceni utéct před pronásledováním na venkov, někteří do Habeše, jiní do Mediny a jinam. Když Kurajšovci odmítli Alláhovo milosrdenství a vyhnali Jeho proroka, trápili také nebo odháněli lidi, kteří vyhlašovali jedinost Alláha, věřili v Jeho proroka a dodržovali Jeho náboženství.

Alláh proto povolil Muhammadovi bojovat a pomáhat si proti těm, kteří je tyranizovali. První verš, kterým mu povolil vést válku a začít prolévat krev, byl: „Povolení je dáno těm, kteří bojují proti těm, kteří je utiskuji, a Alláh může pomoci těm, kteří byli vyhnáni ze svých domovů pouze kvůli tomu, že řekli „Naším Pánem je Alláh“.“ Verš pokračuje vysvětlením, že tím nepáchají žádný zločin proti lidem s výjimkou těch, kteří uctívají Alláha a dokud neučiní islám všeobecně rozšířeným, budou dodržovat nařízené časy modliteb, dávat almužnu a nařídí, aby všichni lidé konali dobro a zdržovali se zla. Pak přišel další verš: „Bojujte proti nim, dokud nevymizí všechno pokušení – dokud jsou věřící pokoušeni zavrhnout své náboženství – a dokud všechno náboženství nebude Alláhovo,“ tedy dokud nebude uctíván pouze Alláh a nikdo jiný.

Protože nyní bylo zaručeno povolení k boji. Alláhův prorok na druhém setkání přijal věrnost pouze od těch lidí, kteří přísahali bojovat za něj a za svého Pána proti všem lidem. Jako odměnu jim slíbil ráj.

„Poté co přísaha skončila, Satan začal řvát z vrcholku kopce tak hlasitým hlasem, jaký jsem nikdy neslyšel. Křičel k lidem z Miná: „Dávejte si pozor na tohoto ohavného proroka a jeho stoupence! Vpravdě jsou shromážděni, aby na vás zaútočili!“

A Alláhův prorok odpověděl: „Toto je Zavrženíhodný z vrchu. Naslouchej mi Alláhův nepříteli! Přivodím tvůj konec!“

…

Na kopci přísahali ansárové Prorokovi svoji věrnost, přijetí islámu, pomoc jemu a těm, kteří ho následují, a stejně tak všem muslimům, kteří u nich můžou hledat pomoc. Nařídil svým společníkům a dalším, kteří s ním byli v Mekce, aby emigrovali do Mediny, kde mohou pomáhat svým bratrům. Řekl: „Alláh vás určil pro vaše příbuzné a pro domovy, ve kterých můžete najít útočiště.“ Poté následovníci z Mekky opustili ve skupinách město. Tito byli později známi jako „muhádžirové (vystěhovalci, emigranti)“ a bylo jich přes jednu stovku.

(B/ Pronásledování muslimů a pokus zabít Proroka ze strany obyvatel Mekky nevěřících v islám)

Alláhův prorok ale zůstával v Mekce a čekal na příkaz svého Pána k jejímu opuštění a k odchodu do Mediny.

7. Hidžra

…

Když Kurajšovci viděli, že Alláhův prorok shromáždil jednotnou skupinu a získal stoupence v cizině, a když viděli jeho přátele do této země odcházet, uvědomili si, že nalezl útočiště a ochranu. Proto se začali obávat, aby se Prorok nepřidal ke svým přátelům, přičemž věděli, že nyní byl odhodlán bojovat, pokud by to bylo nezbytné. A tak se sešli, aby se poradili co dělat.

Na smluveném místě setkání na ně čekal sám Satan v podobě starého šejka zahaleného v roušce. Když se ho zeptali, kdo je, odpověděl: „Šejk, který se doslechl o vaši plánované schůzce a přišel vám naslouchat. Moje názory a rady vám jistě budou užitečné.“ A tak byl přizván.

…

Nakonec vykřikl Abú Džáhl: „U Alláha, já mám plán, jaký ještě nikoho z vás nenapadl!“

Ostatní se ptali: „Co je to, moudrý otče?“

A on řekl: „Navrhuji vzít z každého kmene jednoho mladého, silného muže dobrého původu. Každému z nich bychom dali dobrý meč, kterým by napadli Muhammada. Tak se ho zbavíme, jeho krev bude rozdělena mezi všechny kmeny a jeho následovníci nebudou mít dost sil válčit proti tolika nepřátelům.“

Šejk na to řekl: „Nenapadá mě lepší plán.“ Návrh byl tedy schválen a lidé se rozešli.

Avšak k Alláhovu prorokovi přišel Gabriel a varoval ho: „Dnes v noci nespi ve své posteli.“

V noci se spiklenci shromáždili před Muhammadovým domem, kde vyčkávali s úmyslem přepadnout ho ve spánku. …

Mezitím Abú Džahl řekl posměšně čekajícím spiklencům: „Muhammad říká, že pokud ho budete následovat, stanete se vládci Arabů i Nearabů, po smrti vstanete z mrtvých a budou vám dány zahrady takové, jako jsou zahrady Jordánské. Ale když ho nebudete následovat, zabije vás, po smrti vstanete z mrtvých a budete hořet v ohni pekelném.“

Nato Prorok vyšel ven a řekl: „Ano! To je pravda“ a Alláh je oslepil, aby ho neviděli. Muhammad jim poté vysyspal na hlavy prach, zarecitoval několik veršů z koránu a šel po svých.

…

Alláh nyní dovolil Prorokovi odejít ze země.

(C/ Snaha Proroka o mírové získání židů pro islám)

8. Medína

…

Proto uctívejte Alláha a nespojujte s Ním nic modloslužebnického! Bojte se ho strachem, který Mu náleží. Konejte vše v souladu s Alláhem a milujet jeden druhého v Alláhově duchu, protože On se rozhněvává, když je smlouva s Ním porušena. Alláhův mír s vámi a Jeho slitování!“

V Medině Alláhův prorok sepsal dokument týkající se muhádžirů a ansárů a uzavírání smluv s Židy, které by zajistily oběma stranám udržení jejich náboženství a majetku, a ustanovil určité základy spojenectví.

„Ve jménu Alláha slitovného, soucitného! Toto se týká věřících, kteří utekli z Mekky a těch v Medině. A stejně tak těch, kteří je následují. Spojte se s nimi a bojujte spolu s nimi, neboť oni jsou společností stojící nad všemi ostatními národy. Vystěhovalci z Mekky budou mezi sebou platit krvavé peníze a vyplácet své zajatce a s poctivostí a spravedlností odpovídající věřícím. Kmeny ansárů z Mediny budou dělat to samé. Věřící neodvrhnou toho ze svých, kdo je v nouzi, ale pomohou mu dary, získanými buďto z výkupného za vězně, nebo z krvavých peněz zaplacených za zabitou osobu.

Věřící budou na stráži proti těm, kteří se bouří nebo se snaží mezi sebou šířit nepřátelství nebo zkaženost. Ať je proti nim postavena ruka každého muže, i kdyby to byl syn nebo věřící. Žádný věřící nesmí zabít jiného kvůli nevěřícímu, ani nesmí pomoci nevěřícímu proti věřícímu. Alláhova ochrana je vpravdě nedělitelná a zasahuje i ty nejobyčejnější věřící. A každý z nich musí být přítelem věřících před všemi ostatními lidmi.

Židům, kteří nás následují, se dostane pomoci a rovnosti. Nebudou utiskováni ani nebude nikomu poskytnuta pomoc proti nim.

Bezpečnost věřících je nedělitelná. Nikdo nebude zachráněn na úkor někoho jiného, když budou bojovány bitvy ve jménu Alláhově. V každé náboženské výpravě musí věřící pomáhat jeden druhému při mstění krve prolité na Alláhových stezkách.

Žádný modloslužebník nesmí vzít pod ochranu žádný majetek nebo osobu patřící k nevěřícím Kurajšovcům nebo pomoci Kurajšovcům proti věřícím. Ten, kdo zabije věřícího, bude sám zabit, pokud příbuzní oběti nepřijmou krvavé peníze, a je povinností věřících vykonat trest. Ten, kdo pomůže zločinci nebo mu poskytne úkryt, si v den zmrtvýchvstání vyslouží Alláhovo prokletí a odtud nebude žádného úniku. Pokud si v něčem nejste jistí, obraťte se na Alláha nebo na Muhammada.

Židé budou sdílet náklady s věřícími, pokud bojují proti stejnému nepříteli. Židé jsou v jedné komunitě s věřícími (ale mají vlastní náboženství, stejně jako mají věřící své). To samé platí pro stoupence Židů, s výjimkou těch, kteří spáchali zločin.

Nikdo nepojede do války bez Muhammadova povolení, nikomu ale nebude bráněno pomstít se za své zranění. Ten, kdo koná zlo, přivolá na sebe a na svou rodinu pouze zlo, kromě těch, kdo jsou utiskováni. Pak Alláh ospravedlní jejich činy. Věřící a Židé si budou navzájem pomáhat, budou-li stát proti těm, kdo povedou válku proti těm, kteří podepíší tuto smlouvu, a budou se navzájem radit a poskytovat si informace. Žádný muž nezraní svého spojence a utiskovaným bude poskytnuta pomoc. Židé budou platit své vlastní výdaje, pokud budou bojovat po boku věřících. Pro ty, kdo souhlasí s touto smlouvou, bude Medina posvátným územím.

Pokud budou nějaké rozdíly v názorech na tuto smlouvu a na její význam, musejí být postaveny před Alláha a Jeho proroka Muhammada.

Kurajšovci ani ti, kteří jim pomáhají, nebudou chráněni. Věřící a Židé si poskytnou pomoc proti, těm, kdo mohou napadnout Medinu. Pokud budou Židé povolání věřícími k uzavření míru, musejí se podovolit. A pokud budou věřící povoláni Židy k uzavření míru, musejí souhlasit, s výjimkou případů vedení svaté války. Každému muži bude vyměřena odměna jeho vlastním kmenem.

Alláh požaduje, aby byl tento dokument podepsán a prosazen. Nebude ale chránit nespravedlivé nebo hříšníky. Alláh chrání spravedlivé a oddané, a Muhammad je Alláhovým prorokem.“

…

(D/ Proč podle islámu muslimové odmítli židovství a křesťanství)

Nějací židovští rabíni jednoho dne přišli za Alláhovým prorokem a řekli: „Odpověz nám uspokojujícím způsobem na čtyři otázky a my ti uvěříme.“

Prorok odpověděl: „Zavazujete se při Alláhovi? Pak se ptejte, na co chcete.“

Oni se zeptali:“Řekni nám, jak může novorozenec připomínat matku, když semeno pochází od muže?“

Alláhův prorok odpověděl: „Nevíte, že mužovo semeno je bílé a husté, zatímco to ženy je žluté a řídké, a to, co převažuje nad druhým má vliv na podobu?“

Oni prohlásili: „To je pravda“, a pokračovali: „Teď nám řekni o svém spánku.“

On řekl: „Mé oči spí, ale mé srdce je vzhůru.“

Oni se zeptali: „Řekni nám, co si Izrael zakázal,“ a on odpověděl: „Nevíte, že jídlo, které měl nejraději, bylo mléko a maso velblouda? A když onemocněl a Alláh ho zachránil, z vděčnosti se zřekl jídla a pití, které měl nejraději, velbloudího masa a mléka.“

Oni řekli: „To je pravda.“ Pak se zeptali: „Řekneš nám o Duchu?“

On odpověděl: „To je Gabriel, který ke mně přichází.“

Pak rabínové řekli: „Souhlasíme. Gabriel je ale naším nepřítelem a přichází s násilím a s krveproléváním. Kdyby tomu tak nebylo, mohli bychom tě následovat!“

…

Když k Prorokovi přišli křesťané s Nadžránu, přišli také židovští rabíni a diskutovali před Prorokem. Jeden Žid řekl křesťanům: „Nejste nic!“ A popřel Ježíše a evangelia.

Pak křesťan řekl Židovi: „Nejste nic!“ A popřel, že Mojžíš byl prorokem, a popřel tóru.

Pak Alláh zjevil následující verš: „Židé říkají, že křesťané nesjou ničím, a křesťané říkají, že židé nesjou ničím, obě starny ale zakládají své argumenty na Písmech. Jsou nevědoucí a na den zmrtvýchvstání je bude soudit Alláh.“

Pak židovští rabíni diskutovali s křesťany z Nadžránu a říkali: „Abrahám nebyl nikdo jiný než Žid.“

Pak Alláh zjevil tento verš: „ Proč se dohadujete o Abrahámovi, když tóra a evangelia byly seslány až po něm. Mluvili jste o věcech, které znáte, proč mluvíte o věcech, které neznáte? Alláh zná, ale vy ne. Abrahám nebyl ani žid, ani křesťan. Byl muslimem a nebyl to žádný modloslužebník. Nejblíže Abrahámovi jsou ti, kteří následují jeho a tohoto Proroka, a ti, kteří věří. Alláh je ochránce věřících.“

Pak se křesťané zeptali Muhammada: „Chceš, abychom tě uctívali stejně, jako uctíváme Ježíše, syna Marie?“

Prorok odpověděl: „Alláh zakazuje uctívat někoho jiného kromě Jeho nebo dodržovat příkazy jiné než od Něj, Alláh mě neposlal, abyste mě uctívali.“

9. Kibla

Sedmnáct měsíců poté, co Prorok dorazil do Mediny, byla změněna kibla (směr, kterým se Muhammad a jeho následovníci obraceli během modliteb) z Jeruzaléma na Mekku. Přišlo za ním několik Židů a posmívali se mu: „Muhammade! Co tě odvrátilo od kibly, v kterou jsi se obracel? Prohlašuješ, že následuješ Abrahámovo náboženství. Vrať se tedy ke kible náboženství Abrahámova, kam jsi se otáčel dříve, a my tě budeme následovat a budeme ti věřit.“ Lstivě se ho tak snažili odvrátit od jeho náboženství.

Pak Alláh zjevil slova: „Hloupí lidé říkají: „Co je odvrátilo od kibly, kterou se modlili?“ Odpověz: „Alláh je na východě a na západě. On vede pravou cestou ty, které si vybral.“ A Alláh řekl: „Obraťte svoji tvář ke svaté mešitě (Ka’bě v Mekkce), a kdekoliv jste, obraťte tam svoji tvář.“

Jednou se Mu’adh zeptal nějakých židovských rabínů na téma zmiňované tórou, ale oni mu odmítli odpovědět. Proto Alláh zjevil verš: „Ti, kteří zatajují, co jsem seslal, poté, co jsem to učnili jasným, budou Alláhem prokleti.“

Alláhův prorok znovu pozval Židy vlastníky Písma, aby přijali islám, a snažil se je zahrnout do své přízně. Také jim ale pohrozil Alláhovým trestem a odplatou. Bylo mu řečeno: „Ne. Budeme následovat náboženství, které vyznávali naši otcové, protože byli vzdělanějšími a lepšími lidmi, než jsme my.“

Alláh nejvyšší a nejskvělejší proto seslal následující verš, který říká: „A když je jim řečeno: „Následujte zjevení, které Alláh seslal“, řeknou: „Ne, budeme následovat to, co praktikovali naši otcové.“ Proč? Vždyť jejich otcové nevěděli nic a nebyli správně vedeni!“

Při jiné příležitosti vstoupil Prorok do židovské školy a pozval přítomné k Alláhovi. Zeptali se: „Jaké je tvé náboženství, Muhammade?“ a on odpovědl: Náboženství Abrahámovo.“

Oni řekli: „Abrahám byl Žid.“

Pak jim Prorok řekl: „Přineste tóru, ať mezi vámi a mnou rozhodne,“ ale oni odmítli.

…

Jednoho dne vstoupil Abú Bakr do židovské školy a zjistil, že mnoho z nich je shromážděno okolo muže jménem Finhás. Byl to doktor a rabín a byl s jiným rabínem jménem Ašjá. Abú Bakr řekl Finhásovi: „Běda tobě. Boj se Alláha a přihlas se k islámu!“

Finhás odpověděl: „Nepotřebujeme Alláha, ale on potřebuje nás! Nevyhledáváme ho, on vyhledává nás! Jsme na něm nezávislí, ale on není nezávislý na nás. Kdyby na nás byl nezávislý, nežádal by nás o naše peníze, jako to dělá tvůj pán Muhammad (na válku proti Mekkce). Zakazuje ti lichvu, ale platí nám úroky. Kdyby na nás byl nezávislý, nedával by nám žádné úroky.“

V té chvíli se Abú Bakr rozhněval a Finháse udeřil a řekl: „Přísahám při Něm, v jehož rukou je můj život, že kdyby mezi námi nebyla žádná smlouva, useknul bych ti hlavu, ty nepříteli Alláha!“

Poté šel Finhás za Alláhovým prorokem a řekl: „Podívej, co mi udělal tvůj společník!“ Abú Bakr vysvětlil, co se stalo, ale Finhás všechno popřel a řekl: „Neřekl jsem taková slova!“ Ale Alláh zjevil verš, který slova Abú Bakra potvrdil.

10. Radžm

Na počátku Muhammadova pobytu v Medíně se setkali rabíni, aby odsoudili ženatého muže, který spáchal nevěru se židovskou ženou, která byla také vdaná. Řekli: „Pošlete toho muže a ženu k Muhammadovi, požádejte ho o rozsouzení tohoto případu a o vynesení trestu. Pokud se rozhodne odsoudit je k tadžbíhu – zločinci jsou trestáni provazem z datlových vláken namočených v pryskyřici, pak jsou jim začerněny obličeje a jsou posazeni na dva osly tvářemi dozadu - pak ho poslechněte, protože je princem, a věřte mu. Pokud je ale odsoudí k ukamenování, je prorokem, pak si na něj dávejte pozor, jinak vás připraví o vše, co máte.“

Zeptali se Proroka na rozsudek a on přišel tam, kde seděli kněží, a řekl jim: „Přiveďte učeného muže!“ Přivedli Abdullaha ibn Suriju, který byl nejučenější, ačkoliv byl mezi nimi nejmladší. Prorok s ním promluvil o samotě a nechal ho potvrdit přísahu, že podle tóry odsuzuje Alláh člověka, který po svatbě spáchá nevěru, k ukamenování.

Suríja dodal: „Vědí, že jsi Prorok s božským vnuknutím, ale závidí ti!“

Pak Prorok přišel a nařídil, aby byli viníci ukamenováni před mešitou. Když dopadl první kámen, muž zakryl svoji milou, aby ji chránil před kameny, až byli nakonec oba zabiti. To je to, co Alláh nařídil svému Prorokovi, vyžadovat trest za nevěru po vzoru těchto dvou osob.

Prorok se zeptal Židů, co je přivedlo k zavržení kamenování za nevěru, když je jim tórou přikázáno. Oni řekli, že trest byl dodržován, dokud člen královské krve (má pozn.: zřejmě Biblický král David s manželkou svého vojáka Urijáše, kterého dal Biblický král David poté v boji zabít) nespáchal nevěru a král nezakázal jeho ukamenování. Když poté jiný muž spáchal nevěru a král požadoval jeho ukamenování, oni řekli: „Ne, dokud nepovolíš ukamenovat prvního muže.“ Pak všichni souhlasili s používáním bičování, a praxe kamenování i vzpomínka na ni vymizela.“

Pak Alláhův prorok řekl: „Byl jsem prvním, kdo obnovil Alláhův příkaz, Jeho písmo a poslušnost k Němu.“

Při jiné příležitosti přišla k Alláhovu prorokovi společnost Židů a zeptali se ho: „Alláh stvořil stvoření, ale kdo stvořil Alláha?“

A Prorok se rozhněval tak, že se změnila barva jeho tváře, a vyskočil oddaností ke svému Pánovi. Gabriel ale přišel, uklidnil ho a řekl: „Uklidni se, Muhammade!“ Gabriel přinesl od Alláha na tuto otázku odpověď: „Řekni. „On je jediný bůh! Alláh je sebetvořící! On neplodí ani není plozen! A není mu žádný rovný.“

Poté co jim toto recitoval, oni řekli: „Popiš nám Ho Muhammade! Jaký má tvar? Jeho ruce, jaká je síla jeho rukou?“

Prorok se rozhněval ještě více a znovu vyskočil, ale Gabriel znovu přišel a přinesl od Alláha odpověď: „ Neporozuměli správně moci Alláha! Na den zmrtvýchvstání uchopí celou zemi a nebe se svine v Jeho pravé ruce! Oslaven buď On a postaven vysoko nad jejich modly.“

Na návštěvu za Prorokem dorazila delegace křesťanů z Nadžránu …

Když delegace dorazila do Medíny vstoupili do mešity během doby, kdy Prorok vedl odpolední modlitby. Když přišel čas pro jejich vlastní modlitby, povstali v Prorokově měšitě a vykonávali vlastní modlitby. A Alláhův prorok řekl: „To je povoleno.“ A oni se modlili s tvářemi obrácenými k východu.

Tři vůdci, ačkoliv byli křesťané, se mezi sebou v některých věcech lišili. Říkali, že On je Bůh (nebo „Alláh“), protože vrátil mrtvé k životu, uzdravil nemocné, učinil neznámé známým, stvořil ptáka z hlíny, dýchl na něj a dal mu život. Říkali, že On je také synem Boha, protože nemá žádného známého otce, a promluvil ve své kolébce, což ještě žádný člověk před ním neudělal, a také říkali, že je třetinou Trojice, protože slovem Božím vždy bylo: „Jednali jsme, nařídili jsme …“, a kdyby Bůh byl jen jeden, Jeho slova by byla: „Nařídil jsem, stvořil jsem …“ Tudíž On je On a On je Ježíš a On je Marie.“ (pozn. překl. Autor životopisu Ibn Ishák považoval Marii za součást křesťanské Trojice, stejně jako to nepřímo činí korán ve verši 5:116)

11. Trojice

Prorok jim řekl: „Podřiďte se Alláhovi vůli,“ a oni odpověděli: „Už jsem tak udělali.“

„Lžete!“ řekl Muhammad. „Říkáte, že Alláh je syn, uctíváte kříž a jíte maso prasat, to vám brání v podřízení se.“

Pak zjevil Alláh súru známou jako „Rodina Imránova“, která začíná odmítnutím křesťanské Trojice a vyhlašuje všemocnost a jedinost Alláha. Není žádný bůh kromě Něho, Živého, Věčného, který nemůže zemřít, Ježíš ale zemřel a byl ukřižován. Alláh seslal korán, měřítko pravdivosti a lživosti v záležitostech Ježíše a jiných. Ti, kteří nevěří v Alláhova nařízení, budou trpět hrozivými tresty, neboť Alláh je mocný a mstící. Nic není před Alláhem skryto na zemi a na nebi a On ví, co křesťané zamýšlejí se svými tvrzeními, že Ježíš je Pán a Bůh. Ale Alláh stvořil Ježíše v lůně – to křesťané nemohou popřít – a On zformoval ostatní lidské bytosti. Jak by tedy Ježíš mohl být Bohem?

Je to Alláh, kdo seslal písmo s jasnými a kategorickými verši ve svém jádru. Ale další verše jsou nejasnéa mohou být vysvětleny několika způsoby. Tyto byly seslány Alláhem, aby lidi vyzkoušel. Ti, v jejichž srdcích je zatvrzelost, si je vykládají podle sebe, jako by šlo o kategorické pravdy, nebo do nejasnosti veršů zahalují vlastní výmysly. Ale pravdiví lidé vyvažují jasné verše nejasnými, a tak jednotlivé části písma vyjasňují jedny druhé, argument je jasný, smysl se stane zřejmým, faleš je odstraněna a nevíra je poražena.

Ačkoliv dal Alláh Ježíšovi moci různého druhu (na základě čehož křesťané uvěřili, že je Bohem), bylo to proto, aby byly důkazem jeho prorockého úkolu. Ale ponechal si mnoho zjevení ve své moci, jako následování dne nocí a noci dnem, přivádění mrtvých k životu a živých ke smrti. Nad žádnou z těchto záležitostí nedal Ježíšovi moc, ale všechny z nich by mu byly k dispozici, kdyby byl Bohem. Namísto toho utíkal před králi ze země do země.

Pak Alláh vysvětlil Ježíšův původ. Alláh poslal v následujících generacích Adama a Noa a postavil rodinu Abrahámovu a rodinu Imránovu nade všemi lidmi. Žena Imránova zasvětila dítě ve svém lůně Alláhovi, a když ho porodila, řekla: „Ó Pane, porodila jsme dceru. Nazval jsem ji Marie a svěřuji ji a její život pod Tvoji ochranu.“ Alláh ji laskavě přijal a nechal ji vyrůst v dobrou ženu.

Andělé ji řekli: „Alláh si tě vybral a očistil tě. Vybral si tě nade všemi ženami. Skloň se před Pánem a uctívej ho!“

Ona řekla: „Pane! Jak bych mohla mít dítě, když se mě žádný muž nedotkl?“

On řekl: „Alláh stvoří, cokoliv si přeje“, a pak řekl: „Budeme ho učit Písmo, moudrost a tóru – která s ním byla od časů Mojžíšových – a evangelium. A bude Prorokem dětem Izraele a řekne: „Přišel jsem k vám se znameními vašeho Pána. Alláh je mým Pánem a vaším Pánem a já uzdravím ty, kteří jsou od narození slepí a trpí leprou. A s povolením Alláha oživím mrtvé a řeknu vám, co máte jíst a co máte mít ve svých domech. To bude pro vás znamením, že jsem Alláhovým prorokem a že vyvěříte v tóru.“

Alláh vzal Ježíše k sobě, když se ho rozhodli zabít. „Připravili lest a Alláh připravil lest, ale Alláh je v připravování lstí nejlepší.“ Alláh ho pozdvihl k sobě a očistil ho. Podobnost Ježíšova Alláhovi je jako podobnost Adamova, kterého On stvořil z prachu řka: „Budiž.“ A on byl. Vytvořil jsem Adama z prachu, bez zásahu muže nebo ženy, a on se stal, stejně jako Ježíš, masem, krví, vlasy a kůží. Tak je stvoření Ježíše bez muže stejně nádherné jako stvoření Adamovo.

Poté co to křesťané uslyšeli, řekli Muhammadovi: „Nech nás to zvážit a nech nás vrátit se, abychom ti řekli, co hodláme udělat.“ Pak spolu v soukromí hovořili a Abdulmasíh řekl: „Víte, že Muhammad je Prorok s božským vnuknutím, a žádný národ nikdy neproklel Proroka, aniž by nezemřeli jeho vůdci a nepadlo mnoho jeho dětí. Pokud to uděláte, vyhynete, ale pokud ho neproklejete, a přesto si budete přát zůstat u svého náboženství, pak se s ním rozlučte a vraťte se do své země.“ Poté šli za Prorokem a řekli mu: „Rozhodli jsme se ponechat tě tvému náboženství a zůstat u svého. Ale pošli s námi jednoho ze svých společníků, ať mezi námi soudí v záležitostech rozdílů v majetku, které mohou nastat, neboť jsi na nás udělal dojem.“ Alláhův prorok s jejich požadavkem souhlasil.

(výše uvedené viz s. 65-103)

(E/ Zabíjení v islám nevěřících Arabů a židů muslimy v dobách Proroka)

12. První karavana

Poté co Alláh povolil loupení, nařídil, aby čtyři pětiny vždy připadly kořistníkům a jedna pětina Jemu a Jeho prorokovi, přesně tak, jak to udělal Abdulláh v případě unesené karavany.

Toto byl první případ, kdy muslimové loupili, kdy muslimové vzali zajatce a kdy muslimové zabili muže. Stalo se to osmnáct měsíců po příjezdu muhadžirů do Mediny.

(výše uvedené viz s. 109)

18. Banú Kurajza

… Po dvaceti pěti dnech, kdy Alláhův prorok Banú Kurajza obléhal, se nepřátelé dostali do úzkých a Alláh naplnil jejich srdce strachem.

… promluvil k nim jejich vůdce Kab: Mám tři návrhy … Můžeme tohoto muže poslouchat a věřit mu, prostě proto, že je Prorokem. V tom případě bude váš život, majetek i vaše děti v bezpečí.“ Nato odpověděli: „Nikdy se nevzdáme příkazů tóry ani je nevyměníme za jiné.“

Kab pokračoval: „Pokud tuto možnost zamítáte, můžeme zabít naše děti a ženy a jít k Prorokovi Muhammadovi a jeho druhům s vytasenými meči, pak Bůh rozhodne mezi námi a Muhammadem. Pokud zahyneme, nezanecháme po sobě sirotky, kteří by zle trpěli, avšak když zvítězíme, přísahám, že si vezmeme jejich manželky a děti!“

Nato odpověděli: „Měli bychom zabít tato ubohá stvoření? Jak bychom bez nich mohli žít?

Řekl: „Pokud toto také zavrhujete, pak zvažte následující. Dnešní noc slavíme šábes, a tak je možné, že si Muhammad myslí, že je v bezpečí. Překvapme tedy jeho i jeho muže a zaútočme na ně.“

Avšak oni odpověděli: „Měli bychom znesvětit šábes a udělat něco, co ještě nikdo před námi neudělal, kromě těch, kteří byli za svůj skutek změněni v opice?“

Nakonec Kab řekl: „Nikdo z vás od doby, co vás vaše matka porodila, nebyl schopen ani jednu jedinou noc pevně držet svých rozhodnutí.“

…

Ráno vyšel kmen Banú Kurajza ze své pevnosti a vzdali se Alláhovu prorokovi, a kmen Aus prosil, aby se Prorok zachoval ke spojencům jejich kmene stejně shovívavě, jako se zachoval ke spojencům kmene Chazradž. Prorok řekl: „Chtěli byste, aby o jejich osudu rozhodl jeden z vašich lidí? a oni souhlasili. Pokračoval: „Ať tedy rozhodne Sa’d ibn Mu’ad“. Sa’d byl během obrany příkopu zasažen šípem. Byl to podsaditý a pohledný muž a jeho lidé ho vysadili na kožený polštář na osla.

…

Nato se Sa’d zeptal: „Podřídíte se mému rozhodnutí, jež je v souladu s Alláhovou vůlí?“ Oni řekli: „Podřídíme!“

Také Alláhův prorok odpověděl. „Ano.“

A Sa’d pronesl následující: „Nařizuji zabít muže, rozdělit majetek a zajmout ženy a děti.“

…

Alláhův prorok uvěznil lidi kmene Kurajza v Medíně a nechal vykopat na tržišti příkopy. Pak poslal pro muže, kterým měly být sťaty hlavy, tak, aby spadly do příkopů. Byli vyvedeni ve skupinách a byl mezi nimi i Ka’b, vůdce kmene. Bylo jich šest až sedm set, někteří lidé však uvádějí osm až devět set. Všichni byli popraveni. …

Á’iša, Prorokova žena, řekla: „Byla zabita pouze jedna z jejich žen. Při Alláhovi! Povídala si se mnou a smála se, zatímco Prorok zabíjel její krajany na tržišti. A když ji zavolali, zeptala jsem se: „Proč tě volají?“

A ona odpověděla: „Budu zabita!“

Zeptala jsem se proč a ona řekla: „Kvůli něčemu, co jsem udělala!“

Pak ji odvedli a usekli ji hlavu. Nikdy nepřestanu obdivovat její humor a to, jak se smála i ve chvíli, kdy věděla, že zemře.“ Tato žena zabila věřícího, když svrhla mlýnský kámen z pevnosti Banú Kurajza.

Prorok rozdělil majetek, ženy a děti Banů Kurajza mezi muslimy a ponechal si jednu pětinu.

…

Potom, co byli lidé kmene Banú Kurajza pozabíjeni a jejich majetek rozdělen, se Sa’dovo zranění opět otevřelo a on zemřel jako mučedník. Uprostřed noci přišel za Prorokem Gabriel, na hlavě měl turban ze zlatého brokátu, a zeptal se: „Kdo je ten mrtvý muž, pro kterého se nebeské brány otvírají a trůn se chvěje radostí?“ Nato Prorok spěchal k Sa’dovi, ale nalezl ho již mrtvého.

(výše uvedené viz s. 154-158)

(F/ Prorokovo otrávení zajatou zřejmě židovkou)

20. Chajbar

… Poté co si Alláhův prorok odpočinul, přinesla mu zajatá žena Zajnab pečenou ovci. Zeptala se, kterou část ovce má Alláhův prorok nejraději, a když se dozvěděla, že nohu, dala do ní mnoho jedu, a otrávila i zbytek ovce. Když ji dala před Proroka, vzal si kousek, ale nesežvýkal ho. Vyplivl ho a řekl: „Tato kost mi říká, že je otrávená.“ Nechal ženu přivolat, ona se přiznala k tomu, co učinila a on se ji zeptal: „Proč jsi to udělala?“

Ona odpověděla: „Není pro tebe žádným tajemstvím, co k tobě cítí moji lidé. Řekla jsem si: „Pokud je pouhým králem, měli bychom ho být zbaveni, ale jestli je Prorokem, bude o jedu vědět a ochrání sám sebe.“ Prorok ji propustil, ale Bišr po kusu, který snědl, zemřel.

Prorok během své poslední nemoci o léta později řekl: „Cítím žílu z mého srdce bít z jídla, které jsem snědl v Chajbaru.“ Kvůli těmto slovům muslimové došli k závěru, že Prorok zemřel jako mučedník v bitvě a zároveň s důstojností svého prorockého úřadu, který mu Alláh udělil.

(výše uvedené viz s. 170-171)

(G/ Deklarace částečného zproštění dodržovat jakékoliv smlouvy s modloslužebníky, islám jako náboženství Abrahámovo a další nejvýznamnější předpisy islámského práva)

25. Tabúk

… Když Abú Bakr a muslimové, kteří ho doprovázeli, odešli, byla Alláhem seslána Deklarace zproštění. Ta prohlašovala, že Alláh a Jeho prorok jsou po této pouti zbaveni povinnosti dodržovat jakékoliv smlouvy, které dříve s modloslužebníky uzavřeli. „Provolání od Boha a posla Jeho k lidem v den velké pouti: Bůh a Jeho posel se zříkají závazků vůči modloslužebníkům. Jestliže se kajícně obrátíte, bude to pro vás lepší, jestliže se však obrátíte zády, vězte, že nejste schopni uniknout zásahu Božímu. A oznam těm, kdož neuvěřili, zvěst radostnou o trestu bolestném! Výjimku tvoří ti modloslužebníci, s nimiž jste uzavřelli smlouvu a kteří vám potom nikterak neškodili a nikomu proti vám nepomáhali. Dodržujte tedy plně vůči nim úmluvu až do vypršení lhůty její, neboť Bůh věru miluje ty, kdož jsou bohabojní.“

Když uběhly čtyři měsíce, instrukce pro Muhammada pokračovaly: „A až uplynou posvátné měsíce, pak zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete, zajímejte je, obléhejte je a chystejte proti nim všemožné nástrahy! Jestliže se však kajícně obrátí, budou dodržovat modlitbu a dávat almužnu, nechte je jít cestou jejich, vždyť Bůh je věru odpouštějící, slitovný.

Když byla Prorokovi zjevena Deklarace zproštění, poslal pro Alího a řekl mu: … Řekni: „Žádný nevěřící nemůže vstoupit do ráje a po tomto roce a po tomto roce nebude žádnému nevěřícímu dovoleno konat pouť nebo chodit kolem Ka’by nahý. Ten, kdo s prorokem Alláha uzavřel smlouvu se na ni může spolehnout po dobu svého náčelnictví!“

...

Pak Alláh slíbil věřícím náhradu za obchod, o který přijdou, když budou jednat tímto způsobem, a přidělil jim daň a poplatky vybírané od Židů a křesťanů. Mluvil o zkaženosti a pověrčivosti těch, kteří žili podle Starého a Nového zákona, když říkal: „Věru mnoho z učených a z mnichů pohlcuje majetky lidí způsobem podvodným a odvrací lidi od cesty Boží! A těm, kdož shromažďují zlato a stříbro a nevynakládají je na cestu Boží, těm oznam zvěst radostnou o trestu bolestném.“ Pak řekl: „Zajisté počet měsíců u Boha je dvanáct měsíců, stanovený v Knize Boží v den, kdy stvořil nebesa a zemi. A z nich jsou čtyři měsíce posvátné, a to je náboženství nezměnitelné. Proro si v nich nečiňte vzájemně zlé, nýbrž bojujte proti nevěřícím jako jeden muž, tak jako oni bojují proti vám jako jeden muž, a vězte, že Bůh stojí na straně bohabojných.“

Pak mluvil o rozdělování majetku: “Almužny jsou pouze pro chudé a nuzné, pro ty, kdož je vybírají, pro ty, jejichž srdce se sjednotila, pro otroky a zadlužené, pro boj na cestě Boží a pro toho, kdož po ní kráčí podle ustanovení Božího, a Bůh je vševědoucí, moudrý.“

„Proroku, bojuj usilovně proti nevěřícím a pokrytcům a buď přísný na ně! Útočištěm jejich bude peklo.

…

Arabové své přihlášení k islámu zdržovali, dokud neviděli, jak jeho spor s Kurajšovci skončil, protože Kurajšovci byli vůdcové lidí, lidé Ka’by a posvátného území, a byli považováni za potomky Ismaela, syna Abrahámova. Ani jeden z arabských náčelníků to nepopíral. Když byla ale Mekka dobyta a Kurajšovci se podřídili islámu, Arabové věděli, že sami nejsou dost silní na to, aby vedli válku nebo aby byli vůči Alláhovu prorokovi nepřátelští. Proto přicházeli ze všech směrů a v davech přijímali Alláhovo náboženství.

…

Prorok vydal mnoho dalších příkazů. A nařídil Amrovi, aby bral jednu pětinu válečné kořisti pro Alláha, a také zákonné daně z půdy. Ty se skládaly z „jedné desetiny země zavlažované prameny a dešti, jedné dvacetiny země zavlažované vědry. Za každých deset velbloudů dvě ovce. Za každých dvacet velbloudů čtyři ovce. Za každých čtyřicet kusů rohatého dobytka jednu krávu. Za každých třicet tříleté tele. Za každých čtyřicet ovcí jednu dost starou na to, aby se mohla pást sama. To byly příkazy od Alláha věřícím jako požadovaná almužna, ale ten, kdo je štědrý, si získá výhody. Všichni Židé nebo křesťané, kteří chtějí setrvat ve svém náboženství, od něj nemají být odvraceni, musí ale platit jeden zlatý dinár nebo jeho cenu v šatech. Ten, kdo platí, bude chráněn Alláhem a Jeho prorokem, kdo ale zaplatit odmítne, je nepřítelem Alláha a Jeho proroka stejně jako všech věřících.

…

(H/ Obětování zvířat v islámu a při Prorokově poslední pouti obojí Prorokův případný zákaz islámských poutí a samotným Prorokem zřejmé zabití obětních zvířat)

… Další rok, desátého roku hidžry (630), se Prorok připravoval na pouť a nařídil svým lidem, aby učinili to samé. Vzal s sebou obětní zvířata a nařídil všem (kromě těch, kteří si vzali obětní zvířata), že by se měli po návštěvě svatých míst vzdát svých poutních zvyků. Pak vstoupil do Mekky a všichni lidé, kteří nepřivedli žádná obětní zvířata, se vzdali svých poutních zvyků.

Alláhův prorok poslal Alího do Nadžránu a Alí se vrátil do Mekky, aby se během pouti připojil k Prorokovi. Podal mu zprávu o cestě do Nadžránu a Prorok poté řekl: „Jdi a choď kolem Ka’by, a pak se vzdej svých poutních zvyků, jako to udělali tví přátelé.“

Alí ale řekl: „když jsem přijal postavení poutníka, řekl jsem: „Vzdávám se Tobě, Alláhu, jako to učinil Tvůj prorok Muhammad“.“ Ali neměl žádná obětní zvířata, proto mu Alláhův prorok dal část svých. A Alláhův prorok je pak porazil jménem obou.

(I/ Nejisté nejbližší opětovné setkání muslimů s Prorokem, další nejvýznamnější předpisy islámského práva o lichvě, o ženách, o bratrství všech mužů v islámu a Prorokova poslední pouť)

Během této pouti objasnil Alláhův prorok … Po vzdání chvály Alláhovi řekl: „Poslouchejte má slova, protože nevím, kdy se s vámi po této příležitosti opět setkám. … Kdokoliv má na starost majetek jiného člověka, ať ho vrátí člověku, který si ho u něj uschoval. Lichva je zakázána, kapitál ale patří vám. Nečiňte špatně a nic se vám nestane.

… Máte práva nad svými ženami a ony mají práva nad vámi. Vaše práva nad nimi jsou, že nesmí povolit nikomu, koho neschválíte, aby vstoupil do vašeho domu, ani nesmí spáchat cizoložství, když ho spáchají, Alláh vám povoluje vyloučit je ze svých postelí a bít je. Zacházejte se svými ženami dobře, protože se nemůžou postarat samy o sebe. Přijali jste je s důvěrou od Alláha a jsou z Alláhovy milosti vaše.

… Vím, že každý muslim je bratrem každého muslima. Žádný člověk nemůže vzít nic svému bratrovi kromě toho, co mu bylo svobodně dáno.“

Tak Prorok zakončil svoji pouť. Ta byla poutí poučení a rozloučení, protože Alláhův prorok již na pouť vícekrát nevyšel. Byla to „Pouť na rozloučenou“.

(J/ Prorokovi společníci by mu neměli odporovat jako Ježíšovi jeho žáci)

… Řekl svým společníkům: „Neodporujte mi jako Ježíšovi jeho žáci.“

Jeho společníci se zeptali: „Jak mu jeho žáci odporovali?“

On řekl: „Poslal je, jako nyní posílám vás. Ale ti, které poslal na blízká místa, se zaradovali a poslechli, zatímco ti, které poslal daleko, šli neochotně a považovali to za těžkost. Ježíš si stěžoval Alláhovi, a každý, kdo považoval cestu za těžkost, byl druhého rána schopen mluvit jazykem národa, ke kterému byl poslán

(výše uvedené viz s. 106-214)

(K/ Prorokova smrt, její příčiny, jeho odmítnutí léčby, jeho případné zdánlivá smrt či zmrtvýchvstání, muslimové jako bič Boží a Prorokovi manželky)

26. Poslední nemoc

… Počet Prorokových žen bylo třináct.

… Manželství s těmito jedenácti ženami Prorok završil. Dvě zemřely před ním Chadídža a Zajnab (… jež byla ženou jeho propuštěného otroka Zajda, který se s ní rozvedl, aby si ji mohl vzít Prorok …), devět ho ale přežilo. Manželství se dvěma dalšími nezavršil, s Asmou, která měla bílou skvrnu lepry a kterou poslal zpět k její rodině, a s Amrou, která byla nevěřící a která uprchla k Alláhovi kvůli ochraně Alláhova proroka. Řekl: „Kdo k Alláhovi utíká pro ochranu, je chráněn dobře,“ a poslal ji zpět k její rodině.

… Pak řekl: „Alláh dal jednomu ze svých sluhů volbu mezi tímto světem a tím příštím, a on si vybral být s Alláhem.“

Abú Bakr pochopil tato slova a věděl, že tím myslel sebe, proto začal plakat a řekl: „Ne. Dáme ti za tvůj život ty své a životy našich dětí.“

… Nařídil muhádžirům, aby zacházeli dobře s ansáry, a řekl: „Další skupiny se budou zvětšovat, ansárů ale musí zůstat stejný počet a nesmí se zvětšovat. Byli mým útočištěm a poskytli mi úkryt. Buďte laskaví k těm, kdo jsou laskaví k nim, a trestejte ty, kteří je zraní.“ Pak Prorok vstoupil do svého domu a nemoc ho překonala tak, že omdlel.

Prorokovi ženy se shromáždily, aby se poradily, a všechny se shodli, že je potřeba mu nalít do úst lék. Prorokův strýc al-Abbás se nabídl, že mu ho nalije sám.

Když se Prorok probral z mdlob, zeptal se: „Kdo mi to udělal?“ a ony odpověděli. „Tvůj strýc.“

Prorok řekl: „To je lék, který přinesla žena z Habeše. Proč jste to udělali?“

Jeho strýc pak odpověděl: „Báli jsme se, že máš zánět pohrudnice,“ a Prorok řekl: „To je nemoc, kterou mě Alláh nejvyšší a nejskvělejší nepostihnul! Ať nikdo nezůstane v tomto domě, aniž by spolkl trochu toho léku, kromě mého strýce.“ Poté ho spolkla dokonce i Majmůna – ačkoliv se zrovna postila – protože Prorok je zapřísáhl, že všechny musí ochutnat jako trest za to co mu udělaly.

…

Vyprávění Á’iši: „… Pak jsem zjistila, že mi v klíně těžkne, podívala jsem se na něj a viděla jsem, že obrátil oči vzhůru a řekl: „Ne! Raději společníkem v ráji!“ Často jsem slyšela Proroka říkat: „Alláh si nevezme žádného Proroka, aniž by mu dal možnost volby“, a než zemřel, jeho poslední slova byla: „Raději společníkem v ráji.“

Pak jsem si pomyslela: „Nevybral si naši společnost.“ A řekla jsem mu: „Učinil jsi volbu a já přísahám při Něm, který tě poslal, že jsi vybral, co bylo správné.“ Pak Alláhův prorok v pondělí v poledne zemřel.

…

Pak vyšel před lidi Umar a řekl: „Někteří pokrytci říkají, že Alláhův prorok je mrtvý! Nezemřel, ale odešel ke svému Pánu, stejně jako Mojžíš opustil své lidi na čtyřicet dní a vrátil se k nim, když šly zvěsti, že je mrtvý. Při Alláhovi! Prorok se vrátí stejně jako Mojžíš a ruce a chodidla lidí, kteří řekli, že je mrtvý, budou useknuty!“

Přišel Abú Bakr a vstoupil do dveří mešity, zatímco Umar takto mluvil. Nevšímal si toho, ale šel se podívat na tělo Proroka v Á’išině domě. To bylo zahaleno do pruhovaného pláště. Stáhl ho z Prorokovy tváře, políbil ho a řekl: „Jsi pro mě jako otec a matka! Ochutnal jsi smrt, kterou ti Alláh nařídil, ale žádná další smrt tě již nepostihne.“ …

Když Abú Bakr viděl, že mu nebude naslouchat, obrátil se k lidem sám, ti opustili Umara a přišli k němu. Pak chválil Alláha a řekl: „Ať všichni, kdo zbožňovali Muhammada, vědí, že Muhammad je mrtvý, a ať všichni, kdo uctívají Alláha, vědí, že Alláh je věčný a nikdy neumírá. Pak recitoval verš: „Muhammad je pouze poslem a před ním odešli již jiní poslové. A jestliže zemře anebo bude zabit, obrátíte se nazpět? Ten, kdo se obrátí nazpět, neuškodí tím vůbec Bohu, Bůh však odmění ty, kdož byli vděční.“ A bylo to, jako by lidé tento verš nikdy neslyšeli, dokud jim ho Abú Bakr nepřednesl.

…

… Ze strachu z rozkolu jsem vykřikl na Abú Bakra, aby zvedl vlastní ruku, a slíbil jsem mu poslušnost. Pak mu slíbili poslušnost všichni.

Abú Bakr nakonec promluvil znovu. Řekl: „Byl jsem vybrán, abych vám vládl, ačkoliv nejsem nejlepší z vás. Pokud budu jednat dobře, musíte mi pomáhat, a pokud budu jednat nespravedlivě, musíte mě opravit. Pravda je poctivost a nepravda je zradou! Národy, které nebojovaly za Alláha, byly potrestány pokořením, a když se zkaženost rozšířila doširoka, Alláh seslal pohromu. Poslouchejte mě, dokud budu poslouchat Alláha a Jeho proroka! Kdybych se ale vzbouřil proti Alláhovi a Jeho prorokovi, nejste mi povinni žádnou poslušností! Povstaňte k modlitbě a ať s vámi má Alláh slitování.“

…

Abú Ubajda byl zvyklý kopat hroby jednoduše, podle zvyků v Mekce, Abú Talha, medínský hrobník, je ale kopal ve tvaru s klenbou. Al-Abbás proto zavolal dva muže a řekl jednomu: „Jdi za Abú Ubajdou,“ a druhému: „Jdi za Abú Talhou.“ Dodal: „Alláh vykoná volbu za svého Proroka.“ Abú Ubajda nemohl být nalezen, muž, který šel za Abú Talhou, ho ale nalezl a přivedl, hrob byl proto vykopán podle medínských zvyků.

Podle Á’iši řekl Prorok, když umíral: „Alláh proklíná národy, které kopají hroby svých proroků namísto jejich uctívání,“ věděl ale, že jeho vlastní stoupenci tak učiní. A byla to pravda, protože když Prorok zemřel, muslimy postihla velká pohroma. Á’iša, která přežila Proroka o čtyřicet sedm let, zaznamenala: „Když Alláhův prorok zemřel, mnoho Arabů se vrátilo k modloslužebnictví, judaismus a křesťanství znovu povstaly a pokrytectví se stalo běžným, takže muslimové vypadali jako stádo ovcí za zimní noci, protože ztratili svého Proroka. Pak je Alláh znovu shromáždil pod Abú Bakrem.“

(výše uvedené viz s. 216-224)

23) 28/05/2016 Proč je lepší jíst postupně pouze určité rostlinné plody a určitá rostlinná semena, a proč je lepší jíst pouze v krajní nouzi zásadně postupně pouze určitá vejce, určité chcípliny i zvířat, určitou krev či části tím neusmrcených určitých celých rostlin či pak buď jiné části určitých rostlin nebo celé určité rostliny či teprve pak určité mléko a o příčině pravděpodobného vyvraždění Kanaánců včetně jejich žen i malých dětí v knize Jozue ze strany židů a o správném zřejmě mongolském způsobu chovu mléčného dobytku.

quoted:

---

Post of Dalibor Grůza

FILOSOFIE ROVNOVÁHY

FILOSOFIE LÁSKY ANEB ŘÁD VÍTĚZNÉ ARMÁDY:

"Všichni živí tvorové ve skutečnosti nejvíc chtějí žít ve světě, kde se budou mít všichni rádi, proto je každý stále povinen působit co možná nejméně smrti a bolesti." Vše ostatní jsou více názory (spekulace).

čl. I.

Věčná povinnost všech živých tvorů

(1) Základní povinností všech živých tvorů je působit co možná nejméně smrti a bolesti. Dokonalý živý tvor jí tedy ze všech živých tvorů pouze rostlinné plody a rostlinná semena. (dále též věčná povinnost členů)

…

(4) Člen je oprávněn také jíst pouze postupně v krajní nouzi (zejména z vážných zdravotních důvodů) vejce, v krajní nouzi chcípliny živých tvorů zemřelými přirozenou smrtí, zásadně na stáří, případně v krajní nouzi odebranou krev neporažených zvířat a lidí a mléko, případně v krajní nouzi rostliny, vše vždy co možná nejmilosrdněji chované a zabité, a výrobky výhradně z nich. Filosofie rovnováhy s. 23

---

Je správné jíst rostlinné plody, i když rostlinný plod obsahuje tisíce až miliony, méně pravděpodobně až miliardy živých buněk, rostlinný plod není mnohobuněčný živý organismus, tj. mnohobuněčná živá soustava, proto, i když v jeho případě působíme smrt relativně mnoha živých buněk, tak v případě jedení, tj. usmrcování rostlinných plodů z ekologického zemědělství či ze zemědělské integrované produkce (při tomto pěstování rostlin se omezuje na nejvyšší možnou míru zabíjení, zejména zabíjení hmyzu obojím postřiky, zejména chemickými postřiky a hnojením, zejména chemickým hnojením) nepůsobíme jejich téměř žádnou bolest, protože bolest je spíše schopen cítit pouze živý mnohobuněčný organismus, čím evolučně dokonalejší organismus je, tím více cítí bolest. Dále postupně je správné jíst rostlinná semena, rostlinné semeno obsahuje zřejmě méně živých buněk než rostlinný plod, ale rostlinné semeno je už o zárodečný, tj. nejjednodušší živý mnohobuněčný organismus relativně jednoduchého živého mnohobuněčného organismu, kterým je dospělejší rostlina, proto při jedení, tj. usmrcování rostlinných semen z ekologického zemědělství či ze zemědělské integrované produkce nepůsobíme jejich téměř žádnou bolest, i když rostlinné semeno zřejmě cítí více bolest než rostlinný plod.

Dále postupně v krajní nouzi je správné jíst slepičí vejce z mého domácího chovu, kde neporáží ani nedávají porážet žádné slepice ani žádné kohouty, vejce obsahuje zřejmě méně živých buněk než rostlinný plod a rostlinné semeno, jedná-li se o neoplozené vejce, pak podle exaktní biologie toto vejce obsahuje pouze jedinou živočišnou živou buňku, avšak často jde již o oplozená slepičí vejce v nejranějším zárodečném stádiu jejich vývoje z důvodu přítomnosti kohouta v mém slepičím hejnu, pak toto vejce může obsahovat několik živočišných buněk, v případě vejce v nejranějším zárodečném stádiu jeho vývoje jde tak o nejjednodušší živočišný živý jednobuněčný či mnohobuněčný organismus, který zřejmě cítí trochu více bolest než rostlinný plod či rostlinné semeno.

Dále postupně v krajní nouzi je správné jíst mrtvolu živého tvora i zvířete, jestliže ji pojídající živý tvor podle mé dosavadní životní zkušenosti pravděpodobně s výjimkou Satana (tj. Ďábla ztělesňujícího dle Filosofie rovnováhy všechnu smrt v našem Vesmíru a v konečném důsledku co možná nejdokonalejší vakuum, tj. co možná nejdokonalejší nic v našem Vesmíru) tohoto pojídaného živého tvora úmyslně nezabil ani tohoto pojídaného živého tvora úmyslně nenechal zabít, zásadně tento pojídaný živý tvor zemřel přirozenou smrtí, zásadně na stáří (dále též „chcíplina“), tato chcíplina obsahuje často miliardy až v případě chcípliny zvířete biliony živých buněk, i zvíře po smrti však netvoří samostatný živý organismus, protože smrt mozku vede k rozpadu živého organismu zvířete a ostatních živočichů a vzniku chaosu v těle těchto živých tvorů, i když přežijí nějakou dobu po mozkové smrti tohoto živého tvora jednotlivé živé buňky jeho těla, proto mrtvola živého tvora i každého živočicha cítí bolest v obdobné míře jako výše uvedený rostlinný plod, rostlinné semeno či výše uvedené slepičí vejce v nejranějším zárodečném stádiu jeho vývoje. Získání výše uvedené chcípliny zemřelé přirozenou smrtí, zásadně na stáří je velmi obtížné a vyžadující relativně mnoho financí, já získávám tyto chcípliny z mého útulku pro brojlery (tzn. slepice a kohouty lidmi oba vyšlechtění pro získávání masa), kteří nebyli zabiti úmyslně žádným člověkem, zemřelí zásadně na stáří (tyto chcípliny brojlerů jím v krajní nouzi po veterinárně pitvě a převařené v několika, zásadně ve dvou vodách).

Dále postupně v krajní nouzi je správné jíst odebranou v rámci zdraví dobře doplnitelnou krev živých zvířat či i lidí, tuto krev však v současnosti nejím, krev obsahuje tisíce, miliony až miliardy, v případě velkého množství krve o váze nejméně v desítkách gramů až biliony živých buněk, avšak krev netvoří žádný samostatný živý organismus, tudíž krev cítí bolest v obdobné míře jako výše uvedený rostlinný plod, výše uvedené rostlinné semeno, výše uvedené slepičí vejce v nejranějším zárodečném stádiu jeho vývoje či výše uvedená chcíplina živého tvora. Případně ve stejném stupni v krajní nouzi je správné jíst část tím neusmrcené celé rostliny zásadně z ekologického zemědělství či ze zemědělské integrované produkce, tyto části rostlin postupně sami dorostou, tato obnovitelná část rostliny obsahuje tisíce, miliony až miliardy, v případě velkého množství rostlinného materiálu o váze nejméně v desítkách gramů až biliony živých buněk, avšak tato obnovitelná část rostlin netvoří žádný samostatný živý organismus, proto při odebrání této obnovitelné časti z rostliny tato rostlina či tato obnovitelná část rostliny cítí bolest v obdobné míře jako při odebrání výše uvedené krve z těla živého tvora.

Dále postupně v krajní nouzi je správné jíst celou rostlinu či jinou část tím usmrcené celé rostliny obojí zásadně z ekologického zemědělství či ze zemědělské integrované produkce než výše uvedený rostlinný plod či výše uvedené rostlinné semeno či výše uvedenou jinou část tím neusmrcené celé rostliny, protože celá rostlina zřejmě obsahuje až biliony živých buněk, např. v případě dospělého stromu, a celá rostlina je evolučně dokonalejší živý (mnohobuněčný) organismus než rostlinné semeno či slepičí vejce v nejranějším zárodečném stádiu jeho vývoje, a proto z výše uvedených důvodů usmrcení celé rostliny působí větší obojí smrt a bolest rostliny, než jsou smrt a bolest způsobené v případě jedení výše uvedeného rostlinného plodu, výše uvedeného rostlinného semene, výše uvedeného slepičího vejce v nejranějším zárodečném stádiu jeho vývoje, výše uvedené chcípliny, výše uvedené krve či výše uvedeného mléka či výše uvedené části tím neusmrcené celé rostliny.

Případně teprve pak je správné jíst mléko (tj. mléko zvířecího savce) z chovu, kde zásadně úmyslně nezabíjí (tj. neporáží) ani úmyslně nedávají zabíjet žádného samce ani žádnou samici, mléko zřejmě zásadně neobsahuje žádnou živou buňku, a proto mléko netvoří ani žádný živý organismus, avšak pro pravidelné získání mléka je nutné, aby samice zvířecího savce byla pravidelně těhotná a pravidelně rodila mláďata, přičemž velké množství mléka vyžaduje stálé rození velkého množství mláďat savců, z nichž však polovina jsou samci, kteří nedávají žádné mléko, a jeden samec savců může oplodnit až sto a možná i více samic savců, proto v současnosti je a i v minulosti byla naprostá většina samců savců zabita velmi brzo po svém narození, takže je není nutné krmit (proto zřejmě židé, tj. semitsky kmen, tj. pastevci ovcí, kteří se usadili v krajní nouzí smrti hladem v Egyptě u Egypťanů, tj. oráčů, /tito židé/ rovněž v Egyptě působili velkou smrt a bolest tím, že se pokusili zotročit Egypťani prostřednictvím lichvy rádce faraona žida Josefa a Egypťani posléze naopak na několik staletí zotročili židy, kteří se v Egyptě velmi rozmnožili, a zřejmě proto, když Mojžíš osvobodil zotročené židy z Egypta, tito židé vyvraždili včetně jejich žen a i velmi malých dětí jiné zřejmě semitské kmeny Kanaánců, zřejmě rovněž pastevce, kteří zřejmě rovněž jako židé před svým odchodem do Egypta chovali ve velkém množství zejména ovce pro mléko a proto zřejmě tito Kanaánci rovněž vraždili velké množství samečků ovcí, zásadně beránků ve velmi mladém věku, tj. v podstatě velmi malých dětí ovcí, ani to však nebylo pro židy bez následků a němečtí nacisté způsobili zřejmě jako pomstu za toto vyvraždění Kanaánců a za židovské předchozí pastevecké vyvražďování beránků obdobné vyvražďování židů včetně jejich žen a i velmi malých dětí v čase zhruba o 3300 let později), proto i mléko v současnosti působí a i v minulosti působilo z výše uvedených potravin největší smrt a bolest než výše uvedený rostlinný plod, výše uvedené rostlinné semeno, výše uvedené slepičí vejce v nejranějším zárodečném stádiu jeho vývoje, výše uvedená chcíplina či výše uvedená krev (správné řešení problému mléka a chovu mléčného dobytka je řešení zřejmě používané do současnosti mongolskými pastevci, to je místo mléka zásadně jíst výše uvedenou krev mléčného dobytka, to jest krev jak jeho samic tak i jeho samců, tomuto mléčnému dobytku je možno bez jeho porážky pravidelně pouštět žilou a proto je možno chovat nejen jeho samice ale i jeho samce do jejich přirozené smrti, zásadně na stáří a teprve poté je sníst), i když mléko není vůbec živý tvor, avšak zcela zakázat samicím živých tvorů i savců mít mláďata by zase způsobilo značnou duševní bolest zejména těmto samicím i savců, protože pro tyto samice je rození potomstva ve skutečnosti nejdůležitějším smyslem a posláním jejich života.

Vše, co dle výše uvedeného jím, by mělo být vždy co možná nejmilosrdněji chované a zabité, a dále jím výrobky výhradně z toho všeho. Člověk, zvíře, ostatní živočich či rostlina jsou dle exaktně vědecké biologie tvořeni stejnými živými buňkami, tzv. eukaryotickými živými buňkami.

24) 04/06/2016 Má Ďáblologie podle mé osobní dosavadní životní zkušenosti, tj. starozákonní Jahve jako Satan, tj. Satan jako obojí pokušitel a kat všech živých tvorů i židů (tj. i vůči židům mluvící částečně pravdu a částečně lži) a ve všem tomto zcela sloužící novozákonnímu charitnímu jedinému Bohu, komunismus, o ženách jako nástroji Ďábla, tj. Satana či proč např. i hinduisté pravděpodobně veřejně lžou o zabíjení zvířat.

quoted:

---

Jób 2: 1A nastal opět den, kdy synové Boží přišli, aby předstoupili před Hospodina; přišel mezi ně i satan, aby i on předstoupil před Hospodina. … 4Satan však Hospodinu odpověděl: „Kůži za kůži! Za sebe samého dá člověk všechno, co má. 5Ale jen vztáhni ruku a dotkni se jeho kostí a jeho masa, hned ti bude do očí zlořečit.“ 6Hospodin na to satanovi odvětil: „Nuže, měj si ho v moci, avšak ušetři jeho život.“ 7A satan od Hospodina odešel a ranil Jóba od hlavy k patě ošklivými vředy. Bible viz http://www.biblenet.cz/app/b?book=Job&no=2

Matouš 4: 8Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu 9a řekne mu: „Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.“ 10Tu mu Ježíš odpoví: „Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: ‚Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.‘“ 11V té chvíli ho ďábel opustil, a hle, andělé přistoupili a obsluhovali ho. Bible viz http://www.biblenet.cz/b/Matt/4#v9

V židovské tradici, Smrt byla označována jako Anděl života a smrti (Malach HaMavet) nebo Anděl tmy a světla vycházející z Bible a Talmudické tradice. Bible sama o sobě odkazují na " Anděl života a smrti ", když zabíjí egyptské prvorozené, ale není připojen k Satanovi. K dispozici je také odkaz na "Abaddon" (ničitel), anděla, který je známý jako "anděl propasti". V Talmudické tradici je charakterizován jako Archanděl Samael./ In Jewish tradition, Death was referred to as the Angel of Life and Death (Malach HaMavet) or the Angel of Dark and Light stemming from the Bible and Talmudic lore. The Bible itself does refer to the "Angel of Life and Death" when he reaps Egypt's firstborns, but he is not connected to Satan. There is also a reference to "Abaddon" (The Destroyer), an Angel who is known as the "Angel of the Abyss". In Talmudic lore, he is characterized as archangel Samael. https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Death_(personification)&oldid=576001771

Samael (hebrejsky: סמאל) (také Sammael a Samil) je důležitý archanděl v Talmudické a post-Talmudické tradice, osoba, která je žalobcem, svůdcem a ničitelem a byl považován za dobrého i zlého. Říká se, že byl anděl strážný Ezaua a patronem římského impéria./ Samael (Hebrew: סמאל) (also Sammael and Samil) is an important archangel in Talmudic and post-Talmudic lore, a figure who is accuser, seducer and destroyer, and has been regarded as both good and evil. It is said that he was the guardian angel of Esau and a patron of the Roman empire. http://en.wikipedia.org/wiki/Samael

Česko-řecký slovník: matka-μητέρα (mitéra), slunce- ήλιος (ílios, helios), látka- ύλη (ýli, hylé), hmat (malé množství)- μικρή ποσότητα (mikrí posótita, μικρό- mikró-malý), Česko-latinský slovník: hmota-materia, matka-mater

---

Z mé Filosofie rovnováhy plyne, že Satan či Ďábel ztělesňuje co možná nejdokonalejší absolutní vakuum v našem Vesmíru, a protože nicota čili absolutní vakuum nemůže nikoho zabít, ale svým podtlakem může přitáhnout hmotu, aby se srazila a vzájemně roztříštila touto srážkou, tak Satan také ztělesňuje veškerou smrt živých tvorů v našem Vesmíru. Podle shora uvedené Biblické citace Satan je zároveň pokušitel a zároveň kat zřejmě ve službě jediného Boha, proto Satan pokouší a zároveň poté zřejmě pouze s Božím souhlasem trestá živé tvory, tak Satan zřejmě učí živé tvory stále dokonaleji rozlišovat dobré a zlé, tedy charitu od ne-charity, což je základem evoluce čili dějinného zdokonalování všech živých tvorů, Satan částečně lže a částečně mluví pravdu, Satana zřejmě nelze přemoci ne-charitou, tedy např. ne-charitním násilím, lstí, lží apod., protože v oblasti násilí, lstí, lží apod. je Satan zřejmě nepřemožitelný, protože vším tím zřejmě nejdokonaleji ze všech živých tvorů slouží jedinému Bohu čili charitě, tudíž Satan je nejméně v našem Vesmíru nejdokonalejší násilník, podvodník či lhář, Satan se pravděpodobně podřizuje pouze jedinému Bohu čili charitě, proto lze Satana zřejmě přemoci pouze charitou, avšak Satana však zřejmě nelze zabít (bez smrti by totiž zřejmě téměř všichni živí tvorové umřeli hlady), Satan však zřejmě nikdy nemůže jednat v rozporu s Boží vůlí a musí vždy jediného Boha poslouchat, proto i když podle mne Satan sám lže či on sám zabíjí obojí co možná nejméně (v případě, že Satan ztělesňuje co možná nejdokonalejší avšak přesto nedokonalé absolutní vakuum v našem Vesmíru) či podle mne pouze nechává lhát či pouze nechává zabíjet obojí co možná nejméně (v případě, že Satan ztělesňuje dokonalé absolutní vakuum v našem Vesmíru), tak zřejmě vždy jako Boží obojí pokušitel a kat zřejmě jedná v souladu s Boží vůli a proto je jediným Bohem zřejmě vždy chráněn. Nejsilnějšími pokušeními ze strany Satana jsou pýcha a slavomam, kdy živému tvoru, zásadně člověku před smrtí Satan a živí tvorové, zejména lidé po smrti, kteří Satanovi patří, nabídnou, že tento živý tvor díky údajným velkým či svým údajným dokonalým vědomostem či schopnostem tohoto živého tvora před smrtí může Satana nahradit jako ztělesnění smrti čili anděla smrti ostatních živých tvorů (avšak Satan nemá zřejmě žádné jiné přesvědčení než, že musí plnit svou úlohu danou mu jediným Bohem pokoušet živé tvory a tyto pokušením podlehnuvším živé tvory trestat a přitom vždy musí doslova poslechnout jediného Boha čili charitu), viz výše uvedená nabídka Satana Ježíšovi, že mu Satan dá všechna pozemská království, a jestliže na to nedokonalý živý tvor, zásadně nedokonalý člověk před smrtí přistoupí, tak ho čeká velká prohra, protože nedokonalý živý tvor není schopen bez pomoci Satana, resp. jediného Boha správně (tj. v rámci působení co možná nejméně smrti a bolesti) rozhodnout, že nějaký živý tvor by měl zemřít, aby ho ostatní živý tvorové snědli (protože v současnosti živí tvorové mohou jíst pouze ostatní živé tvory) a ostatní živí tvorové, možná podle mé Racionální mystika po smrti (ale ani oni nejsou zřejmě zcela mrtví a také oni musí zřejmě něco jíst) začnou čím dál více velmi nenávidět tohoto nedokonalého živého tvora, tomuto pýše a slavomamu podlehnuvšímu živému tvoru, jehož zároveň velmi trápí jeho svědomí, pak nezbude nic jiného než uznat svou bezmocnost a zřejmě požádat Satana čili anděla smrti, kterého se tento pyšný a slavný živý tvor často předtím sám pokusil zabít, aby Satan znovu nastoupil na své místo, a poté tento živý tvor ztrácí většinu své svobody, kterou měl v době, kdy se ještě nepokusil zabít Satana, a poté pro tohoto živého tvora je mnohem těžší a riskantnější plně se nepodřídit příkazům Satana, tedy rozlišovat dobro a zlo v příkazech Satana a sloužit jedinému Bohu čili charitě a tedy nesloužit absolutně příkazům Satana jako svému nejvyššímu vůdci, ačkoliv sloužení jedinému Bohu čili charitě, čili dle mé Filosofie rovnováhy stálé působení co možná nejméně smrti a bolesti Ďábel čili Satan i ostatní podobní poddaní Satana (tj. dle mé Racionální mystiky živý tvorové po smrti v pekle) od nového potrestaného živého tvora v pekle ve skutečnosti stále očekávají a čímž se tento poddaný Satana může jedině zachránit a vysvobodit se ze Satanova pekla.

Komunismus židovského Karla Marxe či jinak jím nazývaný vědecký materialismus ve své podstatě ve skutečnosti řeší starobylou otázku, jestli první živý tvor či člověk byli stvořeni Bohem z neživé hmoty či se první živý tvor či člověk narodili z matky (viz latinské slovo „materia“-hmota /v češtině původně zřejmě ze dvou řeckých slovních kořenů h-mota/ odvozené od výše uvedených zřejmě latinského slova „mater“-matka či řeckého slova mitéra-matka a v češtině zřejmě i od řeckého slova „ilios“ či „helios“ /“h-elios“/ - slunce). Protože každá matka považuje jako hlavní úlohu otce obstarat pro její potomky jídlo a hmotné zázemí ale na druhou stranu zároveň i jejich bezpečí, avšak jídlo představuje zásadně mrtvoly živých tvorů a zázemí pro dětí má rovněž zásadně hmotnou podobu postavenou buď z mrtvol živých tvorů nebo neživé hmoty, protože nehmotné věci se nedají zásadně jíst a nedá se z nich stavět hmotné zázemí pro jejich společnou rodinu, proto zásadně každá matka chápe muže především jako lovec či bojovník či řezník, jehož úkolem je zabíjet či nechat zabíjet jiné živé tvory, což však, není-li to v rámci působení co možná nejméně smrti a bolesti, působí zbytečnou nenávist těchto zabitých živých tvorů vůči tomuto muži - řezníkovi a rovněž tak vůči matčiným, resp. otcovým dětem, v posledně jmenovaném případě tak z pohledu matky takovýto muž - řezník ohrožuje zbytečně bezpečí jejích dětí a žena ho proto odmítne. Proto všechny nehmotné věci mají pro matku dětí, příp. všechny ženy důležitost zásadně pouze z pohledu, zda tyto nehmotné věci zajistí pro její děti věci hmotné, tak z tohoto pohledu ženy zřejmě posuzují všechny výtvory a i objevy vytvořené zásadně mužů v záležitostech náboženství, filosofie, společenských i přírodních věd. Jedinou výjimkou je pak sluneční světlo, které je dle moderní exaktní fyzikální přírodovědy tvořeno výlučně fotony, které mají nulovou klidovou hmotnost, tzn. tyto fotony jsou ve svém nehybném stavu nehmotné, tedy nehmotné věci nemůžeme v současnosti zásadně jíst, avšak bez tohoto v klidovém stavu nehmotného slunečního světla by nemohl existovat pravděpodobně žádný život na Zemi, tzn. na Zemi by nebyly rostliny, které získávají svou energii ze světla pomocí fotosyntézy, bez rostlin by na Zemi nebyli žádní býložravci a hmyz, kteří jedí rostliny, bez býložravců a hmyzu by na Zemi nebyli ani žádní masožravci. Komunismus židovského Karla Marxe to vyjádřil jednoduchou avšak zřejmě chybnou myšlenkou, „nejdříve je třeba naplnit lidem žaludky a teprve poté se můžeme zajímat o jakékoliv nehmotné věci jako náboženství, filosofii, lidská práva, práva ostatních živých tvorů apod., výsledkem této jeho zřejmě chybné materialistické ideologie posléze bylo, že postupně se zmenšoval v komunistických, resp. socialistických státech výběr jídla a množství jídla tam bylo také méně a méně až cca do roku 1990, kdy po cca 70 letech své existence komunismus, resp. socialismus Karla Marxe pojatý jako lidský třídní boj a boj proti ostatním živým tvorům na život a na smrt (jehož důsledkem byla velká smrt a bolest, resp. nenávist jiných živých tvorů než lidí podle Filosofie rovnováhy, avšak ve velkém množství velká nenávist i lidí, kteří s touto komunistickou politikou nebo jejím vůdcem nesouhlasili) v téměř všech státech světa ztratil svou politickou moc. Přesto z hlediska Filosofie rovnováhy, resp. její charitologie stojí za úvahu následující korigovaná komunistická myšlenka, kterou lze vyjádřit „každému živému tvoru podle jeho přítomných a i předpokládaných budoucích charitních potřeb“, dle této Filosofií rovnováhy korigované komunistické myšlenky nemůžeme odmítnout a Stát musí chránit i velké bohatství určitých jednotlivců a také dědění jejich i velkého bohatství např. jejich dětmi, pokud tito boháči využívají toto i velké bohatství nebo lze rozumně předpokládat, že v budoucnosti budou využívat toto i velké bohatství k působení charity (např. charitní obživě velkého množství zaměstnanců těchto charitních boháčů), to vše platí pouze pod podmínkou, že toto i velké bohatství působí co možná nejméně (tzn. zřejmě i nikoliv o hodně více než co možná nejméně) smrti a bolesti, jinak by bylo dle této korigované komunistické myšlenky nutno toto velké bohatství těchto boháčů státem znárodnit resp. vyvlastnit avšak pouze charitním způsobem, tj. při dodržení působení co možná nejméně smrti a bolesti i při tomto znárodnění státem.

Tak každá dosavadní zásadně mužská ideologie musela především svým stoupencům zajistit potřebné nebo více nebo lepší jídlo, tedy mrtvoly živých tvorů, protože samotných slov se žádný nedokonalý živý tvor nemůže najíst. Jestliže se nějací lidé či jiní živí tvorové připojovali ve větším množství k nějaké v dějinách úspěšné zásadně mužské ideologii, tak ve skutečnosti očekávali především, že jim tato ideologie zajistí jídlo čili mrtvoly živých tvorů, a to bylo na úkor jiných lidí, resp. jiných živých tvorů, kteří proto vždy pokládali každou takovouto novou ideologii za nejméně větší nebezpečí pro svou vlastní obživu či dokonce za nebezpečí, že budou sami zabiti stoupenci této nové ideologie a snědeni, proto se každá nová ideologie setkává s obrovskou nedůvěrou dosavadních ideologií. Nutnost vůdce každé úspěšné ideologie zajistit pro z počátku stále rostoucí množství svých stoupenců dostatek jídla, tedy dostatek mrtvol živých tvorů zásadně dosud znamenala, že každá dosavadní ideologie dříve nebo později musela říkat velké lži a činit velké manipulace, proto např. i hinduisté říkají pravděpodobně veřejně velké lži o zabíjení zvířat. Poté nastoupil Satan a jeho lidé a jeho ostatní živí tvorové a pokoušeli tyto vůdce takovéto nové ideologie k ještě větším lžím a k působení ještě větší smrti a bolesti, na což tito noví vůdcové pod hrozbou ztráty jídla, tedy zásadně mrtvol živých tvorů pro své stoupence v případě nedokonalosti své nové ideologie (podle mne nejedná-li se o dokonalou Boží čili dokonale charitní ideologii) museli dříve nebo později vždy přistoupit, poté následoval odpovídající trest Satana a členů jeho pekla za tuto způsobenou velkou smrt a bolest, tj. lidé a ostatní živí tvorové, jímž tato nová ideologie způsobila velkou zbytečnou smrt a bolest, začali tuto novou ideologii nenávidět a bojovat proti ní, začali odhalovat a zveřejňovat její velké lži a tato nová ideologie začala pozvolna ztrácet a nezískávat další nové stoupence, proto se snížil přísun jídla, tedy mrtvol živých tvorů, a když vnější i vnitřní odpor a nedostatek jídla byl pro tuto novou ideologii neudržitelný, pak jejím stoupencům (dle mé Racionální mystiky lidem a ostatním živým tvorům po smrti), kteří již velmi těžko mohli změnit svou ideologii pro svou velkou víru a zapojení do této nové ideologie, nezbylo nic jiného než více či méně trvat na svých velkých lžích zakrývajících omyly jejich ideologie v jejich působení velké zbytečné smrti a bolesti a buď v prvém případě působit stále větší a větší smrt a bolest (tzn. působit ještě větší nenávist živých tvorů vůči této své skupině stoupenců, v jejímž důsledku mohou očekávat v budoucnosti dle Filosofie rovnováhy odpovídající ještě větší Satanův trest, resp. odpovídající ještě větší pomstu živých tvorů, jímž způsobili velkou zbytečnou smrt a bolest), v důsledku čehož stoupenci této nové ideologie ve velkém rozporu se svým svědomím často přestanou usilovat o pravdivé poznání ale začnou ve velkém strachu bojovat o pouhé snížení svého utrpení v Satanově pekle, nebo v druhém případě činit své pokání, např. žebrat a usilovat o svou nápravu.

K výše uvedenému cituji z islámu: Jednoho dne vstoupil Abú Bakr do židovské školy a zjistil, že mnoho z nich je shromážděno okolo muže jménem Finhás. Byl to doktor a rabín a byl s jiným rabínem jménem Ašjá. Abú Bakr řekl Finhásovi: „Běda tobě. Boj se Alláha a přihlas se k islámu!“ Finhás odpověděl: „Nepotřebujeme Alláha, ale on potřebuje nás! Nevyhledáváme ho, on vyhledává nás! Jsme na něm nezávislí, ale on není nezávislý na nás. Kdyby na nás byl nezávislý, nežádal by nás o naše peníze, jako to dělá tvůj pán Muhammad (na válku proti Mekkce). Zakazuje ti lichvu, ale platí nám úroky. Kdyby na nás byl nezávislý, nedával by nám žádné úroky.“ V té chvíli se Abú Bakr rozhněval a Finháse udeřil a řekl: „Přísahám při Něm, v jehož rukou je můj život, že kdyby mezi námi nebyla žádná smlouva, useknul bych ti hlavu, ty nepříteli Alláha!“ Poté šel Finhás za Alláhovým prorokem a řekl: „Podívej, co mi udělal tvůj společník!“ Abú Bakr vysvětlil, co se stalo, ale Finhás všechno popřel a řekl: „Neřekl jsem taková slova!“ Ale Alláh zjevil verš, který slova Abú Bakra potvrdil. MUHAMMAD ŽIVOT ALLÁHOVA PROROKA, IBN ISHÁK, originál v arabštině: Sírat rasúl Alláh, z anglického vydání Michael Edwardes, The Life Of Muhammad, Apostle Of Allah, vydaného Royal Asiatic Society of London v roce 1898, přeložil Viktor Svoboda, vydalo v roce 2009 nakladatelství LEDA spol. s r.o. a nakladatelství Rozmluvy, vydání první, viz též https://archive.org/stream/Sirat-lifeOfMuhammadBy-ibnIshaq/SiratIbnIahaqInEnglish_djvu.txt : Internet Archive, 300 Funston Avenue, San Francisco, CA 94118, Full text of "Sirat-Life Of Muhammad by -Ibn Ishaq" , s. 95-96

K výše uvedenému cituji z Bible, podle které starozákonní jediný Bůh Jahve měl osobně zabít řadu lidí (viz např. Exodus 12, 29Když nastala půlnoc, pobil Hospodin v egyptské zemi všechno prvorozené, od prvorozeného syna faraónova, který seděl na jeho trůnu, až po prvorozeného syna zajatce v žalářní kobce, i všechno prvorozené z dobytka. Viz http://www.biblenet.cz/app/b?book=Exod&no=12 ) či podle které starozákonní jediný Bůh Jahve měl osobně zabít i řadu mu odporujících Izraelců (viz např. Numeri 16, 16Mojžíš potom Kórachovi nařídil: „Ty a celá tvoje skupina buďte zde před Hospodinem. Zítra tu budete , ty, oni i Áron. 17Každý si vezměte svou kadidelnici; dáte do ní kadidlo a přinesete každý svou kadidelnici před Hospodina, dvě stě padesát kadidelnic. Také ty a Áron, každý svou kadidelnici.“ 18Každý si tedy vzal svou kadidelnici, dali do nich oheň, vložili do nich kadidlo a postavili se ke vchodu do stanu setkávání, i Mojžíš a Áron. … 35Od Hospodina pak vyšlehl oheň a pozřel těch dvě stě padesát mužů přinášejících kadidlo. Viz http://www.biblenet.cz/app/b?book=Num&no=16 ) či podle které podle příkazu obou starozákonního jediného Boha Jahveho a Mojžíše měl vojevůdce izraelského národa Jozue a jeho izraelská armáda zabít jako prokleté zřejmě kolem roku 1500-1300 před naším letopočtem při dobývání Kanaánu, tj. současných obou Palestiny a Izraele s výjimkou trocha jednotlivců všechny kanaánské tehdejší obyvatele, tj. všechny muže, ženy i děti (viz např. Leviticus 27, 28Jenom nic klatého, co někdo jako takové oddal Hospodinu z čehokoli, co má, z lidí, z dobytka i z polností, jež má ve vlastnictví, nesmí být prodáváno ani vypláceno. Všechno klaté je velesvaté a náleží Hospodinu. Viz http://www.biblenet.cz/app/b?book=Lev&no=27 . Deuteronomium 2, 34V oné době jsme dobyli všechna jeho města, vyhubili jsme každé jeho město jako klaté, muže, ženy i děti; nenechali jsme nikoho vyváznout. Viz http://www.biblenet.cz/app/b?book=Deut&no=2 . Jozue 10, 40Tak vybil Jozue celou zemi, pohoří i Negeb, Přímořskou nížinu i srázy, a všechny jejich krále. Nikoho nenechal vyváznout, vše, co dýchalo, vyhubil jako klaté, jak přikázal Hospodin, Bůh Izraele. Viz http://www.biblenet.cz/app/b?book=Josh&no=10 . Jozue 11, 12Dobyl i všechna města těchto králů; všechny jejich krále Jozue zajal a pobil ostřím meče. Vyhubil je jako klaté, jak přikázal služebník Hospodinův Mojžíš. Viz http://www.biblenet.cz/app/b?book=Josh&no=11 .), obdobně na jiných místech Bible ve Starém zákoně (viz např.: Numeri 21, 3, Deuteronomium 3, 6, Deuteronomium 7, 2, Deuteronomium 13, 16, Deuteronomium 20, 17, Jozue 2, 10, Jozue 6, 17, Jozue 6, 18, Jozue 6, 21, Jozue 10, 28, Jozue 10, 35, Jozue 10, 37, Jozue 10, 39, Jozue 11, 11, Jozue 11, 20, Jozue 11, 21 . Viz http://www.biblenet.cz/ .) či oběti obrovského počtu zvířat dle Bible Starého zákona také nařízených Izraelcům jediným starozákonním Bohem Jahvem, které způsobily možná neméně smrti a bolesti než tato smrt obrovského počtu lidí.

Z výše uvedeného plyne, že zásadně ani současní židé nemohou vůbec věřit, že starozákonní jediný Bůh Jahve je charita, tedy, že tento starozákonní jediný Bůh je totožný s Ježíšovým novozákonním jediným Bohem, který by měl být dle výše uvedeného charitou, což se projevilo v dějinné a projevuje rovněž v současné převládající světové ideologii podstatně ovládané židy. Na základě mé dosavadní životní zkušenosti se domnívám, že tento starozákonní jediný Bůh by mohl být Satan ze shora uvedené biblické knihy Jób (viz výše), tj. Satan jako obojí pokušitel a kat všech živých tvorů i židů (tj. i vůči židům mluvící částečně pravdu a částečně lži) a ve všem tomto zcela podřízený, poslouchající a sloužící starozákonnímu a novozákonnímu jedinému Bohu, kterým je láska čili v latinském překladu Bible od Sv. Jeronýma Vulgátě „caritas“ čili česky charita (1. Janův 4, 16Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm. V latinské Vulgátě Sv Jeronýma Epistola B. Joannis Apostoli Prima 4, 16 et nos cognovimus et credidimus caritati quam habet Deus in nobis Deus caritas est et qui manet in caritate in Deo manet et Deus in eo). Podle Racionální mystiky mé Filosofie rovnováhy Biblický vůdce Izraelců Mojžíš zřejmě z období kolem roku 1500-1300 před naším letopočtem, který osobně zabil příslušníka Egyptského národa (viz Bible Starý zákon, Exodus 2, 11 a násl.), další Biblický vůdce Izraelců král David z období kolem roku 1000 před naším letopočtem, který osobně zabil příslušníka Pelištejského národa Goliáše (viz Bible Starý zákon, 1. Samuelova 17, 48 a násl.), či římský císař Nero, který osobně zabil svou těhotnou manželku Poppaeu Sabinu atd. (podle mé Racionální mystiky i všichni lidé po smrti náležející Satanovi, zřejmě s výjimkou Ježíše z Nazaretu, zřejmě Krista) by mohli být shora uvedení lidé, kteří podlehli před svou smrtí pokušení obou Satana a jeho živých tvorů a kteří se neúspěšně pokusili zabít Satana a nahradit ho jako ztělesnění smrti čili anděla smrti ostatních živých tvorů a poté se museli velmi moc podřídit moci Satana. Josef Flavius, žid s hebrejským jménem Josef ben Matitjahu atd. by mohl být dějinným ztělesněním co možná nejdokonalejšího vakua, tj. co možná nejdokonalejší nicoty v našem Vesmíru, resp. ztělesněním veškeré smrti živých tvorů v našem Vesmíru, resp. Satanem čili Andělem smrti. Ježíš z Nazareta, zřejmě obojí Bohočlověk a Kristus zřejmě jako jediný nepodlehl před svou smrtí pokušení obou Satana a jeho živých tvorů a nepokusil se osobně zabít v rozhodující okamžik Satana (Matouš 26, 51Jeden z těch, kdo byli s ním, sáhl po meči, napadl veleknězova sluhu a uťal mu ucho. 52Ježíš mu řekl: „Vrať svůj meč na jeho místo; všichni, kdo se chápou meče, mečem zajdou. 53Či myslíš, že bych nemohl poprosit svého Otce, a poslal by mi ihned víc než dvanáct legií andělů? 54Ale jak by se potom splnila Písma, že to tak musí být?“ 55V té hodině řekl Ježíš zástupům: „Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a holemi, abyste mě zajali. Denně jsem sedával v chrámě a učil, a nezmocnili jste se mne. 56Toto všechno se však stalo, aby se splnilo, co napsali proroci.“ A tu ho všichni učedníci opustili a utekli. 57Ti, kteří Ježíše zatkli, odvedli ho k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili zákoníci a starší.).

Všechny výše uvedené citace v českém jazyce z Bible, český ekumenický překlad viz http://www.biblenet.cz/ .

25) 19/06/2016 O základní metafyzické otázce, zda je možno zabít Satana čili Ďábla čili smrt, a dále o vyvlastnění bez náhrady čili komunismu a o novodobém Státu Izrael a o muslimských Palestincích a dále o nejpopulárnějších současných českých politicích Miloši Zemanovi, Andreji Babišovi a Karlu Schwarzenbergovi a o vyhnaných českých sudetských Němcích a o možná židovským Andrejem Babišem ovládnuté české politické Straně zelených a o rakouských prezidentských volbách v roce 2016.

Odpověď na výše uvedenou základní metafyzickou otázku z hlediska mé Filosofie rovnováhy z hlediska jejího zřejmě jediného samozřejmého dogmatu (viz FILOSOFIE ROVNOVÁHY, FILOSOFIE LÁSKY ANEB ŘÁD VÍTĚZNÉ ARMÁDY: "Všichni živí tvorové ve skutečnosti nejvíc chtějí žít ve světě, kde se budou mít všichni rádi, proto je každý stále povinen působit co možná nejméně smrti a bolesti." Vše ostatní jsou více názory (spekulace).) je, že Satana si zcela jistě můžeme podrobit či ho zcela jistě můžeme porážet, jestli však Satana mohou živí tvorové zabít či jestli Satana nakonec zabije jediný Bůh, má Filosofie rovnováhy neřeší s konečnou platností, jinými slovy výše uvedené „co možná nejméně smrti a bolesti“ z jejího výše uvedeného zřejmě jediného dogmatu může znamenat, jak minimální avšak přesto stále nějakou existující smrt a bolest, tj. trvalé přežití a potřebu Satana, k čemuž se v současnosti přikláním i já osobně na základě mé dosavadní osobní životní zkušenosti, tak i žádnou obojí smrt a bolest, tj. může to znamenat také trvalou smrt Satana.

Jak tuto otázku řeší jednotlivá světová náboženství, můžeme prakticky poznat ze skutečnosti rozšíření vlády komunismu ve státech, ve kterých převládá toto náboženství. V křesťanství jsou možné zřejmě obě řešení (viz Biblický Nový zákon, Lukáš 8,18Dávejte tedy pozor, jak slyšíte: Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co myslí, že má.“ nebo naopak Biblický Nový zákon, 1 Janův „4:8Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska.“, nebo Biblický Nový zákon v překladu sv. Jeronýma (tzv. Vulgata) do latiny ze 4.-5. století Joannis I „4:8 qui non diligit non novit Deum quoniam Deus caritas est“), přesto se domnívám jako obojí křesťan a římský katolík, že v současnosti v křesťanství, zejména v západním křesťanství převládá názor, že jediný Bůh definovaný Biblickým Novým zákonem jako láska či charita nakonec nezabije Satana, avšak výjimkou v nedávné době ze zřejmě na Západě převládajícího názoru o nezabití Satana byla zřejmě doba Hitlerovy Německé nacistické říše, protože její vůdce Adolf Hitler zřejmě pokládal a označil za takovéto ztělesnění Satana, resp. Ďábla, resp. všeho zla ve světě židy a rovněž i zejména sovětské, resp. ruské a židovské komunisty. Názor o nutnosti zabít Satana však rovněž zřejmě převládá v menšinovém východním, pravoslavném křesťanství, jehož největší patriarchát tvoří ruský patriarchát, jemuž podléhají dvě třetiny pravoslavných křesťanů, neboť v Rusku, resp. v bývalém Sovětském svazu se zrodil a dlouhou dobu vládl komunismus, jehož ideologie je založena na vyvlastnění státem bez náhrady. V islámu zřejmě převládá názor o nemožnosti zcela zabít Satana, tj. veškerou smrt a bolest, protože na vyvlastnění bez náhrady by šlo totiž z hlediska islámu nahlížet jako na určitý druh krádeže či loupeže a protože každý muslim je vázán přísným zákazem Koránu okrást, resp. zabít jiného muslima, výjimkou jsou zřejmě odpadlíci či bludaři (např. šiítové zřejmě mohou zabít, resp. oloupit, resp. okrást sunnity a naopak), avšak každému muslim v případě nouze je však dovoleno či přímo přikázáno okrádat nevěřící, což činil rovněž prorok Muhammad, když po svém útěku z Mekky do Mediny nařídil svým stoupencům okrádat, resp. olupovat také v té době nejčastější obchodní karavany obyvatel Mekky, tj. svých příbuzných, při těchto loupežích měli jeho stoupenci Muhammadem povoleno a museli rovněž zabíjet tyto obyvatele Mekky, tedy často své příbuzné (viz kapitola 12. První karavana. … Poté co Alláh povolil loupení, nařídil, aby čtyři pětiny vždy připadly kořistníkům a jedna pětina Jemu a Jeho prorokovi, přesně tak, jak to udělal Abdulláh v případě unesené karavany. Toto byl první případ, kdy muslimové loupili, kdy muslimové vzali zajatce a kdy muslimové zabili muže. Stalo se to osmnáct měsíců po příjezdu muhadžirů do Mediny., viz s. 109, MUHAMMAD ŽIVOT ALLÁHOVA PROROKA, IBN ISHÁK, originál v arabštině: Sírat rasúl Alláh, z anglického vydání Michael Edwardes, The Life Of Muhammad, Apostle Of Allah, vydaného Royal Asiatic Society of London v roce 1898, přeložil Viktor Svoboda, vydalo v roce 2009 nakladatelství LEDA spol. s r.o. a nakladatelství Rozmluvy, vydání první, viz též https://archive.org/stream/Sirat-lifeOfMuhammadBy-ibnIshaq/SiratIbnIahaqInEnglish_djvu.txt : Internet Archive, 300 Funston Avenue, San Francisco, CA 94118, Full text of "Sirat-Life Of Muhammad by -Ibn Ishaq") ), většinu islámských i arabských států komunismus neovládl zřejmě s výjimkou Libye, Iráku a turkotatarských (čili bývalých území ovládaných Čingischánovou, rodným jménem Temüdžinovou mongolskou kavkazskou Zlatou hordou) republik bývalého Sovětského svazu (jako např. Kazachstán, Ázerbájdžán, Tádžikistán, Uzbekistán, Čečensko atd.). V židovství zřejmě převládá názor o nemožnosti zabít Satana, tj. veškerou smrt a bolest, protože převládajícím starozákonním biblickým ideálem světa je biblický ráj, který jediný Bůh nestvořil zřejmě dokonale dobrý, ale zřejmě pouze velice dobrý, ale protože biblický jediný Bůh by měl být dokonalý a neměl by tudíž stvořit nic nedokonale dobré, proto by zřejmě veliké dobro mělo zároveň být dokonalé dobro (viz Bible, Genesis 1, 31Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý.), v biblickém ráji bylo dobro a zlo dokonale spojeno v jediném stromu poznání dobrého a zlého v rajské zahradě (viz Bible, Genesis 2, 16A Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu zahrady smíš jíst. 17Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“), tento strom poznání dobrého a zlého na jedné straně měl zřejmě nejlákavější plody (viz Bible, Genesis 3, 6Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl.), avšak na druhé straně prvním lidem Adamovi a Evě bylo biblickým jediným Bohem zakázáno z tohoto stromu jíst pod trestem smrti, když Adam s Evou tento zákaz porušili, nebyli potrestáni podle Bible tímto Bohem bezprostřední smrtí, ale byli tímto Bohem vyhnáni z ráje (viz Bible, Genesis 3, 22I řekl Hospodin Bůh: „Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky.“ 23Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat. 24Tak člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života) a Adam a zřejmě také Eva zemřeli až později na stáří (viz Bible, Genesis 5, 4Po zplození Šéta žil Adam ještě osm set let a zplodil syny a dcery. 5Všech dnů Adamova života bylo devět set třicet let, a umřel.) (všechny tyto citace z Bible viz http://www.biblenet.cz/ ), většina židů nepřijala komunismus, i když jeho autory byli židé Karel Marx a Bedřich Engels a carské Rusko komunismem ovládl Vladimir Iljič Uljanov, který přijal přezdívku Lenin, a Lenin byl zřejmě rovněž po dědečkovi z matčiny strany částečně židovského původu (viz http://relax.lidovky.cz/vudce-revoluce-lenin-byl-zid-dokazuje-dopis-jeho-sestry-pjh-/zajimavosti.aspx?c=A110524_093101_ln-zajimavosti_pks : ČTK, lidovky.cz, 2017 ), největší židovská komunita ve světě zřejmě v současnosti žije ve Spojených státech amerických (USA), třetí největší židovská komunita ve světě zřejmě v současnosti žije v novodobém Státě Izrael, tyto státy nikdy komunismus neovládl, v minulosti druhá největší židovská komunita ve světě žila v Rusku, resp. bývalém Sovětském svazu, který v té době ovládl komunismus, v současnosti po druhé světové válce velké množství židů z území bývalého Sovětského svazu emigrovalo do novodobého Státu Izraele. V buddhismu zřejmě převládá názor o možnosti zcela zabít Satana, tj. veškerou smrt a bolest (viz buddhistické učení o konečném vyvanutí všech živých tvorů v nicotě, tj. nirváně, která pro buddhismus znamená doslova přeloženo „stav plamene, který zhasl.“, viz s. 48 STORIG, H.J.: Malé dějiny filosofie. Praha, Zvon, 1991), největší světové buddhistické státy, jako jsou Čína a Mongolsko v minulosti ovládl či dosud ovládá komunistická ideologie. Co se týká hinduismu, tak v hinduismu zřejmě převládá názor o nemožnosti konečného zabití Satana, protože na jedné straně smrt a bolest každého živého tvora je důsledkem minulé smrti a bolesti způsobené a zřejmě podle hinduismu i zaviněně tímto živým tvorem a jeho předky (viz tzv. „špatná karma“), avšak na druhé straně individuální existence spaseného člověka po smrti „zaniká ve velké duši světa“ (viz s. 39 STORIG, H.J.: Malé dějiny filosofie. Praha, Zvon, 1991), rozplyne se v Bráhma, což je však zřejmě dle hinduismu z hlediska všech živých tvorů úkol, který lze uskutečnit zřejmě až v nekonečném čase, Indii rovněž komunismus nikdy neovládl.

Současné ústavní právo české republiky nechává tuto otázku vyvlastnění bez náhrady rovněž otevřenou, dle č. 2/1993 Sb. USNESENÍ předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky Čl. 11, odstavec 3 „Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.“, a dále Čl. 11, Odstavec 4 „Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.“ (2016 - 2017 Copyright © Verlag Dashöfer, nakladatelství spol. s r. o., http://www.fulsoft.cz/ ). V současnosti se výše uvedený článek ústavního práva uplatnil zejména v běžných, tj. nikoliv ústavních zákonech České republiky o restitucích, resp. navracení vlastnictví bývalým vlastníkům, kteří byli vyvlastněni bez náhrady komunisty ovládajícími český stát po druhé světové válce do roku 1989, protože po pádu komunismu v České republice došlo k restituci, resp. navrácení vlastnictví některých vlastníků, avšak tato restituce vlastnictví se však zásadně nevztahovala zejména na tzv. sudetské Němce, kteří se během okupace českého státu Hitlerovým Německem v letech 1939 až 1945 našeho letopočtu přihlásili a přijali německé občanství, resp. občanství této Hitlerovy okupační Německé říše, protože tato Hitlerova Německá okupační říše vyvraždila včetně žen a všech dětí jakéhokoliv věku a pohlaví během let 1939 až 1945 našeho letopočtu téměř všechny Rómy mluvící českou romštinou z území současné České republiky, takže česká romština jako jazyk prakticky zanikla, a protože tato Hitlerova Německá okupační říše rovněž vyvraždila velké množství židů z území české republiky včetně jejich žen a dětí jakéhokoliv věku a pohlaví. Sudetští Němci přicházeli na české území od začátku středověku na pozvání českých panovníků, kteří byli často částečně německého původu (např. na pozvání největšího českého krále Karla IV., jehož matka byla Češka z rodu Přemyslovců a otec byl Němec z rodu Lucemburků) a od těchto králů, resp. jejich vazalů přijímali do léna (české slovo odvozené zřejmě z francouzského slova „lien“, což v češtině znamená „spojení, souvislost, pouto, svazek rodinný ap., svěrka, železná páska, odkaz, link na webovou stránku ap.“, viz https://slovnik.seznam.cz/cz-fr/?q=iien : 1996–2020 Seznam.cz, a.s., © Lingea s.r.o. ) českou zemědělskou i nezemědělskou půdu, na niž tito sudetští Němci hospodařili, avšak po vzniku České republiky v roce 1918 po pádu habsburské monarchie (rakouští, tj. němečtí Habsburkové byli zvoleni českými králi od roku 1526, děti těchto Habsburků byli částečně českého původu, manželkou prvního českého krále z rodu Habsburků Ferdinanda I. byla totiž česká a uherská princezna Anna Jagellonská, Jagellonci byli původně polský královský rod, tito manželé měli spolu patnáct dětí, mimo jiné Ferdinandova nástupce Maxmiliána II., viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Ferdinand_I._Habsbursk%C3%BD a rakouští, tj. němečtí Habsburkové pak vládli na území českého státu do roku 1918) se tito sudetští Němci stali vazaly demokratické České republiky, proto výše uvedené přijetí a přihlášení se k občanství Hitlerovy Německé říše v letech 1939 až 1945 bylo českými občany zřejmě chápáno jako velmi hrubé, resp. zásadní porušení či zrada této vazalské povinnosti sudetských Němců k českému státu a proto po pádu Hitlerovi Německé říše a osvobození českého území komunistickým Sovětským svazem, jehož armáda však po osvobození české území opustila, bylo v letech 1945 až 1946 na základě rozhodnutí demokratického předválečného prezidenta českého státu Edvarda Beneše vrátivšího se z jeho emigrace v Anglii vlastnictví na českém území všech sudetských Němců, kteří se za druhé světové války přihlásili k občanství Hitlerovy Německé říše, vyvlastněno bez náhrady a zároveň tito sudetští Němci byli odsunuti, resp. vyhnáni zpět do Německa, a to ještě před ovládnutím českého státu českými komunisty podporovanými sovětskými komunisty v roce 1948 našeho letopočtu. Pozůstatkem tohoto středověkého lenního práva v současném ústavním právu České republiky je tak dodnes výše uvedené ustanovení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD Čl. 11 , odstavec 3 „Vlastnictví zavazuje. …“. Na spravedlivost vyvlastnění bez náhrady a odsunu sudetských Němců z českého území existují dodnes v České republice i ve světě rozporné názory, i když v České republice většina obyvatel je v současnosti přesvědčena o spravedlivosti tohoto postupu, tak dodnes jde v České republice o velmi diskutovanou a živou otázku. V prezidentských volbách v roce 2013 našeho letopočtu v jejich druhém kole proti sobě soutěžili vzdálený příbuzný výše uvedeného největšího českého krále Karla IV., významný český a německý šlechtic kníže Karel Schwarzenberg, který získal 2 241 171 hlasů, tj. 45,198 % všech odevzdaných hlasů, a komunisty podporovaný kandidát Miloš Zeman, který získal 2 717 405, tj. 54,802 % všech odevzdaných hlasů, rozhodujícím okamžikem těchto prezidentských voleb bylo prohlášení Karla Schwarzenberga o nespravedlivosti výše uvedeného vyvlastnění bez náhrady a odsunu sudetských Němců z území českého státu a jeho plán na restituci sudetských Němců, když k tomuto otevřenému prohlášení přinutil Karla Schwarzenberga v debatě ve státní České televizi druhý prezidentský kandidát Miloš Zeman, který rovněž tyto prezidentské volby relativně těsně vyhrál na základě odporu většiny českých občanů k tomuto prohlášení Karla Schwarzenberga. Z českého území odsunutí sudetští Němci dodnes usiluji o navrácení svého majetku a o svůj návrat na české území a dodnes neuznali spravedlivost tohoto svého vyvlastnění bez náhrady a svého odsunu zpět do Německa. Já osobně jsem v druhém kole výše uvedených prezidentských voleb nešel k volbám, i když jsem členem Strany zelených, jejímž významným členem byl v minulosti i Karel Schwarzenberg a jehož volbu v těchto prezidentských volbách Strana zelených svým voličům doporučila, a nevolil jsem ani Miloše Zemana, který, ačkoliv zřejmě sám není žid, protože ve velkém množství osobně jí vepřové maso, což mají židi Biblickým Starým zákonem, resp. Tórou zakázané (viz „Zabijačková“ směrnice Evropské unie, která značně omezuje, koho v domácnosti po porážce prasete pohostit, vyvolala díky článkům v Blesku velkou diskusi. Zapojil se do ní i prezident Miloš Zeman. … Pan prezident je znám jako milovník dobrého jídla a pití. A rád si samozřejmě pošmákne i na všech laskominách, které se na zabijačce vyrábí. Proto si samozřejmě nemohl odpustit trefně se k „výplodu“ unijních úředníků vyjádřit. „V tomto případě bych doporučoval rozšířit pojem domácnosti na všechny, kdo se zabijačky, která je krásnou slavností, účastní. Mimochodem Evropská komise už nám před časem doporučila, abychom vyhazovali guláš po čtyřech hodinách, třebaže každý ví, že guláš je nejlepší druhý den,” řekl včera Miloš Zeman Blesku.“ Více na http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-politika/298016/zeman-bojuje-za-zabijacky-je-to-krasna-slavnost-a-vsichni-jsou-domaci.html?utm_source=blesk.cz&utm_medium=copy : Autor: Vera Renovica, Jan Rajchl, Imk, 2015 , dále viz Biblický Starý zákon, Leviticus 11, … 7vepře, který sice má rozdělená kopyta tak, že jsou úplně rozpolcená, ale nepřežvykuje; bude pro vás nečistý, či viz Biblický Starý zákon, Deuteronomium 14, 8Ani vepře; má sice kopyta rozdělená, ale nepřežvykuje; bude pro vás nečistý. Jejich maso nesmíte jíst, jejich zdechliny se nedotknete., oba citáty z Bible viz http://www.biblenet.cz/ ), přesto je však Miloš Zeman českou krajní pravicí označován za největšího českého sionistu, resp. českého přítele židů /viz „…USA a Izrael žijí v tak úzké politicko-hospodářské symbióze, že podle mnohých pozorovatelů a analytiků (viz například studie John J. Mearsheimer - Stephen M. Walt) je to dnes vpodstatě Izrael, kdo ovládá Spojené státy (a ne naopak). Jinými slovy to, co vidíme i v České republice a co kritizuji často ve svých textech (sionistická kontrola všeho a všech), má svůj předobraz v USA, kde sionisté ovládají veškerý veřejný prostor, což je realita fungující už od přelomu 19. a 20. století, kterou konstatoval i náš tolik vychvalovaný Tomáš G. Masaryk. Ten ostatně přesně do této myšlenkové líhně sám patřil - se svým sionismem a se svou orientací na USA vlastně sionistický charakter naší republiky založil. … Až potud by nás vše výše řečené nemělo překvapovat. Vždyť USA jsou centrem světového sionismu. Kamenem úrazu je ale skutečnost, že i to málo kandidátů, kteří v současné prezidentské volbě slibují nevyhrocený vztah k putinovskému Rusku (na rozdíl od těch proamerických, kteří nevynechají jedinou příležitost, aby si na bratrský slovanský národ plivli), patří - světe div se - zase k sionistům. Abych byl konkrétní, Miloš Zeman, jeden z mála ryze českých kandidátů a také jeden z mála těch, kteří by mohli zajistit kontinuitu s dosavadní zahraniční politikou Václava Klause (a kterého bych i já sám byl za jistých okolností ochoten volit), je opět a zase sionista. Neříkám tu žádnou novinku, jeho dobrý vztah k Izraeli je už tradičně znám a minimálně od chvíle, kdy v Knessetu“ (má pozn. v parlamentu současného Státu Izrael) „použil svůj příměr s Arafatem“ (má pozn.:. Jásir Arafat byl v roce 2004 našeho letopočtu zemřelý vůdce ozbrojeného boje Palestinských muslimů proti Státu Izrael, protože území Palestiny je dnes ovládáno současným Státem Izrael vzniklým v roce 1947 našeho letopočtu, protože území současných Státu Izrael a starověkého Jižního Izraele čili Judeje jsou v podstatě shodná s územím středověké a novověké muslimské Palestiny a posléze starověkého Kanaánu, přičemž ve starověku mezi roky 1500 až 1300 před naším letopočtem zřejmě téměř všechny obyvatele starověkého Kanaánu včetně jejich žen a všech dětí jakéhokoliv věku a pohlaví vyvraždily kmeny Izraelců, tj. většinou židů jako potomků největšího izraelského kmene odvozujícího svůj původ od Judy pravnuka údajného prapředka všech židů a muslimů Abrahama, v arabštině Ibrahíma, a zřejmě proto podle mé Filosofie rovnováhy muslimští Palestinci a ostatní okolní islámské státy v roce 1947 našeho letopočtu nepřijali návrh světového společenství národů, zastoupeného v OSN, tj. Organizací spojených národů na rozdělení území Palestiny na židovský Stát Izrael a muslimskou Palestinu, a to přestože židé za Hitlerova Německá nacistická říše uplatnila proti židům genocidu, obdobnou jako zřejmě byla výše uvedená genocida Kanaánců popsaná v Bibli, v knize Jozue, při které mělo být pod německými nacisty pod jejich vedením zavražděno cca 6 miliónů židů včetně jejich žen a dětí každého věku a pohlaví viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Holokaust , a dále přestože údajně 75 % území, které mělo připadnout Státu Izrael, měli být pouště, když v době vzniku novodobého Státu Izrael po skončení druhé světové války v roce 1945 žilo na tomto území spravovaného od roku 1918 našeho letopočtu Velkou Británii po porážce několik předchozích století v Palestině vládnoucí islámské Osmanské turecké říše celkem 1,2 miliónu Arabů a 650 tisíc židů, a zřejmě také proto tyto muslimské státy a tito Palestinci v roce 1948 ihned po vyhlášení nezávislosti židovského Státu Izrael na území tehdejší Palestiny zahájili první z řady následujících arabsko-izraelských válek, v nichž byli muslimové židy až doposud vždy poraženi a v současnosti žijí zejména muslimští Palestinci pod ozbrojeným útlakem a zabíjením ze strany Izraelských židů, které se radikální muslimští Palestinci snaží rovněž ze všech svých sil zabíjet, protože radikální muslimové, tj. i radikální muslimští Palestinci podle Koránu věří v neomezenou krevní mstu vůči nemuslimům, tj. v zásadu smrt za smrt vůči nemuslimům, tj. smrt každého muslima, resp. muslimského Palestince ze strany nemuslimských židů musí být pomstěna zabitím stejného počtu nemuslimských židů ze strany muslimů. viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Izrael a dále „… napříč Dánskem. „Kdo zabije muslima, musí být sám zabit,“ pokračoval z televizních obrazovek radikální imám Abu Bilal.“, viz http://zpravy.idnes.cz/dansko-muslimove-radikalizace-mesity-d8u-/zahranicni.aspx?c=A160331_143822_zahranicni_mlb Už žádné výzvy ke kamenování žen. Dánové chtějí umlčet radikální imámy, 2016, Autor: Michal Bělka )“, Hitlerem a kdákající kachnou, by se dalo říci, že je Zeman v Jeruzalémě po Havlovi, Schwarzenbergovi a Vondrovi čtvrtým nejvíce oblíbeným českým politikem.“ http://prvnizpravy.parlamentnilisty.cz/sloupky/pristi-prezident-bude-sionista/ , autor představitel české krajní pravice Adam. B. Bartoš, což by zřejmě být „Adam Benjamin Bartoš“, narozen „15. ledna 1980 Rychnov nad Kněžnou“, „český novinář, aktivista, politik a spisovatel, známý svými antisemitskými a extremistickými názory a podporou některých konspiračních teorií.“ https://cs.wikipedia.org/wiki/Adam_Barto%C5%A1 /, a zároveň je Miloš Zeman jedním z největších obhájců zvířecího holocaustu, resp. zemědělských průmyslových porážkových velkochovů zvířat, resp. současných koncentračních táborů masově vraždících a mučících zvířata, podle mne v současnosti největšího světového hříchu a zla (které, jestliže existuje nějaká vyšší spravedlnost, musí podle mne tato vyšší spravedlnost velmi potrestat, nedojde-li v tomto k nápravě lidstva) obdobnému největším jatkám starověku, jimiž byl starověký židovský chrám v Jeruzalémě („Když prezident Miloš Zeman při oceňování vinařů na Hradě pronesl slova „Smrt abstinentům a vegetariánům“, narážel tím podle svého mluvčího Jiřího Ovčáčka na masového vraha Adolfa Hitlera, který byl rovněž abstinent a vegetarián.“, viz: http://zpravy.idnes.cz/slovy-smrt-abstinentum-a-vegetarianum-zeman-miril-na-hitlera-pt8-/domaci.aspx?c=A150227_114556_domaci_kop 2015 , Publikováno: 27. února 2015, Josef Kopecký 11:46, nebo jiný článek „Své pověsti přímého politika, který se nebojí označovat věci bez vytáček, Zeman dostál, když reagoval na dotaz, zda se v něcem zcela shoduje se současným prezidentam Václavem Klausem. „Ano, jsem s ním zcela za jedno v tom, že největšími zemskými škůdci jsou zelení. Nikoli skuteční ekologové, ale Strana zelených, která ani neví, co je biomasa a protlačuje nesmysly, jako solární energii, zákaz jaderných elektráren a protestuje proti záchraně Šumavy od kůrovce," řekl bez okolků.“ http://euserver.parlamentnilisty.cz/Articles/698-milos-zeman-oznacil-nejvetsi-zemske-skudce-a-varoval-pred-popravou-ministra.aspx , : tj. Stranu zelených, Autor: Radim Panenka | Publikováno: 31.10.2012).

Tento zvířecí holocaust je veden na území České republiky Andrejem Babišem, jímž založená a vedená česká politická strana ANO má v současnosti největší podporu mezi obyvateli České republiky kolem 25,5% všech obyvatel české republiky (viz https://www.novinky.cz/domaci/406365-volby-by-vyhralo-ano.html : 2016, jas, Novinky ) a dále společnost Agrofert vedená tímto Andrejem Babišem je největším českým zemědělcem, tj. největším chovatelem zvířat ve výše uvedených zemědělských porážkových průmyslových velkochovech a největším oráčem na území České republiky, přičemž přinejmenším partnerka, resp. manželka tohoto Andreje Babiše je možná židovka, protože se za svobodna zřejmě jmenovala Herodesová (viz „Babiš tvrdí, že anonymní akcie v době udělení unijní dotace patřily jeho dětem a bratrovi Babišovy partnerky Martinu Herodesovi“, viz http://www.novinky.cz/domaci/403981-skoro-se-mi-tomu-nechce-verit-prohlasila-jourova-o-ztracenych-dokumentech-k-capimu-hnizdu.html : 2016 – Praha, zpe, Novinky ), a tento Andrej Babiš zřejmě ovládl rovněž českou Stranu zelených prostřednictvím Matěje Stropnického, syna člena své výše uvedené politické strany ANO a ministra obrany za výše uvedenou českou politickou stranu ANO Martina Stropnického, zřejmě jednoho z nejbližších spolupracovníků tohoto Andreje Babiše. Výše uvedený Matěj Stropnický je od ledna 2016 našeho letopočtu předsedou české politické Strany zelených (viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Mat%C4%9Bj_Stropnick%C3%BD ) a pod vedením tohoto Matěje Stropnického se česká poltická Strana zelených ve velkém rozsahu vzdává své politiky na ochranu zvířat a životního prostředí (tzv. zelená politika) a zaměřuje svou politiku hlavně na ochranu vysoce nesourodých a vzájemně nepřátelských českých menšin, jako jsou homosexuálové, anarchisté, narkomani, resp. kuřáci marihuany, Ukrajinci, Rómové a muslimové v České republice. Výsledky takovéto krátkozraké politiky se projevili v rakouských prezidentských volbách v roce 2016, kde se rakouští voliči ve druhém kole prezidentských voleb rozhodovali mezi fašisty, resp. nacisty z rakouské politické Strany svobodných a bývalým předsedou rakouské politické Strany zelených, protože křesťanské a socialistické rakouské poltické strany nepostoupili do druhého kola těchto rakouských prezidentských voleb /„V rakouských prezidentských volbách“ (má pozn.: uskutečněných v Rakousku v květnu v roce 2016) „zvítězil expředseda Zelených Alexander Van der Bellen. Favorizovaného haiderovce“ (má pozn.: stoupenců fašistických, resp. nacistických myšlenek výše uvedené Německé říše Adolfa Hitlera sdružených v současné rakouské politické Straně svobodných založené Jörgem Haiderem zemřelým v roce 2008, viz https://cs.wikipedia.org/wiki/J%C3%B6rg_Haider ) „Norberta Hofera porazil ovšem jen o 31 tisíc hlasů z 5,5 milionu. Jak hodnotíte takový výsledek … V českých reakcích se úleva mísí – navzdory vítězství progresivnějšího z kandidátů – i se skepsí: těsné vítězství Van der Bellena se nahlíží spíše jako velmi těsná prohra Hofera, která prý není žádným důvodem k radosti.“, viz http://denikreferendum.cz/clanek/23025-spolupracovnice-dr-z-vidne-byly-to-volby-ve-kterych-opravdu-o-neco-slo : Spolupracovnice DR z Vídně: byly to volby, ve kterých opravdu o něco šlo, Petr Bittner, Petr Jedlička , dále má analýza a můj postoj k rakouským prezidentským volbám z hlediska mé Filosofie rovnováhy viz můj článek z 25.4.2016 „12) 25/04/2016 Počátek spásy nebo konce světa při prezidentských volbách v dnešním Rakousku dle Filosofie rovnováhy. Nacismus jako důsledek křesťanské a židovské hereze?“, viz http://www.spvzt.cz/Charitologie.htm#ch12 /.

26) 30/06/2016 (Matematická definice Biblického Boha)

(Oslovení jménem),

omlouvám se za mnou včera v hospodě poněkud nepřesně ústně položenou otázku tvému manželovi panu (jméno), nyní ji upřesňuji písemně, což je nezbytné vzhledem k složitosti této otázky, jak jistě uznáš i ty sama, čili jak říkají česká přísloví "Co je psáno, to je dáno." nebo jiné české přísloví "Řeč se mluví a voda teče.", jestli chce něco matematicky vyjádřit, je třeba matematicky vyjádřit níže uvedené:

V současnosti jsem římskokatolický křesťan, podle mne z hlediska křesťanství o jediném Biblickém Bohu čili Hospodinu (tj. Starozákonním i Novozákonním ve smyslu BIBLE PÍSMO SVATÉ STARÉHO A NOVÉHO ZÁKONA |včetně deuterokanonických knih|, Český ekumenický překlad, ČESKÁ BIBLICKÁ SPOLEČNOST, 1995, viz www.biblenet.cz ) platí následující definice, nemusí však jít o vyčerpávající definici:

Jediný Bůh čili Hospodin je láska ve smyslu caritas, slovo caritas je latinského původu a do češtiny se překládá nejčastěji slovem charita.

Upřesňující poznámka: Modloslužebnictví čili proč je jediný Bůh čili Hospodin láska ve smyslu caritas a nikoliv pouze láska. Jak může Satan z jediného Boha udělat pouhou modlu či obrázek či předmět a ten si podřídit a zneužít k působení velkého zla, tedy dle Filosofie rovnováhy k působení o hodně větší než co možná nejmenší smrti a bolesti. Příkladem jsou např. nacisté. Německý Wehrmacht měl ve výstroji svých vojáků na opasku heslo „Gott mit uns“, tedy v překladu do češtiny „Bůh s námi“, mohli si tam klidně napsat i „Ježíš z Nazaretu s námi“, jak to propagovali např. středověcí katoličtí křižáci či středověká římskokatolická inkvizice. Podle Bible Nového zákona je však jediný Bůh totožný s charitou. Zneužít stejným způsobem slovo „charita“ je zřejmě velmi těžké, ne-li v současnosti dokonce zcela nemožné, jestliže by např. výše uvedení nacističtí vojáci Wermachtu měli na opasku napsáno „charita s námi“, nikoliv „Bůh s námi“ a stejně tak katoličtí křižáci či římskokatolická inkvizice, tak by zřejmě měli zřejmě těžko překonatelné, ne-li v současnosti nepřekonatelné zábrany páchat válečné zločiny, jako např. zejména zabíjet bezbranné ženy a děti, jak to dělali v rozsáhlém měřítku výše uvedení vojáci Wehrmachtu za druhé světové války, či ve středověku katoličtí křižáci i římskokatoličtí inkvizitoři. Přesto v minulosti k výše uvedenému zneužití Satanem slova „láska“ již došlo, v latině ve starověkém Římě se pro slovo „láska“ používalo původně slovo „amor“, slovem „Amor“ čili česky „láska“ byl posléze starověkými Římany nazván jeden z mnoha bohů jejich polyteismu, tento starověký římský bůh lásky Amor nabyl poté spíše významu jako bůh sexu, který obsahoval a schvaloval či doporučoval rovněž různé sexuální deviace jako např. pedofilní či homosexuální sex, které byly ve starověkém Římě posléze četnými a společensky doporučovanými způsoby sexu. Proto, když sv. Jeroným překládal v Biblickém Novém zákoně (tzv. Vulgata) do latiny ve 4.-5. století našeho letopočtu větu z Bible, Nový zákon, 1 Janův „4:8Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska.“, v jeho latinské Vulgatě Joannis I „4:8 qui non diligit non novit Deum quoniam Deus caritas est“, tak nepoužil pro slovo „láska“ ve starověkém Římě velmi zdiskreditované latinské slovo „amor“, ale vytvořil pro toto slovo „láska“, kterou má být Biblický jediný Bůh (viz výše), v latině zcela nové slovo „caritas“ v češtině „charita“ (odvozené od latinského slova „carum, caro“, tj. v češtině „drahý“ či „cenný“, ve francouzštině „cher“, v italštině „caro“). Se znalostí této historické zkušenosti je výše uvedené slovo láska ve smyslu „caritas“ či „charita“ dle mého názoru Satanem prakticky nezneužitelné.

Literatura: http://janbarton.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=441864 : Bůh s námi, 2015, Německý Wehrmacht měl ve výstroji svých vojáků na opasku heslo Gott mit uns . O tom, že je Bůh s nimi, byli a jsou přesvědčeni všichni, Autor: Jan Bartoň , http://www.biblenet.cz/app/b?book=John1&no=4 , http://vulsearch.sourceforge.net/html/1Jo.html : Epistola B. Joannis Apostoli Prima, The Clementine Text Project was an effort between 2002 and 2005 to create a free online text version of the Clementine Vulgate, clementinevulgateproject@mail.com, https://cs.wikipedia.org/wiki/Vulgata , http://www.vira.cz/otazky/Caritas-vyznam-slova.html : Dominik Opatrný, 2011, Vira.cz provozuje Arcibiskupství pražské Pastorační

Láska ve smyslu caritas podle mé Filosofie rovnováhy znamená (nemusí však jít o vyčerpávající definici):

FILOSOFIE ROVNOVÁHY
FILOSOFIE LÁSKY ANEB ŘÁD VÍTĚZNÉ ARMÁDY:
"Všichni živí tvorové ve skutečnosti nejvíc chtějí žít ve světě, kde se budou mít všichni rádi, proto je každý stále povinen působit co možná nejméně smrti a bolesti." Vše ostatní jsou více názory (spekulace).

Má otázka ve vztahu k jedinému Bohu čili Hospodinu ve smyslu Starého zákona tedy přesně zní:

O jediném Starozákonním Bohu čili Hospodinu BIBLE PÍSMO SVATÉ STARÉHO A NOVÉHO ZÁKONA |včetně deuterokanonických knih|, Český ekumenický překlad, ČESKÁ BIBLICKÁ SPOLEČNOST, 1995, viz www.biblenet.cz uvádí mimo jiné: cituji z tohoto překladu Bible, podle kterého  Starozákonní jediný Bůh čili Hospodin měl osobně zabít řadu lidí (viz např. Exodus 12, 29 Když nastala půlnoc, pobil Hospodin v egyptské zemi všechno prvorozené, od prvorozeného syna faraónova, který seděl na jeho trůnu, až po prvorozeného syna zajatce v žalářní kobce, i všechno prvorozené z dobytka. Viz http://www.biblenet.cz/app/b?book=Exod&no=12 ) či podle kterého Starozákonní jediný Bůh čili Hospodin měl osobně zabít i řadu mu odporujících Izraelců (viz např. Numeri 16, 16 Mojžíš potom Kórachovi nařídil: „Ty a celá tvoje skupina buďte zde před Hospodinem. Zítra tu budete , ty, oni i Áron. 17 Každý si vezměte svou kadidelnici; dáte do ní kadidlo a přinesete každý svou kadidelnici před Hospodina, dvě stě padesát kadidelnic. Také ty a Áron, každý svou kadidelnici.“ 18 Každý si tedy vzal svou kadidelnici, dali do nich oheň, vložili do nich kadidlo a postavili se ke vchodu do stanu setkávání, i Mojžíš a Áron. … 35 Od Hospodina pak vyšlehl oheň a pozřel těch dvě stě padesát mužů přinášejících kadidlo. Viz http://www.biblenet.cz/app/b?book=Num&no=16 ) či podle kterého podle příkazu obou Starozákonního jediného Boha čili Hospodina a Mojžíše měl vojevůdce Izraelců Jozue a jeho izraelská armáda zabít jako prokleté zřejmě kolem roku 1500-1300 před naším letopočtem při dobývání Kanaánu, tj. současných obou Palestiny a Izraele s výjimkou trocha jednotlivců všechny kanaánské tehdejší obyvatele, tj. všechny muže, ženy i děti (viz např. Leviticus 27, 28 Jenom nic klatého, co někdo jako takové oddal Hospodinu z čehokoli, co má, z lidí, z dobytka i z polností, jež má ve vlastnictví, nesmí být prodáváno ani vypláceno. Všechno klaté je velesvaté a náleží Hospodinu. Viz http://www.biblenet.cz/app/b?book=Lev&no=27 . Deuteronomium 2, 34 V oné době jsme dobyli všechna jeho města, vyhubili jsme každé jeho město jako klaté, muže, ženy i děti; nenechali jsme nikoho vyváznout. Viz http://www.biblenet.cz/app/b?book=Deut&no=2 . Jozue 10, 40 Tak vybil Jozue celou zemi, pohoří i Negeb, Přímořskou nížinu i srázy, a všechny jejich krále. Nikoho nenechal vyváznout, vše, co dýchalo, vyhubil jako klaté, jak přikázal Hospodin, Bůh Izraele. Viz http://www.biblenet.cz/app/b?book=Josh&no=10 . Jozue 11, 12 Dobyl i všechna města těchto králů; všechny jejich krále Jozue zajal a pobil ostřím meče. Vyhubil je jako klaté, jak přikázal služebník Hospodinův Mojžíš. Viz http://www.biblenet.cz/app/b?book=Josh&no=11 .), obdobně na jiných místech Bible ve Starém zákoně ve shora uvedeném překladu (viz např.: Numeri 21, 3, Deuteronomium 3, 6, Deuteronomium 7, 2, Deuteronomium 13, 16, Deuteronomium 20, 17, Jozue 2, 10, Jozue 6, 17, Jozue 6, 18, Jozue 6, 21, Jozue 10, 28, Jozue 10, 35, Jozue 10, 37, Jozue 10, 39, Jozue 11, 11, Jozue 11, 20, Jozue 11, 21. Viz http://www.biblenet.cz/ .), či podle tohoto překladu Bible Starého zákona také Izraelcům jediný Starozákonní Bůh čili Hospodin měl Izraelcům nařídit oběti obrovského počtu zvířat (židovský, resp. izraelský chrám v Jeruzalémě byl údajně největšími jatkami zvířat ve starověku). Je takovýto popis Starozákonního jediného Boha čili Hospodina zcela neslučitelný s výše uvedenou definicí Biblického jediného Boha čili Hospodina jako láska ve smyslu caritas za podmínky, že "láska ve smyslu caritas" je definována ve shora uvedeném smyslu?

Blíže viz: www.spvzt.cz , www.spvzt.sweb.cz , www.filosofierovnovahy.sweb.cz

S pozdravem

V Hustopečích 30.6.2016        JUDr. Dalibor Grůza Ph.D. tvůj kamarád a kamarád tvého manžela

27) 06/07/2016 Zřejmě jediná možná (i Biblická) spravedlivá filosofie masožravců, resp. i všech ostatních predátorů a dále o správném výkladu židovských a křesťanských Biblických zákonů spravedlivého boje aneb o jediné skutečné křesťanské církvi, tj. o jediném skutečném křesťanském společenství dle Filosofie rovnováhy a zřejmě i dle Ježíše z Nazaretu, zřejmě Krista aneb pokračování č. 2 mého článku: „Počátek spásy nebo konce světa při prezidentských volbách v dnešním Rakousku dle Filosofie rovnováhy. Nacismus jako důsledek křesťanské a židovské hereze?“

Z hlediska masožravců (mezi které řadím i lidi před smrtí, kteří podle mé životní zkušenosti musí alespoň v nejmenší možné míře jíst dosud vždy maso, protože jsou všežravci) existují následující 4 logické možnosti, jak mohou zaujmout stanovisko, resp. řešit k problému jejich masožravosti:

1) Může (chtít) lovit, resp. bojovat a všechny živočichy sežrat (viz např. islám, nacismus, resp. sociální darwinismus jako přímý důsledek přenesení darwinismu do lidské společnosti či pravověrný judaismus, tito pravověrní židé věřící absolutně v Biblický Starý zákon, zejména v jeho Pět knih Mojžíšových, židy nazývané Tórou, vše viz Literatura bod 3) níže), Otázkou však je, zda se mu tato možnost podaří uskutečnit či zda je to vůbec možné.

2) Může se (chtít) nechat ulovit a sežrat, např. častá současná, zřejmě nesprávná představa křesťanského Boha, že toho, koho křesťanský Bůh miluje, tento křesťanský Bůha nechá krutě obětovat, resp. zemřít, stejně jako tento křesťanský Bůh zřejmě nechal krutě obětovat, resp. zemřít svého zřejmě jediného syna Ježíše z Nazaretu, zřejmě Krista. Problémem tohoto řešení však je, že téměř žádný člověk před smrtí není tak duševně silný, jako zřejmě byl Ježíš z Nazaretu, zřejmě Kristus, a, i když může na začátku příjmout stanovisko, že se nechá krutě obětovat, tak posléze dostane nesmírný strach a přestane být hrdina a začne utíkat a vyhýbat se tomuto svému obětování a doprošovat se, aby ho jeho vrazi či popravčí ušetřili.

3) Může volit nějakou cestu mezi extremní možností ad 1) a extremní možností ad 2), tj. může občas nějakého živočicha sežrat a nakonec podle mé Filosofie rovnováhy musí být vždy dříve nebo později jiným živočichem uloven a sežrán. Příkladem takové možnosti je tzv. zdravý praktický rozum či ve filosofii tzv. eklekticismus, tj. vybírání si ze všech existujících filosofií, co náhodně považuji za nejlépe použitelné v dané chvíli.

4) Může celý svůj život doufat, že někdo např. Bůh či nějaký vědec či on sám vyřeší tento jeho problém masožravosti. Příklady této možnosti jsou víra v Poslední soud v křesťanství, po němž má následovat spása vyvolených a peklo pro zatracené, či jiná podoba spásy v ostatních náboženstvích, jako např. nirvána v buddhismu, mókša v hinduismu či ráj v islámu. Jednu z těchto možností představuje i můj pokus, jak stále opakujícím se řešením otázky, jak stále působit co možná nejméně smrti a bolesti v každé určité životní situaci, dosáhnout nakonec světa, kde se budou mít všichni rádi. Toto řešení je rovněž zřejmě jediná možná i Biblická spravedlivá filosofie masožravců, resp. i všech ostatních predátorů („Predátor, též dravec je živočich, který loví živé živočichy a živí se jimi. Predátor v ekologii je brán buď v úzkém slova smyslu jako vrcholný článek pastevně-kořistnického potravního řetězce, nebo v širokém slova smyslu jako kterýkoliv živočich, který při konzumaci vyřadí celého jedince kořisti z populace“, zřejmě tedy i jediný živý mikroorganismus. „Příkladem prvního typu je např. jaguár … příkladem druhého typu jsou … i kur domácí, živí se semeny, která požírá celá a tím vyřazuje potenciálního budoucího jedince z populace.“ Viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Pred%C3%A1tor ), viz např. část základní židovské modlitby: „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný.“ (tedy např. nikoliv jiný bůh lidí a jiný bůh zvířat a jiný bůh rostlin a jiný bůh ostatních živočichů a jiný bůh ostatních živých tvorů, jako jsou např. viry či živé buňky, nebo např. jiný bůh masožravců a jiný bůh býložravců, nebo např. jiný bůh židů a jiný bůh křesťanů a jiný bůh muslimů a jiný bůh buddhistů a jiný bůh hinduistů a jiný bůh ateistů, nebo např. jiný bůh římských katolíků a jiný bůh protestantů a jiný bůh pravoslavných křesťanů atd.) „Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat.“ (viz Bible, Starý zákon, Deuteronomium 6, 4-7 na http://www.biblenet.cz/app/b?book=Deut&no=6 )

Dle Filosofie rovnováhy o spravedlivém boji platí následující zásady:

quoted:

---

Post of Dalibor Grůza

FILOSOFIE ROVNOVÁHY

FILOSOFIE LÁSKY ANEB ŘÁD VÍTĚZNÉ ARMÁDY:

"Všichni živí tvorové ve skutečnosti nejvíc chtějí žít ve světě, kde se budou mít všichni rádi, proto je každý stále povinen působit co možná nejméně smrti a bolesti."

Vše ostatní jsou více názory(spekulace).

1.) Člověk nesmí nikdy zabít žádného živého tvora, zejména člověka (ani sebe). (tj. podle mne při pravděpodobnosti 0-5% zabití člověka člověkém musí ten druhý člověk začít zachraňovat tohoto prvého člověka, v nejhorším případě pouze ustupovat)
2.) Člověk má povinnost zabít co možná nejméně (tj. při ochraně života) živých tvorů, a aby přirozeně co nejméně cítili bolest. (tj. podle mne člověk může zabít živého tvora jen při nejméně 95-100% pravděpodobnosti, že tím zachrání život jiného živého tvora, tak aby tím způsobil co možná nejméně smrti a bolesti).

3.) Z toho plyne, že pro mě jako člověka je zdravé (tj. pokud nezvracím a nemám podváhu či alergický šok) jíst ze všech živých tvorů pouze nevzklíčená rostlinná semena (dále jen rostlinná semena, vzklíčená semena jsou už mladé rostliny) a rostlinné plody se semeny, jejichž oddělení od rostliny ji nemůže usmrtit a zároveň jde o způsob rozmnožování těchto rostlin s maximálním zdraví nepoškozujícím množstvím soli, popř. příslušným množstvím jiných minerálů a vody (tj. např. pro dospělé a děti ve věku nad 11 let maximální denní dávku šesti gramů soli, pro menší děti pět gramů, pro kojence jediný gram soli). Mělo by zřejmě jít o semena rostlin (sója, hrách, fazole, obilí apod.) a plody rostlin se semeny, zejména stromů (např. jablka, hrušky, datle).

Základní 3 zákony, které zaručují ráj na Zemi pro všechny, vzniknou zobecněním mých tří výše uvedených pravidel. Tyto 3 základní zákony ráje, kterým by se měli řídit všechny živé organismy, které chtějí ráj na Zemi pro všechny, jsou:

1.) nikdy nezabít žádného živého tvora (ani sám sebe) a

2.) zabít co možná nejméně (tj. při ochraně života) živých tvorů, a aby přirozeně co nejméně cítili bolest,

3.) z toho plyne, že pro člověka je zdravé jíst ze všech živých tvorů pouze rostlinné plody a rostlinná semena a pro ostatní živočichy je zdravé jíst pouze rostliny, houby, samostatné živé buňky, bakterie a viry (tj. pokud nezvrací a nemají podváhu či alergický šok) spolu s příslušným zdraví nepoškozujícím množstvím minerálů a vody. Filosofie rovnováhy s. 24

Použijeme-li pro vysvětlení shora uvedených fyzikálně matematických definic obecného českého jazyka lze říci následující:

ad 1.)

1.1. V případě útoku na určitého jedince ze strany společnosti živých tvorů nutí tento útok ze strany společnosti živých tvorů tohoto určitého jedince k ústupu vůči této společnosti živých tvorů.

1.2. V případě ústupu společnosti živých tvorů nutí tento ústup ze strany společnosti živých tvorů jedince k útoku vůči této společnosti živých tvorů.

ad 2.) Rozumné jednání:

2.1. V případě útoku ze strany společnosti živých tvorů na určitého jedince je rozumné, aby tento jedinec odpověděl v rozporu s bodem ad 1.1. nikoliv ústupem nýbrž přiměřeným útokem vůči této společnosti živých tvorů (Např. při svádění osobou stejného pohlaví je možno odpovědět vlastní představou jejích pohlavních orgánů) a

2.2. V případě ústupu ze strany společnosti živých tvorů vůči určitému jedinci je rozumné, aby tento jedinec odpověděl v rozporu s bodem ad 1.2. nikoliv útokem nýbrž přiměřeným ústupem vůči této společnosti živých tvorů.

ad 3.)

3.1. Přiměřený útok určitého jedince jako odpověď na útok společnosti živých tvorů vůči tomuto určitému jedinci oba tyto útoky dříve nebo později (tedy výchovně, nikoliv ničivě) neutralizuje (resp. nuluje).

3.2. Přiměřený ústup určitého jedince jako odpověď na ústup společnosti živých tvorů vůči tomuto určitému jedinci oba tyto ústupy dříve nebo později neutralizuje (resp. nuluje).

Výsledkem tohoto postupu je dříve nebo později stabilní vývoj společnosti všech živých tvorů.

Pozn.: Výše uvedený model chování těles při srážce jsem ověřil pokusem, kdy jsem proti sobě vyslal dvě kuličky o stejné hmotnosti stejnou rychlostí, ty se krátce po čelní srážce po krátkém pohybu opačným směrem zcela zastavily. Jestliže jsem vyslal kuličku proti nehybné kuličce o stejné hmotnosti, tak se pohybující kulička zcela zastavila a druhá nehybná kulička se začala vzdalovat zřejmě se stejnou rychlostí jako prvá kulička před srážkou opačným směrem.

V případě přiměřeného útoku jako odpověď na útok ze strany společnosti živých organismů je třeba vždy zvážit, jestli:

1.) jsme schopni daný útok ze strany společnosti živých organismů dříve nebo později zastavit sami bez toho, aby nám útočník závažně ublížil, a abychom způsobili co možná nejmenší smrt a bolest živých tvorů (viz proměnná vektoru hybnosti p₁ v mém shora uvedeném nákresu), nebo

2.) jsme schopni útok ze strany společnosti živých organismů pouze zbrzdit (viz proměnná vektoru hybnosti p₂ v mém shora uvedeném nákresu) bez toho, aby nám útočník vážně ublížil, a abychom způsobili co možná nejmenší smrt a bolest živých tvorů, zastavení útoku ze strany společnosti živých organismů v tomto případě poté musíme ponechat na jiném živém organismu (viz proměnná vektoru hybnosti p₁ v mém shora uvedeném nákresu).

S téměř jistotou víme, že se jedná o útok, cítíme-li tlak (stres) a o příměřený protiútok, dojde-li k trvalému zmenšení tlaku. Filosofie rovnováhy s. 47

---

Dle Biblického Starého zákona, resp. židovské Tóry platí o spravedlivém boji následující hlavní zákony:

quoted:

---

Post of Dalibor Grůza

Exodus 21, 22Když se muži budou rvát a udeří těhotnou ženu, takže potratí, ale nepřijde o život, musí pachatel zaplatit pokutu, jakou mu uloží muž té ženy; odevzdá ji prostřednictvím rozhodčích. 23Jestliže o život přijde, dáš život za život. 24Oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu, 25spáleninu za spáleninu, modřinu za modřinu, jizvu za jizvu. Viz http://www.biblenet.cz/app/b?book=Exod&no=21 .

Leviticus 24, 19Když někdo zmrzačí svého bližního, bude mu způsobeno, co sám způsobil: 20zlomenina za zlomeninu, oko za oko, zub za zub; jak zmrzačil člověka, tak ať se stane jemu. Viz http://www.biblenet.cz/app/b?book=Lev&no=24 .

Deuteronomium 19, 21Nebudeš ho litovat. Život za život, oko za oko, zub za zub, ruka za ruku, noha za nohu. Viz http://www.biblenet.cz/app/b?book=Deut&no=19 .

---

Výše uvedený židovský zákon „oko za oko, zub za zub“ je nutno dle mé Filosofie rovnováhy vyložit v tom smyslu, že vzít oko či zub je možno pouze tomu, kdo sám je v té chvíli schopen zdravotně, resp. i jinak nebezpečný nám vzít oko nebo zub. Jinými slovy dle mé Filosofie rovnováhy není možno např. se mstít těžce nemocnému či těžce zraněnému bezbrannému nepříteli, s pomstou je třeba vyčkat, až tento nepřítel bude natolik zdravý, resp. natolik nebezpečný, že bude schopen nám rovněž vzít oko nebo zub. Není možno tudíž dle výše uvedených zákonů Bible, Starého zákona vzít oko nebo zub umírajícímu bezbrannému nepříteli, který není schopen rovněž nám vzít oko nebo zub, zřejmě protože by to nebyl spravedlivý boj, ale nelidská ohavnost. Příkladem takové nelidské ohavnosti je např. zabít bezbranné nepřátelské malé dítě či bezbrannou nepřátelskou ženu.

Dle Biblického Nového zákona o spravedlivém boji platí následující hlavní zákony za současné platnosti výše uvedených zákonů Biblického Starého zákona, resp. židovské Tóry (Matouš 5, 17Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. 18Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane. Viz http://www.biblenet.cz/app/b?book=Matt&no=5 ):

quoted:

---

Post of Dalibor Grůza

Matouš 5, 38Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko a zub za zub.‘ 39Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou; 40a tomu, kdo by se s tebou chtěl soudit o košili, nech i svůj plášť. 41Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě. 42Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej. 43Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.‘ 44Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, 45abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. Viz http://www.biblenet.cz/app/b?book=Matt&no=5 .

Matouš 25, 34Tehdy řekne král těm po pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. 35Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, 36byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.‘ 37Tu mu ti spravedliví odpovědí: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? 38Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? 39Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?‘ 40Král odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘ 41Potom řekne těm na levici: ‚Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům! 42Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít, 43byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘ 44Tehdy odpovědí i oni: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘ 45On jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.‘ 46A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“ Viz http://www.biblenet.cz/app/b?book=Matt&no=25 .

---

Výše uvedený křesťanský zákon „Milujte své nepřátele“ je nutno tedy dle mé Filosofie rovnováhy vyložit ve smyslu, že je nutno jej chápat pouze jako určitou korekci výše uvedeného židovského zákona „oko za oko, zub za zub“, cílem této korekce Ježíše z Nazaretu, zřejmě Krista je, abychom vždy vedli spravedlivý boj, tedy vždy boj za účelem charity, vždy co možná nejcharitnějším způsobem/ tedy cílem tohoto našeho spravedlivého boje dle mé Filosofie rovnováhy by mělo vždy být „žít ve světě, kde se budou mít všichni rádi“ (tedy my i tento náš nepřítel), proto jsme stále povinni i při tomto boji za účelem charity „působit co možná nejméně smrti a bolesti."/ Jinými slovy ve smyslu exaktně-vědecké fyziky to podle mé Filosofie rovnováhy zřejmě znamená, že by mělo vždy v případě spravedlivého boje jít o srážku, resp. srážky, které trvale co možná nejvíce omezují celkovou sílu srážek za účelem organizovaného pohybu všech a všeho s co možná nejméně srážkami.

Toto by mohlo být v rozporu s výše uvedeným křesťanským zákonem: „… kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou …“. V tomto případě jsou možné dva výklady:

1) Podle Filosofie rovnováhy je buď věta: Bible, Nový zákon, Matouš 5, 38 „…, ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou …“ či obdobně Lukáš 6,29 z evangelií v rozporu se základem učení Ježíše Nazaretského možná Krista, kterým je láska. Jde podle mne z 51-60% o pozdější přídavek nějakého masochisty. Správné pojetí této situace dle lásky představuje Universální etika mé Filosofie rovnováhy, I. kniha. Správnou odpovědí na tuto situaci by měl být podle mé etiky vždy výchovný (tedy s láskou vedený), nikoliv zničující protiútok. Dám ti příklad, představ si dítě, které uhodí svého rodiče do jedné tváře, jestliže by mu rodič nastavil i druhou tvář a neučinil by žádné výchovné protiopatření, tak by z dítěte nakonec mohl vyrůst masový vrah. Láska rodiče k takovému dítěti se projeví především v podobě tohoto výchovného protiopatření, které je učiněno s láskou, tedy aby opravilo tuto chybu v chování dítěte, nikoliv dítě za trest zničilo.

2) Nebo podle výkladu, který jsem slyšel od mého biřmovacího kmotra, je podstata věty: Bible, Nový zákon, Matouš 5, 38 „…, ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou …“ skryta v jejím slově „pravé“, protože většina lidí jsou praváci a tento tazatel může být svým nepřítelem, který bude tedy vysoce pravděpodobně pravák, uhozen do pravé tváře tohoto tazatele jen levou rukou tohoto své nepřítele či tento tazatel může být svým nepřítelem uhozen do pravé tváře tohoto tazatele nikoliv dlaní pravé ruky, nýbrž jen opačnou stranou pravé ruky než dlaní pravé ruky, tj. hřbetem pravé ruky tohoto svého nepřítele. To znamená, že v případě, že tohoto tazatele uhodí jeho nepřítel do pravé tváře tohoto tazatele, tak tento nepřítel nemůže tímto svým úderem tomuto tazateli vysoce pravděpodobně vážně ublížit, tudíž tento nepřítel tazateli tímto úderem do jeho pravé tváře vysoce pravděpodobně nepoškodí ani zub ani oko. Tedy podle tohoto výkladu se výše uvedené věty: „Bible, Nový zákon, Matouš 5, 38Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko a zub za zub.‘ 39Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou; 40a tomu, kdo by se s tebou chtěl soudit o košili, nech i svůj plášť. 41Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě. 42Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej.“ týkají pouze nepřítele, který nám vysoce pravděpodobně nemůže svým útokem vážně ublížit, případně ještě spíše nepřítele, který nám svým útokem spíše více pomůže než více ublíží (tj. v posledně jmenovaném případě jde ve smyslu exaktní fyziky v případě tohoto tazatelova nepřítele o shora uvedený spravedlivý boj čili o srážku, resp. srážky, které trvale co možná nejvíce omezují celkovou sílu srážek za účelem organizovaného pohybu všech a všeho s co možná nejméně srážkami).

Výše uvedený křesťanský zákon: Bible, Nový zákon, Matouš 25, 40Král odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘, pak vykládá dle mé Filosofie rovnováhy výše uvedený židovský zákon „oko za oko, zub za zub“ tak, že že vzít oko či zub je možno pouze tomu, kdo sám je v té chvíli schopen zdravotně, resp. i jinak nebezpečný nám vzít oko nebo zub, tedy zásadně pouze v rovnocenném boji. V tomto smyslu je možno rovněž chápat teologický výklad římskokatolického kněze Marka Orko Váchy, který je mimo jiné přednostou Ústavu lékařské etiky na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, který usiluje v rámci římskokatolické tradice Sv. Františka z Assisi /Sv. František z Assisi, "Věřil, že příroda sama o sobě je Božím zrcadlem. Nazval všechny živé tvory jeho "bratryi "a" sestrami" a dokonce kázal ptákům a údajně přesvědčil vlka, aby zastavil útočení na některé místní obyvatele, když souhlasili nakrmit tohoto vlka. Ve svém "chvalozpěvu tvorům" ("Chvála Tvorům" nebo "Píseň (bratra) Slunce"), zmínil "bratra Slunce" a "sestru Měsíc," vítr a vodu, a "Sestru smrt."" Viz https://en.wikipedia.org/wiki/Francis_of_Assisi "Ve františkánských kostelech mnich v hnědém rouchu a s bílou šňůrou často vítá každé zvíře zvláštní modlitbou. Požehnání domácích zvířat obvykle vypadá takto: „Požehnaný jsi, Pane Bože, tvůrce všech živých tvorů. Povolal jsi ryby v moři, ptáky ve vzduchu a živočichy na zemi. povzbudil jsi Sv. Františka, aby nazval všechny z nich jeho bratry a sestrami. ..." Viz http://www.americancatholic.org/Features/francis/blessing.asp "AmericanCatholic.org, místo internetového vydání „St. Anthony Messenger“ (Posla Sv. Antonína) a dalších katolických zvláštních článků je služba františkánského masmédia (dříve známého jako „St. Anthony Messenger Press“/ Tisk Sv. Antonína), v Cincinnati, Ohio. ... Františkánské masmedium provozuje svou publikační službu s oficiálním církevním schválením římskokatolické arcibiskupa Cincinnati. Naše poštovní adresa je 28 W. Liberty St., Cincinnati, Ohio, 45202. Telefon: (513) 241-5615" Viz http://www.americancatholic.org/About/default.aspx / o reformu římskokatolické teologie, aby zvířata považovala za naše „menší bratry a sestry“, viz https://www.i17-11.cz/marek-orko-vacha : Marek Orko Vácha, Bioetika – umění žít a život chránit, Cyklus besed o sociální nauce církve Iniciativa 17-11, Marie Mocová, Pavel Mareš . S tím souvisí i můj návrh zákona o porážkové dani za účelem chovat zvířata až do jejich přirozené smrti, zásadně na stáří a pak jíst po lékařské pitvě jejich mršiny, tj. hebrejsky „nevelot“ pro člověka zásadně převařené v několika vodách.

Toto je v rozporu s převládající současnou křesťanskou, resp. římskokatolickou teologií dodnes setrvávající na zřejmém bludu Sv. Tomáše Akvinského (viz Literatura bod 1) níže), podle kterého jediný Biblický Bůh necítí k jiným živým tvorům než lidem lásku přátelskou nýbrž lásku dychtivou (v češtině je toto slovo „dychtivou“ odvozeno od slova „chtít“), tedy jakýkoliv člověk např. zvířata nechová, protože je má rád jako přátele, ale protože je chce zřejmě obdobně jako jakoukoliv jinou neživou, resp. mrtvou věc, jako např. stůl apod., nemělo by tudíž platit staré české přísloví, že „pes je nejlepší přítel člověka“, ale toto přísloví by se tak údajně mělo chápat, že „pes ve skutečnosti není vůbec jakýkoliv náš přítel, nýbrž pes je jen nejlepší pouhá věc člověka“, druhá nejlepší věc člověka by tak např. mohl být jeho dům či jeho auto či jeho jiná obdobná neživá, resp. mrtvá věc, a teprve potom by mohli následovat jeho další nejlepší věci člověka jako např. živé prasata, krávy či drůbež apod.).

Důsledkem výše uvedeného bludu Tomáše Akvinského je, že většina křesťanských církví, např. římskokatolická církev tvrdí na jedné straně, že jediný Bůh je láska (tj. charita), na druhé straně jim však většinou vůbec nevadí a většinou vůbec nijak neprotestují proti zemědělským porážkovým průmyslovým velkochovům – dnešním koncentračním táborům zvířat v současnosti ve velkém rozsahu mučícím a zabíjejícím hospodářská zvířata. Tato herese je zřejmě v rozporu s elementárním citem živých tvorů, zejména s elementárním lidským citem, a také v rozporu s evoluční teorií exaktní přírodovědy, podle které i zvířata a ostatní živí tvorové mohou postupně zdokonalit svůj rozum (viz Literatura bod 2) níže), a to zřejmě rychleji než lide, protože se mohou od lidí učit, a je to také v rozporu s nejméně s jednou Biblickou částí, např. viz Bible, Starý zákon, Genesis 3, 1Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ (viz http://www.biblenet.cz/app/b?book=Gen&no=3 ), kde had, tedy zvíře mluvilo a mělo zřejmě tudíž i rozum, a je to také v rozporu s Biblickými verši Nového zákona, v evangeliu: viz Bible, Nový zákon, Lukáš 10, 29Zákoník se však chtěl ospravedlnit, a proto Ježíšovi řekl: „A kdo je můj bližní?“ 30Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého. 31Náhodou šel tou cestou jeden kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu. 32A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho. 33Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnut soucitem; 34přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral. 35Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: ‚Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.‘ 36Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“ 37Zákoník odpověděl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“ (viz http://www.biblenet.cz/app/b?book=Luke&no=10 )

Výše uvedený zřejmý blud Sv. Tomáše Akvinského navazuje na židovský zákon viz Bible, Starý zákon, Deuteronomium 14,21: Nesmíte jíst žádnou zdechlinu. Buď ji dáš bezdomovci, který žije v tvých branách, aby ji jedl, nebo ji prodáš cizinci. Vždyť jsi svatý lid Hospodina, svého Boha., viz http://www.biblenet.cz/app/b?book=Deut&no=14 , avšak bezprostředně následující věta Bible, Starého zákona toto bezprostředně předchozí ustanovení do značné míry popírá viz Bible, Starý zákon, Deuteronomium 14,21: … Nebudeš vařit kůzle v mléce jeho matky. viz http://www.biblenet.cz/app/b?book=Deut&no=14 , podle mé Filosofie rovnováhy zřejmě jde o zkoušku židů, jestli se pak z výše uvedených důvodů vzdají své touhy obnovit židovský chrám v původní podobě, která představovala největší a možná tudíž i nejkrutější jatka starověku, protože dle křesťanství, resp. Ježíše z Nazaretu, zřejmě Krista židé již nejsou svatý lid Hospodina, nýbrž tímto lidem jsou nyní křesťané.

{Dalším obdobným příkazem je příkaz Bible, Starého zákona, Exodus 23,19: … Nebudeš vařit kůzle v mléku jeho matky., viz http://www.biblenet.cz/app/b?book=Exod&no=23 , což je velmi podobné dalšímu příkazu Bible, Starého zákona, Leviticus 22,28: Kus skotu nebo bravu neporazíte v týž den s jeho mládětem, viz http://www.biblenet.cz/app/b?book=Lev&no=22 , tj jde o zákaz zabíjet mláďata ve stejný den jako jejich rodiče, či v jejich přítomnosti, protože pohled na zabíjení matky nebo mláděte působí emoční utrpení i zvířatům, jak tento verš podrobně a s lékařskou expertízou vysvětlil Maimonides, dále viz např. Bible, Starý zákon, Numeri 22,32 a Deuteronomium 12,20, mé české zdroje: Benjamin Kuras, Zakázané ovoce vědění, Bible jako drama a terapie, G plus G, s.r.o., Praha 2003, s. 190 a násl. a s. 216 a násl., a Hana Mayerová, Článek Cedaka ekonomický systém a etická micva, Časopis Maskil, s.8, číslo 8, ročník 5769, http://www.maskil.cz/5769-8/index.htm , originální zdroj Moše ben Majmon (hebrejsky רַבִּי מֹשֶׁה בֶּן מַיְמוֹן, zkráceně רַמְבָּ״ם Rambam, v Evropě známý jako Maimonides, v arabském světě znám jako Músá ibn Majmún; narozen 30. března 1135 n.l. v Córdobě – zemřel 13. prosince 1204 n.l. v Káhiře, rabín, židovský filosof a lékař, jedna z největších postav středověké židovské filosofie) jmenovitě jeho dílo More nevuchim, původně v arabštině Dalálat al-hirín, v češtině „Průvodce zbloudilých“ či „Průvodce tápajících“; kolem 1190 našeho letopočtu, v němž byla završeno spojení aristotelské filosofie a biblického výkladu světa, toto dílo vychází myšlenkově z arabského filozofa Averroa a ovlivnilo křesťanské scholastiky Alberta Velikého, Tomáše Akvinského, ale i pozdější myslitele, např. Mikuláše Kusánského, setkalo s kladným i záporným přijetím v židovských kruzích (viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Maimonides ), níže uvedené citace tohoto díla pochází z jeho anglickém překladu: THE GUIDE OF THE PERPLEXED OF MAIM0NIDE8, TBANSLATED FBOM THE ORIGINAL AND ANNOTATED BY M. FRIEDLANDER, Ph.D., VOL. III., LONDON: TBUBNER & CO., LUDGATE HILL. 1885. [All right* raened.] BALLANTYNK, HANSON AND CO. EDINBURf.H AND LONDON, viz https://archive.org/stream/guideperplexedm04friegoog/guideperplexedm04friegoog_djvu.txt : Internet Archive, 300 Funston Avenue, San Francisco, CA 94118 : (PART HI.— CHAPTER XVII. 77) … There is a rule laid down by our Sages that it is directly prohibited in the Law to cause pain to an animal, and is based on the words : " Wherefore hast thou smitten thine ass ? " ' &c. (Num. xxii. 32). But the object of (78 GUIDE OF THE PERPLEXED.) this rule is to make us perfect ; that vtq should not assume cruel habits ; and that we should not uselessly cause pain to others; that, on the contrary, we should be prepared to show pity and mercy to all living creatures, except when necessity demands the contrary : " When thy soul longeth to eat flesh " (Deut xil 20). We should not kill animals for the purpose of practising cruelty, or for the purpose of play./ (ČÁST HI.— KAPITOLA XVII. 77) … Existuje pravidlo stanovené našimi mudrci, že je přímo zakázané v Zákoně způsobit bolest zvířeti, a to je založené na slovech: "„Proč jsi svou oslici už třikrát bil?" " ' &c. (Numeri 22. 32). Ale účelem tohoto pravidla (78 Průvodce zbloudilých), je, abychom se stali dokonalí; že vtq bychom neměli přijímat kruté zvyky; a že bychom neměli zbytečně působit bolest druhým; že bychom naopak měli být připraveni ukázat soucit a milosrdenství ke všem živým tvorům kromě případů, kdy nezbytnost vyžaduje opak: "Když tvá duše zatouží jíst maso" (Deuteronomium 12,20). Neměli bychom zabíjet zvířata za účelem praktikování krutosti, nebo za účelem hry., nebo stejný zdroj viz: (PABT III.— CEAJPTKB XLVIII, 253) … The commandment ' concerning the killing of animals is necessary, because the natural food of man consists of vegetables and of the flesh of animals ; the best meat is that of animals permitted to be used as food. Ko doctor has any doubts about this. Since, therefore, the desire of procuring good food necessitates the slaying of animals, the Law enjoins that the death of the animal should be the easiest. It is not allowed to torment the animal by cutting the throat in a clumsy manner, by poleaxing, or by cutting off a limb whilst the animal is alive. It is also prohibited to IdU an animal with its young on the same day (Lev. xxiL 28), in order that people should be restrained and prevented from killing the two together in such (254 GUIDB OF THE PERPLEXED) a manner that the young is slain in the sight of the mother ; for the pain of the animals under such circumstances is very great. There is no difference in this case between the pain of man and the pain of other living beings since the love and tenderness of the mother for her young ones is not produced by reasoning, but by imagination, and this faculty exists not only in man but in most living beings. This law applies only to ox and lamb, because of the domestic animals used as food these alone are permitted to* us, and in these cases the mother can be distinguished from her young. The same reason applies to the law which enjoins that we should let the mother fly away when we take the young.* The eggs over which the bird sits, and the young that are in need of their mother, are generally unfit for food. When the mother is sent away she does not see the taking of her young ones, and does not feel any pain. In most cases, however, this commandment will cause man to leave the whole nest untouched, because [the young or the eggs], which he is allowed to take, are, as a rule, unfit for food. If the Law provides that such grief should not be caused to cattle or birds, how much more careful must we be that we should not cause grief to our fellowmen. When in the Talmud * those are blamed who use in their prayer the phrase," Thy mercy extendeth to young birds," it is the expression of the one of the two opinions mentioned by us, namely, that the precepts of the Law have no other reason but the Divine will. We follow the other opinion./ (ČÁST III.— KAPITOLA XLVIII, 253) …Přikázání "týkající se usmrcování zvířat je nutné, protože přirozená potrava člověka se skládá ze zeleniny a masa zvířat; nejlepší maso je to ze zvířat povolených používat jako potravu. Ko (zřejmě kolega, pozn. autora) lékař má nějaké pochybnosti o tomto. Proto vzhledem k tomu, že touha po pořízení dobrého jídla vyžaduje zabíjení zvířat, Zákon přikazuje, že smrt zvířete by měla být nejjednodušší. Není dovoleno trápit zvíře proříznutím hrdla neohrabaným způsobem, poleaxováním (tj. zřejmě usmrcením, resp. útočením na zvíře poleaxou, tzn. zřejmě obdobně jako poleaxou, tj. středověkou zbraní útočící na nohy, viz http://www.thefreedictionary.com/poleaxing : Copyright © 2003-2020 Farlex, Inc , pozn. autora), nebo odříznutím končetiny, zatímco zvíře je živé. Je také zakázáno, aby IDU (zřejmě zabít, pozn. autora) zvíře s jeho mládětem ve stejný den (Leviticus 22,28), aby lidé byli omezeni a jim zabráněno zabíjet tyto dva spolu takovým (254 Průvodce zbloudilých) způsobem, že mládě je zabito před očima matky; protože bolest zvířat za takových okolností je velmi velká. Neexistuje žádný rozdíl v tomto případě mezi bolestí člověka a bolesti jiných živých bytostí, protože láska a něžnost matky pro mláďata nejsou produkovany rozumováním, ale představivostí, a tato vlastnost existuje nejen u člověka, avšak u většiny živých bytostí. Tento zákon se použije pouze na hovězí dobytče a jehně, protože z domácích zvířat používaných jako potravina tyto jediné jsou nám (tj. zřejmě židům, pozn. autora) povoleny, a v těchto případech může být matka oddělena od svých mláďat. Stejný důvod se použije na zákon, který přikazuje, že bychom měli nechat matku odletět, když vezmeme mládě - mláďata. * Vejce, na kterých pták sedí, a mlaďata, která potřebují svou matky, jsou obecně nevhodné pro potravu. Když je matka poslána pryč, nevidí odebraní jejích mláďat, a necítí žádnou bolest. Ve většině případů však toto přikázání způsobí, že člověk musí nechat celé hnízdo nedotčená, protože [mládě – mláďata nebo vejce], která má dovoleno si vzít, jsou zpravidla nevhodná pro jídlo. Jestliže Zákon stanoví, že takovýto žal by neměl být způsoben dobytku nebo ptákům, o kolik více opatrní musíme být, abychom nezbůsobili žal našemu bližnímu. Když v Talmudu * ti jsou vinní, kteří používají ve svých modlitbách frázi, "Tvé milosrdenství se rozšířilo na mladé ptáky," je to výrazem jednoho ze dvou názorů námi zmíněných, a sice, že přikázání Zákona nemají žádný jiný důvod než Boží vůlí.}

Kdo jsou podle mne tito křesťané? Toto společenství těch, co možná nejvíce zůstávají v lásce, překračuje hranice jednotlivých ideologických skupin /tj. těmito křesťany mohou být např. i židé, římští katolíci, pravoslavní, protestanti, muslimové, hinduisté, buddhisté i ateisté atd., kteří co možná nejvíce zůstávají v lásce, ačkoliv pro ty, kdo neznají Bibli, zejména Biblická evangelia, tj. Matoušovo evangelium, Markovo evangelium, Lukášovo evangelium a Janovo evangelium je velmi těžké, aby věděli, co mají dělat, aby co možná nejvíce zůstávali v lásce, protože znalost těchto Biblických evangelií jim velmi ulehčí pochopení výše uvedeného jediného dogmatu mé Filosofie rovnováhy: FILOSOFIE ROVNOVÁHY, FILOSOFIE LÁSKY ANEB ŘÁD VÍTĚZNÉ ARMÁDY: "Všichni živí tvorové ve skutečnosti nejvíc chtějí žít ve světě, kde se budou mít všichni rádi, proto je každý stále povinen působit co možná nejméně smrti a bolesti." Vše ostatní jsou více názory(spekulace), protože tato Biblická evangelia v jednoduchých názorných příkladech shrnují nejméně z 51% dokonale správně obrovské množství poznání všech živých tvorů o tom, co znamená láska ve smyslu charita, proto přečtením těchto cca 100 normálních stran normálního textu těchto Biblických evangelií si jakýkoliv živý tvor, který není zároveň jediný Bůh, ušetří obrovskou práci, kterou by měl s nalézáním v obrovském množství poznání živých tvorů, zejména lidí (obsahující zřejmě bilióny normálních stran normálního textu) toho, co znamená láska ve smyslu charita/ a toto společenství těch, co možná nejvíce zůstávají v lásce, by mělo podle mne tvořit jedinou skutečnou křesťanskou církev. Společenství těch, co možná nejvíce zůstávají v lásce, ke kterému se hlásím i já a které překračuje hranice jednotlivých ideologických skupin a které by mělo podle mne tvořit jedinou skutečnou křesťanskou církev, je tvořeno těmi, co nebo někteří jiní (zejména jejich pánové nebo jejich bližní nebo jejich nepřátelé) ve skutečnosti (tj. zejména lidé a ostatní živí tvorové) nejvíc chtějí žít ve světě, kde se budou mít všichni rádi, proto tito členové tohoto společenství co možná nejvíce dodržují stálou povinnost každého působit co možná nejméně smrti a bolesti (jiní živí tvorové než člověk zejména skrze péči milosrdného člověka).

Výše uvedené pojetí jediné skutečné křesťanské církve podle mé Filosofie rovnováhy vychází z následujících ustanovení Bible, Nového zákona 1. Janův 4,8 a 1. Janův 4, 16 (viz http://www.biblenet.cz/app/b/John1/chapter/4#v8 a http://www.biblenet.cz/app/b/John1/chapter/4#v16 ): 1. Janův 4, 8 Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska., 1. Janův 4, 16 Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm. Příklady, viz Nicejsko-konstantinopolské vyznání (viz http://cs. wikipedia.org/wiki/Nicejsko-konstantinopolsk%C3%A9_vyzn%C3%A1n%C3%AD , http://www.vatican.va/archive/ccc_css/archive/catechism/credo.htm : Catechism of the Catholic Church, PART ONE THE PROFESSION OF FAITH, SECTION TWO, THE PROFESSION OF THE CHRISTIAN FAITH, THE CREDO, Vatican Information Service ): „Věřím v jednoho Boha, ... Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, ...“. Protože, je-li Ježíš Kristus také jediný Bůh a je-li tento Bůh láska ve smyslu caritas, čili česky charita, viz latinský překlad tzv. Vulgata od Sv. Jeronýma (viz http://vulsearch.sourceforge.net/html/1Jo.html : Epistola B. Joannis Apostoli Prima, The Clementine Text Project was an effort between 2002 and 2005 to create a free online text version of the Clementine Vulgate, clementinevulgateproject@mail.com ) českého slova „láska“ ve výše uvedených ustanoveních Bible, Nového zákona 1. Janův 4,8 a 1. Janův 4,16, pak ten, kdo věří v lásku ve smyslu charita, věří samozřejmě rovněž v tohoto jediného Boha, tj. také v Ježíše Krista, není pak ve skutečnosti vůbec důležité, co tvrdí o své víře v jiného jediného boha či více bohů či v jiného Ježíše Krista, věří-li v lásku ve smyslu charita, tedy je-li římským katolíkem, protestantem, židem či jiným věřícím či ateistou. Nebo další důležitý příklad, viz Nicejsko-konstantinopolské vyznání (viz http://cs. wikipedia.org/wiki/Nicejsko-konstantinopolsk%C3%A9_vyzn%C3%A1n%C3%AD , http://www.vatican.va/archive/ccc_css/archive/catechism/credo.htm : Catechism of the Catholic Church, PART ONE THE PROFESSION OF FAITH, SECTION TWO, THE PROFESSION OF THE CHRISTIAN FAITH, THE CREDO, Vatican Information Service ): „ ... Vstoupil do nebe, ... Věřím v jednu svatou, všeobecnou apoštolskou Církev ... očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku. ...“ Protože, věřím-li v lásku ve smyslu charita a jednám-li se všemi (zejména živými tvory) s láskou ve smyslu charita, pak je méně důležité, zda existuje nebe a zda v něm jsou ostatní živí tvorové, např. zvířata jako členové shora uvedené všeobecné apoštolské církve či nikoliv, protože za svou lásku ve smyslu charita přijdu po své smrti zřejmě do nebe, jestliže existuje, a, jestliže neexistuje, pak do nebe po smrti samozřejmě nepřijdu. A jestliže se chovám ke všem živým tvorům s láskou ve smyslu charita, pak přijdu po smrti do nebe i za tuto lásku ve smyslu charita, jestliže nebe existuje, a jestliže se ke všem živým tvorům s láskou ve smyslu charita nechovám, pak do tohoto nebe po smrti přijít nemusím. Jestliže existuje nebe a já přijdu po smrti za svou lásku ve smyslu charita do tohoto nebe a jestliže tam budou i ostatní živí tvorové, např. zvířata, pak zřejmě mohou být rovněž spaseni, jestliže však tam ostatní živí tvorové nebudou, pak zřejmě se jich spása netýká. Jestli existuje nebe nebo neexistuje a jestli tam jsou i ostatní živí tvorové nebo nejsou, tudíž je méně důležité než dogma lásky ve smyslu charita či jednání s láskou ve smyslu charita i k ostatním živým tvorům a má menší smysl se tím zaobírat či kvůli tomu vést s ostatními spory než o shora uvedené dogma lásky ve smyslu charita.

Na rozdíl od jiných biblických textů, zejména týkajících se rituálních obětí zvířat v židovském chrámě dle Starého zákona, níže uvádím biblické texty svědčící naopak pro to, že židovsko-křesťanský Bůh a Ježíš Nazaretský jsou jediným Bohem výše uvedené jediné skutečné křesťanské církve, že tudíž Ježíš Nazaretský i tento jediný Bůh by mohli dokonale zůstávat v dokonalé lásce, tedy i k jiným živým tvorům než člověk: Texty Druhého (římskokatolického) vatikánského koncilu: LUMEN GENTIUM 9,3, LUMEN GENTIUM 48,1, Gaudium et Spes 39,1, či texty Bible, Nový zákon: Matouš 5,43-48, Matouš 9,9-13, Matouš 12,7, Matouš 13,9-15, Matouš 22,36-40, Matouš 26,26-29, Marek 12,28-31, Marek 16,15, Marek 14,22-25, Lukáš 9,12-17, Lukáš 10,25-37, Lukáš 22,14-20, Jan 4,31-34, Jan 6,47-51, Jan 13,18, Římanům 8,19-23, Římanům 8,18, Efezským 1,10, Koloským 1,15-20, 2. Petrův 3,13, , 1. Janův 4,8, 1. Janův 4,16, Zjevení 21,1 či texty Bible, Starý zákon: Genesis 1-4,26 (zejména Genesis 1,29-31), Exodus 23,19, Leviticus 22,28, Numeri 22,32, Deuteronomium 14,21, Žalmy 36,7, Izajáš 63,17, Izajáš 43,16-21, Izajáš 56,9, Izajáš 11,6-8, Ozeáš 2,20 (mj. viz www.biblenet.cz a http://www.jesuit.cz/old/?id=dokumenty_2-dk_4-galot : Závěrečný úděl světa, Jean Galot SI, Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova ). Důkazem toho, že i v Bibli, tj. i v Novém zákoně mohou být chyby je podle mé Filosofie rovnováhy příběh „Ananiáš a Safira“ v Bibli, v Nové zákoně, v Skutky apoštolů 5,1-11 (viz http://www.biblenet.cz/app/b/Acts/chapter/5 ), tato část Nového zákona by měla být zjevně chybná, protože odporuje lásce, tj. není od Boha a v souladu s Ježíšem Nazaretským, možná Kristem, kteří by měli být láska, nejsem si však jistý, zda mohou být chyby rovněž v češtině v BIBLE PÍSMO SVATÉ STARÉHO A NOVÉHO ZÁKONA |včetně deuterokanonických knih|, Český ekumenický překlad, ČESKÁ BIBLICKÁ SPOLEČNOST, 1995, viz www.biblenet.cz , v Novém zákoně, v Biblických evangeliích tj. v Matoušově evangeliu, v Markově evangeliu, v Lukášově evangeliu a v Janově evangeliu. Nejspornějším místem Bible, Nového zákona z toho hlediska je zřejmě Poslední večeře Ježíše z Nazaretu, zřejmě Krista, kdy Ježíš spíše jedl beránka (tj. samčí mládě ovcí) jako Jahvem přikázané Velikonoční jídlo jako by měli všichni židé jíst dodnes na Velikonoce, hebrejsky na „pesach či paschu“ (viz Bible, Starý zákon, Exodus 12,5-14), i toto místo je však ve výše uvedeném českém ekumenickém překladu Bible, Nového zákona nejasné, protože zde není výslovně uvedeno, zda tento beránek byl před zraky apoštolů, tj. nejbližších Ježíšových dvanácti učedníků zabit či zda oni sami ho vlastnoručně zabili (ve výše uvedeném českém ekumenickém překladu Bible, viz www.biblenet.cz se hovoří vždy o přípravě a nikoliv o zabití tohoto beránka apoštoly určeného pro Ježíšovu Poslední večeři, viz Matouš 26,17-19, Marek 14,12-16, Lukáš 22,7-13, Jan 13,1-2) a tak se v případě tohoto beránka určeného pro tuto Ježíšovu Poslední večeři mohlo jednat o případ podobný Ježíšovu rozmnožení mrtvých dvou ryb (viz Lukáš 9,12-17), kdyby Ježíš jedl skutečně tohoto úmyslně zabitého, tj. poraženého beránka bylo by to zřejmě v rozporu s výše uvedenými ustanovením Bible, Nového zákona, Jan 4,31-34 (výše uvedený český ekumenický překlad, viz www.biblenet.cz ): "31Mezitím ho prosili jeho učedníci: "Mistře, pojez něco! 32On jim řekl: Já mám k nasycení pokrm, který Vy neznáte." 33Učedníci si mezi sebou říkali:"Přinesl mu snad někdo něco k jídlu?" 34Ježíš jim řekl: "Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo.“ (viz http://www.biblenet.cz/app/b?book=John&no=4 )

Dle Biblického Nového zákona výše uvedený zákaz Bible, Starého zákona, Deuteronomium 14,21 jíst mršiny, hebrejsky „nevelot“ již zřejmě neplatí. Viz Bible, Nový zákon, Skutky Apoštolů 11, 5„Byl jsem v městě Joppe a právě jsem se modlil, když jsem ve vytržení mysli měl vidění: Cosi se snáší dolů a podobá se to veliké plachtě, kterou spouštějí za čtyři cípy z nebe; zastavila se právě u mne. 6Když jsem se do ní pozorně podíval, uviděl jsem tam nejrůznější zvířata i divokou zvěř, plazy a ptáky. 7Uslyšel jsem hlas, který mi řekl: ‚Vstaň, Petře, zabíjej a jez!‘ 8Odpověděl jsem: ‚To ne, Pane! Ještě nikdy nevešlo do mých úst nic, co poskvrňuje a znečišťuje.‘ 9Ale hlas z nebe promluvil znovu: ‚Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté.‘ 10To se opakovalo třikrát a vše bylo opět vyzdviženo do nebe. Viz http://www.biblenet.cz/app/b?book=Acts&no=11 . Jediné, co je zřejmě křesťanům zásadně zakázáno jíst, je maso obětované modlám. Viz Bible, Nový zákon, 1. Korintským 8,7Ale všichni nemají toto poznání. Někteří jsou až podnes tak zvyklí na modly, že jedí toto maso jako oběti modlám; jejich svědomí je nejisté, a proto je poskvrněno. 8Pokrm nás Bohu nepřiblíží; nejíme-li obětované maso, nic neztrácíme, jíme-li, nic nezískáme. 9Dejte si pozor, aby se tato vaše svoboda nestala kamenem úrazu pro slabé. 10Když někdo tebe, který máš poznání, uvidí za stolem v pohanském chrámě, zda tím nepřivedeš svědomí toho slabého bratra k tomu, aby také jedl maso obětované modlám? 11Jenže tak bude ten slabý tvým poznáním uveden do záhuby – bratr, pro kterého Kristus zemřel! Viz http://www.biblenet.cz/b/Cor1/8#v1 .

Podle mé Filosofie rovnováhy, jestliže existuje nějaká vyšší spravedlnost, nemůže ponechat takovéto kolosální zabíjení a mučení jiných živých tvorů než lidí ze strany takto chybujících, tj. hřešících současných lidí bez jejich přiměřeného trestu, nedojde-li včas k nápravě těchto lidí.

Můžeme např. čekat, že volby v Rakousku by se v krátkém čase mohli promítnout do voleb v Německu, zejména v Bavorsku, jako tomu bylo před druhou světovou válkou, a protože Německo je evropským vůdcem, tak nacismus by opět mohl ovládnout Evropu a zřejmě tak by také mohl opět rozpoutat i novou světovou válku, zejména proti židům v Izraeli, jestliže by takováto nacistická Evropa poskytla islámským státům v okolí židovského Státu Izrael jaderné zbraně. V prvním kole prezidentských voleb v Rakousku zvítězil dědic myšlenek německého nacismu, „kandidát pravicově populistické Svobodné strany Rakouska (FPÖ) Norbert Hofer, podpořilo ho 36,4 procenta voličů, a expředseda strany Zelených Alexander Van der Bellen, který získal 20,4 procenta hlasů, reprezentanti vládních stran utrpěli debakl: kandidát sociálnědemokratické strany (SPÖ) kancléře Wernera Faymanna Rudolf Hundstorfer a uchazeč (její křesťanské) koaliční lidové strany (ÖVP) Andreas Khol získali shodně jen 11,2 procenta hlasů. Oba (tj. Norbert Hofer a Alexander Van der Bellen)“ se utkali ve druhém kole 22. Května“ 2016. (viz http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/401427-hofer-necekane-zvitezil-v-prvnim-kole-prezidetskych-voleb-v-rakousku.html : 2016, Novinky, ČTK ), Rakušané a Němci jsou tradičně podle mých vědomostí největšími ochránci zvířat a přírody v celé Evropě. Podle mé Filosofie rovnováhy zde probíhá v současné době zásadní ideový střet v současné nejčistší ideové podobě jako důsledek shora uvedeného křesťanského a židovského bludu, čili střet mezi charitou a predací. Německý nacismus, který mimo jiné rovněž pocházel z Rakouska a jehož vůdcem byl rakouský občan Adolf Hitler, byl totiž v minulosti politickou stranou, která zavedla nejdokonalejší ochranu zvířat a přírody, které kdy byly v Evropě uzákoněny. Jinak řečeno i samotný Adolf Hitler ztělesňující zřejmě v současnosti Rakousko by se dnes musel v prezidentských volbách v Rakousku rozhodnout, jestli bude volit to, co v jeho duši bylo charitní (tj. caritas), nebo naopak to, co v jeho duši bylo predátorské, tedy, zda bude volit Stranu zelených nebo naopak Svobodnou stranu Rakouska (FPÖ), která je zřejmě alespoň z části nacistická a kde je vážné nebezpečí opětovného zavedení masové vraždění a mučení lidí, zejména židů, možná jako pomsta obdobnému současnému masovému vraždění a mučení zvířat a jiných živých tvorů vedená na Západě zejména většinou židů jako současnou nejmocnější Západní společenskou elitou. Zřejmě židé (protože radikální ortodoxní židé zřejmě věří, avšak podle mé Filosofie rovnováhy zřejmě chybně, zřejmě obdobně jako ateističtí Darwinisté, např. zřejmě většina nacistů o přírodě, že Biblický Starozákonní jediný Bůh v případě radikálních ortodoxních židů, resp. příroda v případě ateistických Darwinistů, resp. zřejmě většiny nacistů je masový vrah zvířat a lidí, tedy, že Biblický Starozákonní jediný Bůh, resp. příroda není láska ve smyslu charita, i když to doposud z taktických důvodů otevřeně nepřiznali, viz Literatura bod 3) níže), (tj, zřejmě židé), kteří si byli vědomi této skutečnosti a především jim hrozícího nebezpečí, zřejmě zfalšovali výsledky druhého kola rakouských prezidentských voleb, aby ho vyhrál expředseda rakouské strany Zelených Alexander Van der Bellen, avšak dle rozhodnutí rakouského ústavního soudu se bude toto druhé kolo prezidentských voleb opakovat, viz „rakouský ústavní soud v pátek nařídil opakování druhého kola prezidentských voleb, vyhověl tak stížnosti Svobodné strany Rakouska (FPÖ) na porušení pravidel při sčítání hlasů, kandidát Svobodných Norbert Hofer těsně prohrál a jeho partaj“ (tj. jeho politická strana, pozn. autora) „následně výsledek květnové volby zpochybnila, … předseda ústavního soudu Gerhart Holzinger ve zdůvodnění rozsudku uvedl, že neexistují žádné indicie o tom, že by členové volebních komisí s odevzdanými hlasy manipulovali; stačí podle něj však to, že k něčemu takovému mohlo dojít, chybný postup se podle ústavního soudce týkal téměř 78 tisíc hlasů, což by vzhledem k těsnému rozdílu mezi kandidáty (31 tisíc hlasů) stačilo ke změně celkového výsledku.“ (viz https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/408151-volba-rakouskeho-prezidenta-neplati-rozhodl-soud.html : 2016, Novinky ) .

Literatura:

1) Blud z učení Tomáše Akvinského-Sancti Thomae Aquinatis (1225 – 1274), katolického filosofa a teologa, který je římskokatolickou církví považován za největšího křesťanského myslitele všech dob SUMMA THEOLOGIAE, Pars Prima, 20. De amore Dei. 2. Utrum Deus amet omnia. I q. 20 a. 2 ad 3, Summa teologická I. část, 20. O BOŽÍ LÁSCE, 2. Zda (Bůh) miluje všechno, I ot. 20 čl. 2 k 3,: K třetímu se musí říci, že přátelství nelze míti, leč k rozumovým tvorům, v nichž nastává opětování lásky a společenství v dílech života a jimž bývá dobře nebo zle podle osudu a štěstí; jakož i k nim vlastně je blahovůle. Ale tvorstvo bez rozumu nemůže dospět k milování Boha, ani ke společenství v rozumovém a blaženém životě, jímž Bůh žije. Tak tedy Bůh tvory bez rozumu nemiluje ve vlastním smyslu láskou přátelskou, nýbrž jaksi láskou dychtivosti, pokud je zařizuje k rozumovým tvorům a také k sobě; ne jako by jich potřeboval, nýbrž pro svou dobrotu a náš prospěch. Neboť dychtíme po něčem pro sebe i pro jiné. (viz http://www.cormierop.cz/Summa-teologicka-Icast.html : Sdružení přátel bl. Hyacinta M.Cormiera , Sv.Tomáš Akvinský, TEOLOGICKÁ SUMMA, Východiskem tohoto podání Teologické summy je překlad Sancti Thomae Aquinatis, SUMMA THEOLOGIAE, redigovaný P.Emiliánem Soukupem, vydaný v Olomouci 1937-1940. Původní překlad opravil podle dodatečných olomouckých opravných stránek a upravil pro současného čtenáře P.Tomáš Bahounek OP. Úprava je pracovní text pro soukromé studium.) Tento text v originálu v latině pak zřejmě zní: Ad tertium dicendum quod amicitia non potest haberi nisi ad rationales creaturas, in quibus contingit esse redamationem, et communicationem in operibus vitae, et quibus contingit bene evenire vel male, secundum fortunam et felicitatem, sicut et ad eas proprie benevolentia est. Creaturae autem irrationales non possunt pertingere ad amandum Deum, neque ad communicationem intellectualis et beatae vitae, qua Deus vivit. Sic igitur Deus, proprie loquendo, non amat creaturas irrationales amore amicitiae, sed amore quasi concupiscentiae; inquantum ordinat eas ad rationales creaturas, et etiam ad seipsum; non quasi eis indigeat, sed propter suam bonitatem et nostram utilitatem. Concupiscimus enim aliquid et nobis et aliis. (viz http://www.corpusthomisticum.org/sth1015.html : CORPUS THOMISTICUM, Sancti Thomae de Aquino, Summa Theologiae, prima pars a quaestione XV ad quaestionem XXVII, Thomas de Aquino a Justo Ghent depictus, Textum Leoninum Romae 1888 editum et automato translatum a Roberto Busa SJ in taenias magneticas denuo recognovit Enrique Alarcón atque instruxit, © 2019 Fundación Tomás de Aquino quoad hanc editionem, Iura omnia asservantur OCLC nr. 49644264 ). Z výše uvedeného bludu Sv. Tomáše Akvinského pochází, resp. pocházelo zřejmě zjednodušené tvrzení římskokatolické církve, že zvířata nemají duši: Věnujme se ale chvíli několika rozdílům v přemýšlení lidí a zvířat. Jistě jste slyšela o ´vyšších a nižších citech´. … Takto se myšlení člověka liší od živočichů. Jde o schopnosti, ve kterých se podobáme Bohu. … Přestože zvířata zřejmě vnímají Boží přítomnost velmi hluboce, jsou hluboce citliví na dobré a špatné zacházení a lásku, kterou jim projevíme, nemůžeme říci, že jsou schopná být ve spojení s Bohem stejným způsobem, jako lidé. Proto také církev nikdy neuvažovala nad tím, že by jim podávala svátosti a svátostiny (křest, pohřeb, přijímání Eucharistie apod.), zatímco i velmi nemocní lidé svátosti přijímají a většinou z nich mnoho čerpají. Schopnost věřit je totiž vyhrazena pouze lidem. … V tom se lišíme od zvířete, které funguje jinak. Duše tedy přesahuje rozumové myšlení. Proto říkáme, že zvířata ač mají rozum a ve velké míře i svobodnou vůli a schopnosti, o kterých se člověku ani nesní, nemají duši. … Když církev říká, že zvířata nemají duši, v žádném případě nelegalizuje trápení zvířat a jejich týrání. Takové jednání je velmi zlé a církev je zavrhuje. („Web vira.cz ,který provozuje Arcibiskupství pražské - Pastorační středisko, 30.9.2009, autor: stepa, citováno z webu 10.7.2016, viz http://www.vira.cz/otazky/Krestansky-pohled-na-zvirata-Maji-dusi.html : 2009, stepa, Vira.cz provozuje Arcibiskupství pražské Pastorační ).

2) Římskokatolická církev v současnosti a možná i v minulosti nikdy nevyhrotila do krajnosti spor mezi zastáváním myšlenky evoluce a zastáváním víry v jediného Biblického Boha. Obdoba evoluční myšlenky měla existovat již v díle Sv. Augustina (narozen 354 – zemřel 430), patrně nejvýznamnějšího antického křesťanského teologa a představitele vrcholné latinské patristiky, jeho dílo mělo v Západním světě trvalý vliv na teology i filosofy. “Už římskokatolický papež Pius XII. v roce 1950 našeho letopočtu v encyklice “Humani generis” píše, že evoluce a učení církve o člověku a jeho poslání, nejsou ve vzájemném rozporu. Rovněž další římskokatolický papež Jan Pavel II. o téměř 50 let později dodává, že nejnovější poznatky v různých vědních oborech hovoří ve prospěch této teorie. Další římskokatolický papež Benedikt XVI. se vyjadřuje ke sporu mezi zastánci kreacionismu a evolucionismu, který je prezentován tak, jako by se tyto alternativy vzájemně vylučovaly, což považuje za absurdní, neboť stvoření skrze evoluci není rozporuplné.” Teorie evoluce a římskokatolická křesťanská víra by se neměly vylučovat, pokud zastávání teorie evoluce nevede u křesťanského věřícího k materialismu. Zastánci teorie evoluce oproti zastáncům kreacionismu jsou sice v římskokatolické církvi zřejmě v menšině, avšak představení názorů těchto zastánců teorie evoluce je v římskokatolické církvi dáván jejími oficiálními představiteli v současnosti velký prostor, tzn. hlas členů římskokatolické církve zastávajících teorii evoluce je v současné římskokatolické katolické církvi velmi slyšet. Příkladem může být český římskokatolický kněz Mark (Orko) Vacha (narozen 14. září 1966 Brno), teolog, přírodovědec, pedagog a spisovatel, farář lechovické farnosti, farní vikář (kaplan) Římskokatolické akademické farnosti při kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze, Klementinu (jejímž farářem je vůdčí představitel ekumenismus v české římskokatolické církvi Tomáš Halík, profesor na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, narozen 1. června 1948 Praha, viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Tom%C3%A1%C5%A1_Hal%C3%ADk , kterého znám jako hodného, vzdělaného a otevřeného člověka přístupného diskusi s věřícími i nevěřícími, pokud je založena na racionálních argumentech, přestože se Tomáš Halík podle mne zřejmě v minulosti mýlil a zřejmě na rozdíl od svého kaplana Marka Orko Vachy Tomáš Halík nejméně v minulosti zastával odlišný názor v otázce současného zvířecího holocaustu, viz výrok Tomáše Halíka: "Přirovnávat zabíjačku k (nacistickému, pozn. autora) holocaustu mi připadá nechutné"., na http://www.animalrights.webz.cz/anketa.htm : Anketa: Jíst či nejíst maso?, Být či nebýt vegetariánem, veganem? či http://tvorobeznik.cz/anketa.html : Anketa „Dilema“, Převzato s laskavým svolením autora, totéž na animalrights.webz.cz ) a přednosta Ústavu etiky na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, Marek (Orko) Vacha se specializuje na otázky evoluční biologie a lékařské i environmentální etiky, Marek (Orko) Vacha vystudoval i Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně v oboru molekulární biologie a genetika. Marek (Orko) Vacha je rovněž známý svými četnými vzdělávacími televizními pořady v rámci české oficiální římskokatolické Televize Noe. Ostré vyhrocení sporu mezi tzv. kreacionismem o přímém stvoření světa jediným Biblickým Bohem (od latinského slova “creatio” – tvoření, stvoření, viz Bible, Starý zákon, Genesis, 1. až 2. kapitola), tj. údajně nutnou podmínkou víry v jediného Biblického Boha a vědeckou teorii evoluce, jejímž údajně nutným důsledkem by měl být ateismus, tj. v podobě otázky kreacionistů: „evoluce nebo (naopak) stvoření“ by mělo být spíše záležitostí amerických protestantských církví. /viz vzdělávací pořad: Můj Bůh a Walter: Stvoření a evoluce, 8. díl, na české oficiální římskokatolické Televizi Noe, http://www.tvnoe.cz/porad/muj-buh-walter-stvoreni-evoluce a https://de.wikipedia.org/wiki/Mein_Gott_und_Walter , také viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Patristika and https://cs.wikipedia.org/wiki/Marek_V%C3%A1cha a viz soudní případ “Tammy Kitzmiller, et al. v. Dover Area School District, et al. (400 F. Supp. 2d 707, Docket No. 4cv2688)” na https://en.wikipedia.org/wiki/Kitzmiller_v._Dover_Area_School_District , v tomto soudním případu žalobci, kteří napadli změnu „učebních osnov biologie“ ve smyslu inteligentního designu, ve výše uvedeném soudním případu „žalobci úspěšně argumentovali, že inteligentní design je formou kreacionismu“ a „školní rada touto svou politikou porušila ustanovení o státním zřízení prvního dodatku Ústavy Spojených států Amerických“ (uzákoňující náboženskou svobodu v USA, pozn. autora, viz https://en.wikipedia.org/wiki/Establishment_Clause ), rozhodnutí soudu dospělo k závěru, „že inteligentní design není věda“ /

3)

Dle Bible, Starého zákona měl starozákonní jediný Bůh Jahve osobně zabít řadu lidí (viz např. Exodus 12, 29Když nastala půlnoc, pobil Hospodin v egyptské zemi všechno prvorozené, od prvorozeného syna faraónova, který seděl na jeho trůnu, až po prvorozeného syna zajatce v žalářní kobce, i všechno prvorozené z dobytka. Viz http://www.biblenet.cz/app/b?book=Exod&no=12 ) či podle které starozákonní jediný Bůh Jahve měl osobně zabít i řadu mu odporujících Izraelců (viz např. Numeri 16, 16Mojžíš potom Kórachovi nařídil: „Ty a celá tvoje skupina buďte zde před Hospodinem. Zítra tu budete , ty, oni i Áron. 17Každý si vezměte svou kadidelnici; dáte do ní kadidlo a přinesete každý svou kadidelnici před Hospodina, dvě stě padesát kadidelnic. Také ty a Áron, každý svou kadidelnici.“ 18Každý si tedy vzal svou kadidelnici, dali do nich oheň, vložili do nich kadidlo a postavili se ke vchodu do stanu setkávání, i Mojžíš a Áron. … 35Od Hospodina pak vyšlehl oheň a pozřel těch dvě stě padesát mužů přinášejících kadidlo. Viz http://www.biblenet.cz/app/b?book=Num&no=16 ) či podle které podle příkazu obou starozákonního jediného Boha Jahveho a Mojžíše měl vojevůdce izraelského národa Jozue a jeho izraelská armáda zabít jako prokleté zřejmě kolem roku 1500-1300 před naším letopočtem při dobývání Kanaánu, tj. současných obou Palestiny a Izraele s výjimkou trocha jednotlivců všechny kanaánské tehdejší obyvatele, tj. všechny muže, ženy i děti (viz např. Leviticus 27, 28Jenom nic klatého, co někdo jako takové oddal Hospodinu z čehokoli, co má, z lidí, z dobytka i z polností, jež má ve vlastnictví, nesmí být prodáváno ani vypláceno. Všechno klaté je velesvaté a náleží Hospodinu. Viz http://www.biblenet.cz/app/b?book=Lev&no=27 . Deuteronomium 2, 34V oné době jsme dobyli všechna jeho města, vyhubili jsme každé jeho město jako klaté, muže, ženy i děti; nenechali jsme nikoho vyváznout. Viz http://www.biblenet.cz/app/b?book=Deut&no=2 . Jozue 10, 40Tak vybil Jozue celou zemi, pohoří i Negeb, Přímořskou nížinu i srázy, a všechny jejich krále. Nikoho nenechal vyváznout, vše, co dýchalo, vyhubil jako klaté, jak přikázal Hospodin, Bůh Izraele. Viz http://www.biblenet.cz/app/b?book=Josh&no=10 . Jozue 11, 12Dobyl i všechna města těchto králů; všechny jejich krále Jozue zajal a pobil ostřím meče. Vyhubil je jako klaté, jak přikázal služebník Hospodinův Mojžíš. Viz http://www.biblenet.cz/app/b?book=Josh&no=11 .), obdobně na jiných místech Bible ve Starém zákoně (viz např.: Numeri 21, 3, Deuteronomium 3, 6, Deuteronomium 7, 2, Deuteronomium 13, 16, Deuteronomium 20, 17, Jozue 2, 10, Jozue 6, 17, Jozue 6, 18, Jozue 6, 21, Jozue 10, 28, Jozue 10, 35, Jozue 10, 37, Jozue 10, 39, Jozue 11, 11, Jozue 11, 20, Jozue 11, 21. Viz http://www.biblenet.cz/ .) či oběti obrovského počtu zvířat dle Bible Starého zákona také nařízených Izraelcům jediným starozákonním Bohem Jahvem, které způsobily možná neméně smrti a bolesti než tato smrt obrovského počtu lidí.

Dle Bible, Nového zákona by měl společný Novozákonní a Starozákonní jediný Bůh být láska ve smyslu charita (viz: Modloslužebnictví. Jak může Satan z jediného Boha udělat pouhou modlu či obrázek či předmět a ten si podřídit a zneužít k působení velkého zla, tedy dle Filosofie rovnováhy k působení o hodně větší než co možná nejmenší smrti a bolesti. Příkladem jsou např. nacisté. Německý Wehrmacht měl ve výstroji svých vojáků na opasku heslo „Gott mit uns“, tedy v překladu do češtiny „Bůh s námi“, mohli si tam klidně napsat i „Ježíš z Nazaretu s námi“, jak to propagovali např. středověcí katoličtí křižáci či středověká římskokatolická inkvizice. Podle Bible Nového zákona je však jediný Bůh totožný s charitou. Zneužít stejným způsobem slovo „charita“ je zřejmě velmi těžké, ne-li v současnosti dokonce zcela nemožné, jestliže by např. výše uvedení nacističtí vojáci Wermachtu měli na opasku napsáno „charita s námi“, nikoliv „Bůh s námi“ a stejně tak katoličtí křižáci či římskokatolická inkvizice, tak by zřejmě měli zřejmě těžko překonatelné, ne-li v současnosti nepřekonatelné zábrany páchat válečné zločiny, jako např. zejména zabíjet bezbranné ženy a děti, jak to dělali v rozsáhlém měřítku výše uvedení vojáci Wehrmachtu za druhé světové války, či ve středověku katoličtí křižáci i římskokatoličtí inkvizitoři. Přesto v minulosti k výše uvedenému zneužití Satanem slova „láska“ již došlo, v latině ve starověkém Římě se pro slovo „láska“ používalo původně slovo „amor“, slovem „Amor“ čili česky „láska“ byl posléze starověkými Římany nazván jeden z mnoha bohů jejich polyteismu, tento starověký římský bůh lásky Amor nabyl poté spíše významu jako bůh sexu, který obsahoval a schvaloval či doporučoval rovněž různé sexuální deviace jako např. pedofilní či homosexuální sex, které byly ve starověkém Římě posléze četnými a společensky doporučovanými způsoby sexu. Proto, když sv. Jeroným překládal v Biblickém Novém zákoně (tzv. Vulgata) do latiny ve 4.-5. století našeho letopočtu větu z Bible, Nový zákon, 1 Janův „4:8Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska.“, v jeho latinské Vulgatě Joannis I „4:8 qui non diligit non novit Deum quoniam Deus caritas est“, tak nepoužil pro slovo „láska“ ve starověkém Římě velmi zdiskreditované latinské slovo „amor“, ale vytvořil pro toto slovo „láska“, kterou má být Biblický jediný Bůh (viz výše), v latině zcela nové slovo „caritas“ v češtině „charita“ (odvozené od latinského slova „carum, caro“, tj. v češtině „drahý“ či „cenný“, ve francouzštině „cher“, v italštině „caro“). Se znalostí této historické zkušenosti je výše uvedené slovo láska ve smyslu „caritas“ či „charita“ dle mého názoru Satanem prakticky nezneužitelné. Literatura: http://janbarton.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=441864 : Bůh s námi, 2015, Německý Wehrmacht měl ve výstroji svých vojáků na opasku heslo Gott mit uns . O tom, že je Bůh s nimi, byli a jsou přesvědčeni všichni, Autor: Jan Bartoň , http://www.biblenet.cz/app/b?book=John1&no=4 , http://vulsearch.sourceforge.net/html/1Jo.html : Epistola B. Joannis Apostoli Prima, The Clementine Text Project was an effort between 2002 and 2005 to create a free online text version of the Clementine Vulgate, clementinevulgateproject@mail.com , https://cs.wikipedia.org/wiki/Vulgata , http://www.vira.cz/otazky/Caritas-vyznam-slova.html : Dominik Opatrný, 2011, Vira.cz provozuje Arcibiskupství pražské Pastorační )

Základy filosofie nacismu uplatněné zejména německými nacisty v době jejich vlády v letech 1933-1945 našeho letopočtu, tj. zejména během druhé světové války v letech 1939-1945 našeho letopočtu, lze popsat následovně: ... Adolf Hitler tento postoj vyjádřil slovy: "Die Natur ist grausam, darum dürfen wir es auch sein.“/ „Příroda je krutá, proto i my smíme být takoví.“, (či jiná verze: „ …, proto i já jsem krutý.“). (Zdroje: Hitler-Biographie von Joachim C. Fest (1973), viz http://www.spiegel.de/spiegel/spiegelspecial/d-52322574.html , “Hitler, ein „großer“ Mann?”, SPIEGEL SPECIAL 2/1989, nebo jiný zdroj: [105] Cit. z Vácha, M. Identifikace etických problémů plynoucích z nových poznatků o lidském genomu, Brno: LF MU, 2006. s. 154, viz http://is.muni.cz/th/102931/fss_b/Pelikan_BP_Pojeti_krajiny_a_jeji_ochrany_v_nacismu.txt : Vojtěch Pelikán, MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ, Fakulta sociálních studií, Brno 2007, diplomová práce ) či jiná Hitlerova slova: “Es wird aber nie ein Fuchs zu finden sein, der seiner inneren Gesinnung nach etwa humane Anwandlungen Gänsen gegenüber haben könnte, wie es ebenso auch keine Katze gibt mit freundicher Zuneigung zu Mäusen.“/ „Nikdy však nenajdete lišku, která by mohla mít vnitřní dispozice pro nějaké humánní impulsy oproti huse, stejně jako neexistuje kočka, která by měla nějaký přátelský vztah k myši.” (zdroje: s. 312-313, 11. Kapitel Volk und Rasse, Erster Band, EhetVerta, ADOLF HITLER / MEIN KAMPF, Zwei Bände in einem Band, Ungekürzte Ausgabe, Zentralverlag der NSDAP., Frz. EherNachf., G.m.b.H., München 851.-855, Auflage 1943, Alle Rechte vorbehalten, Copyright Band I 1925, Band II 1927 by Verlag Franz Eher Nachf. G.m.b.H., München, Printed in Germany, Gesamtauflage, sämtlicher Ausgaben 10 240 000 Exemplare, Druck der August Pries GmbH, in Leipzig, viz https://archive.org/stream/Mein-Kampf2/HitlerAdolf-MeinKampf-Band1Und2855.Auflage1943818S._djvu.txt nebo jiný zdroj: [106] Hitler, Můj boj, 2000, s. 207, viz http://is.muni.cz/th/102931/fss_b/Pelikan_BP_Pojeti_krajiny_a_jeji_ochrany_v_nacismu.txt : Vojtěch Pelikán, MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ, Fakulta sociálních studií, Brno 2007, diplomová práce ), zde šlo o sociální darwinismus, který by šlo přeformulovat: “Charles Darwin objevil ve své teorii evoluce přírody, že příroda je krutá, proto i nacisté jsou krutí”, tedy mohou zabíjet i nepřátelské ženy a děti jako dravá zvířata, která jsou jako smečka vlků milosrdní jen k zdravým členům své smečky, v přírodě zabíjí i samice a mláďata své kořisti. Nebo podle Adolfa Hitlera: „Die breite Masse ist nur ein Stück der Natur, … “/ Široká masa je jen kus přírody, … “ (zdroj: s. 371-372, 12. Kapitel Die erste Entwicklungszeit der National-sozialistischen Deutschen Arbeiterpartei, Erster Band, EhetVerta, ADOLF HITLER / MEIN KAMPF, Zwei Bände in einem Band, Ungekürzte Ausgabe, Zentralverlag der NSDAP., Frz. EherNachf., G.m.b.H., München 851.-855, Auflage 1943, Alle Rechte vorbehalten, Copyright Band I 1925, Band II 1927 by Verlag Franz Eher Nachf. G.m.b.H., München, Printed in Germany, Gesamtauflage, sämtlicher Ausgaben 10 240 000 Exemplare, Druck der August Pries GmbH, in Leipzig, viz https://archive.org/stream/Mein-Kampf2/HitlerAdolf-MeinKampf-Band1Und2855.Auflage1943818S._djvu.txt ) či ve výcvikové příručce SS: ... The SS training manual taught that “the concept of humanity is biological nonsense” (quoted in Olsen 1999, 73)./ … Výcvikové příručka SS učí, že „koncept humanity je biologický nesmysl”.(citováno v Olsen 1993, 73) (Zdroje Origins of the Organic Agriculture Debate, Iowa State Press, A Blackwell Publishing Company, 2004, Blackwell Publishing Professional, 2121 State Avenue, Ames Iowa, 50014, viz https://books.google.cz/books?isbn=0470290013 a www.blackwellprofessional.com nebo jiný zdroj: [103] Cit. z DeGregori, Thomas R. Environmentalism, Animal Rights Activism and Eco-Nazism, 2001-04-01, http://www.acsh.org/healthissues/newsID.604/healthissue_detail.asp , vl. překlad, viz http://is.muni.cz/th/102931/fss_b/Pelikan_BP_Pojeti_krajiny_a_jeji_ochrany_v_nacismu.txt : Vojtěch Pelikán, MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ, Fakulta sociálních studií, Brno 2007, diplomová práce ) čili humanita je podle nacistů, resp. podle darwinismu umělý výtvor člověka, který je proti přírodě a neplatí v přírodě. Nietzscheho filosofie je pak pouhé přenesení darwinismu do filosofie. Západní pojetí darwinismu, že boj o život v rámci potravního řetězce se v lidské společnosti uskutečňuje v rámci svobodného trhu, je podle mne nedůsledným použitím darwinismu, které ponechává v platnosti v rozporu s darwinismem a jeho učením mnoho ze staré náboženské, tedy především židovské a křesťanské morálky ve společnosti. /Viz zdroj: 4. října 1943 hovořil Heinrich Himmler k velitelům SS v Poznani. Mimo jiné uvedl, že příslušník SS musí být čestný, mravný, věrný a kamarádský k příslušníkům naší vlastní krve, ale nikdy k nikomu jinému. Co se stane s Rusy, co se stane s Čechy, je naprosto lhostejné. Děti dobré německé krve je třeba zachránit a umístit v Německu. Zda ostatní lidé žijí v přepychu nebo umírají hlady, jej zajímalo jen potud, pokud slouží německé kultuře. Na smrti vyčerpáním deseti tisíc ruských žen při kopání protitankového příkopu zajímalo jen to, zda byl tento tankový příkop pro Německo dokončen. („Ein Grundsatz muss für den SS-Mann absolut gelten: ehrlich, anständig, treu und kameradschaftlich haben wir zu Angehörigen unseres eigenen Blutes zu sein und zu sonst niemandem. Wie es den Russen geht, wie es den Tschechen geht, ist mir total gleichgültig. Das, was in den Völkern an gutem Blut unserer Art vorhanden ist, werden wir uns holen, indem wir ihnen, wenn notwendig, die Kinder rauben und sie bei uns großziehen. Ob die anderen Völker in Wohlstand leben oder ob sie verrecken vor Hunger, das interessiert mich nur soweit, als wir sie als Sklaven für unsere Kultur brauchen, anders interessiert mich das nicht. Ob bei dem Bau eines Panzergrabens 10.000 russische Weiber an Entkräftung umfallen oder nicht, interessiert mich nur insoweit, als der Panzergraben für Deutschland fertig wird.“) … Němci jsou jedinými skutečnými lidmi na světě a stejně jako se chovají slušně ke zvířatům, chovají se slušně k těmto lidským zvířatům, ale bylo by zločinem proti vlastní krvi se kvůli nim trápit a předávat jim své myšlenky, … . („Wir Deutsche, die wir als einzige auf der Welt eine anständige Einstellung zum Tier haben, werden ja auch zu diesen Menschentieren eine anständige Einstellung einnehmen, aber es ist ein Verbrechen gegen unser eigenes Blut, uns um sie Sorge zu machen und ihnen Ideale zu Brixen, …“) Chci se zde zmínit otevřeně před vámi o velmi obtížném tématu. Mezi námi by to mělo být vysloveno dokonce zcela otevřeně, a přesto o tom nebudeme nikdy mluvit na veřejnosti. ... Teď mám na mysli evakuaci Židů, vyhlazení židovského národa. („Ich will hier vor Ihnen in aller Offenheit auch ein ganz schweres Kapitel erwähnen. Unter uns soll es einmal ganz offen ausgesprochen sein, und trotzdem werden wir in der Öffentlichkeit nie darüber REDEn. … Ich meine jetzt die Judenevakuierung, die Ausrottung des jüdischen Volkes.“) Většina z příslušníků SS již viděla stovky, tisíce mrtvol pohromadě. Přesto, kromě výjimek lidské slabosti, musí příslušníci SS zůstat slušní. V tom spočívá jejich tvrdost. („Von Euch werden die meisten wissen, was es heißt, wenn 100 Leichen beisammen liegen, wenn 500 daliegen oder wenn 1000 daliegen. Dies durchgehalten zu haben, und dabei – abgesehen von Ausnahmen menschlicher Schwächen – anständig geblieben zu sein, das hat uns hart gemacht. … „) See http://cs.wikipedia.org/wiki/Heinrich_Himmler a viz také Himmler, Heinrich (6 October 1943). "Kompletní text řeči v Poznani"na http://www.1000dokumente.de/index.html?c=dokument_de&dokument=0008_pos&object=translation&st=REDE%20DES%20REICHSF%C3%BCHRGRS%20SS&l=de : REDE DES Reichsführers SS bei der SS-Gruppenführertagung in Posen am 4. Oktober 1943, Bayerische Staatsbibliothek, Referat Digitale Bibliothek, 80328 München and Redaktion am Lehrstuhl für Osteuropäische Geschichte der Friedrich-Alexander Universität Erlange . Či viz jiný zdroj: Byl to Fridrich Nietzsche, duchovní otec pojmů „člověk-dravec“ a „plavovlasá bestie“, kdo přišel v druhé polovině 19. století se sugestivní naukou, jejíž podstatou bylo rozdělení mravních systémů na systém otroků (vyznávajících lítost, soucit a altruismus) a systém pánů (vychvalujících sobectví, smyslové požitky a pohrdání slabými). Boria Sax píše: „Nietzsche byl toho názoru, že morálka otroků je krédem nemoci a morálka pánů krédem zdraví. V judaismu a ještě více v křesťanství zvítězili slabí nad silnými.“ A dále: „„Predátoři“ v řadách lidí byli předurčeni k tomu, aby rozkazovali, ‚vegetariáni‘ k tomu, aby poslouchali.“ Je příznačné, že Nietzsche patrně velkého dravce nikdy neviděl jinde než v zoo a dokonce ani neupřesnil, které konkrétní zvíře má na mysli. Vlci, medvědi, lvi a orli mu splynuli v jediného super-predátora. … Darwinovu tezi, že úspěch v konkurenčním boji o přežití zvýhodnil jednotlivé rasy podle „stupně jejich civilizovanosti“ dovedl v Německu do extrému Ernst Haeckel, když prohlásil, že germánská rasa se dostala od lidoopů nejdál. Richard Wagner napsal, že „‚nižší rasy‘ pocházejí ‚z opic‘, zatímco Árijci odvozují svůj původ ‚od bohů‘.“ … „Hitler byl vegetariánem a zřejmě se tak snažil napodobit skladatele Richarda Wagnera. Několik čelných představitelů nacistické vlády ho v tom následovalo, a to včetně Hesse a Goebbelse. Himmler, jenž byl ovlivněn buddhismem, dokonce velitelům konzumaci vegetariánské stravy přikazoval. Viz recenze knihy Zvířata ve Třetí říši, Boria Saxe, amerického historika a lingvisty, Pavel Hub, Klimkovice 2011, http://www.kockaapravo.cz/clanky-clanek.php?id=33 )/

A to na rozdíl od Josifa Vissarionoviče Džugašviliho známého též jako Stalin (Сталин – česky Muž z oceli) a jeho Sovětského svazu a jeho sovětské Rudé armády, kteří přes své kolosální utrpení a největší lidské ztráty ze všech světových zemí (cca 23,2 miliónů mrtvých lidí z celkového počtu cca 168,5 miliónů obyvatel tehdejšího Sovětského svazu během výše uvedené druhé světové války, viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Po%C4%8Det_ob%C4%9Bt%C3%AD_druh%C3%A9_sv%C4%9Btov%C3%A9_v%C3%A1lky ) způsobené během výše uvedené druhé světové války německou nacistickou invazí do Sovětského svazu, v současnosti zejména Ruska dle starodávné tradice jako pokračovatelé stepních Mongolů, resp. muslimů zásadně nezabíjeli následně při a po porážce těchto německých nacistů a dobytí Německa touto sovětskou Rudou armádou a jejími Západními spojenci ani německé ženy (ty podle této tradice sovětští vojáci většinou znásilňovali) ani německé děti. /zdroj v případě středověkých stepních Mongolů pod vedením Temudžina chána Mongolů, mongolsky Čingischána: Nedávno jsem viděl film Mongol (Монгол), Kazachstán 2007, Režie: Sergei Bodrov; Hrají: Tadanobu Asano (Temüdžin), Amadu Mamadakov, Honglei Sun, Ying Bai, podle výše uvedeného filmu Mongol uzákonil Temudžin tři základní zákony Mongolů, kteří ve středověku pod jeho vedením dobyli v krátké době většinu Asie a Ruska: 1) nezradit svého chána (trestalo se smrtí mnohdy i rodinných příslušníků zrádce), 2) bojovat s nepřítelem až do konce a 3) zákaz zabíjení žen a dětí., či jiný zdroj v případě muslimů: 18. Banú Kurajza ... Řekl: „Pokud toto také zavrhujete, pak zvažte následující. Dnešní noc slavíme šábes, a tak je možné, že si Muhammad myslí, že je v bezpečí. Překvapme tedy jeho i jeho muže a zaútočme na ně.“ Avšak oni odpověděli: „Měli bychom znesvětit šábes a udělat něco, co ještě nikdo před námi neudělal, kromě těch, kteří byli za svůj skutek změněni v opice?“ Nakonec Kab řekl: „Nikdo z vás od doby, co vás vaše matka porodila, nebyl schopen ani jednu jedinou noc pevně držet svých rozhodnutí.“ … Ráno vyšel kmen Banú Kurajza ze své pevnosti a vzdali se Alláhovu prorokovi, a kmen Aus prosil, aby se Prorok zachoval ke spojencům jejich kmene stejně shovívavě, jako se zachoval ke spojencům kmene Chazradž. Prorok řekl: „Chtěli byste, aby o jejich osudu rozhodl jeden z vašich lidí? a oni souhlasili. Pokračoval: „Ať tedy rozhodne Sa’d ibn Mu’ad“. Sa’d byl během obrany příkopu zasažen šípem. Byl to podsaditý a pohledný muž a jeho lidé ho vysadili na kožený polštář na osla. … Nato se Sa’d zeptal: „Podřídíte se mému rozhodnutí, jež je v souladu s Alláhovou vůlí?“ Oni řekli: „Podřídíme!“ Také Alláhův prorok odpověděl. „Ano.“ A Sa’d pronesl následující: „Nařizuji zabít muže, rozdělit majetek a zajmout ženy a děti.“ … Alláhův prorok uvěznil lidi kmene Kurajza v Medíně a nechal vykopat na tržišti příkopy. Pak poslal pro muže, kterým měly být sťaty hlavy, tak, aby spadly do příkopů. Byli vyvedeni ve skupinách a byl mezi nimi i Ka’b, vůdce kmene. Bylo jich šest až sedm set, někteří lidé však uvádějí osm až devět set. Všichni byli popraveni. … Á’iša, Prorokova žena, řekla: „Byla zabita pouze jedna z jejich žen. Při Alláhovi! Povídala si se mnou a smála se, zatímco Prorok zabíjel její krajany na tržišti. A když ji zavolali, zeptala jsem se: „Proč tě volají?“ A ona odpověděla: „Budu zabita!“ Zeptala jsem se proč a ona řekla: „Kvůli něčemu, co jsem udělala!“ Pak ji odvedli a usekli ji hlavu. Nikdy nepřestanu obdivovat její humor a to, jak se smála i ve chvíli, kdy věděla, že zemře.“ Tato žena zabila věřícího, když svrhla mlýnský kámen z pevnosti Banú Kurajza. Prorok rozdělil majetek, ženy a děti Banů Kurajza mezi muslimy a ponechal si jednu pětinu. (výše uvedené viz s. 154-158) 25. Tabúk … Když Abú Bakr a muslimové, kteří ho doprovázeli, odešli, byla Alláhem seslána Deklarace zproštění. Ta prohlašovala, že Alláh a Jeho prorok jsou po této pouti zbaveni povinnosti dodržovat jakékoliv smlouvy, které dříve s modloslužebníky uzavřeli. „Provolání od Boha a posla Jeho k lidem v den velké pouti: Bůh a Jeho posel se zříkají závazků vůči modloslužebníkům. Jestliže se kajícně obrátíte, bude to pro vás lepší, jestliže se však obrátíte zády, vězte, že nejste schopni uniknout zásahu Božímu. A oznam těm, kdož neuvěřili, zvěst radostnou o trestu bolestném! Výjimku tvoří ti modloslužebníci, s nimiž jste uzavřelli smlouvu a kteří vám potom nikterak neškodili a nikomu proti vám nepomáhali. Dodržujte tedy plně vůči nim úmluvu až do vypršení lhůty její, neboť Bůh věru miluje ty, kdož jsou bohabojní.“ Když uběhly čtyři měsíce, instrukce pro Muhammada pokračovaly: „A až uplynou posvátné měsíce, pak zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete, zajímejte je, obléhejte je a chystejte proti nim všemožné nástrahy! Jestliže se však kajícně obrátí, budou dodržovat modlitbu a dávat almužnu, nechte je jít cestou jejich, vždyť Bůh je věru odpouštějící, slitovný. … Všichni Židé nebo křesťané, kteří chtějí setrvat ve svém náboženství, od něj nemají být odvraceni, musí ale platit jeden zlatý dinár nebo jeho cenu v šatech. Ten, kdo platí, bude chráněn Alláhem a Jeho prorokem, kdo ale zaplatit odmítne, je nepřítelem Alláha a Jeho proroka stejně jako všech věřících. (výše uvedené viz s. 106-214) … 26. Poslední nemoc … Počet Prorokových žen bylo třináct. … Manželství s těmito jedenácti ženami Prorok završil. Dvě zemřely před ním Chadídža a Zajnab (… jež byla ženou jeho propuštěného otroka Zajda, který se s ní rozvedl, aby si ji mohl vzít Prorok …), devět ho ale přežilo. Manželství se dvěma dalšími nezavršil, s Asmou, která měla bílou skvrnu lepry a kterou poslal zpět k její rodině, a s Amrou, která byla nevěřící a která uprchla k Alláhovi kvůli ochraně Alláhova proroka. Řekl: „Kdo k Alláhovi utíká pro ochranu, je chráněn dobře,“ a poslal ji zpět k její rodině. (výše uvedené viz s. 216-224) (zdroj: MUHAMMAD ŽIVOT ALLÁHOVA PROROKA, IBN ISHÁK, originál v arabštině: Sírat rasúl Alláh, z anglického vydání Michael Edwardes, The Life Of Muhammad, Apostle Of Allah, vydaného Royal Asiatic Society of London v roce 1898, přeložil Viktor Svoboda, vydalo v roce 2009 nakladatelství LEDA spol. s r.o. a nakladatelství Rozmluvy, vydání první, viz též originál v angličitně https://archive.org/stream/Sirat-lifeOfMuhammadBy-ibnIshaq/SiratIbnIahaqInEnglish_djvu.txt : Internet Archive, 300 Funston Avenue, San Francisco, CA 94118, Full text of "Sirat-Life Of Muhammad by -Ibn Ishaq" ). /

28) 15/07/2016 Moje osobní dosavadní životní zkušenost a vztah k židům

Nyní bylo již dost teorie a uvedu trochu životní praxe. Jsem od narození pokřtěný římský katolík. Židy lze podle mé dosavadní životní zkušenosti rozdělit v zásadě do dvou skupin:

1) Jsou židé, kteří v současnosti věří tomu a jednají podle toho, co říká o židech Biblický, Starý zákon, tedy, že jediný Biblický, Starozákonní Bůh, popř. příroda, jsou-li tito židé židovskými ateisty, je masový vrah lidí a zvířat. S žádným takovým židem jsem se v České republice nikdy osobně nesetkal, a to jsem se za svůj život v České republice setkal a dlouhodobě znal nejméně cca deset židů, i když žádný z nich mi výslovně nikdy nepřiznal svůj židovský původ. Dvakrát jsem byl v Izraeli, kde jsem měl zejména poprvé velmi nepříjemnou zkušenost s izraelskými židy, kdy jsem se ocitl po svých každodenních návštěvách zřejmě jediného polského katolického kostela v Tel Avivu pod velkým tlakem židů a zároveň i tito polští mniši z tohoto katolického kostela v Tel Avivu mi rovněž odmítli v této mé situaci jakkoliv pomoci a musel jsem z Izraele v těžkém zdravotním stavu sám předčasně odjet.

2) Všichni lidé v České republice, kteří nějak dlouhodobě zasáhli do mého života v České republice a o nichž jsem se důvodně domníval, že jsou židé, nebo o nichž jsem si byl téměř zcela jistý, že jsou židé, byli na mě vždy hodní bez ohledu na to, že s vysokou pravděpodobností blížící se jistotě nemám žádné židovské předky. Z pohledu Biblického Nového zákona by šlo o nich říci, viz Bible, Nový zákon, Marek 15, 43 přišel Josef z Arimatie, vážený člen rady, který také očekával království Boží, dodal si odvahy, vešel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. nebo viz jiná část Bible, Nový zákon, Jan 19, 38 Potom požádal Piláta Josef z Arimatie – byl to Ježíšův učedník, ale tajný, protože se bál Židů – aby směl Ježíšovo tělo sejmout z kříže. Když Pilát k tomu dal souhlas, Josef šel a tělo sňal. Tito čeští židé podle mé dosavadní životní zkušenosti zřejmě spíše věří, že jediný Starozákonní Biblický Bůh je totožný s Novozákonním Bohem Ježíšovým, který má být láska ve smyslu charita. Toto však zásadně tají, protože by vysoce pravděpodobně v případě, že by veřejně přiznali, že věří v lásku ve smyslu charita (viz jediné dogma mé Filosofie rovnováhy: "… Všichni živí tvorové ve skutečnosti nejvíc chtějí žít ve světě, kde se budou mít všichni rádi, … „), ztratili zřejmě právo na návrat do Izraele, resp. na zisk izraelského občanství podle izraelského Zákona o návratu a tak i jedinou skutečnou ochranu před protižidovskými pogromy proti nim a jejich rodinám (toto by však dle mé Filosofie rovnováhy bylo zřejmě v příkrém v rozporu s touto mou Filosofií rovnováhy a podle mého výkladu i proti Ježíšovu učení o jediném Starozákonním i Novozákonním Bohu jako lásce ve smyslu charita, viz jediné dogma mé Filosofie rovnováhy: „… proto je každý stále povinen působit co možná nejméně smrti a bolesti." Vše ostatní jsou více názory (spekulace).“, čímž se podle mne zřejmě stává pro tyto židy věřící v lásku ve smyslu charita tato má Filosofie rovnováhy velmi přitažlivou, protože jim umožňuje, resp. zejména v případě krajní nouze jim i přikazuje do doby, než se tato celá záležitost spravedlivě vyřeší, lhát ohledně jejich skutečné víry i vůči svým ostatním židovským bližním).

Viz precedenční soudní případ Státu Izrael: „Shmuel Oswalda Rufeisen (1922-1998), lépe známý jako bratr (či otec) Daniel, O.C.D., byl to narozený polský žid, který přežil nacistickou invazi do své vlasti (tj. Polska, pozn. autora), v průběhu které konvertoval ke křesťanství a stal se katolíkem a bratrem (tj. mnichem, pozn. autora) Řádu bosých Karmelitánů. Přestěhoval se do Izraele, kde usiloval o občanství v rámci izraelského Zákona o návratu, ale byl odmítnut izraelskou vládou. … Rufeisen se v případu odvolal k Nejvyššímu soudu Izraele a v roce 1962 Soud potvrdil rozhodnutí vlády: jakýkoliv žid konvertující na jiné náboženství by ztratil přednostní přístup k izraelskému občanství. / „Shmuel Oswald Rufeisen (1922–1998), better known as Brother (or Father) Daniel, O.C.D., was a Polish-born Jew who survived the Nazi invasion of his homeland, in the course of which he converted to Christianity, becoming a Catholic and a friar of the Discalced Carmelite Order. He moved to Israel, where he sought citizenship under the Israeli Law of Return, but was refused by the Israeli government. … Rufeisen appealed the case to the Supreme Court of Israel, and in 1962 the Court upheld the government's decision: any Jew converting to another religion would lose their preferential access to Israeli citizenship. (Rufeisen v Minister of the Interior, (1962) 16 PD 2428)“ (viz / see https://en.wikipedia.org/wiki/Oswald_Rufeisen ). Jiným nedávným případem byl obdobný soudní případ Státu Izrael: „Romuald Jakub Weksler-Waszkinel, polský katolický kněz a profesor filosofie ve svých 60 letech, který se rozhodl imigrovat do Izraele. V čemž je pravděpodobně posledním případem evropského kněze vědomého si toho, že se narodil židovským rodičům zabitých při holocaustu. … Jako tomu bylo v případě bratra Daniela v jeho precedent-stanovujícím případě v roce 1962, izraelská vláda odmítla udělit Weksleru-Waszkinelovi občanství argumentujíc, že žid, který praktikuje jiné náboženství, není způsobilý podle Zákona o návratu. Místo toho udělila Weksleru-Waszkinelovi, jehož adoptivní rodiče byli jmenováni Spravedlivými mezi národy (památníkem) Yad Vashem, přechodný pobyt na náboženské pracovní visum- Weksler-Waszkinel souhlasil zříci se katolicismu, avšak nevzdal svou víru v Ježíše. V tom spočívá důvod, proč není uznáván za žida svým židovskými bližními. / Romuald Jakub Weksler-Waszkinel, a Polish Catholic priest and philosophy professor in his late-60s who decides he wants to immigrate to Israel. In what is likely the last case of a European priest learning that he was born to Jewish parents killed in the Holocaust. As it did with the Brother Daniel in his precedent-setting case in 1962, the Israeli government refused to grant Weksler-Waszkinel citizenship, arguing that a Jew who practices another religion does not qualify under the Law of Return. Instead, it granted Weksler-Waszkinel, whose adoptive Polish parents were named Righteous Gentiles by Yad Vashem, temporary residency on a religious worker’s visa.Weksler-Waszkinel has agreed to renounce Catholicism, but he will not give up his belief in Jesus. Therein lies the reason why he is not recognized as a Jew by his fellow Jews.” (viz/see http://forward.com/the-assimilator/140594/can-a-polish-priest-be-a-jew-not-according-to-the/#ixzz4EVhlkUv1 : Can a Polish Priest Be a Jew? Not According to the Law of Return, 2011, By Renee Ghert-Zand, The Schmooze : Can a Polish Priest Be a Jew? Not According to the Law of Return, 2011, By Renee Ghert-Zand, The Schmooze )

29) 21/07/2016 Poznámky k Biblickému Starozákonnímu králi Davidovi z hlediska Filosofie rovnováhy a zřejmě smlouva Krista, zřejmě Ježíše z Nazaretu a Ďábla, tj. Biblického Satana o rozdělení vlády nad světem v době tohoto krále Davida a v době vzniku protestantství a v současnosti a zřejmě její podstatný obsah.

Kat Jan Mydlář (1572-1664 našeho letopočtu) celý život chtěl být přijat mezi ostatní měšťany, jímž odpovídal majetkem viz „Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze“ od Josefa Svátka, svou jedinou ranou při stínání mečem vždy useknul hlavu, švihem bez popravčího špalku, jinak by přišel o práci, kat Mydlář sám kališník (tj. český křesťanský protestant) popravil vzbouřené české křesťanské protestantské šlechtice po české neúspěšné vzpouře proti svému římskokatolickému křesťanskému císaři rakouské monarchie z rodu Habsburků vládnoucí v té době v Čechách, tato poprava zřejmě odstartovala tzv. třicetiletou válku v Evropě mezi roky 1618 až 1647 našeho letopočtu, lékaři Jesseniovi, který byl mluvčím výše uvedených českých povstalců a kterému tento kat musel při této popravě před smrtí dokonce vyříznout za živa jazyk, tento rakouský císař Ferdinand po vynesení rozsudku o čtvrcení za živa nemohl spát, chtěl odsouzené omilostnit, ale na nátlak svého jezuitského zpovědníka jenom zrušil čtvrcení, protože císař měl strach, aby nepřišel do pekla a jeho duše byla spasena. Na soudním monstrprocesu a trestu zabavení majetku trvali zejména katoličtí pání a jezuité. Zatýkání provedl Karel z Lichtenšteina přes svůj nesouhlas. Této neúspěšné vzpouře českých protestantů předcházeli tzv. husitské války v letech 1419 až 1434 našeho letopočtu, které vyvolala poprava českého římskokatolického kněze Jana Husa ze strany tehdejších světových římskokatolických vůdců během celosvětového římskokatolického církevního koncilu v rakouské Kostnici, Jan Hus se pokusil reformovat neúspěšně a v dobré víře, avšak zřejmě chybně římskokatolickou církev, po jeho popravě vypuklo v Čechách celonárodní povstání proti římským katolíkům a římskokatolické církvi, v těchto husitských válkách byli páchány oběma stranami těžké válečné zločiny v rozporu se zásadami lidskosti, vítězem těchto husitských válek byli však naopak husité, kteří vyhnali a přivlastnili si majetek řady římských katolíků, toto střídání u moci římských katolíků a jejich odpůrců se v českých dějinách již předtím a i potom pravidelně opakovalo, resp. opakuje. Z těchto důvodů dodnes existují tři hlavní rozpory mezi pravověrnou, resp. ortodoxní radikální teologií římskokatolické církve a ostatních protestantských křesťanských církví: 1) Vzájemné obviňování ze strany těchto křesťanských radikálů jako členů vzájemně nepřátelských církví z kacířství a posedlostí Ďáblem, resp. Satanem, např. jako římskému katolíkovi mi je známo, že římskokatolická církev bývá radikálními protestanty nazývána „Nevěstka Satanova“, 2) Naprosto neslučitelný názor radikálů z obou církví na to, kdo vedl, resp. vede „Boží boj“, tedy, kdo jsou, resp. byli skuteční „Boží bojovníci“, jestli to jsou, resp. byli husité či jiní protestanti nebo naopak římskokatoličtí bojovníci, kteří si sami říkali křižáci. 3) Jestli Bůh či sami křesťané jako tito Boží bojovníci by měli nalézt, mučit a zabít Ďábla, resp. Satana. Postoj k židům podle mne prohrál Husitům jejich husitské války, po velkých husitských pogromech proti židům v roce 1422 našeho letopočtu po zavraždění husitského kněze Jana Želivského ze strany pražských měšťanů, poté židé zvolili podle nich menší zlo a začali poskytovat peníze katolíkům místo husitům, a protože český národ je početně slabý, a aby se tito husité ubránili římskokatolickým křižákům z celé tehdy výlučně římskokatolické Evropy, tak většina tehdejších zemědělců, tj. poddaných vstoupila do armády, a když se nemohli věnovat zemědělství, tak zcela jistě měli husité brzy velký nedostatek potravin a nutně potřebovali židovské peníze, aby si je mohli koupit v sousedních zemích. Avšak židé jim po těchto pogromech zřejmě žádné peníze neposkytli, místo toho poskytli peníze na vyzbrojení katolické křižácké armády bojující proti husitům a po bojových neúspěších těchto křižáků posléze táboru vyšší šlechty mezi husity, tzv. panské jednotě, takže, jestliže řadový husitský bojovník nechtěl hladovět, přidal se k této panské jednotě, tato panská jednota posléze rozdrtila v rozhodující bitvě u Lipan roku 1434 našeho letopočtu tzv. tábority, tj. vojsko tvořené zejména chudšími českými poddanými, kteří byli zřejmě tehdy špatně vyzbrojení a hladoví z výše uvedených důvodů nepřátelství a nedostatku peněz židovských bankéřů. Neslavnějším nástupcem husitů se stal Němec Martin Luther (1483-1546 našeho letopočtu), který v podstatě založil protestantské církve a který posléze zopakoval stejnou chybu antisemitismu jako před ním husité, a protože je Německo protestantské s výjimkou katolického Bavorska, tvořili tito protestanti většinu v německé nacistické armádě, která až do své porážky při invazi a okupaci Evropy v letech 1941 až 1945 zavraždila cca 6 miliónů evropských židů, a to, přestože německé nacisty vedl římský katolík Rakušan Adolf Hitler, který z celého Německa nejprve ovládl právě toto německé římskokatolické Bavorsko. Viz https://www.stream.cz/slavnedny/10010977-den-popravy-27-ceskych-panu-21-cerven : Den popravy 27 českých pánů (21. červen 1621), 2016, Pavel Zuna , https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Mydl%C3%A1%C5%99 , https://cs.wikipedia.org/wiki/Pam%C4%9Bti_katovsk%C3%A9_rodiny_Mydl%C3%A1%C5%99%C5%AF_v_Praze , https://cs.wikipedia.org/wiki/T%C5%99icetilet%C3%A1_v%C3%A1lka , https://cs.wikipedia.org/wiki/Husitsk%C3%A9_v%C3%A1lky , https://cs.wikipedia.org/wiki/Martin_Luther , https://cs.wikipedia.org/wiki/Holokaust , https://cs.wikipedia.org/wiki/Nacismus , https://cs.wikipedia.org/wiki/Adolf_Hitler

Viz

„Vůči husitství cítili někteří židé zprvu sympatie a husitská revoluce skutečně zprvu oslabila feudální společenské vazby a uvolnila některá omezení týkající se židů. Brzy však židé vystřízlivěli – husité rozpoutali na počátku 20. let 15. století“ (tj. kolem roku 1420 našeho letopočtu, má poznámka) „několik pogromů … „ (https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDid%C3%A9_v_%C4%8Cesku )

"Konšelé pojali nešťastnou myšlenku, aby se všech vzdorů a odbojů zbavili usmrcením kněze Jana“ (Želivského, má poznámka) „a hlavních jeho přívrženců. Dne 9. března pozvali jej na radnici Staroměstskou pod záminkou porady … „" … Po malé chvíli vece purkmistr staroměstský: "Zdali již jsou přišli všickni, pro které jsme lístky rozeslali?" Na kladnou odpověď byli nově příchozí pozváni do sálu. "A kde je Jeroným Štol a Jíra rukavičník?" Ti dva tu ještě nebyli, což purkmistra velmi rozhněvalo a dal pro ně speciálně znovu poslat. Kdyby byli konečně všichni (a ono bylo zřejmě náramně důležité, aby nikdo nechyběl), obrátil se purkmistr Starého Města na Želivského, aby předložil návrhy ke smíření obce před tím, než se vytáhne do pole: "Milý kněže Jene, tebe jsou poslušni, přičiň se k tomu, abychom je smířili, než do pole vyjedem!" Ten s tím předem počítal a začal předčítat "z předem připravených destiček" stížnosti vlastní strany. Nevinná porada se začala pomalu, poznenáhlu měnit na cosi mnohem závažnějšího. "Chcete-li obec sjednati (to je autentický záznam Želivského slov), toto máte zachovati: neberte domů, vinic i jiných věcí, což jest komu veliká obec dala; a služebníků zkušených, Pánu Bohu i obci věrných, hanebně nelučte od sebe, zvláště Bzdinky, i jiných, neb nic jiného nesjednáte než že k větším kyselostem vzbouříte!" … Kdo to je Petřík Rezek? A co řekl? Jeden z radikálů. Zřejmě před pár dny skončil ve vazbě, jak jsme o tom slyšeli už od dějepisce Tomka: … i dotčený Rezek řekl: "Páni, proč já jsem ondy ve vězení byl? Ještě to vám pravím, a dá-li mi Pán Bůh, chci na tom umříti: že s těmi zrádnými pány a jinými protivníky nechci se zapisovati, dokavad neuzřím, že skutečně plní zákon Boží!" To byla ta pravá jiskra v sudu prachu. … těmito slovy podepsal definitivně Petřík (a případně i ostatní, pokud byli dotázáni) svůj ortel smrti, protože pak už bylo jenom dílem okamžiku: "Stůjte! Jste zatčeni!" Dopřejme si prosím originální znění: "Stuojte! Zjímáni jste!" … Jako poslední v řadě přece umírá naděje. Jak jenom mohl, tak se“ (Jan Želivský, má poznámka) „snažil purkmistrovi a radním jejich záměr rozmluvit s poukazem na možné hrozivé důsledky. "Probůh, rozmyslete se o to! O mou smrt by nic nebylo, ale sám neumřu. Vizte, co ještě z toho přijde!" Byla nějaká reakce na to varování? Odmítavá. Našla se už jenom chvíle na zpověď. "Odpusťte mi tedy ke knězi jíti!" … (autor této zprávy všechno zaznamenal). Nezapomněl ani na tato Janova slova: "Milý bratře, dá-li Bůh (obrátil se na svého zpovědníka), pros tam všechny kněze, ať s lidem, s těmi nebožátky ubohými až do poslední kapky krve věrně pracují a odradit se nedají." … po zpovědi“ (Jan Želivský, má poznámka) „jako první vyšel ze světnice nastavit katovi hlavu, neboť o tu hlavu celou tu dobu šlo. Neboť o ni šlo. "Sepnul ruce řekl: ´Otče nebeský, děkuji, žes mi dal od svých trpěti.´ A jak dále praví, kdož tu byli, pokorně se měl a beze všeho strachu pod meč hlavu naklonil. A kat nám pravil, že on klekl a sepnul ruce, a kat jemu řekl: ´Milý kněže Jene, dej mi ruce, ať je sváži, neboť bych nemohl jinak nic činiti.´ A tak mu svázal ruce a sťal hlavu jemu i jeho bratřím, a to léta od narození Syna Božího 1422“ (tj. našeho letopočtu, má poznámka) „v pondělí v den svatých Strachoty a Crhy." … Pozůstatky popraveného kněze pak musely být večer "pro ukrocení lidu" uzamčeny v kapli klášterního chrámu, ale při pohřebních obřadech druhého dne se pohnuté výjevy opakovaly: "Tu opět nevýslovný křik nastal a kněz jeden vzav hlavu Janovu, vstoupil na stolici a chtěl všem potvrditi a napomenouti, aby pomněli a skutečně plnili, co jsou dobrého z té hlavy slýchali, ale vida ten kněz přílišný zármutek v lidu, nemohl k nim slova promluviti. Neb tak veliké zarmoucení bylo v lidu, že některé jako napolo mrtvé vláčeli z kostela, a někteří jsou se zbláznili a v ložích leželi, nemocni jsouce. … Všecky ty výbuchy davové odvety způsobily hlavnímu městu podle jednoho pamětníka větší škody, "než kdy král Zikmund ležel okolo Prahy, maje lidu více nežli sto tisíc." Během honby na úkladné vrahy a jejich pomocníky byly vybity domy konšelů a jiných zámožných měšťanů. Záštiplné vlně neunikly ani příbytky universitních mistrů. Za své přitom vzal i Husův kostnický rukopis (spolu s dalšími vzácnými knihami z libráře Karlovy koleje). Těžká hodina udeřila i na staroměstské židovské ghetto - pogromy se konaly vzápětí i v Chomutově, Kutné Hoře a Písku. "Ta chasa obořila se na Židy a zloupila a pobrala jim všecko." A co oběti na životech? Prvního dne byli zabiti pouze dva novoměstští konšelé, ale už za dva dny nato poslal soudní tribunál nové převratové rady pod katovu sekyru dalších pět konšelů. Veškeren dosavadní prospěch husitství, všecka rozhodná vítězství Čechů nad nepřáteli počtem i silou mocnějšími, tudíž i všecky naděje do budoucího bezpečí zakládaly se na jedné výmince, na svornosti a součinnosti pražanů a táborů vůči cizincům. Ani Praha bez pomoci Žižkovy ani Žižka bez pomoci pražské nebyli by odolali velikým návalům spojeného křesťanstva. Po smrti kněze Jana“ (Želivského, má poznámka) „stal se Žižka pražanům z přítele nepřítelem, Pražané hledali sice v jiných spolcích náhradu za ztracení Žižky, ale nadarmo. Stalo se velikým pro husity štěstím, že zahraniční nepřátelé, ochromeni a omráčeni jsouce předešlými porážkami, nemohli se po několik let zotaviti k důraznějšímu podniku vůči Čechům. Celý tento článek dějin husitských, který sahá od smrti kněze Jana“ (Želivského, má poznámka) „do smrti Žižkovy, vyznačuje se na jedné straně nezdařilým usilováním vystrojiti novou do Čech výpravu, na straně druhé pak krutými bohužel rozbroji a boji vnitřními … „ (Pořad: Toulky českou minulostí | Stanice: ČRo Dvojka, Čas vysílání: neděle 08:04; repríza: čtvrtek 18:05 a pátek 4:00 | Délka pořadu: 25 minut. Autor: Josef Veselý, 222. schůzka: Smrt Jana Želivského, 3. října 1999 v 08:00, viz www.rozhlas.cz/toulky/vysila_praha/_zprava/222-schuzka-smrt-jana-zelivskeho--213749 )

Zprvu Martin Luther byl také velký milovník Židů, od nichž si nejdříve sliboval podporu svého reformačního úsilí. Nejprve se hlásil k Židům jakožto lidu Ježíše ve svém díle „Daß Jesus Christus ein geborener Jude war“/ “Ježíš Kristus rozeným židem byl“ či jiná verze názvu tohoto jeho díla „Dass Jesus Christus ein geborener Jude sei“/ “Ježíš Kristus rozeným židem jest“ (Mit dieser Schrift reagierte Luther auf den katholischen Vorwurf, er habe die göttliche Zeugung und somit indirekt die Jungfrauengeburt und Gottessohnschaft Jesu geleugnet. Er hielt diesen Vorwurf für absurd und wollte ihn daher nicht bloß entkräften /Teil 1/, sondern auch „um anderer willen“ „etwas Nützliches“ schreiben /Teil 2/: „Ich will aus der Schrift erzählen die Ursachen, die mich bewegen, zu glauben, dass Christus ein Jude sei von einer Jungfrau geboren, damit ich vielleicht auch etliche Juden zum Christenglauben reizen möge.“ / Tímto přípisem Luther reagoval na katolické obvinění, že popřel božské zplození a tím nepřímo narození z panny a božské synovství Ježíše. Považoval toto obvinění za absurdní, a proto chtěl toto nikoliv pouze oslabit /Část 1/, ale také napsat "v zájmu druhých" "něco užitečného" /Část 2/: "Chci, z Písma“ /tj. křesťanské Bible, má poznámka/ „vyložit příčiny, které mě pohnuly, abych věřil, že Kristus byl Žid narozený z panny, tím bych mohl nalákat také některé Židy ke křesťanské víře.„). Když poznal, že se z Židů nestanou jeho luteráni, vybízel k pálení synagog a vyhánění Židů. Jeho pamflety „Brief wider die Sabbather an einen guten Freund“/ “Dopis proti sabaterům jednomu dobrému příteli“ či jiná verze názvu tohoto jeho díla „Wider die Sabbather“/ Proti sabaterům“ z roku 1538 [Er behauptete, in Mähren hätten die Juden schon viele Christen beschnitten und zu dem Glauben verführt, dass der Messias noch nicht gekommen sei. Diese zum Judentum übergetretenen Christen hätten sich verpflichtet, die ganze Tora einzuhalten. Dies sei jedoch wegen der Tempelzerstörung 70 n. Chr. unmöglich. Um die Tora halten zu können, müssten die Juden erst den Jerusalemer Tempel wiederaufbauen, das Land Israel zurückerobern und die Tora dort zum allgemeinen Staatsgesetz machen. Dann müssten auch alle Proselyten dorthin umsiedeln. Man solle abwarten, ob das geschehe; falls nicht, sei die Lächerlichkeit ihrer Versuche erwiesen, Christen zum Einhalten der seit 1500 Jahren „verfaulten“ Tora zu bringen. / Tvrdil, že na Moravě (zřejmě jde o Moravu v České republice, má poznámka) židé obřezli již mnoho křesťanů a vedli (je) k víře, že Mesiáš ještě nepřišel. Tito křesťané přestoupení k Judaismu se zavázali dodržovat celou Tóru. Toto jest však kvůli zničení chrámu 70 po Kristu (tzn. anno Domini, česky léta Páně, tj. našeho letopočtu, má poznámka) nemožné. Aby mohli zachovávat Tóru, musí židé nejprve opět vystavět jeruzalémský chrám, dobýt zpět zemi Izrael a učinit tam Tóru jako všeobecný státní zákon. Pak by museli také všichni proselyté (tzn. konvertité k židovství, má poznámka) tam přesídlit. Člověk má počkat, jestli se tak stane; pokud ne, budiž absurdity jejich pokusu prokázání křesťanům dodržovávání 1500 roků "zkažené" Tóry přineseno. Viz https://de.wikipedia.org/wiki/Martin_Luther_und_die_Juden ], „Von den Jüden und ihren Lügen“/„O židech a jejich lžích“ z roku 1543 [„Jawohl, sie halten uns in unserem eigenen Land gefangen, sie lassen uns arbeiten in Nasenschweiß, Geld und Gut gewinnen, sitzen dieweil hinter dem Ofen, faulenzen, pompen und braten Birnen, fressen, sauffen, leben sanft und wohl von unserm erarbeiteten Gut, haben uns und unsere Güter gefangen durch ihren verfluchten Wucher, spotten dazu und speien uns an, das wir arbeiten und sie faule Juncker lassen sein. … sind also unsere Herren, wir ihre Knechte.“ … Dann fragte er: „Was sollen wir Christen nun tun mit diesem verdammten, verworfene Volk der Juden?“ Er schlug sieben Schritte als „scharfe Barmherzigkeit“ vor. … „Zum zweiten: daß man ihre Häuser desgleichen zerbreche und zerstöre, denn sie treiben ebendasselbe darin, das sie in ihren Schulen treiben. Dafür mag man sie etwa unter ein Dach oder Stall tun wie die Zigeuner, auf daß sie wissen, sie seien nicht Herren in unserm Lande, wie sie rühmen, sondern in der Verbannung und gefangen, wie die ohne Unterlaß vor Gott über uns Zeter schreien und klagen. … Sorgen wir uns aber, daß sie uns an Leib, Weib, Kind, Gesind, Vieh usw. Schaden tun möchten, wenn sie uns dienen oder arbeiten sollten, weil es wohl zu vermuten ist, daß solch edle Herrn der Welt und bittre Wurme, keiner Arbeit gewohnt, gar ungern sich so hoch demütigen würden unter die verfluchten Gojim, so laßt uns bei gemeiner Klugheit der andern Nationen, wie Frankreich, Hispanien, Böhmen usw., bleiben und mit ihnen rechnen, was sie uns abgewuchert und danach gütlich geteilt, sie aber für immer zum Lande ausgetrieben. Denn, wie gehört, Gottes Zorn ist so groß über sie, daß sie durch sanfte Barmherzigkeit nur ärger und ärger, durch Schärfe aber wenig besser werben. Darum immer weg mit ihnen.“/ "Ano, uvěznili nás v naší vlastní zemi, nechají nás v potu tváře pracovat peníze a zboží získávat, proto sedí za kamny, zahálí, honosí se a krmí se pečenými hruškami, krmí se, žijí laskavě a klidně z námi vyrobeného zboží ulovíce nás a naše zboží skrz jejich prokletou lichvu, k tomu nás zesměšňují a plivají na nás, že pracujeme a oni mohou být hnilobnou nížšší šlechtou“ (německé slovo „Juncker“ zřejmě vzniklo z německých slov „junger Herr“ či Jungherr doslova česky „mladý pán“, viz https://de.wikipedia.org/wiki/Junker ) … „takže jsou našimi pány, my jejich sluhové." … Pak se zeptal: "Co my křesťané máme teď dělat s tímto zatraceným, zavrhnutým židovským národem?" Navrhl sedm kroků jako "ostrou milosrdnost“. … „Za druhé: že člověk rozbije a zničí jejich domy shodně tomu, neboť oni provozují“ (německy doslova „ženou“, ve smyslu např. se za dobytkem. ziskem apod.) „rovněž to samé v tom, čemu se věnují“ (německy doslova „co ženou“) „v jejich školách. Proto si je člověk může dát“ (německy doslova činit) „pod střechu nebo stáj něco jako cikány, na (to), aby věděli, že nejsou pány v naší zemi, jak se chválí, ale ve vypovězení a chyceni jako (ti), kteří bez upuštění před Bohem skrz nás zle křičí a lkají. … Starejme se, že by nám mohli činit škody na těle, ženě, dítěti, zdraví, dobytku, atd., když nám slouží nebo měli pracovat, protože se zřejmě lze domnívat, že takoví vznešení páni světa a zahořklí červi, přivyklí žádné práci, by se vůbec neradi tak vysoce znevážili mezi prokletými Góji“ (tzn. hebrejské slovo pro nežidy, má poznámka), „tak lze námi očekávat při společné chytrosti ostatních národů, jako Francouzi, Španělé, Češi atd. a s tím počítat, co si nám odlichvařili“ (tj. ve spisovné češtině „lichvou ukradli“) „a potom (si) dobře rozdělili, však navždy (bude) zpět dohnáno“ (německá předpona aus-, v češtině doslovně vy-, která je zde použita podle mne Martinem Lutherem zřejmě v němčině neobvyklým způsobem v českém významu „dohnat zpět“ např. dobytek či v českém významu „vydat, vydávit“ apod.) „do“ (v němčině se německé sloveso „treiben“ pojí zásadně s německou předložkou „zu“, např. „zutreiben“ v češtině znamená hnát, nahánět ke komu/čemu, viz https://slovnik.seznam.cz/cz-de/?q=zutreiben : 1996–2020 Seznam.cz, a.s., © Lingea s.r.o. ) „země. Neboť my (byli) (vy)slyšeni, (protože) Boží hněv je kvůli nim tak velký, že oni skrze smiřující milosrdnost jen zlostněji a zlostněji, skrz ostrost ale hůře“ (doslova německy meně dobře) „(na)jímají.“ (německy doslova verbují, např. do /své/ armády) „Proto navždy pryč s nimi.“ Zdroj: „Von den Juden und ihren Lügen“, von D. Martin Luther. Erstmals gedruckt zu Wittenberg. Durch Hans Lufft. M.D.XLIII. Gescannt von cOyOte.“/ „O židech a jejich lžích“, od Dr. Martina Luthera. Poprvé vytištěno pro Wittenberg. Skrz-nakladatelem Hansem Luftem. 1543. Oskenováno cOyOte/m/.“ Viz https://archive.org/stream/VonDenJudenUndIhrenLuegen/LutherMartin-VonDenJudenUndIhrenLuegen154318S._djvu.txt : Internet Archive, 300 Funston Avenue, San Francisco, CA 94118 a dále viz: https://de.wikipedia.org/wiki/Martin_Luther_und_die_Juden ] a další dílo tohoto Martina Luthera viz: „Vom Schem Hamphoras und vom Geschlechte Christi“/ “O šem ha me po raš a o Kristově rodu“ („šem ha me po raš“ znamená hebrejsky doslova „jméno to z tady hlavní“, tj. jinak řečeno Boží Jméno) z roku 1544 [toto dílo Martina Luthera zde zřejmě navazuje ve svých úvahách na údajné obvinění židů vůči Ježíši z Nazeretu zřejmě Bohočlověku a Kristu, viz např. Bible Kralická, Nový zákon, Lukáš 11, 15 „Ale někteří z nich pravili: Skrze Belzebuba, kníže ďábelské, vymítá ďábly.“, viz http://www.etf.cuni.cz/~rovnanim/bible/k/Lk11.php : Bible kralická, Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Praha a dále zřejmě zejména na opačné možné obvinění židů ze strany tohoto Ježíše viz např. Bible, Nový zákon Jan 8, 44. „Vy z otce ďábla jste, a žádosti otce svého chcete činiti. On byl vražedlník od počátku …“, viz http://www.etf.cuni.cz/~rovnanim/bible/k/J8.php : Bible kralická, Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Praha a Martin Luther zde údajně měl dojít k závěru, že židé ztělesňují prasata a Martin Luther zde zároveň nazval židy tehdy tradičním a rovněž tak mezi výše uvedenými německými nacisty o cca 400 let později obvyklým způsobem „židovská svině“/“Judensau“ …“ tímto Ďáblem“/“diese Teufel“ … podle tohoto Martina Luthera jsou si dále židé, … , prasata a Ďábel obrazně rovní/ Judas, … Schweine und Teufel bildhaft gleich a dále židé měli být "spodinou všech otevřených padouchů, sbíhajících se společně z celého světa"/„Grundsuppe aller losen, bösen Buben, aus aller Welt zusammengeflossen“ a údajně … se měli srotit "jako Tataři a cikáni" (Tataři a Romovéi, popř. tuláci), aby křesťanské země vyzvídali a zrazovali, otrávovali vodu, kradli děti a záludně působili všechny druhy škod. / … hätten sich „wie die Tattern und Zigeuner“ (Tataren und Roma bzw. Nichtsesshafte) zusammengerottet, um die christlichen Länder auszukundschaften und zu verraten, Wasser zu vergiften, Kinder zu stehlen und hinterhältig allerlei Schaden anzurichten., viz https://de.wikipedia.org/wiki/Martin_Luther_und_die_Juden ] patří k nejvulgárnější protižidovské propagandě. Martin Luther byl vzdělaný a jistě upřímný křesťan, přesto upadl do pasti zhrzené lásky k Lidu Bible. Samozřejmě, že lidé méně inteligentní, nevzdělaní a mravně slabí upadnou do iracionální nenávisti k dříve obdivovaným Židům ještě snáze. Mnozí nacističtí vrazi vyrůstali v křesťanském prostředí prodchnutém úctou k Biblickému lidi, někteří uměli hebrejsky. Židé o tomto nebezpečí dobře vědí, nemají důvěru k těmto “přátelům” většinou z řad křesťanů, kteří ve svém svatém nadšení navíc ještě mnohdy usilují o křesťanskou misii mezi tolik obdivovanými a idealizovanými Židy. U bezvěrců pak může jít o snobismus, o touhu o přiživení se na bájných úspěších a vysněných ziscích. Zklamání přichází nevyhnutelně a s ním často i nenávist. Viz http://vera-tydlitatova.eblog.cz/nebezpecny-filosemitismus : 2011, Věra Tydlitátová

Nejlepší propagandisté a lháři jsou tradičně homosexuálové (často jako umělci), propagandista musí ukázat dostatečnou část skutečné pravdy, pak může o zbytku zcela lhát, viz https://www.stream.cz/onemanshow/10011344-ruska-televize-vyhlasila-za-dopadeni-kazmy-odmenu-1-000-000-rublu : Dacjukova brusle, 19. July 2016

Podle Racionální mystky mé Filosofie rovnováhy židé nejsou schopni propočítat dokonalé nekonečno, tj. nekonečno, jehož mohutnost (tj. hustota) již nelze dále zvětšovat (tj. co to znamená: „co možná nejméně smrti a bolesti“), jsou schopni zřejmě spočítat pouze nedokonalá nekonečna, tj. jsou schopni propočítat jak vyhrát bitvu např. izraelskou šestidenní válku, tedy jakousi pouhou bitvu, avšak zřejmě pouze spolu s charitními lidmi a ostatními živými tvory jsou schopni spočítat, jak vyhrát celou válku, tj. jak by měli být spaseni a jak by si měli všichni živí tvorové všechno odpustit, tj. jak dosáhnout „světa, kde se budou mít všichni rádi.“, proto musí spoléhat na mne či jiné nežidy, i když jim to samozřejmě neřeknou a tito nežidé to zásadně ani nevědí. Viz https://www.stream.cz/slavnedny/10010681-den-kdy-zacala-sestidenni-valka-5-cerven : "Den, kdy začala šestidenní válka (5. červen 1967)", Izraele s jeho arabskými sousedy, film 5. June 2016, Pavel Zuna

Jonatán Netanjahu, bratr současného izraelského premiéra Benjamina Netanjahu byl zabit při osvobozování cca 100 izraelských rukojmí zadržováných německými komunistickými a islámskými arabskými teroristy v africkém státě Uganda pod ochranou tamního islámského vládnoucího diktátora Idi Amina viz https://www.stream.cz/slavnedny/10011032-den-kdy-zacal-unos-do-entebbe-27-cerven "Den, kdy začal únos do Entebbe (27. červen 1976)", vítěznou operaci proti únoscům vedl Jicchak Rabin v roce 1995 zavražděný židem, film 27. června 2016, Pavel Zuna, 9:16 minut.

„Ewige Jude“, tj. německý výraz znamenající v češtině: „věčný žid“ je možné uvažovat v případě níže uvedeného subjektivního idealismu slavného anglického filosofa George Berkeley (1685 – 1753 našeho letopočtu), podle kterého ve smyslu jeho výkladu dle Racionální mystiky mé Filosofie rovnováhy „může teoreticky existovat v každé generaci pouze jeden člověk před smrtí, resp. ze všech existujících živých buněk dle exaktní přírodovědy možná existuje pouze cca 60 biliónů živých buněk těla, příp. 100 miliard živých buněk mozku tohoto možná jediného člověka, který dosud ještě nezažil svou smrt, vše ostatní v předmětném světě tohoto člověka před smrtí by mohla být pouze fikce, tedy pouze jakýsi obraz určený pouze pro tohoto člověka před smrtí, dle pojmosloví slavného německého filosofa Immanuela Kanta by to mohl být pouze jakýsi „svět pro něj“ vytvořený jediným existujícím Bohem jako „láskou ve smyslu charita“. Jestliže jsou tyto živé buňky v předmětném světě např. masožravé, pak tito „věční židé“ jako tyto masožravé živé buňky těla tohoto člověka před smrtí, např. jako nervové živé buňky, které se zřejmě v těle člověka dle současné exaktní přírodovědy postupně neobnovují a které mohou teoreticky žít až do smrti tohoto jediného člověka před smrtí, by mohli před svou smrtí zabít a sežrat všechny jiné než nervové živé mikroorganismy, např. všechny býložravé živé mikroorganismy tohoto těla tohoto člověka před smrtí a pak by jim nezbývalo než, aby se tito masožravci, začali požírat navzájem, tedy v předmětném světě tohoto člověka před smrtí by se zřejmě toto mohlo projevit jako ostré rozdělení těchto židů na níže uvedené skutečné (žido-)křesťany, věřící v Novozákonního a Starozákonního jediného Boha ve smyslu charita vůči všem živým tvorům, a Satano-židy, tj. radikální ortodoxní židy věřící, že existující jediný Starozákonní Biblický Bůh, případně příroda jsou masový vrah lidí a zvířat a i ostatních živých tvorů, a mohlo by dojít k ostrému sporu mezi těmito dvěma židovskými skupinami. Přičemž bolest a smrt těchto židů při jejich vzájemném požírání by mohla odrážet jimi v minulosti způsobenou zbytečnou smrt a bolest po odečtení jimi zachráněné smrti a bolesti živých tvorů, jinými slovy, čím bude mít určitý žid více nepřátel s větší nenávistí vůči němu než přátel z důvodu způsobené předchozí smrti a bolesti, tím více by mohl při tomto vzájemném požírání sám trpět (mohlo být jít o jakýsi konec světa a Poslední soud ve smyslu Bible, Nového zákona). Subjektivní idealismus tohoto filosofa George Berkeley má Filosofie rovnováhy nazývá Racionální mystikou, mystika znamená v řečtině tajemství, viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Mystika , tedy skutečnou pravdu nemusím o této Racionální mystice nikdy zcela jistě zjistit, čili tato pravda nemusí mi, resp. nám být nikdy zcela odhalena čili tato pravda nemusí mi, resp. nám nikdy být zcela zjevná. Přesto jsem povinen zahrnout ji do spekulací své Filosofie rovnováhy, protože tento subjektivní idealismus tohoto filosofa George Berkeley je obecně uznávanou součástí světové filosofie a tento subjektivní idealismus je vyučován jako součást výuky filosofie v České republice a zřejmě i na Západě na většině středních a vysokých škol, tj. universitách. Pravděpodobnost platnosti této mé spekulace založené na tomto subjektivním idealismu zatím odhaduji na cca 5 až 15 procent.

Smlouva mezi (žido-)křesťany, tj. býložravci a Satano-židy, tj. masožravci, viz níže smlouva mezi Jonatánem, Saulem a Davidem, Bible 1. Samuelova, 20. kapitola a dále Bible 1. Samuelova, 24. kapitola, verš 21-22, např. při vzniku Státu Izrael smlouva mezi teroristy z Irgunu Menachema Begina či ještě jeho radikálnějších členů kolem Avrahama Sterna, kteří založili vlastní skupiny s názvem Lechi, a oficiální Haganou Davida Bena Guriona (Bible, Starý zákon, 1. SAMUELOVA, 14. KAPITOLA, 35. VZDĚLAL TAKÉ SAUL OLTÁŘ HOSPODINU; TO NEJPRVNĚJŠÍ OLTÁŘ UDĚLAL HOSPODINU.). Viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Irgun , https://cs.wikipedia.org/wiki/David_Ben_Gurion

Filosofie mafie, tj. smečky masožravců, viz Bible, Starý zákon, 1. Samuelova, 25. Kapitola. Dále o přípustném ačkoliv zakázaném jedení krve Izraelci viz Bible, Starý zákon, 1. Samuelova, 14. kapitola, verš 32. PROTOŽ OBRÁTIL SE LID K LOUPEŽI, A NABRAVŠE OVCÍ A VOLŮ I TELAT, ZBILI JE NA ZEMI; I JEDL LID SE KRVÍ. A o biblickém popisu psychických chorob projevujících se odmítáním jídla, např. schizofrenie, bulimie, anorexie atd., Bible, 1. Samuelova, 28. kapitola, 22. NYNÍ TEDY UPOSLECHNI I TY, PROSÍM, HLASU DĚVKY SVÉ, A POLOŽÍM PŘED TEBE KOUSEK CHLEBA, ABYS JEDL A POSILIL SE, A TAK JÍTI MOHL CESTOU SVOU. 23. KTERÝŽ ODEPŘEL A ŘEKL: NEBUDUŤ JÍSTI. I PŘINUTILI HO SLUŽEBNÍCI JEHO, ANO I TA ŽENA, TAK ŽE UPOSLECHL HLASU JEJICH, A VSTAV S ZEMĚ, SEDL NA LŮŽKO. 24. MĚLA PAK TA ŽENA TELE TUČNÉ V DOMĚ, KTERÉŽ SPĚŠNĚ ZABILA, A VZAVŠI MOUKY, ZADĚLALA, A NAPEKLA Z NÍ CHLEBŮ PŘESNÝCH. 25. POTOM PŘINESLA PŘED SAULE A SLUŽEBNÍKY JEHO, KTEŘÍŽ JEDLI, A VSTAVŠE V TOUŽ NOC, ODEŠLI. Např. italská organizace mafia, tzn. doslova italsky „má dcera“, zřejmě souvisí s potlačením práva první noci zahraničních zeměpánů, tj. šlechticů vládnoucích na italské Sicílii (tj. jejich práva jako první souložit s novomanželkami jejich rodilých italských sicilských poddaných) vybojované touto sicilskou mafií tvořenou rodilými poddanými Sicilany-otci těchto svých dcer.

Podstatný obsah výše uvedené smlouvy mezi (žido)-křesťany, tj. býložravci a Satano-židy, tj. masožravci je zřejmě následující. Podle mé Filosofie rovnováhy z 5-15 % platí výše uvedený subjektivní idealismus slavného anglické filosofa George Berkeleyho (v této mé Filosofii rovnováhy nazvaný jako „Racionální mystika“), který lze shrnout jednou větou: „Jsem pouze já a mé vědomí, vše ostatní je fikce.“ Tento subjektivní idealismus George Berkeleyho se v současnosti učí jako relativně velmi důležitou součást světového dějinného filosofického poznání každý současný student vysoké školy, popř. i střední školy, který zde studuje filosofii. V Racionální mystice v mé Filosofii rovnováhy lze z hlediska současného exaktního přírodovědeckého poznání tento subjektivní idealismus George Berkeleyho přeformulovat: „Existuje pouze jeden člověk před smrtí v každé generaci a jeho mozek, tj. zejména cca 100 miliard živých buněk jeho mozku, popř. jeho tělo, tj. zejména cca 60 biliónů živých buněk jeho těla, ztělesňujících vše živé i neživé v jeho předmětném světě, vše ostatní je pak pouhá fikce.“ Samozřejmě, že část těchto živých mikroorganismů tohoto mozku, resp. těla tohoto člověka před smrtí ztělesňuje i masožravé živé tvory v předmětném světě tohoto člověka před smrtí. Z hlediska exaktní přírodovědecká evoluční teorie lze toto přeformulovat, že v každém člověku jako pozůstatek evoluce celé přírody existují i živé mikroorganismy, které jsou pozůstatkem masožravých živých tvorů. Podle této Racionální mystiky mé Filosofie rovnováhy a mé dosavadní osobní životní zkušenosti, jestliže v současnosti člověk před smrtí jí velké množství zejména poražených zvířat, tj. úmyslně zabitá zvířata, která před svou smrtí zažila velkou bolest, k čemuž ho nutí tyto jeho masožravé živé buňky, tak ve svém předmětném světě zapříčiní vůči sobě velkou nenávist z důvodu této jím působené velké smrti a bolesti. Důsledkem této nenávisti je dříve nebo později zejména nemoc jeho duše, dle současné exaktní vědy mozku, která postupně zapříčiní jeho šílenství, z hlediska současné vědy existují zásadně tři druhy tohoto jeho šílenství 1) schizofrenie, dříve nazývaná stihomam, tj. smrtelný strach tohoto člověka před smrtí z pomsty těchto jím či pro něj umučených živých tvorů, 2) maniodepresivní psychóza, tj. střídání období jeho velikášství a jeho úzkosti, tj. stresu, 3) psychopatologie, tj. jeho často vysoce společensky nebezpečné kriminální jednání, 4) různé druhy sexuálních úchylek, vše vrcholí absolutním odmítnutím tohoto člověka před smrtí jíst běžnou potravu, zejména poražené maso. V tomto případě se však stává bezcenným z hlediska výše uvedených živých mikroorganismů mozku, resp. těla tohoto člověka před smrtí, protože těmto svým živým mikroorganismům nemůže dát jíst, a tyto živé mikroorganismy, ztělesněné v jeho předmětném světě zejména jako ostatní masožravci vzápětí poté na tohoto člověka zřejmě vyvinou obrovský tlak (viz např. zřejmě Bible, Starý zákon, 1. SAMUELOVA, 14. KAPITOLA, verše 24 až 52) a není-li ani tento tlak účinný (viz např. zřejmě výše uvedené Bible, Starý zákon, 1. Samuelova, 28. Kapitola, verše 22. až 25.), tak tohoto člověka před smrtí jako bezcenného zřejmě usmrtí (viz např. zřejmě Bible, Starý zákon, 2. SAMUELOVA, 1. KAPITOLA, verše 5 až 16), přičemž toto jeho usmrcení zřejmě provází bolest úměrná tomu, jakou on nebo ona osobně způsobili bolest živým tvorům v jeho nebo jejím předmětném světě, po odečtení smrti a bolesti úměrné tomu, před kterou uchránili živé tvory v jeho nebo jejím předmětném světě. Takovým nedávným současným slavným příkladem je podle mne např. zřejmě i vyvraždění carské rodiny v nově vznikajícím sovětském Rusku viz https://www.stream.cz/slavnedny/10011309-den-vyvrazdeni-carske-rodiny-17-cervenec : "Den vyvraždění carské rodiny (17. červenec 1918)", film 17. July 2016 .

V současnosti by však (možná dle Racionální mystiky mé Filosofie rovnováhy po zavraždění tohoto člověka, resp. lidí před smrtí běžně v dějinách) bezprostředně hrozící válka zřejmě znamenala použití hromadně ničících jaderných zbraní a vyhynutí většiny lidstva a obrovského množství ostatních živých tvorů na naší planetě Zemi, proto zřejmě v novověku nabylo na velké síle proti ortodoxnímu, tj. pravověrnému židovství stojící jakési židovské protestantství zřejmě na Západě založené v letech 1135 až 1204 našeho letopočtu slavným židovským rabínem i slavným Západním filosofem v jedné osobě známým na tomto křesťanském Západě jako „Maimonides“, s původním hebrejským jménem „rabi moše ben maimon“ či v hebrejštině zkráceně „rambam“, toto židovské protestantství v současnosti představuje větší množství různě pojmenovaných židovských náboženských směrů společně stojících více či méně v opozici vůči výše uvedenému jedinému směru tzv. ortodoxního, tj. pravověrného židovství, podle mé zkušenosti vycházející z mého dlouholetého studia judaismu a hebrejštiny z pozice křesťana lze zjednodušeně říci, že v současnosti z veškerého židovstva zhruba 50% jsou tito ortodoxní židé a dále zhruba 50% jsou tito maimonidovci, tzn. výše uvedení židovští protestanté, dále, že v mé České republice naprosto převažují tito maimonidovci a v současném Státě Izrael naprosto převažují tito ortodoxní židé a ve Spojených státech amerických, tzn. USA buď mírně či více převažují tito maimonidovci, tzn. výše uvedení židovští protestanté nad těmito ortodoxními židy nebo v těchto USA jsou tito maimonidovci a tito ortodoxní židé zastoupení ve zhruba stejném počtu. Souhrný pojem „židovské protestantství“, kterým nazývám všechny současné židovské náboženské směry stojící více či méně v protikladu vůči výše uvedenému ortodoxnímu židovství, tak byl mnou použit obdobně, jako se v současnosti v křesťanství používá pojem „křesťanského protestantství“ zahrnující obrovské množství tzv. protestantských křesťanských církví stojících v opozici vůči nejtradičnější římskokatolické křesťanské církvi, v současnosti však v celém křesťanství zároveň probíhá tzv. ekumenické hnutí usilující naopak o opětovné sjednocení všech či alespoň co možná nejvíce křesťanů hlásících se ke všem těmto křesťanským církvím, zároveň v současnosti podle mé Filosofie rovnováhy nelze z hlediska filosofie jako vědy jednoznačně říci, zda se někdy v budoucnu zcela uskuteční naplnění tohoto ekumenického cíle, tj. v podstatě sjednocení všech živých tvorů pod níže v tomto odstavci uvedeným pojetím křesťanství, v současnosti se to z hlediska mé Filosofie rovnováhy a i podle mne spíše až jistě jeví tak, že k úplnému uskutečnění tohoto cíle v budoucnosti dojde, zřejmě postupně až v dokonale nekonečném čase, přesto podle mé Filosofie rovnováhy a i podle mne i v současnosti stojí za to vždy se snažit ze všech našich sil stále se přiblížit k tomuto cíli. V našem novověku tak podle mne z důvodu bezprostředně hrozící jaderné války bylo podle mne stále se zvětšující v současností výše uvedené velké množství výše uvedených židovských protestantů přinuceno a ochotno opustit dosavadní stanovisko židovského náboženství, že Biblický Starozákonní Bůh, popř. příroda je masový vrah lidí a zvířat, a tak v podstatě více či méně výslovně a více či méně tajně nucena a ochotna více či méně přijmout zřejmé učení Ježíše z Nazaretu zřejmě Bohočlověka a Krista, že existuje pouze jediný Biblický Starozákonní a Novozákonní Bůh jako láska ve smyslu charita, popř. že z dlouhodobého hlediska nejsilnějším zákonem přírody v případě židovských ateistů (tj. židů nevěřících v žádného Boha či bohy) je láska ve smyslu charita, viz Bible, Nový zákon, 1. Janův (list, jehož autorství je mou římskokatolickou křesťanskou církví tradičně připisováno tzv. Ježíšovu „nejmilejšímu“, tj. myšleno zřejmě „nejcharitnějšímu“, tj. česky doslova zřejmě „nejdražšímu“ čili v původním slova smyslu „nejcenějšímu“ a podle mne rovněž i v současném slova smyslu nejvědečtějšímu prvnímu učedníku tohoto Ježíše z Nazaretu, kterým byl jeden z prvních „apoštolů“, tj. v češtině doslova „posel“ svatý Jan, o kterém se v mé římskokatolické křesťanské církvi traduje, že jako jediný z prvních učedníků tohoto Ježíše z Nazaretu zemřel přirozenou, nikoliv násilnou či úmyslnou smrtí, ačkoliv písemné důkazy o tomto nenásilném způsobu smrti tohoto sv. Jana zřejmě v současnosti zřejmě /již/ neexistují) 4. kapitola, verš 16: „Také my jsme poznali „lásku“, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je „láska“, a kdo zůstává v „lásce“, v Bohu zůstává a Bůh v něm“ (či stejná věta v Bibli v překladu do latinského jazyka, tzv. Vulgátě svatého Jeronýma ze 4.-5. století našeho letopočtu Bible, Nový zákon, Epistola B. Joannis Apostoli Prima 4, 16: „et nos cognovimus et credidimus „caristi“ quam habet Deus in nobis Deus „caritas“ est et qui manet in „caritate“ in Deo manet et Deus in eo“). Dále viz definice této lásky ve smyslu „charity“, tj. v latině výše uvedené „caritas“ podle jediného dogmatu mé Filosofie rovnováhy: FILOSOFIE ROVNOVÁHY, FILOSOFIE LÁSKY ANEB ŘÁD VÍTĚZNÉ ARMÁDY: "Všichni živí tvorové ve skutečnosti nejvíc chtějí žít ve světě, kde se budou mít všichni rádi, proto je každý stále povinen působit co možná nejméně smrti a bolesti." Vše ostatní jsou více názory (spekulace). A to vše výše uvedené, ačkoliv to zřejmě znamená, že tito židovští protestanté musí odhalit židy působené (je otázka, zda „zbytečné“ nebo naopak „nezbytné“, protože zřejmě jediným Bohem, resp. přírodou připuštěné) velkou smrt a bolest v dějinách živého tvorstva a dále i když to může zřejmě znamenat zásadní rozkol v židovském národě, tj. zásadní odpor proti tzv. ortodoxním, tj. pravověrným židům (z hlediska Bible, Nového zákona to lze přeformulovat, že již židé zřejmě nemohou dále oddalovat tzv. „konec světa“, resp. „Poslední soud“.). Mimo jiné současným nejdůležitějším prvním krokem pokusu mé Filosofie rovnováhy o řešení výše uvedeného problému je její návrh zákona o porážkové dani, jejímž konečným cílem je v budoucnu chov všech zvířat až do jejich přirozené smrti, zásadně na stáří a ze zabitých zvířat jedení masožravci pouze takto získaných mrtvol, resp. mršin, v hebrejštině „nevelot“ zvířat zásadně po pitvě veterináře, pro člověka před smrtí zásadně převařená v několika vodách.

Viz např.: Televizní seriál „Byl jednou jeden život“ (viz literatura) 3 DVD, díl „9. Mozek“, čas 2:30-3:55 před 200 milióny let se vyvinul primitivní mozek, tj. mozková kůra plazů-archikortex, umožňující primitivní reakce jako agresivní obrana teritoria, tyto primitivní reakce a tato část mozku existují také u moderního člověka, před 100 milióny let to byl paleokortex, (tj. mozková kůra savců viz 1 DVD, díl „1. Planeta Buněk“, čas 4:48-5:06) zprostředkující obavu, strach, počátky paměti, čas 4:10-5:48 před 100.000 lety to byl neokortex tvořící 85% hmotnosti mozku umožňující sdílení myšlenek, počítání, umění, přemýšlet o příčinách a chovat se civilizovaně, a problémová komunikace neokortexu a primitivní mozkové kůry (archikortexu a paleokortexu), čas 23:30-25:50 mozek má víceméně úplnou kontrolu nad člověkem, komunikace neokortexu a primitivní mozkové kůry (archikortexu a paleokortexu) způsobuje věčné dilema mezi agresivním či civilizovaným řešením situace živým tvorem, primitivní část mozku se pořád snaží převládnout. Mozek skladuje většinu toho, co vnímáme vědomě, z toho, co vnímáme nevědomě, mozek ukládá asi 1/100, mozek vnímá vše najednou. Každá část těla je kontrolována určitou oblastí mozku, větší části mozku jsou potřeba na citlivější části těla, např. ruce a obličej. Přenos do mozku se děje prostřednictvím povrchových buněk těla a jeho smyslů a pomocí nervů, resp. jejich nervových buněk-neuronů a jejich výběžků-dendritů vedených po celém těle, a to pomocí chemických látek neurotransmiterů-nervových přenašečů. Zdroj: "Byl jednou jeden život", v originále: "Il était une fois ... la Vie", created by Albert Barillé, music composed by: Michel Legrand, characters designed by: Jean Barbaud, copyright PROCIDIS-Paris, v České republice copyright: BH promo CZ 2008, titulní píseň Jana Mařasová, Ľuba, 1,2,4,5 DVD 104 minut, 3,6 DVD 130 minut, 26 dílů seriálu.

Příkaz nejdůležitějšího Biblického Starozákonního desatera přikázání v českém Rabínském překladu: „Nezavraždíš!“, viz Bible, Starý zákon, Exodus 20, 13 Nezavraždíš. … , http://www.obohu.cz/bible/index.php?styl=CRP&kap=20&k=Ex a Bible, Starý zákon, Deuteronomium 5, 17“Nezavraždíš!“ …, http://www.obohu.cz/bible/index.php?styl=CRP&kap=5&k=Dt : Český rabínský překlad (pentateuch), Dr.Gustava Sichera a Dr.Isidora Hirsche. Praha 1932, Diviš Libor, E-mail: info@obohu.cz . V originále zřejmě hebrejský souhláskový slovní kořen: „r-c-ch“, vraždit. Avšak tento příkaz tohoto desatera v českém křesťanském ekumenickém překladu zní: „Nezabiješ!“ O tom co je zabití a co vražda dle výše uvedeného příkazu Bible: „Nezavraždíš“ ve výše uvedeném jejím Rabínském překladu zřejmě podle ortodoxních židů rozhoduje zásadně vůdce, viz např. zřejmě největší židovský Biblický král David ve Starozákonních Biblických příbězích o tomto králi, či v případě zřejmé vraždy jeho potomka Ježíše z Nazareta, zřejmě Bohočlověka a Krista ostatními židy či v případě zřejmé nacistické vraždy několika miliónů židů během holocaustu, kdy vždy zřejmě došlo k zneužití pojmu krajní nouze těmito vůdci. Avšak v českém ekumenickém překladu a v anglickém KJV (King James Version, Krále Jakuba verzi) překladu Bible, Starý zákon, Exodus 20, 13: „Nezabiješ.“, http://www.biblenet.cz/b/Exod/20#v13 a http://www.etf.cuni.cz/~rovnanim/bible/k/Ex20.php : Bible kralická, Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Praha a https://www.biblegateway.com/passage/?search=Exodus+20&version=KJV , Bible, Starý zákon, Deuteronomium 5, 17: „Nezabiješ.“, http://www.biblenet.cz/b/Deut/5#v17 a http://www.etf.cuni.cz/~rovnanim/bible/k/Dt5.php : Bible kralická, Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Praha a https://www.biblegateway.com/passage/?search=Deuteronomy+5&version=KJV jde o zřejmý významový křesťanský posun výše uvedeného hebrejského slovního kořene r-c-ch / (ne)zavraždíš započatý i nejstarší Bibli v českém jazyce tzv. Bibli kralickou z let 1579 až 1596 našeho letopočtu ke slovu „nezabiješ“, jež lze zřejmě v současné češtině vztáhnout i na zvířata a všechny ostatní živé bytosti, jako např. i pouhé bakterie či viry, viz pozorování šimpanzů https://www.stream.cz/slavnedny/10011262-den-kdy-jane-goodallova-zahajila-svuj-vyzkum-simpanzu-14-cervenec : "Den, kdy Jane Goodallová zahájila svůj výzkum šimpanzů (14. červenec 1960)", film 14. července 2016, Pavel Zuna , které všechny např. dle pojmosloví současného českého práva zřejmě nelze „zavraždit“, ale i je lze „zabít“.

Viz:

Bible, Starý zákon, 2. SAMUELOVA, 1. KAPITOLA: 5. ŘEKL JEŠTĚ DAVID MLÁDENCI, KTERÝŽ MU TO OZNÁMIL: KTERAK TY VÍŠ, ŽE UMŘEL SAUL I JONATA SYN JEHO? 6. ODPOVĚDĚL MLÁDENEC, KTERÝŽ TO OZNAMOVAL JEMU: NÁHODOU PŘIŠEL JSEM NA HORU GELBOE, A AJ, SAUL NALEHL BYL NA KOPÍ SVÉ, A VOZOVÉ I JEZDCI POSTIHALI HO. 7. KTERÝŽTO OHLÉDNA SE ZPÁTKEM, UZŘEL MNE A ZAVOLAL NA MNE. I ŘEKL JSEM: AJ, TEĎ JSEM. 8. TEDY ŘEKL MI: KDO JSI TY? ODPOVĚDĚL JSEM JEMU: AMALECHITSKÝ JSEM. 9. I ŘEKL MI: PŘISTUP MEDLE SEM A ZABÍ MNE, NEBO MNE OBKLÍČILA ÚZKOST, A JEŠTĚ VŠECKA DUŠE MÁ JEST VE MNĚ. 10. PROTOŽ STOJE NAD NÍM, ZABIL JSEM HO, NEBO JSEM VĚDĚL, ŽE NEBUDE ŽIV PO SVÉM PÁDU. A VZAL JSEM KORUNU, KTERÁŽ BYLA NA HLAVĚ JEHO, I ZÁPONU, KTERÁŽ BYLA NA RAMENI JEHO, A TEĎ JSEM TO PŘINESL KU PÁNU SVÉMU. 11. TEDY DAVID UCHYTIV ROUCHO SVÉ, ROZTRHL JE; TOLIKÉŽ I VŠICKNI MUŽI, KTEŘÍŽ S NÍM BYLI. 12. A NESOUCE SMUTEK, PLAKALI A POSTILI SE AŽ DO VEČERA PRO SAULE A PRO JONATU SYNA JEHO, I PRO LID HOSPODINŮV A PRO DŮM IZRAELSKÝ, ŽE PADLI OD MEČE. 13. ŘEKL PAK DAVID MLÁDENCI, KTERÝŽ MU TO OZNÁMIL: ODKUD JSI TY? ODPOVĚDĚL: SYN MUŽE PŘÍCHOZÍHO AMALECHITSKÉHO JSEM. 14. OPĚT MU ŘEKL DAVID: KTERAK JSI SMĚL VZTÁHNOUTI RUKU SVOU, ABYS ZAHUBIL POMAZANÉHO HOSPODINOVA? 15. A ZAVOLAV DAVID JEDNOHO Z MLÁDENCŮ, ŘEKL JEMU: PŘISTOUPĚ, OBOŘ SE NA NĚJ. KTERÝŽTO UDEŘIL HO, TAK ŽE UMŘEL. 16. I ŘEKL JEMU DAVID: KREV TVÁ BUDIŽ NA HLAVU TVOU, NEBOŤ JSOU ÚSTA TVÁ SVĚDČILA NA TEBE, ŘKOUCE: JÁ JSEM ZABIL POMAZANÉHO HOSPODINOVA. … 26. VELICE JSEM PO TOBĚ TESKLIV, BRATŘE MŮJ JONATO. BYL JSI MI PŘÍJEMNÝ NÁRAMNĚ; VZÁCNĚJŠÍ U MNE BYLA MILOST TVÁ NEŽLI MILOST ŽEN. http://www.etf.cuni.cz/~rovnanim/bible/k/2S1.php : Bible kralická, Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Praha

Bible, Nový Zákon, Jan 18, 12. Tedy zástup a hejtman a služebníci Židovští jali Ježíše, a svázali jej. 13. A vedli ho k Annášovi nejprvé; nebo byl test Kaifášův, kterýž byl nejvyšším knězem {biskupem} toho léta. 14. Kaifáš pak byl ten, kterýž byl radu dal Židům, že by užitečné bylo, aby člověk jeden umřel za lid. http://www.etf.cuni.cz/~rovnanim/bible/k/J18.php : Bible kralická, Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Praha

Bible, Nový Zákon, Jan 11, 45. Tedy mnozí z Židů, kteříž byli přišli k Marii, viděvše, co učinil Ježíš, uvěřili v něho. 46. Někteří pak z nich odešli k farizeům, a pověděli jim, co učinil Ježíš. 47. I sešli se přední kněží {biskpové} a farizeové v radu, a pravili: Co činíme? Nebo tento člověk divy mnohé činí. 48. Necháme-li ho tak, všickni uvěří v něho, i přijdou Římané, a odejmou místo naše i lid. 49. Jeden pak z nich, Kaifáš, nejvyšším knězem {biskupem} byv toho léta, řekl jim: Vy nic nevíte, 50. Aniž přemyšlujete, že jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul. 51. Toho pak neřekl sám od sebe, ale nejvyšším knězem {biskupem} byv léta toho, prorokoval, že měl Ježíš umříti za tento národ. 52. A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno. 53. Protož od toho dne radu společně drželi, aby jej zabili. http://www.etf.cuni.cz/~rovnanim/bible/k/J11.php : Bible kralická, Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Praha

Původní texty Tanach (tj. židovská Tóra, Neviim, K/Chetuvim, česky Pět knih Mojžíšových - Tóra, Proroci, Spisy) byly převážně v hebrejštině, s některými částmi v aramejštině. Kromě autoritativního masoretského textu, židé stále odkazují na Septuagintu, překlad hebrejské Bible do řečtiny, a Targum Onkelos, aramejskou verzi bible. Existuje několik různých starověkých verzí Tanach, v hebrejštině se většinou liší pravopisem, a tradiční židovská verze je založena na verzi známé jako Aleppo Codex. Dokonce i v této verzi jsou slova, která jsou tradičně čtena jinak od psáného (textu), protože ústní tradice je považována za mnohem důležitější než ta písemná, a zřejmě byly učiněny chyby při kopírování textu přes generace. / The original texts of the Tanakh were mainly in Hebrew, with some portions in Aramaic. In addition to the authoritative Masoretic Text, Jews still refer to the Septuagint, the translation of the Hebrew Bible into Greek, and the Targum Onkelos, an Aramaic version of the Bible. There are several different ancient versions of the Tanakh in Hebrew, mostly differing by spelling, and the traditional Jewish version is based on the version known as Aleppo Codex. Even in this version there are words which are traditionally read differently from written, because the oral tradition is considered more fundamental than the written one, and presumably mistakes had been made in copying the text over the generations.[citation needed] (Viz/ see https://en.wikipedia.org/wiki/Bible#Versions_and_translations )

Bible, Starý zákon, Exodus 20, 13, Bible, Starý zákon, Deuteronomium 5, 17

Exodus 20 Unicode/XML Westminster Leningrad Codex, Exodus 20 Unicode/XML Westminster Leningrad Codex, http://www.tanach.us/Tanach.xml#Home : © 2004 Christopher V. Kimball , Deuteronomy 5 Unicode/XML Westminster Leningrad Codex, http://www.tanach.us/Tanach.xml#Home : © 2004 Christopher V. Kimball

שמות

Exodus 20

20 ¹³ לֹ֥֖א תִּֿרְצָֽ֖ח׃ ס      

End of Exodus  20:13 - 20:13

Date: 2016.07.20-13.35

דברים

Deuteronomy 5

5 ¹⁷ לֹ֥֖א תִּֿרְצָֽח׃ ס      

End of Deuteronomy  5:17 - 5:17

Date: 2016.07.20-13.39

Literatura:

všechny citáty v češtině z Bible v této knize z důvodu autorských práv jsou zásadně v češtině Bible kralická viz http://www.etf.cuni.cz/~rovnanim/bible/k/1K15.php : Bible kralická, Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Praha , nadpisy z Bible, překlad 21. století (zkráceně Bible21 nebo B21, první části vyšly pod názvem Nová Bible kralická (NBK)) viz http://www.biblegateway.com/ a https://cs.wikipedia.org/wiki/Bible,_p%C5%99eklad_21._stolet%C3%AD , původně vše inspirováno BIBLE PÍSMO SVATÉ STARÉHO A NOVÉHO ZÁKONA |včetně deuterokanonických knih|, Český ekumenický překlad, ČESKÁ BIBLICKÁ SPOLEČNOST, 1995, viz www.biblenet.cz , a v angličtině viz King James Version http://www.biblegateway.com/

1. Samuelova, 14. kapitola

(Statečný Jonatan, https://www.biblegateway.com/passage/?search=Prvn%C3%AD+Samuelova+14&version=B21 )

1. Stalo se pak jednoho dne, že řekl Jonata syn Saulův služebníku, kterýž nosil zbroj jeho: Poď, půjdeme k stráži Filistinských, kteráž jest na oné straně. Ale otci svému toho nepověděl. 2. Saul však zůstával na kraji pahrbku pod jabloní zrnatou, kteráž byla v Migron; a lidu, kterýž byl s ním, bylo okolo šesti set mužů, 3. Tolikéž Achiáš syn Achitobův, bratra Ichabodova, syna Fínesova, syna Elí, kněze Hospodinova v Sílo, kterýž nosil efod. Ale lid nevěděl, že by odšel Jonata. 4. Mezi těmi pak průchody, jimiž pokoušel se Jonata přejíti k stráži Filistinských, byla skála příkrá k přecházení s této strany, též skála příkrá k přecházení s oné strany; jméno jedné Bóses, a jméno druhé Seneh. 5. Jedna skála byla na půlnoci proti Michmas, a druhá na poledne proti Gabaa. 6. I řekl Jonata služebníku, kterýž nosil zbroj jeho: Poď, přejděme k stráži těch neobřezaných, snad bude Hospodin s námi; neboť není nesnadné Hospodinu zachovati ve mnoze aneb v mále. 7. Odpověděl oděnec jeho: Učiň, cožkoli jest v srdci tvém, obrať se, kam chceš; aj, budu s tebou podlé vůle tvé. 8. I řekl Jonata: Aj, my jdeme k mužům těm, a ukážeme se jim. 9. Jestliže řeknou nám takto: Počkejte, až přijdeme k vám, stůjme na místě svém, a nechoďme k nim. 10. Pakli by řekli takto: Vstupte k nám, jděme, nebo vydal je Hospodin v ruku naši. To zajisté nám bude za znamení. 11. Ukázali se tedy oba dva stráži Filistinských. I řekli Filistinští: Hle, Hebrejští lezou z děr, v nichž se byli skryli. 12. I mluvili někteří z stráže té k Jonatovi a k oděnci jeho, a řekli: Vstupte k nám, a povíme vám něco. Pročež řekl Jonata k oděnci svému: Podiž za mnou, nebo je vydal Hospodin v ruku Izraele. 13. A tak lezl čtvermo Jonata a oděnec jeho za ním. I padali před Jonatou, a oděnec jeho mordoval je, jda za ním. 14. A to byla porážka první, v níž zbil Jonata a oděnec jeho okolo dvadcíti mužů, jako v půl honech rolí dvěma volům s zápřež. 15. Protož byl strach v tom ležení a na tom poli, i na všem tom lidu; strážní i oni loupežníci děsili se též, až se země třásla, nebo byla v strachu Božím. 16. A vidouce strážní Saulovi v Gabaa Beniaminově, oznámili, jak množství to narůzno prchá, a vždy více se potírá. 17. Saul pak řekl lidu, kterýž s ním byl: Vyhledejte i hned a zvězte, kdo jest z našich odšel. A když vyhledávali, hle, Jonaty nebylo a oděnce jeho. 18. I řekl Saul Achiášovi: Postav sem truhlu Boží. (Truhla pak Boží toho času byla s syny Izraelskými.) 19. I stalo se, když ještě mluvil Saul k knězi, že hřmot, kterýž byl v vojště Filistinských, více se rozcházel a rozmáhal. Protož řekl Saul knězi: Spusť ruku svou. 20. Shromáždili se tedy Saul i všecken lid, kterýž s ním byl, a přišli až k té bitvě; a aj, byl meč jednoho proti druhému s hřmotem velmi velikým. 21. Hebrejští pak někteří byli s Filistinskými prvé, kteříž táhli s nimi polem sem i tam; i ti také obrátili se a stáli při lidu Izraelském, kterýž byl s Saulem a s Jonatou. 22. Všickni také muži Izraelští, kteříž se skryli na hoře Efraim, když uslyšeli, že by utíkali Filistinští, honili je i oni v té bitvě. 23. I vysvobodil Hospodin toho dne Izraele. Boj pak protáhl se až do Betaven.

(Můj otec škodí zemi, https://www.biblegateway.com/passage/?search=Prvn%C3%AD+Samuelova+14&version=B21 )

24. A ačkoli muži Izraelští utrápili se toho dne, však Saul zavázal lid s přísahou, řka: Zlořečený muž, kterýž by jedl chléb prvé, než bude večer, a než se pomstím nad nepřátely svými. A tak neokusil všecken lid chleba. 25. Všecken pak lid té krajiny šli do lesa, kdež bylo hojnost medu po zemi. 26. A když všel lid do lesa, viděl tekoucí med; žádný však nepřičinil k ústům svým ruky své, nebo se bál lid té přísahy. 27. Ale Jonata neslyšev, že otec jeho zavazoval lid přísahou, vztáhl hůl, kterouž měl v ruce své, a omočil konec její v plástu medu, a obrátil ruku svou k ústům svým; i osvítily se oči jeho. 28. Odpovídaje pak jeden z lidu, řekl: Velikou přísahou zavázal otec tvůj lid, řka: Zlořečený muž, kterýž by jedl chléb dnes, ačkoli zemdlel lid. 29. Tedy řekl Jonata: Zkormoutil otec můj lid země. Pohleďte, prosím, jak se osvítily oči mé, hned jakž jsem okusil maličko medu toho. 30. Čím více kdyby se byl směle najedl dnes lid z loupeží nepřátel svých, kterýchž dosáhl? Nebyla-liž by se nyní stala větší porážka Filistinských? 31. A tak bili toho dne Filistinské od Michmas až do Aialon; i ustal lid náramně. !!!!!!!!!!!!!!!!!!! 32. Protož obrátil se lid k loupeži, a nabravše ovcí a volů i telat, zbili je na zemi; i jedl lid se krví. !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! 33. I pověděli Saulovi, řkouce: Aj, lid hřeší proti Hospodinu, jeda se krví. Kterýž řekl: Přestoupili jste přikázaní. Přivaltež i hned ke mně kámen veliký. 34. Opět řekl Saul: Rozejděte se mezi lid a rcete jim: Přiveďte ke mně jeden každý vola svého a jeden každý dobytče své, a bíte tuto a jezte, i nebudete hřešiti proti Hospodinu, jedouce se krví. Přivedli tedy všecken lid jeden každý vola svého rukou svou té noci a zabíjeli tu. 35. Vzdělal také Saul oltář Hospodinu; to nejprvnější oltář udělal Hospodinu. 36. Potom řekl Saul: Pusťme se po Filistinských v noci, a budeme je loupiti až do jitra, aniž zůstavujme z nich koho. Kteříž řekli: Cožť se koli vidí za dobré, učiň. Ale kněz řekl: Přistupme sem k Bohu. 37. I tázal se Saul Boha: Pustím-li se za Filistinskými? Dáš-li je v ruku Izraelovu? I neodpověděl mu v ten den. 38. Protož řekl Saul: Přistupujte sem všecka knížata lidu, a vyzvězte a vyhledejte, kdo se jest dopustil dnes hříchu nějakého? 39. Nebo živť jest Hospodin, kterýž vysvobozuje Izraele, že byť pak i na Jonatovi synu mém to bylo, smrtí umře. I neodpověděl jemu žádný ze všeho lidu. 40. Řekl také všemu Izraelovi: Buďte vy na jedné straně, já pak a Jonata syn můj budeme na druhé straně. Odpověděl lid Saulovi: Učiň, cožť se za dobré vidí. 41. Protož řekl Saul Hospodinu Bohu Izraelskému: Ukaž spravedlivě. I přišlo na Jonatu a Saule, lid pak z toho vyšel. 42. I řekl Saul: Vrzte los mezi mnou a mezi Jonatou synem mým. A postižen jest Jonata. 43. Řekl tedy Saul Jonatovi: Pověz mi, co jsi učinil? I pověděl mu Jonata a řekl: Toliko jsem okusil maličko medu koncem holi, kterouž jsem měl v ruce své, a aj, proto-liž mám umříti? 44. Odpověděl Saul: Toto učiň mi Bůh a toto přidej, že smrtí umřeš, Jonato. 45. I řekl lid Saulovi: Což tedy umříti má Jonata, kterýž učinil vysvobození toto veliké v Izraeli? Odstup to, živť jest Hospodin, že nespadne vlas s hlavy jeho na zemi, poněvadž s pomocí Boží učinil to dnes. I vyprostil lid Jonatu, tak aby nebyl usmrcen. 46. Tedy odtáhl Saul od Filistinských; Filistinští také navrátili se k místu svému. 47. Saul pak uvázav se v království nad Izraelem, bojoval vůkol se všemi nepřátely svými, s Moábskými a s syny Ammon, a s Edomem, i s králi Soba, a s Filistinskými; a kamž se koli obracel, ukrutnost provodil. 48. Sebrav také vojska, porazil Amalecha, a vysvobodil Izraele z ruky zhoubců jeho. 49. Byli pak synové Saulovi: Jonata a Jesui a Melchisua; a jména dvou dcer jeho, jméno prvorozené Merob, jméno pak mladší Míkol. 50. A jméno manželky Saulovy Achinoam, dcera Achimaasova; jméno pak hejtmana vojska jeho Abner, syn Ner, strýce Saulova. 51. Nebo Cis byl otec Saulův, a Ner otec Abnerův, syn Abielův. 52. Byla pak válka veliká s Filistinskými po všecky dny Saulovy, protož kohožkoli Saul viděl muže silného, a kohokoli udatného, bral ho k sobě.

http://www.etf.cuni.cz/~rovnanim/bible/k/1S14.php : Bible kralická, Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Praha a https://www.biblegateway.com/passage/?search=Prvn%C3%AD+Samuelova+14&version=KJV

1. Samuelova, 18. kapitola

(Saulova žárlivost, https://www.biblegateway.com/passage/?search=Prvn%C3%AD%20Samuelova%2018&version=B21 )

1. I stalo se, že když přestal mluviti k Saulovi, duše Jonatova spojila se s duší Davidovou, tak že ho zamiloval Jonata jako sebe samého. 2. A tak Saul vzal jej k sobě toho dne, a nedopustil mu navrátiti se do domu otce jeho. 3. I učinil Jonata s Davidem smlouvu, proto že ho miloval jako duši svou. 4. A složiv Jonata s sebe plášť, kterýmž byl odín, dal jej Davidovi, i roucho své, až do meče svého, a až do lučiště svého, i do pasu svého. 5. Vycházel pak David, k čemuž ho koli posílal Saul, opatrně sobě počínaje. I ustanovil ho Saul nad vojáky, a líbil se všemu lidu, též i služebníkům Saulovým. 6. Stalo se pak, když se oni domů brali, a David též se navracoval od zabití Filistinského, že vyšly ženy z každého města Izraelského, zpívajíce a plésajíce, vstříc Saulovi králi s bubny, s veselím a s husličkami. 7. A prozpěvovaly jedny po druhých ženy ty, hrajíce, a řekly: Porazilť jest Saul svůj tisíc, ale David svých deset tisíců. 8. I rozhněval se Saul náramně, nebo nelíbila se mu ta řeč. Pročež řekl: Dali Davidovi deset tisíc, a mně dali toliko tisíc. Co mu ještě přes to přivlastní, leč království? 9. Protož Saul zlobivě hleděl na Davida od toho dne i vždycky. 10. Stalo se pak druhého dne, že duch Boží zlý napadl Saule, a prorokoval u prostřed domu svého, a David hral rukou svou jako i jindy vždycky. Saul pak měl kopí v ruce své. 11. I vyhodil Saul kopí, řka: Prohodím Davida až do stěny. Ale David uhnul se jemu po dvakrát. 12. A bál se Saul Davida, proto že Hospodin byl s ním, a od Saule odstoupil. 13. Protož vybyl ho Saul od sebe, a učinil jej sobě hejtmanem nad tisíci; kterýžto vycházel i vcházel před lidem. 14. David pak ve všech cestách svých opatrně sobě počínal, nebo Hospodin byl s ním. 15. A když to viděl Saul, že sobě velmi opatrně počíná, bál se ho. 16. Ale všecken Izrael i Juda miloval Davida, nebo vycházel i vcházel před nimi. 17. Tedy řekl Saul Davidovi: Aj, dceru svou starší Merob dámť za manželku, toliko mi buď muž silný, a veď boje Hospodinovy. (Saul pak myslil: Nechť neschází od mé ruky, ale od ruky Filistinských.) 18. I řekl David Saulovi: Kdo jsem já, a jakýž jest rod můj a čeled otce mého v Izraeli, abych byl zetěm královým? 19. I stalo se, že když již Merob dcera Saulova měla dána býti Davidovi, dána jest Adrielovi Molatitskému za manželku. 20. Milovala pak Míkol dcera Saulova Davida; což když oznámili Saulovi, líbilo se to jemu. 21. (Nebo řekl Saul: Dámť mu ji, aby mu byla osídlem, a aby proti němu byla ruka Filistinských.) A tak řekl Saul Davidovi: Po této druhé budeš mi již zetěm. 22. I rozkázal Saul služebníkům svým: Mluvte k Davidovi tajně, řkouce: Aj, libuje tě sobě král, a všickni služebníci jeho laskavi jsou na tebe; nyní tedy budiž zetěm královým. 23. A když mluvili služebníci Saulovi v uši Davidovy slova ta, odpověděl David: Zdaliž se vám malá věc zdá, býti zetěm královým? A já jsem člověk chudý a opovržený. 24. Tedy služebníci Saulovi oznámili jemu, řkouce: Taková slova mluvil David. 25. I řekl Saul: Takto rcete Davidovi: Není žádostiv král věna, toliko sto obřízek Filistinských, aby byla pomsta nad nepřátely královskými. (Saul pak to obmýšlel, aby David upadl v ruku Filistinských.) 26. Protož oznámili služebníci jeho Davidovi slova ta, a líbilo se to Davidovi, aby byl zetěm královým. Ještě se pak nebyli vyplnili dnové ti, 27. Když vstav David, odšel, on i muži jeho, a zbil z Filistinských dvě stě mužů, jejichž obřízky přinesl David, a z úplna je dali králi, aby byl zetěm královým. I dal jemu Saul Míkol dceru svou za manželku. 28. A vida Saul, nýbrž zkušené maje, že jest Hospodin s Davidem, a že Míkol dcera jeho miluje ho, 29. Ještě tím více Saul obával se Davida. I byl Saul nepřítelem Davidovým po všecky dny. 30. Vtrhovali pak do země knížata Filistinská; i bývalo, že kdyžkoli vycházeli, opatrněji sobě počínal David proti nim nade všecky služebníky Saulovy, pročež i jméno jeho bylo velmi slavné.

http://www.etf.cuni.cz/~rovnanim/bible/k/1S18.php : Bible kralická, Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Praha a https://www.biblegateway.com/passage/?search=Prvn%C3%AD+Samuelova+18&version=KJV

1. Samuelova, 19. kapitola

(Ať zemře!, https://www.biblegateway.com/passage/?search=Prvn%C3%AD%20Samuelova%2019&version=B21 )

1. Mluvil pak Saul k Jonatovi synu svému a ke všechněm služebníkům svým, aby zamordovali Davida, ale Jonata syn Saulův liboval sobě Davida velmi. 2. I oznámil to Jonata Davidovi, řka: Usiluje Saul otec můj, aby tě zabil; protož nyní šetř se, prosím, až do jitra, a usadě se v skrytě, schovej se. 3. Ale jáť vyjdu a státi budu při boku otci svému na poli, kdež ty budeš, a budu mluviti o tobě s otcem svým, a čemuž vyrozumím, oznámím tobě. 4. I mluvil Jonata o Davidovi dobře Saulovi otci svému, a řekl: Nechť nehřeší král proti služebníku svému Davidovi, nebť jest nic tobě neprovinil, nýbrž správa jeho jest tobě velmi užitečná. 5. Nebo se opovážil života svého a zabil Filistinského, a učinil Hospodin vysvobození veliké všemu Izraeli. Viděls to a radoval jsi se. Pročež bys tedy hřešil proti krvi nevinné, chtěje zabiti Davida bez příčiny? 6. I uposlechl Saul řeči Jonatovy a přisáhl Saul, řka: Živť jest Hospodin, žeť nebude zabit. 7. Tedy Jonata povolal Davida, a oznámil jemu Jonata všecka slova tato. A přivedl Jonata Davida k Saulovi, i byl před ním jako i prvé. 8. Vznikla pak opět válka; a vytáh David, bojoval proti Filistinským, a porazil je porážkou velikou, a utekli před ním. 9. V tom duch Hospodinův zlý napadl Saule, kterýž v domě svém seděl, maje kopí své v ruce své, a David hrál rukou před ním. 10. Ale Saul chtěl prohoditi Davida kopím až do stěny; kterýž uhnul se mu, a udeřilo kopí v stěnu. A tak David utekl a vynikl z nebezpečenství té noci. 11. Potom poslal Saul posly k domu Davidovu, aby ho střáhli a zabili jej ráno. I oznámila to Davidovi Míkol manželka jeho, řkuci: Jestliže se neopatříš noci této, zítra zabit budeš. 12. A protož spustila Míkol Davida oknem, kterýž odšed, utekl a vynikl z nebezpečenství. 13. Vzala pak Míkol obraz a vložila na lůže, a polštář kozí položila v hlavách jeho a přikryla šaty. 14. Tedy Saul poslal posly, aby vzali Davida. I řekla: Jest nemocen. 15. Opět poslal Saul posly, aby pohleděli na Davida, řka: Přineste ho na lůži ke mně, ať ho zabiji. 16. A když přišli poslové, a aj, obraz ležel na lůži a polštář kozí v hlavách jeho. 17. I řekl Saul k Míkol: Proč jsi mne tak podvedla a pustilas nepřítele mého, aby ušel? Odpověděla Míkol Saulovi: On mi řekl: Propusť mne, sic jinak zabiji tě. 18. David tedy utíkaje, vynikl z nebezpečenství, a přišed k Samuelovi do Ráma, oznámil jemu všecko, co mu Saul učinil. I odšel on i Samuel, a bydlili v Náiot. 19. Oznámeno pak bylo Saulovi, řka: Aj, David jest v Náiot v Ráma. 20. I poslal Saul posly, aby jali Davida. Kteříž když viděli zástup proroků prorokujících, a Samuele jim představeného, an stojí, sstoupil také na posly Saulovy Duch Boží, a prorokovali i oni. 21. To když oznámili Saulovi, poslal jiné posly, a prorokovali také i oni; a opět poslal Saul třetí posly, a i ti prorokovali. 22. Šel tedy již sám do Ráma a přišel až k čisterni veliké, kteráž jest v Socho, a zeptal se, řka: Kde jest Samuel a David? I řekl někdo: Aj, jsou v Náiot v Ráma. 23. I šel tam do Náiot v Ráma; a sstoupil i na něj Duch Boží, a jda dále, prorokoval, až i přišel do Náiot v Ráma. 24. Kdežto svlékl také sám roucho své a prorokoval i on před Samuelem, a padna, ležel svlečený celý ten den a noc. Odkudž se říká: Zdali také Saul mezi proroky?

http://www.etf.cuni.cz/~rovnanim/bible/k/1S19.php : Bible kralická, Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Praha a https://www.biblegateway.com/passage/?search=1%20Samuel%2019&version=KJV

1. Samuelova, 20. kapitola

(Smlouva s Jonatanem, https://www.biblegateway.com/passage/?search=Prvn%C3%AD%20Samuelova%2020&version=B21 )

1. V tom utíkaje David z Náiot, kteréž jest v Ráma, přišel a mluvil před Jonatou: Což jsem učinil? Jaká jest nepravost má? A jaký jest hřích můj před otcem tvým, že hledá bezživotí mého? 2. Kterýž řekl jemu: Odstup to, neumřeš. Aj, nečiníť otec můj ničeho ani velikého ani malého, čehož by se mi nesvěřil. Jak by tedy otec můj tajil to přede mnou! Neníť toho. 3. Nadto přisáhl také David, (to promluviv: Dobřeť ví otec tvůj, že jsi laskav na mne, protož myslí: Nechť neví o tom Jonata, aby neměl zámutku). Nýbrž jistě, živť jest Hospodin, a živať jest duše tvá, že sotva jest kročej mezi mnou a mezi smrtí. 4. Odpověděl Jonata Davidovi: Pověz, čehokoli žádáš, a učiním tobě. 5. I řekl David Jonatovi: Aj, zítra bude novměsíce, kdyžto já mám obyčej sedati s králem k jídlu; protož propusť mne, a skryji se na poli až do třetího večera. 6. Jestliže by se zvláštně na mne ptal otec tvůj, řekneš: Prosil mne velice David, aby sběhl do Betléma města svého; nebo obět výroční tam míti má všecka jeho rodina. 7. Řekne-liť: Dobře, pokoj služebníku tvému; pakliť se rozzlobí, věz, žeť se doplnila zlost jeho. 8. A tak učiníš milosrdenství s služebníkem svým, poněvadž jsi v smlouvu Hospodinovu uvedl služebníka svého s sebou. Pakliť jest na mně nepravost, zabí mne sám; nebo k otci svému proč bys mne vodil? 9. I řekl Jonata: Odstup to od tebe; nebo zvím-liť to jistotně, že by se doplnila zlost otce mého, aby přišla na tě, zdaliž neoznámím tobě toho? 10. Řekl také David Jonatovi: Kdož mi oznámí, jestliže odpoví tobě otec tvůj něco tvrdě? 11. Odpověděl Jonata Davidovi: Poď, vyjděme na pole. I vyšli oba na pole. 12. Opět řekl Jonata Davidovi: Hospodin Bůh Izraelský, (hned jakž porozumím na otci svém, okolo tohoto času zítra neb pozejtří, an bude dobře s Davidem, jestliže nepošli tehdáž k tobě, a neoznámím-liť), 13. Toto učiň Hospodin Jonatovi a toto přidej. Pakliť se bude líbiti otci mému uvésti zlé na tebe, takéť i to zjevím tobě a propustím tě; i půjdeš v pokoji, a Hospodin budiž s tebou, jakož byl s otcem mým. 14. A zdaliž i ty, dokud jsem živ, neučiníš se mnou milosrdenství Hospodinova, ano bychť i umřel, 15. Tak že neodvrátíš milosrdenství svého od domu mého až na věky, zvláště tehdáž, když Hospodin vypléní nepřátely Davidovy, jednoho každého se svrchku země. 16. A tak učinil Jonata smlouvu s domem Davidovým, řka: Vyhledávejž Hospodin toho z ruky nepřátel Davidových. 17. Ještě i přísahou zavázal Jonata v lásce odměnné k sobě Davida; nebo jakož miloval duši svou, tak jej miloval. 18. I řekl mu Jonata: Zítra bude novměsíce, a bude se ptáti na tebe, když prázdné bude místo tvé. 19. Do třetího tedy dne skrývaje se, sstoupíš rychle a přijdeš k tomu místu, na kterémžs se byl skryl, když se to jednalo, a pobudeš u kamene pocestných. 20. A já tři střely vystřelím po straně k němu, směřuje sobě k cíli. 21. Potom hned pošli pachole a dím: Jdi, shledej střely. Jestliže prostě řeknu služebníku: Hle, střely za tebou blíže sem, přines je, tedy přiď, nebo jest pokoj tobě, a neníť žádného nebezpečenství, živť jest Hospodin. 22. Pakli takto řeknu pacholeti: Hle, střely jsou před tebou dále, tedy odejdi, nebo propustil tě Hospodin. 23. Řeči pak této, kterouž jsme mluvili já a ty, aj, Hospodin svědek bude mezi mnou a mezi tebou až na věky. 24. A tak skryl se David na poli. Byl pak novměsíce, i sedl král za stůl k jídlu. 25. A seděl král na stolici své, jakž obyčej měl, na stolici u stěny, ale Jonata povstal. Sedl také Abner podlé Saule, a místo Davidovo zůstalo prázdné. 26. A však toho dne Saul nic neříkal, nebo myslil: Něco se mu přihodilo, buď že čistý jest neb nečistý. 27. Stalo se pak nazejtří, druhého dne novměsíce, že opět prázdné bylo místo Davidovo. I řekl Saul Jonatovi synu svému: Proč nepřišel syn Izai ani včera ani dnes k jídlu? 28. Odpověděl Jonata Saulovi: Velice mne prosil David, aby šel do Betléma. 29. A řekl: Odpusť mne, prosím, nebo obět má míti rodina naše v městě, a bratr můj sám rozkázal mi přijíti; nyní tedy, nalezl-li jsem milost před očima tvýma, nechť se odtrhnu, prosím, abych navštívil bratří své. Tou příčinou nepřišel k stolu královskému. 30. I rozhněval se Saul náramně na Jonatu, a řekl jemu: Synu převrácený a urputný, zdaliž nevím, že jsi zvolil sobě syna Izai k hanbě své, i k hanbě a lehkosti matky své? 31. Nebo po všecky dny, v nichž bude živ syn Izai na zemi, nebudeš upevněn ty, ani království tvé. Protož hned pošli a přiveď jej ke mně, nebť jest hoden smrti. 32. Odpověděl Jonata Saulovi otci svému, a řekl jemu: Proč má umříti? Což jest učinil? 33. I hodil Saul kopím na něj, aby ho zabil. Tedy seznav Jonata, že uložil otec jeho zabiti Davida, 34. Vstal od stolu Jonata, rozpálen jsa hněvem, a nejedl toho druhého dne novuměsíce pokrmu, nebo bolestil pro Davida, a že ho tak zlehčil otec jeho. 35. Protož stalo se ráno, že vyšel Jonata na pole k času uloženému Davidovi, a pachole malé s ním. 36. Tedy řekl pacholeti svému: Běž a shledej střely, kteréž já vystřelím. I běželo pachole, a on střílel daleko před něj. 37. Když pak přišlo pachole až k cíli, k němuž střílel Jonata, volal Jonata za pacholetem a řekl: Zdaliž není střely před tebou tam dále? 38. Opět volal Jonata za pacholetem: Rychle pospěš, nestůj. A tak sebravši pachole Jonatovo střely, vrátilo se k svému pánu. 39. (Pachole pak nic nevědělo, toliko Jonata a David věděli, co se jedná.) 40. I dal Jonata braň svou pacholeti, kteréž s ním bylo, a řekl jemu: Jdi, dones do města. 41. A když odešlo pachole, vstal David s strany polední, a padna na tvář svou k zemi, poklonil se třikrát; a políbivše jeden druhého plakali oba, až Jonata Davida pozdvihl. 42. I řekl Jonata Davidovi: Jdiž u pokoji, a což jsme sobě oba přisáhli ve jménu Hospodinovu, řkouce: Hospodin budiž svědkem mezi mnou a tebou, i mezi semenem mým a mezi semenem tvým, nechť trvá až na věky. (20:43) A tak vstav David, odšel, Jonata pak navrátil se do města.

http://www.etf.cuni.cz/~rovnanim/bible/k/1S20.php : Bible kralická, Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Praha

1. Samuelova, 21. kapitola

(David prchá k Filištínům, https://www.biblegateway.com/passage/?search=Prvn%C3%AD%20Samuelova%2021&version=B21 )

1. Tedy přišel David do Nobe k Achimelechovi knězi. I ulek se Achimelech, vyšel vstříc Davidovi a řekl jemu: Cože to, že jsi sám, a není žádného s tebou? 2. Odpověděl David Achimelechovi knězi: Král mi poručil nějakou věc, a řekl mi: Ať žádný nezvídá toho, proč tě posílám, a coť jsem poručil. Služebníkům pak uložil jsem jisté místo. 3. Protož nyní, co máš tu před rukama, dej v ruku mou, asi pět chlebů, aneb což na hotově máš. 4. Odpověděl kněz Davidovi a řekl: Nemámť chleba obecného před rukama, než toliko chléb svatý, však jestliže se toliko od žen zdrželi služebníci. 5. Odpověděl David knězi a řekl: Jistě ženy vzdáleny byly od nás, jakož včera tak i před včerejškem, když jsem vyšel; protož těla služebníků svatá jsou. Ač pak toto předsevzetí jest proti slušnosti, však i to dnes posvěceno bude pro tělo. 6. A tak dal jemu kněz chleby svaté; nebo nebylo tam chleba, jediné chlebové předložení, kteříž odloženi byli od tváři Hospodinovy, aby položeni byli chlebové teplí toho dne, když ti vzati byli. 7. (Byl pak tu jeden z služebníků Saulových v týž den, kterýž se tam pozadržel před Hospodinem, jehož jméno bylo Doeg Idumejský, nejpřednější mezi pastýři Saulovými.) 8. I řekl David Achimelechovi: Nemáš-liž zde kopí aneb meče? Nebo ani meče svého ani braně své nevzal jsem v ruku svou, proto že rozkaz královský dotíral. 9. Jemuž řekl kněz: Meč Goliáše Filistinského, kteréhož jsi zabil v údolí Elah, aj, ten jest zde obvinutý v roucho za efodem. Jestliže jej chceš sobě vzíti, vezmi, nebo zde jiného není kromě toho. I řekl David: Neníť přes ten, dejž mi jej. 10. Tedy vstal David, a utekl toho dne před Saulem, a přišel k Achisovi králi Gát. 11. Služebníci pak Achisovi řekli jemu: Zdaliž tento není David, král země? Zdaliž neprozpěvovali tomuto po houfích, řkouce: Porazil Saul svůj tisíc, David pak svých deset tisíců. 12. I složil David ta slova v srdci svém, a bál se velmi Achisa krále Gát. 13. Protož změnil způsob svůj před očima jejich, a bláznem se dělal, jsa v rukou jejich; psal také po vratech u brány, a pouštěl sliny po bradě své. 14. Tedy řekl Achis služebníkům svým: Hle, viděvše člověka blázna, pročež jste ho ke mně přivedli? 15. Nedostává-liž se mi bláznů, že jste uvedli tohoto, aby bláznil přede mnou? Ten-liž má vjíti do mého domu?

http://www.etf.cuni.cz/~rovnanim/bible/k/1S21.php : Bible kralická, Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Praha

1. Samuelova, 22. kapitola

(Všichni jste se spikli,

www.biblegateway.com/passage/?search=Prvn%C3%AD%20Samuelova%2022&version=B21 )

1. A tak odšel odtud David, skryl se v jeskyni Adulam. To když uslyšeli bratří jeho i všecken dům otce jeho, sešli se tam k němu. 2. A shromáždili se k němu, kteřížkoli byli v ssoužení, a kteřížkoli byli zadlužilí, a kteřížkoli byli v hořkosti ducha, a byl nad nimi knížetem, tak že jich bylo s ním okolo čtyř set mužů. 3. Potom odšel odtud David do Masfa Moábského a řekl králi Moábskému: Prosím, nechť vcházejí k vám i vycházejí otec můj a matka má, dokudž nezvím, co se mnou učiní Bůh. 4. I přivedl je před krále Moábského, a bydlili s ním po všecky dny, v nichž zůstával David na tom hradě. 5. Ale prorok Gád řekl Davidovi: Nebývejž déle na tom hradě, jdi, navrať se do země Judské. I odšel David, a přišel do lesa Haret. 6. V tom uslyšel Saul, že by se zjevil David i muži, kteříž byli s ním. Saul pak bydlil v Gabaa pod hájem v Ráma, maje kopí své v rukou svých, a všickni služebníci jeho stáli před ním. 7. I řekl Saul služebníkům svým, kteříž stáli před ním: Slyšte medle, synové Jemini: Všechněm-li vám dá syn Izai pole a vinice? Všecky-li vás postaví za správce nad tisíci a sty, 8. Že jste se všickni spikli proti mně, aniž jest, kdo by mi oznámil? Již i syn můj učinil smlouvu s synem Izai, a však žádný z vás nelituje mne, aniž mi kdo oznámí, že pozdvihl syn můj služebníka mého proti mně, aby mi zálohy strojil, jakož se to již děje. 9. Odpověděl pak Doeg Idumejský, kterýž též stál s služebníky Saulovými, a řekl: Viděl jsem syna Izai, an přišel do Nobe k Achimelechovi synu Achitobovu. 10. Kterýž radil se o něho s Hospodinem a dal jemu potravy, také i meč Goliáše Filistinského dal jemu. 11. I poslal král, aby zavolali Achimelecha syna Achitobova, kněze, i vší čeledi otce jeho, totiž kněží, kteříž byli v Nobe. I přišli všickni před krále. 12. Tedy řekl Saul: Slyš nyní, synu Achitobův. Kterýž odpověděl: Ej, pane můj. 13. I dí k němu Saul: Proč jste se spikli proti mně, ty a syn Izai, když jsi jemu dal chléb a meč, a radils se s Bohem o něj, aby povstal proti mně k strojení mi záloh, jakož se to již děje? 14. Odpovídaje Achimelech králi, řekl: A kdo jest tak věrný ze všech služebníků tvých jako David, kterýž i zetěm královým jest, kterýž kráčí v poslušenství tvém, a vzácný jest v domě tvém? 15. Zdaliž jsem se nyní počal tázati Boha o něj? Odstup to ode mne. Nesčítejž král takové věci na služebníka svého, ani na kohoz čeledi otce mého, neboť neví služebníktvůj o ničemž o tom ani nejmenší věci. 16. Ale král řekl: Smrtí umřeš Achimelechu, ty i všecken dům otce tvého. 17. I řekl král drabantům, kteříž stáli před ním: Obraťte se a zbíte kněží Hospodinovy, nebo i jejich ruka jest s Davidem; přes to vědouce, že utíká, nedali mi znáti. Služebníci však královští nechtěli vztáhnouti rukou svých, ani se obořiti na kněží Hospodinovy. 18. A protož řekl král Doegovi: Obrať ty se, a pobí ty kněží. Takž Doeg Idumejský obrátiv se, obořil se na kněží, a zbil toho dne osmdesáte a pět mužů, kteříž nosili efod lněný. 19. Nobe také město kněžské vyhubil ostrostí meče, od muže až do ženy, od malého až do požívajícího prsí, voly i osly, i dobytky pobil ostrostí meče. 20. Jediný toliko syn Achimelechův, syna Achitobova, jehož jméno bylo Abiatar, ušel a utekl k Davidovi. 21. Tedy oznámil Abiatar Davidovi, že Saul zmordoval kněží Hospodinovy. 22. I řekl David Abiatarovi: Vědělť jsem toho dne, když tam byl Doeg Idumejský, že jistotně oznámí Saulovi; jáť jsem přičinu dal k zhubení všech duší domu otce tvého. 23. Zůstaň u mne, neboj se; nebo kdož hledati bude bezživotí mého, hledati bude bezživotí tvého, ale ochráněn budeš u mne.

http://www.etf.cuni.cz/~rovnanim/bible/k/1S22.php : Bible kralická, Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Praha

1. Samuelova, 23. kapitola

(V pouštních úkrytech, https://www.biblegateway.com/passage/?search=Prvn%C3%AD%20Samuelova%2023&version=B21 )

1. Tedy oznámili Davidovi, řkouce: Aj, Filistinští dobývají Cejly a loupí dvory. 2. Protož tázal se David Hospodina, řka: Mám-li jíti a udeřiti na ty Filistinské? I odpověděl Hospodin Davidovi: Jdi a porazíš Filistinské, i Cejlu vysvobodíš. 3. Muži pak Davidovi řekli jemu: Aj, my zde v Judstvu bojíme se, čím více, když půjdeme k Cejle proti vojskům Filistinských. 4. A tak opět David tázal se Hospodina. Jemuž odpověděl Hospodin a řekl: Vstana, vytáhni k Cejle, neboť dám Filistinské v ruce tvé. 5. I táhl David a muži jeho k Cejle, a bojoval s Filistinskými, a zajal dobytky jejich. I porazil je ranou velikou, a tak vysvobodil David obyvatele Cejly. 6. Stalo se pak, že když utíkal Abiatar syn Achimelechův k Davidovi do Cejly, dostal se efod v ruce jeho. 7. Potom oznámeno bylo Saulovi, že přitáhl David do Cejly. I řekl Saul: Dalť ho Bůh v ruku mou, nebo zavřel se, všed do města hrazeného a zavřitého. 8. I svolal Saul všecken lid k boji, aby táhl k Cejle, a oblehl Davida i muže jeho. 9. A zvěděv David, že Saul tajně ukládá o něm zle, řekl Abiatarovi knězi: Vezmi na se efod. 10. I řekl David: Hospodine, Bože Izraelský, za jistou věc slyšel služebník tvůj, že strojí Saul přitáhnouti k Cejle, aby zkazil město pro mne. 11. Vydali-li by mne muži Cejly v ruce jeho? A přitáhl-li by Saul, jakž slyšel služebník tvůj? Hospodine, Bože Izraelský, oznam, prosím, služebníku svému. Odpověděl Hospodin: Přitáhl by. 12. Řekl ještě David: Vydali-li by mne obyvatelé Cejly i muže mé v ruce Saulovy? Odpověděl Hospodin: Vydali by. 13. Vstav tedy David a muži jeho, téměř šest set mužů, vytáhli z Cejly a šli ustavičně, kamž jíti mohli. Saulovi pak povědíno, že ušel David z Cejly; i nechal tažení. 14. Byl pak David na poušti v místech bezpečných, a bydlil na hoře, na poušti Zif. A ačkoli hledal ho Saul po všecky ty dny, však nevydal ho Bůh v ruku jeho. 15. Vida tedy David, že Saul vytáhl hledati bezživotí jeho, byl na poušti Zif v lese. 16. Vstav pak Jonata syn Saulův, přišel k Davidovi do lesa, a posilnil ruky jeho v Bohu. 17. A řekl jemu: Neboj se, neboť nenalezne tebe ruka Saule otce mého, ale ty kralovati budeš nad Izraelem, a já budu druhý po tobě. Však i Saul otec můj zná to. 18. I učinili smouvu oba před Hospodinem; a David zůstal v lese, Jonata pak navrátil se do domu svého. 19. Tedy přišli Zifejští k Saulovi do Gabaa, řkouce: Zdaliž David nepokrývá se u nás v horách, v lese, na pahrbku Hachile, kterýž jest na pravé straně pouště. 20. Protož nyní podlé vší žádosti duše své, ó králi, přitáhni stěží, my se pak přičiníme, abychom jej vydali v ruce královy. 21. I řekl Saul: Požehnaní vy od Hospodina, že mne litujete. 22. Jdětež medle, ujisťte se tím ještě lépe, přezvězte a shlédněte místo jeho, kam se obrátí, kdo ho tam viděl; nebo mi praveno, že divných chytrostí užívá. 23. Vyšpehujtež tedy a vyzvězte všecky skrejše, v nichž se kryje, a navraťte se ke mně s věcí jistou, i potáhnu s vámi, a jestliže v zemi jest, hledati ho budu ve všech tisících Judských. 24. Kteřížto vstavše, navrátili se do Zif před Saulem; David pak a muži jeho byli na poušti Maon, na rovinách po pravé straně pouště. 25. Nebo jakž vytáhl Saul s lidem svým hledati ho, oznámeno bylo to Davidovi, kterýž sstoupil s skály a bydlil na poušti Maon. O čemž Saul uslyšav, honil Davida po poušti Maon. 26. A tak Saul táhl s jedné strany hory, David pak a muži jeho po druhé straně hory. A pospíšil David, aby mohl utéci od tváři Saulovy; nebo Saul s lidem svým obkličovali Davida i muže jeho, aby je zjímali. 27. V tom přišel posel k Saulovi, řka: Pospěš a přiď, nebo Filistinští vtrhli do země. 28. A protož navrátil se Saul od honění Davida, táhl proti Filistinským. Pročež nazvali to místo: Skála rozdělující. 29. (24:1) Odšed pak David odtud, bydlil v místech bezpečných Engadi.

http://www.etf.cuni.cz/~rovnanim/bible/k/1S23.php : Bible kralická, Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Praha

1. Samuelova, 24. kapitola

(Já na tebe nesáhnu, https://www.biblegateway.com/passage/?search=Prvn%C3%AD%20Samuelova%2024&version=B21 )

1. (24:2) I stalo se, že když se navrátil Saul od honění Filistinských, oznámili jemu, řkouce: Hle, David jest na poušti Engadi. 2. (24:3) Tedy vzav Saul tři tisíce mužů vybraných ze všeho Izraele, odšel hledati Davida a mužů jeho na skalách kamsíků. 3. (24:4) I přišel k stájím ovcí blízko cesty, kdež byla jeskyně, do níž všel Saul na potřebu; David pak a muži jeho seděli po stranách v té jeskyni. 4. (24:5) Protož řekli muži Davidovi jemu: Aj, tento jest den, o němž tobě mluvil Hospodin, řka: Aj, já dám nepřítele tvého v ruku tvou, abys mu učinil, jakť se koli líbiti bude. Tedy vstav David, uřezal tiše kus pláště Saulova. 5. (24:6) Potom pak padlo to těžce na srdce Davidovi, že uřezal křídlo pláště Saulova. 6. (24:7) Pročež řekl mužům svým: Uchovejž mne Hospodin, abych to učiniti měl pánu mému, pomazanému Hospodinovu, abych vztáhnouti měl ruku svou na něj, poněvadž jest pomazaný Hospodinův. 7. (24:8) A tak zabránil David mužům svým těmi slovy, a nedal jim povstati proti Saulovi. Saul také vyšed z té jeskyně, bral se cestou svou. 8. (24:9) Potom vstal i David, a vyšed z jeskyně, volal za Saulem, řka: Pane můj králi! I ohlédl se Saul zpět, David pak sehnuv se tváří k zemi, poklonil se jemu. 9. (24:10) A řekl David Saulovi: I proč posloucháš řečí lidských, kteříž praví: Hle, David hledá tvého zlého. 10. (24:11) Aj, dnešního dne viděti mohly oči tvé, že tě byl vydal Hospodin dnes v ruku mou v jeskyni. A byloť mi řečeno, abych tě zabil, ale šanoval jsem tě; nebo řekl jsem: Nevztáhnuť ruky své na pána svého, poněvadž jest pomazaný Hospodinův. 11. (24:12) Nýbrž, otče můj, pohleď a viz kus pláště svého v ruce mé, a žeť jsem nechtěl, odřezuje křídlo pláště tvého, zabiti tebe. Poznejž tedy a viz, žeť není v úmysle mém nic zlého, ani jaké převrácenosti, a žeť jsem nezhřešil proti tobě; ty pak číháš na duši mou, abys mi ji odjal. 12. (24:13) Sudiž Hospodin mezi mnou a mezi tebou, a pomstiž mne Hospodin nad tebou, ale ruka má nebude proti tobě. 13. (24:14) Jakož vzní ono přísloví starých: Od bezbožných vychází bezbožnost; protož nebudeť ruka má proti tobě. 14. (24:15) Na koho to jen vytáhl král Izraelský? Koho to honíš? Psa mrtvého, blechu jednu. 15. (24:16) Ale budeť Hospodin soudce; on nechť rozsoudí mezi mnou a tebou, a nechť pohledí a vyvede při mou, a vysvobodí mne z ruky tvé. 16. (24:17) Když pak přestal David mluviti slov těch Saulovi, odpověděl Saul: Není-liž to hlas tvůj, synu můj Davide? A pozdvih Saul hlasu svého, plakal. 17. (24:18) A řekl Davidovi: Spravedlivější jsi nežli já; nebo ty jsi mi odplatil se dobrým, já pak zlým tobě jsem se odplatil. 18. (24:19) Ty zajisté ukázal jsi dnes, že mi činíš dobře; nebo ačkoli mne byl Hospodin zavřel v ruce tvé, však jsi mne nezabil. 19. (24:20) Zdali kdo nalezna nepřítele svého, propustí ho po cestě dobré? Ale Hospodin odplatiž tobě dobrým za to, co jsi mi dnešního dne učinil. 20. (24:21) Protož nyní, (vím, že jistotně kralovati budeš, a že stálé bude v ruce tvé království Izraelské), 21. (24:22) Nyní, pravím, přisáhni mi skrze Hospodina, že nevypléníš semene mého po mně, a nevyhladíš jména mého z domu otce mého. 22. (24:23) A tak přisáhl David Saulovi. I odšel Saul do domu svého, David pak a muži jeho vstoupili na bezpečné místo.

http://www.etf.cuni.cz/~rovnanim/bible/k/1S24.php : Bible kralická, Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Praha

1. Samuelova, 25. kapitola

(Abigail, https://www.biblegateway.com/passage/?search=Prvn%C3%AD%20Samuelova%2025&version=B21 )

1. Mezi tím umřel Samuel. A shromáždil se všecken Izrael, i plakali ho, a pochovali jej v domě jeho v Ráma. Ale David vstav, šel na poušť Fáran. 2. Člověk pak nějaký byl v Maon, kterýž statek svůj měl na Karmeli. A byl člověk ten možný velmi, nebo měl tři tisíce ovec a tisíc koz, a tehdáž rovně střihl ovce své na Karmeli. 3. Muže pak toho jméno Nábal, a jméno ženy jeho Abigail. A byla žena ta opatrná a krásné tváři, ale muž její byl tvrdý a zlých povah, a byl z rodu Kálefova. 4. Protož uslyšav David na poušti, že by Nábal střihl ovce své, 5. Poslal deset služebníků, a řekl David těm služebníkům: Vstupte na Karmel, a jděte k Nábalovi, a pozdravte ho slovem mým přátelsky. 6. A rcete jemu takto: Zdráv buď, a pokoj tobě, pokoj domu tvému, i všemu, což máš, pokoj. 7. Slyšel jsem, že máš střižce, a pastýři tvoji bývali s námi; neučinili jsme jim žádné křivdy, aniž jim co zhynulo po všecky dny, v nichž byli na Karmeli. 8. Ptej se služebníků svých, a povědí tobě. Nyní tedy nechť naleznou mládenci milost před očima tvýma, nebo v den veselý přišli jsme; dej, prosím, což máš před rukama, služebníkům svým a synu svému Davidovi. 9. Přišedše tedy mládenci ti Davidovi, mluvili Nábalovi podlé všech slov těchto jménem Davidovým, a umlkli. 10. Odpověděl pak Nábal služebníkům Davidovým a řekl: Kdo jest David? A kdo syn Izai? Mnohotě nyní služebníků, kteříž se odtrhují jeden každý od pána svého. 11. Ano, vezmu já chléb svůj, a vodu svou a pokrmy své, kteréž jsem připravil střižcům svým, a dám je těm lidem, kterýchž neznám, ani vím, odkud jsou? 12. A obrátivše se služebníci Davidovi na cestu svou, navrátili se, a přišedše, oznámili jemu všecka slova ta. 13. I řekl David mužům svým: Připaš každý meč svůj. Kteříž když připásali jeden každý meč svůj, připásal také David meč svůj, a šlo za Davidem okolo čtyř set mužů, dvě stě pak pozůstalo u břemen. 14. A v tom Abigail, ženě Nábalově, oznámil mládenec jeden z služebníků, řka: Aj, poslal David posly s pouště, aby pozdravili pána našeho, ale on je ukřikal; 15. Ješto muži ti prospěšní nám byli velice, ani nám neučinili křivdy, aniž nám co zhynulo, když jsme bývali s nimi na poli. 16. Místo zdi byli nám v noci i ve dne po všecky dny, dokudž jsme s nimi byli, pasouce stáda. 17. Protož nyní pomysl a viz, co bys měla činiti, neboť již zlé věci hotové jsou na pána našeho i na všecken dům jeho; on pak jest tak zlobivý, že s ním nelze ani mluviti. 18. Tedy pospíšila Abigail, a vzala dvě stě chlebů, a dvě kožené láhvice vína, a pět ovcí připravených, a pět měr pražmy, a sto sušených hroznů, a dvě stě hrud fíků sušených, a vložila to na osly. 19. I řekla služebníkům svým: Jdětež napřed, a já za vámi půjdu. Ale muži svému Nábalovi neoznámila. 20. I stalo se, že vsedši na osla, sjížděla po stráni s hory, a aj, David a muži jeho sstupovali proti ní, a potkala se s nimi. 21. (David pak byl řekl: Jistě nadarmo jsem ostříhal všeho, což on měl na poušti, tak že nic nezahynulo ze všeho, což má; nebo mi se odplatil zlým za dobré. 22. Toto učiň Bůh nepřátelům Davidovým a toto přidej, jestliže zanechám do jitra ze všeho, což má, až do toho, kterýž močí na stěnu.) 23. Tedy uzřevši Abigail Davida, rychle ssedla s osla, a padla před Davidem na tvář svou, a poklonila se až k zemi. 24. A padši k nohám jeho, řekla: Na mně, pane můj, ta nepravost. Protož nechť mluví, prosím, služebnice tvá v uši tvé, a vyslyš slova děvky své. 25. Nechť se neobrací, prosím, pán můj myslí svou za mužem tím bezbožným Nábalem; nebo jakéž jest jméno jeho, takovýž jest. Nábal jméno jeho jest, a bláznovství jest při něm. Já pak služebnice tvá neviděla jsem služebníků pána mého, kteréž jsi byl poslal. 26. Protož nyní, pane můj, živť jest Hospodin, a živať jest duše tvá, že tě tobě zbránil Hospodin vylíti krve, a abys nemstil sám sebe. A protož nyní buďtež jako Nábal nepřátelé tvoji, a ti, kteříž hledají zlého pánu mému. 27. Teď pak dar tento, kterýž přinesla děvka tvá pánu svému, nechť jest dán služebníkům, kteříž chodí za pánem mým. 28. Odpusť, prosím, provinění děvce své, neboť jistě vzdělá Hospodin pánu mému dům stálý, poněvadž boje Hospodinovy pán můj vede, a nic zlého se nenalézá při tobě až posavad. 29. A byť i povstal člověk, aby tě stihal a hledal bezhrdlí tvého, budeť však duše pána mého svázána v svazku živých u Hospodina Boha tvého, duši pak nepřátel tvých jako z praku pryč zahodí. 30. A když učiní Hospodin pánu mému dobře podlé toho všeho, jakž zaslíbil tobě, a přikážeť, abys byl vůdcím nad Izraelem: 31. Tedy nebude to k zviklání ani k urážce srdce pánu mému, jako když by vylil krev bez příčiny, aneb když by se mstil pán můj. Když tedy učiní dobře Hospodin pánu mému, rozpoměň se na děvku svou. 32. I řekl David k Abigail: Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský, že tě poslal dne tohoto mně v cestu; 33. A požehnaná řeč tvá, i ty požehnaná, že jsi zdržela mne dnes, abych nevylil krve a nemstil sám sebe. 34. A jistě, jako živ jest Hospodin Bůh Izraelský, kterýž mi zbránil, ať bych zle nečinil, že kdybys nebyla pospíšila a nevyšla mi v cestu, nebyl by zůstal Nábalovi do jitra ani močící na stěnu. 35. I přijal David z ruky její, což byla přinesla jemu, a řekl jí: Jdiž v pokoji do domu svého. Pohleď, uslyšel jsem prosbu tvou, a vážil jsem sobě osoby tvé. 36. A tak navrátila se Abigail k Nábalovi, an měl hody v domě svém jako hody královské; a srdce Nábalovo rozveselilo se bylo v něm, a byl opilý velmi. Pročež ona neoznámila jemu nejmenšího slova až do jitra. 37. Nazejtří pak, když z vína vystřízlivěl Nábal, tedy oznámila jemu žena jeho ty věci. I zmrtvělo v něm srdce jeho, a učiněn jest jako kámen. 38. A když pominulo takměř deset dní, porazil Hospodin Nábale, i umřel. 39. Uslyšev pak David, že by Nábal umřel, řekl: Požehnaný Hospodin, kterýž hodně pomstil pohanění mého nad Nábalem, a služebníka svého zdržel ode zlého, zlost pak Nábalovu shrnul Hospodin na hlavu jeho. Tedy poslal David a mluvil k Abigail, aby ji sobě vzal za manželku. 40. I přišli služebníci Davidovi k Abigail na Karmel, a mluvili s ní, řkouce: David poslal nás k tobě, aby tě vzal sobě za manželku. 41. Kterážto vstavši, poklonila se na tvář až k zemi, řkuci: Aj, služebnice tvá za děvku bude, aby umývala nohy služebníkům pána svého. 42. Protož rychle vstavši Abigail a vsedši na osla svého, (pět pak děveček jejích šlo za ní), jela za posly Davidovými, a byla manželkou jeho. 43. Též i Achinoam pojal David z Jezreel, a byly i tyto dvě manželky jeho. 44. Nebo Saul Míkol dceru svou, manželku Davidovu, dal byl Faltiovi, synu Lais, kterýž byl z Gallim.

http://www.etf.cuni.cz/~rovnanim/bible/k/1S25.php : Bible kralická, Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Praha

1. Samuelova, 26. kapitola

(Nedotknu se pomazaného, https://www.biblegateway.com/passage/?search=Prvn%C3%AD%20Samuelova%2026&version=B21 )

1. Opět přišli Zifejští k Saulovi do Gabaa, řkouce: Nevíš-liž, že se David kryje na pahrbku Hachila proti poušti? 2. Protož povstal Saul a táhl na poušť Zif, a s ním tři tisíce mužů vybraných z Izraele, aby hledal Davida na poušti Zif. 3. I položil se Saul na pahrbku Hachila, kterýž jest proti Jesimon při cestě. David pak trvaje na poušti, srozuměl, že Saul za ním přitáhl na poušť. 4. Nebo poslav David špehéře, vyzvěděl jistotně, že Saul přitáhl. 5. Tedy vstav David, šel k místu, na němž se položil Saul s vojskem. I spatřil David místo, na kterémž ležel Saul a Abner syn Nerův, hejtman vojska jeho. Saul pak spal, jsa vozy otočen, lid také ležení svá měl vůkol něho. 6. I mluvil David a řekl Achimelechovi Hetejskému a Abizai synu Sarvie, bratru Joábovu, řka: Kdo sstoupí se mnou k Saulovi do ležení? Odpověděl Abizai: Já sstoupíms tebou. 7. A tak přišel David a Abizai k lidu v noci, a aj, Saul leže, spal, jsa vozy otočen, a kopí jeho vetknuté bylo v zemi u hlavy jeho, Abner pak i lid spali vůkol něho. 8. Tedy řekl Abizai Davidovi: Dalť Bůh dnes nepřítele tvého v ruku tvou. Protož nyní, medle nechť jej probodnu pojednou kopím až do země, tak že nebude potřebí podruhé. 9. Ale David řekl k Abizai: Nezabíjej ho; nebo kdo vztáhna ruku svou na pomazaného Hospodinova, byl by bez viny? 10. Řekl také David: Živť jest Hospodin, leč Hospodin raní jej, aneb den jeho přijde, aby umřel, aneb na vojnu vytáhna, zahyne: 11. Mně nedej Hospodin, abych vztáhnouti měl ruku svou na pomazaného Hospodinova. Ale nyní vezmi medle to kopí, kteréž jest u hlavy jeho, a tu číši vodnou, a odejděme. 12. I vzal David kopí a číši vodnou u hlavy Saulovy, a odešli, tak že žádný neviděl, ani nezvěděl, ani neprocítil, ale všickni spali; nebo sen tvrdý Hospodinův připadl byl na ně. 13. A přešed David na druhou stranu, postavil se na vrchu hory zdaleka; nebo bylo mezi nimi nemalé místo. 14. I zavolal David na lid a na Abnera syna Ner, řka: Což se neozveš, Abner? Odpovídaje pak Abner, řekl: Kdo jsi ty, kterýž voláš na krále? 15. I řekl David Abnerovi: Zdaliž ty nejsi muž? A kdo jest tobě rovný v Izraeli? Proč jsi tedy neostříhal krále, pána svého? Nebo přišel jeden z lidu, aby zabil krále, pána tvého. 16. Neníť to dobře, co jsi učinil. Živť jest Hospodin, že jste hodni smrti, proto že neostříháte pána svého, pomazaného Hospodinova. Ale nyní pohleď, kde jest kopí královo a číše vodná, kteráž byla u hlavy jeho. 17. Tedy poznal Saul hlas Davidův a řekl: Není-liž to hlas tvůj, synu můj Davide? Odpověděl David: Jest můj hlas, pane můj králi. 18. Řekl také: Proč je to, že pán můj honí služebníka svého? Nebo co jsem učinil? A co jest zlého v ruce mé? 19. Protož nyní poslyš, prosím, pane můj králi, slov služebníka svého: Jestliže tě Hospodin vzbudil proti mně, nechť zachutná obět, pakli lidé, zlořečení jsou před Hospodinem; nebo mne vyhnali dnes, abych nemohl obcovati dědictví Hospodinovu, jako by řekli: Jdi, služ bohům cizím. 20. Ale již aspoň nechť není vylita krev má na zemi bez rozsouzení Hospodinova; nebo vytáhl král Izraelský hledati blechy jedné, rovně jako by honil koroptvu na horách. 21. I řekl Saul: Zhřešilť jsem, navratiž se, synu můj Davide. Neboť nebudu více zle činiti tobě, proto že jsi draze sobě vážil života mého dnešní den. Aj, bláznivě jsem dělal a bloudil přenáramně. 22. A odpovídaje David, řekl: Teď hle kopí královo. Nechť přijde někdo z služebníků, a vezme je. 23. Hospodin pak navratiž jednomu každému za spravedlnost jeho a věrnost jeho. Daltě byl zajisté Hospodin tebe dnes v ruku mou, ale nechtělť jsem vztáhnouti ruky své na pomazaného Hospodinova. 24. A protož jakož jsem já dnes sobě draze vážil života tvého, tak budiž draze vážen život můj před Hospodinem, aby mne vysvobodil ze vší úzkosti. 25. Tedy řekl Saul Davidovi: Požehnaný jsi, synu můj Davide. Tak čině, dokážeš ctnosti, a v tom se zmocňuje, zkvetneš. V tom odšel David cestou svou, Saul také navrátil se k místu svému.

http://www.etf.cuni.cz/~rovnanim/bible/k/1S26.php : Bible kralická, Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Praha

1. Samuelova, 27. kapitola

(Znovu mezi Filištíny, https://www.biblegateway.com/passage/?search=Prvn%C3%AD%20Samuelova%2027&version=B21 )

1. Řekl pak David v srdci svém: Když tedyž sejdu od ruky Saulovy, nic mi lepšího není, než abych naprosto utekl do země Filistinské. I pustí o mně Saul, a nebude mne více hledati v žádných končinách Izraelských, a tak ujdu ruky jeho. 2. Tedy vstav David, odebral se sám i těch šest set mužů, kteříž byli s ním, k Achisovi synu Maoch, králi Gát. 3. I bydlil David s Achisem v Gát, on i muži jeho, jeden každý s čeledí svou, David i dvě ženy jeho, Achinoam Jezreelská, a Abigail Karmelská někdy žena Nábalova. 4. A když bylo oznámeno Saulovi, že utekl David do Gát, přestal ho hledati více. 5. Řekl pak David Achisovi: Prosím, jestliže jsem nalezl milost před očima tvýma, ať mi dají místo v některém městě krajiny této, abych tam bydlil; nebo proč má bydliti služebník tvůj s tebou v městě královském? 6. I dal mu Achis v ten den Sicelech, odkudž Sicelech bylo králů Judských až do dne tohoto. 7. Byl pak počet dnů, v nichž bydlil David v krajině Filistinské, den a čtyři měsíce. 8. I vycházel David s muži svými, vpády činíce na Gessurské a Gerzitské a Amalechitské, (nebo ti bydlili v zemi té od starodávna), kudy se chodí přes Sur až do země Egyptské. 9. A hubil David krajinu tu, nenechávaje živého muže ani ženy; bral také ovce i voly, i osly i velbloudy, i šaty, a navracoval se a přicházel k Achisovi. 10. A když se ptal Achis: Kam jste dnes vpadli? odpověděl David: K straně polední Judově, a k straně polední Jerachmeelově, a k straně polední Cinejského. 11. Neživil pak David ani muže ani ženy, aby koho přivoditi měl do Gát; nebo myslil: Aby na nás nežalovali, řkouce: Tak učinil David. A ten obyčej jeho byl po všecky dny, dokudž zůstával v krajině Filistinské. 12. I věřil Achis Davidovi, řka: Jižtě se velice zošklivil lidu svému Izraelskému, protož budeť mi za služebníka na věky.

http://www.etf.cuni.cz/~rovnanim/bible/k/1S27.php : Bible kralická, Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Praha

1. Samuelova, 28. kapitola

1. I stalo se za dnů těch, že Filistinští sebrali vojska svá k boji, aby bojovali s Izraelem. I řekl Achis Davidovi: Věz nepochybně, že potáhneš se mnou na vojnu, ty i muži tvoji. 2. Odpověděl David Achisovi: Teprv ty poznáš, co učiní služebník tvůj. I řekl Achis Davidovi: Touť příčinou strážným života svého tě ustanovím po všecky dny.

(Zítra budeš se mnou, https://www.biblegateway.com/passage/?search=Prvn%C3%AD%20Samuelova%2028&version=B21 )

3. (Samuel pak již byl umřel; pročež plakal ho všecken Izrael, a pochovali jej v Ráma, totiž v městě jeho. A Saul byl vyplénil věšťce a hadače z země.) 4. Tedy shromáždivše se Filistinští, přitáhli a položili se u Sunem. Shromáždil i Saul všeho Izraele, a položili se v Gelboe. 5. Vida pak Saul vojsko Filistinské, bál se, a uleklo se srdce jeho velmi. 6. I dotazoval se Saul Hospodina, ale Hospodin neodpovídal jemu ani skrze sny, ani skrze urim, ani skrze proroky. 7. Protož řekl Saul služebníkům svým: Pohledejte mi ženy mající ducha věštího, i půjdu k ní a poradím se skrze ni. Jemuž odpověděli služebníci jeho: Aj, žena mající ducha věštího v Endor. 8. Tedy změniv Saul oděv, oblékl se v roucho jiné, a šel sám a dva muži s ním, a přišli k ženě té v noci. I řekl: Medle hádej mi skrze ducha věštího, a způsob to, ať ke mně vyjde ten, kohož bych jmenoval tobě. 9. Ale žena řekla jemu: Aj, ty víš, co učinil Saul, kterak vyhladil věšťce a hadačez země. Pročež tedy ty pokládáš osídlo duši mé, abys mne o hrdlo připravil? 10. I přisáhl jí Saul skrze Hospodina, řka: Živť jest Hospodin, že nepřijde na tě trestání pro tu věc. 11. Tedy řekla žena: Kohožť mám vyvésti? Kterýž řekl: Samuele mi vyveď. 12. A když uzřela žena Samuele, zkřikla hlasem velikým, a řekla žena Saulovi takto: Pročež jsi mne oklamal! Nebo ty jsi Saul. 13. I řekl jí král: Neboj se. Což jsi pak viděla? Odpověděla žena Saulovi: Bohy jsem viděla vystupující z země. 14. Řekl jí opět: Jaký jest způsob jeho? Odpověděla jemu: Muž starý vystupuje a jest oděný pláštěm. Tedy srozuměl Saul, že by Samuel byl, a sehnuv se tváří k zemi, poklonil se jemu. 15. I řekl Samuel Saulovi: Proč mne nepokojíš, že jsi mne zavolati rozkázal? Odpověděl Saul: Úzkostmi sevřín jsem velice; nebo Filistinští bojují proti mně, a Bůh odstoupil ode mne, a neodpovídá mi více, ani skrze proroky, ani skrze sny. Protož povolal jsem tě, abys mi oznámil, co bych měl činiti. 16. I řekl Samuel: Proč tedy se mne dotazuješ, poněvadž Hospodin odstoupil od tebe, a jest s nepřítelem tvým? 17. Učiniltě zajisté jemu Hospodin, jakož mluvil skrze mne, a odtrhl Hospodin království od ruky tvé, a dal je bližnímu tvému, Davidovi. 18. Nebo že jsi neuposlechl hlasu Hospodinova, a nevykonals hněvu prchlivosti jeho nad Amalechem, protož učinil tobě to dnes Hospodin. 19. Nadto vydá Hospodin i Izraele s tebou v ruku Filistinských, a zítra budeš ty i synové tvoji se mnou. I vojska Izraelská vydá Hospodin v ruku Filistinských. 20. I padl Saul náhle tak, jak dlouhý byl, na zem, nebo se byl ulekl náramně slov Samuelových. K tomu ani síly v něm nebylo, nebo nic nejedl celý ten den a celou tu noc. 21. Přistoupivši pak ta žena k Saulovi a uzřevši, že jest předěšen náramně, řekla jemu: Aj, uposlechla děvka tvá hlasu tvého, a opovážila jsem se života svého, že jsem uposlechla slov tvých, kteráž jsi mluvil ke mně. 22. Nyní tedy uposlechni i ty, prosím, hlasu děvky své, a položím před tebe kousek chleba, abys jedl a posilil se, a tak jíti mohl cestou svou. 23. Kterýž odepřel a řekl: Nebuduť jísti. I přinutili ho služebníci jeho, ano i ta žena, tak že uposlechl hlasu jejich, a vstav s země, sedl na lůžko. 24. Měla pak ta žena tele tučné v domě, kteréž spěšně zabila, a vzavši mouky, zadělala, a napekla z ní chlebů přesných. 25. Potom přinesla před Saule a služebníky jeho, kteříž jedli, a vstavše v touž noc, odešli.

http://www.etf.cuni.cz/~rovnanim/bible/k/1S28.php : Bible kralická, Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Praha

1. Samuelova, 29. kapitola

(Nesmí s námi do boje, https://www.biblegateway.com/passage/?search=Prvn%C3%AD%20Samuelova%2029&version=B21 )

1. A tak shromáždili Filistinští všecka vojska svá u Afeku, Izrael pak položil se u studnice, kteráž byla v Jezreel. 2. I táhla knížata Filistinská po stu a po tisících, David pak a muži jeho táhli nazad s Achisem. 3. Tedy řekla knížata Filistinská: K čemu jsou Židé tito? Odpověděl Achis knížatům Filistinským: Zdaliž toto není David služebník Saule, krále Izraelského, kterýž byl při mně dnů těchto, nýbrž těchto let, a neshledal jsem na něm ničeho ode dne, jakž odpadl od Saule, až do tohoto dne? 4. I rozhněvala se na něj knížata Filistinská, a řekli jemu ta knížata Filistinská: Odešli zase muže toho, ať se navrátí k místu svému, kteréž jsi mu ukázal, a nechť netáhne s námi k boji, aby se nám nepostavil za nepřítele v bitvě. Nebo čím se zalíbiti může pánu svému tento? Zdali ne hlavami mužů těchto? 5. Zdaliž tento není ten David, o kterémž zpívali v houfích plésajících, říkajíce: Porazil Saul svůj tisíc, ale David svých deset tisíců? 6. I povolal Achis Davida, a řekl jemu: Živť jest Hospodin, že jsi upřímý, a líbí mi se vycházení tvé i vcházení tvé se mnou do vojska. Nebo neshledal jsem na tobě nic zlého ode dne, v kterýž jsi přišel ke mně, až do dne tohoto, ale před očima knížat nejsi vzácný. 7. Protož nyní navrať se a jdi v pokoji, a nebudeš těžký v očích knížat Filistinských. 8. I řekl David Achisovi: Co jsem pak učinil, a co jsi shledal na služebníku svém ode dne, v kterýž jsem počal býti u tebe, až do tohoto dne, abych nešel a nebojoval proti nepřátelům pána svého krále? 9. A odpovídaje Achis, řekl Davidovi: Vímť, že jsi vzácný před očima mýma jako anděl Boží, ale knížata Filistinská řekla: Nechť netáhne s námi k boji. 10. Nyní tedy vstaň tím raněji a služebníci pána tvého, kteříž přišli s tebou, a vstanouce tím spíše ráno, hned jakž by zasvitávalo, odejděte. 11. I vstal David, on i muži jeho, aby odšel tím raněji, a navrátil se do země Filistinské. Filistinští pak táhli do Jezreel.

http://www.etf.cuni.cz/~rovnanim/bible/k/1S29.php : Bible kralická, Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Praha

1. Samuelova, 30. kapitola

(Davidova kořist, www.biblegateway.com/passage/?search=Prvn%C3%AD%20Samuelova%2030&version=B21 )

1. Byl pak, když se navrátil David a muži jeho do Sicelechu, den třetí, jakž Amalechitští byli vpád učinili k straně polední i k Sicelechu, a vyhubili Sicelech, a vypálili jej. 2. A zajali ženy, kteréž byly v něm. Nezabili žadného, ani malého ani velikého, ale szajímali a odešli cestou svou. 3. A když přišel David a muži jeho k městu, aj, vypáleno bylo ohněm, a ženy jejich, též synové a dcery jejich zajati byli. 4. Tedy David i lid jeho, kterýž s ním byl, pozdvihše hlasu svého, plakali, až již více plakati nemohli. 5. Obě také manželky Davidovy zajaty jsou, Achinoam Jezreelitská, a Abigail žena někdy Nábale Karmelského. 6. I ssoužen jest David náramně, nebo se smlouval lid, aby ho ukamenovali, (hořkostí zajisté naplněna byla duše všeho lidu, jednoho každého pro syny jeho a pro dcery jeho). Však posilnil se David v Hospodinu Bohu svém. 7. I řekl David Abiatarovi knězi, synu Achimelechovu: Medle, vezmi na sebe efod. I vzal Abiatar efod pro Davida. 8. Tázal se pak David Hospodina, řka: Mám-li honiti lotříky ty? A dohoním-li se jich? I řekl jemu: Hoň, nebo se jich jistě dohoníš, a své mocně vysvobodíš. 9. A tak odšed David sám i těch šest set mužů, kteříž byli s ním, přišli až ku potoku Bezor; někteří pak tu pozůstali. 10. I honil je David se čtyřmi sty mužů; nebo bylo pozůstalo dvě stě mužů, kteříž ustavše, nemohli přejíti potoka Bezor. 11. A nalezše muže Egyptského v poli, přivedli jej k Davidovi. I dali jemu chleba, aby pojedl; dali jemu také i vody píti. 12. Dali jemu též kus hrudy fíků a dva hrozny suché. A tak pojedl a okřál zase, (nebo byl nic nejedl ani nepil tři dni a tři noci). 13. Zatím řekl jemu David: Čí jsi ty? A odkud jsi? Kterýž odpověděl: Rodem jsem z Egypta, služebník muže Amalechitského, a opustil mne pán můj, proto že jsem stonal, dnes třetí den. 14. Byli jsme zajisté vpád učinili k straně polední Ceretejského, a v tu stranu, kteráž jest Judova, a ku poledni, kteráž jest Kálefova, a Sicelech jsme vypálili ohněm. 15. Tedy řekl jemu David: Mohl-li bys dovésti mne k těm lotříkům? Kterýž řekl: Přisáhni mi skrze Boha, že mne nezabiješ, a že mne nevydáš v ruku pána mého, a přivedu tě na ty lotříky. 16. I přivedl ho. (A aj, byli se rozprostřeli po vší té zemi, jedouce a pijíce a provyskujíce nade všemi kořistmi tak velikými, kteréž pobrali z země Filistinské a z země Judovy.) 17. Protož bil je David od večera až do večera druhého dne, aniž kdo z nich ušel, kromě čtyř set mládenců, kteříž vsedše na velbloudy, utekli. 18. A tak odjal David všecko, což byli pobrali Amalechitští; také obě ženy své vysvobodil David. 19. A nezhynulo jim nic, ani malého ani velikého, i z synů i ze dcer, i z loupeže a ze všeho, což jim vzato bylo; všecko zase David přivedl. 20. Nadto szajímal David všecka stáda bravů i skotů, kteráž hnali před dobytkem svým, a pravili: Totoť jsou kořisti Davidovy. 21. Přišel pak David k těm dvěma stům mužů, kteříž byli ustali, tak že nemohli jíti za Davidem, jimž byli kázali zůstati při potoku Bezor; tedy vyšli vstříc Davidovi a lidu, kterýž byl s ním. A přistoupiv David k tomu lidu, pozdravil jich přátelsky. 22. Ale všickni, což jich koli bylo zlých a bezbožných mezi těmi muži, kteříž chodili s Davidem, mluvili, řkouce: Poněvadž nešli s námi, nedáme jim z kořistí, kteréž jsme odjali, toliko každému manželku jeho a syny jeho, aby vezmouce je, odešli. 23. David pak řekl: Nečiňte tak, bratří moji, s tím, což nám dal Hospodin, kterýž nás ostříhal a dal vojsko, jenž vytáhlo proti nám, v ruku naši. 24. A kdož vás uposlechne v té věci? Nebo jakýž bude díl toho, kterýž vyšel k bitvě, takovýž bude díl i toho, kterýž hlídal břemen; rovně se děliti budou. 25. A tak bývalo od toho dne i potom, nebo to za právo a obyčej uložil v Izraeli až do tohoto dne. 26. A když přišel David do Sicelechu, poslal z těch kořistí starším Juda, přátelům svým, řka: Teď máte dar z loupeží nepřátel Hospodinových. 27. Těm, kteříž byli v Bethel, a kteříž v Rámat ku poledni, a kteříž byli v Jeter; 28. Též kteříž v Aroer, a kteříž v Sefama, a kteříž v Estemo; 29. A kteříž v Rachal, a kteříž v městech Jerachmeelových, a kteříž v městech Cinejského; 30. I těm, kteříž v Horma, a kteříž v Korasan, a kteříž v Atach; 31. A kteříž byli v Hebronu, i po všech místech, na nichž býval David s lidem svým.

http://www.etf.cuni.cz/~rovnanim/bible/k/1S30.php : Bible kralická, Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Praha

1. Samuelova, 31. kapitola

(Saulova smrt, https://www.biblegateway.com/passage/?search=Prvn%C3%AD%20Samuelova%2031&version=B21 )

1. A tak potýkali se Filistinští s Izraelem. Muži pak Izraelští utíkali před Filistinskými a padli, zbiti jsouce na hoře Gelboe. 2. I stihali Filistinští Saule a syny jeho, a zabili Filistinští Jonatu a Abinadaba a Melchisua, syny Saulovy. 3. Když se pak zsilila bitva proti Saulovi, trefili na něj střelci, muži s luky; i postřelen jest velmi od těch střelců. 4. I řekl Saul oděnci svému: Vytrhni meč svůj a probodni mne jím, aby přijdouce ti neobřezanci, neprobodli mne, a neučinili sobě ze mne posměchu. Ale nechtěl oděnec jeho, nebo se bál velmi. A pochytiv Saul meč, nalehl na něj. 5. Tedy vida oděnec jeho, že umřel Saul, nalehl i on na meč svůj a umřel s ním. 6. A tak umřel Saul a tři synové jeho, a oděnec jeho, ano i všickni muži jeho v ten den spolu. 7. Když pak uzřeli synové Izraelští, kteříž bydlili za tím údolím, a kteříž bydlili za Jordánem, že zutíkali muži Izraelští, nadto že Saul i synové jeho zahynuli, opustivše města, také utíkali. I přišli Filistinští a bydlili v nich. 8. A když bylo nazejtří, přišli Filistinští, aby zloupili pobité; i nalezli Saule a tři syny jeho ležící na hoře Gelboe. 9. I sťali hlavu jeho a svlékli odění jeho, a poslali po zemi Filistinské vůkol, aby to ohlášeno bylo v chrámě modl jejich i lidu. 10. I složili odění jeho v chrámě Astarot, tělo pak jeho přibili na zdi Betsan. 11. Tedy uslyšavše o tom obyvatelé Jábes Galád, co učinili Filistinští Saulovi, 12. Zdvihli se všickni muži silní, a jdouce celou noc, sňali tělo Saulovo i těla synů jeho se zdi Betsanské; a když se navrátili do Jábes, spálili je tam. 13. A vzavše kosti jejich, pochovali je pod stromem v Jábes, a postili se sedm dní.

http://www.etf.cuni.cz/~rovnanim/bible/k/1S31.php : Bible kralická, Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Praha

2. Samuelova, 1. Kapitola

(Davidův vzestup, Zpráva o Saulově smrti, https://www.biblegateway.com/passage/?search=Druh%C3%A1%20Samuelova%201&version=B21 )

1. Stalo se pak po smrti Saulově, když se navrátil David od porážky Amalechitských, že pobyl v Sicelechu za dva dni. 2. A aj, dne třetího přišel jeden z vojska Saulova, maje roucho roztržené a prach na hlavě své. Kterýž když přišel k Davidovi, padl na zemi a poklonil se. 3. I řekl jemu David: Odkud jdeš? Jemuž odpověděl: Z vojska Izraelského utekl jsem. 4. Opět řekl jemu David: Cože se stalo? Medle, pověz mi. Kterýž odpověděl: To, že utekl lid z boje, a množství lidu padlo a zbito jest; též i Saul i Jonata syn jeho zbiti jsou. 5. Řekl ještě David mládenci, kterýž mu to oznámil: Kterak ty víš, že umřel Saul i Jonata syn jeho? 6. Odpověděl mládenec, kterýž to oznamoval jemu: Náhodou přišel jsem na horu Gelboe, a aj, Saul nalehl byl na kopí své, a vozové i jezdci postihali ho. 7. Kterýžto ohlédna se zpátkem, uzřel mne a zavolal na mne. I řekl jsem: Aj, teď jsem. 8. Tedy řekl mi: Kdo jsi ty? Odpověděl jsem jemu: Amalechitský jsem. 9. I řekl mi: Přistup medle sem a zabí mne, nebo mne obklíčila úzkost, a ještě všecka duše má jest ve mně. 10. Protož stoje nad ním, zabil jsem ho, nebo jsem věděl, že nebude živ po svém pádu. A vzal jsem korunu, kteráž byla na hlavě jeho, i záponu, kteráž byla na rameni jeho, a teď jsem to přinesl ku pánu svému. 11. Tedy David uchytiv roucho své, roztrhl je; tolikéž i všickni muži, kteříž s ním byli. 12. A nesouce smutek, plakali a postili se až do večera pro Saule a pro Jonatu syna jeho, i pro lid Hospodinův a pro dům Izraelský, že padli od meče. 13. Řekl pak David mládenci, kterýž mu to oznámil: Odkud jsi ty? Odpověděl: Syn muže příchozího Amalechitského jsem. 14. Opět mu řekl David: Kterak jsi směl vztáhnouti ruku svou, abys zahubil pomazaného Hospodinova? 15. A zavolav David jednoho z mládenců, řekl jemu: Přistoupě, oboř se na něj. Kterýžto udeřil ho, tak že umřel. 16. I řekl jemu David: Krev tvá budiž na hlavu tvou, neboť jsou ústa tvá svědčila na tebe, řkouce: Já jsem zabil pomazaného Hospodinova.

(Jak padli hrdinové, https://www.biblegateway.com/passage/?search=Druh%C3%A1%20Samuelova%201&version=B21 )

17. Tedy naříkal David naříkáním tímto nad Saulem a nad Jonatou synem jeho, 18. (Přikázav však, aby synové Judovi učeni byli stříleti z luku, jakož psáno v knize Upřímého.): 19. Ó kráso Izraelská, na výsostech tvých zraněni, jakť jsou padli udatní! 20. Neoznamujtež v Gát, ani toho ohlašujte na ulicích Aškalon, aby se neveselily dcery Filistinských, a neplésaly dcery neobřezaných. 21. Ó hory Gelboe, ani rosa, ani déšť nespadej na vás, ani tu buď pole úrodné; nebo tam jest povržen štít udatných, štít Saulův, jako by nebyl pomazán olejem. 22. Od krve raněných a od tuku udatných lučiště Jonatovo nikdy zpět neodskočilo, a meč Saulův nenavracoval se prázdný. 23. Saul a Jonata milí a utěšení v životě svém, také při smrti své nejsou rozloučeni. Nad orlice bystřejší, nad lvy silnější byli. 24. Dcery Izraelské, plačte Saule, kterýž vás odíval červcem dvakrát barveným rozkošně, kterýž dával ozdoby zlaté na roucha vaše. 25. Ach, jakť jsou padli udatní u prostřed boje? Jonata na výsostech tvých zabit jest. 26. Velice jsem po tobě teskliv, bratře můj Jonato. Byl jsi mi příjemný náramně; vzácnější u mne byla milost tvá nežli milost žen. 27. Ach, jakť jsou padli udatní, a zahynula odění válečná.

http://www.etf.cuni.cz/~rovnanim/bible/k/2S1.php : Bible kralická, Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Praha

30) 07/08/2016 Svědkové Jehovovi a Filosofie rovnováhy.

Základní dogmata víry „Svědků Jehovových“:

1) Lukáš 12, 32Neboj se, malé stádce, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království. (tj. podle Svědků Jehovových budou vybraní lidé žít v nebi společně s jediným Biblickým Bohem a anděly, ale ostatní spasení budou žít na v ráji na zemi, viz dále) http://biblenet.cz/b/Luke/13 , https://www.biblegateway.com/passage/?search=luke+12&version=KJV

2) Zjevení Janovo 21, 1A viděl jsem nové nebe a novou zemi (tj. podle Svědků Jehovových bude existovat zároveň jak ráj na zemi tak i nebe), neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. 2A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. 3A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: „Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, 4a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.“ 5Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, všecko tvořím nové.“ A řekl: „Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá.“ 6A dodal: „Již se vyplnila. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé. http://biblenet.cz/b/Rev/21#v1 , https://www.biblegateway.com/passage/?version=KJV&search=Revelation%2021

Základní otázka z hlediska Filosofie rovnováhy tedy zní: Nebude smrti ani bolesti (viz výše) pouze v nebi nebo naopak i v ráji na zemi. (tj. z hlediska jediného dogmatu mé Filosofie rovnováhy tato otázka zní: Znamená „… co možná nejméně smrti a bolesti …“ skutečně žádnou smrt a bolest nebo naopak pouze co možná nejmenší, ale stále nějakou minimální smrt a bolest).

K této otázce cituji z Bible:

29Bůh také řekl: „Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm. 30Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu.“ A stalo se tak. 31Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý. http://biblenet.cz/app/b?book=Gen&no=1&search=Otev%C5%99%C3%ADt , https://www.biblegateway.com/passage/?version=KJV&search=Genesis%201

Dále z moderní exaktní přírodovědy, jmenovitě z biologie plyne, že rovněž rostlinná semena jsou tvořena zárodečnými živými buňkami (tj. velmi malými velmi jednoduchými živými tvory), které vzhledem ke své vývojové (tj. evoluční) jednoduchosti necítí takřka žádnou bolest (tj. nemají nerovovou soustavu) a které je při jedení těchto rostlinných semen člověkem rovněž nutno usmrtit. (viz „Pestík, vajíčko a oplození … Vajíčko (ovulum) v semeníku je kryto dvěma vaječnými obaly (integumenty). … Uvnitř vajíčka je diploidní pletivo nucellus. … Z jedné buňky nucellu vzniká mateřská buňka megaspory a z ní redukčním dělením čtyři haploidní buňky. Tři obyčejně zanikají a zbývající buňka se třikrát dělí … http://web2.mendelu.cz/af_211_multitext/obecna_botanika/texty-organologie-pestik_vajicko_oplozeni.html : Pestík, vajíčko a oplození, Multimediální učební text Obecná botanika, autoři textu Ing. Petra Krejčí, Ph.D., RNDr. Karel Slabý, CSc., autoři webu: Mgr. Jan Sobek a foto Ing. Petra Krejčí, Ph.D., RNDr. Karel Slabý, CSc. ).

Základní otázka přijatelnosti jediného dogmatu mé Filosofie rovnováhy z hlediska Svědků Jehovových tedy zní: Bude absolutně jistě nový biblický ráj, viz výše po skončení věků stvořený jediným Biblickým Bohem zcela odlišný od Biblického ráje, který měl existovat na začátku věků, kde zřejmě měla existovat z výše uvedených důvodů v minimální míře nějaká smrt i bolest z důvodu jedení rostlinných semen Adamem i Evou, viz výše?

31) 07/08/2016 Andělé a démoni.

Démony si lze představit jako predátory, čili dravce. Každý člověka před smrtí po celý svůj život žije na rozhraní světa démonů (čili pekla, možná citové mozkové hemisféry z hlediska subjektivního idealismu George Berkeleyho dále rozpracovaného v mé Filosofie rovnováhy jako Racionální mystika, viz také Americký neurofyziolog Roger Wollcot Sperry, který získal za svůj výzkum o dvou mozkových hemisférách Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství) a světa andělů (čili nebe, možná racionální, rozumové a počítačové mozkové hemisféry z hlediska subjektivního idealismu George Berkeleyho dále rozpracovaného v mé Filosofie rovnováhy jako Racionální mystika, viz také Americký neurofyziolog Roger Wollcot Sperry, který získal za svůj výzkum o dvou mozkových hemisférách Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství), kteří se ho stále snaží připojit ke své pekelné či naopak své nebeské skupině. Démoni jsou ztělesněním malého počtu v konečném důsledku jediného živého mikroorganismu a vše ostatní z těla těchto démonů je zřejmě pouze zdání čili fikce či neživý stroj a těchto pár živých buněk těchto démonů je zřejmě umístěno v jejich smyslových orgánech zásadně v oblasti jejich očí, proto již od starobylých dob se tito démoni usmrcovali, popř. zaháněli česnekem, resp. pepřem, které se vyznačuji antimikroorganickými, antibakteriálními, resp. desinfekčními účinky, např. pepřovým sprejem stříknutým do očí démona. Démony jako ztělesnění malého počtu mikroorganismů tudíž není zřejmě ve skutečnosti možno zabít nožem, puškou, granátem, bombou atd., a to je možná s výjimkou jaderných zbraní, resp. jaderných bomb, pokud se o to budeme tímto způsobem snažit, tak démon je vždy schopen místo sebe postavit nějakého našeho bližního (viz dilatace času v rámci speciální teorie relativity Alberta Einsteina), takže tímto způsobem usmrtíme nikoliv démona, ale nějakého našeho bližního. Z pepřového spreje mají však zřejmě z výše uvedeného důvodu strach i démoni, protože pepřový sprej je schopen usmrtit pouze několik živých mikroorganismů, což našemu bližnímu zásadně nijak vážně neublíží, ale démona jako ztělesnění několika málo živých mikroorganismů to však může usmrtit. Avšak situace nemůže být vyřešena ani poléváním davů česnekem, pepřem či jinou desinfekcí, protože démoni disponují dokonalou technikou (např. současnými dokonalými scannery, schopnými dělat fotky, tj. reálné obrázky člověka jako nahého, i když je celý oblečený, viz https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/novy-letistni-skener-lidi-svleka-nezletili-jim-nesmeji/r~i:article:650514/ : Nový letištní skener lidi svléká, nezletilí jím nesmějí, Lucie Kalivodová, 2009 ), kterou jsou kdykoliv schopni pravdivě určit, jestli máme u sebe tento desinfekční prostředek či nikoliv, a také protože zásadně v každé obvyklé rodině ztělesňuje jeden z jejích členů (strážného) anděla a jeden z jejích členů démona a jeden z jejích členů člověka před smrtí, tudíž případné zabíjení, zejména zbytečné zabíjení démonů způsobuje uvnitř této rodiny obrovský tlak a obrovskou nenávist.

Citáty z Bible k danému tématu:

Marek 5, 11Páslo se tam na svahu hory veliké stádo vepřů. 12Ti zlí duchové ho prosili: „Pošli nás, ať vejdeme do těch vepřů!“ 13On jim to dovolil. Tu nečistí duchové vyšli z posedlého a vešli do vepřů; a stádo se hnalo střemhlav po srázu do moře a v moři se utopilo. Bylo jich na dva tisíce. 14Pasáci utekli a donesli o tom zprávu do města i do vesnic. Lidé se šli podívat, co se stalo. 15Přišli k Ježíšovi a spatřili toho posedlého, který míval množství zlých duchů, jak sedí oblečen a chová se rozumně; a zděsili se. 16Ti, kteří to viděli, vyprávěli jim o tom posedlém a také o vepřích, co se s nimi stalo. 17Tu počali prosit Ježíše, aby odešel z těch končin. 18Když vstupoval na loď, prosil ho ten člověk dříve posedlý, aby směl být s ním. 19Ale Ježíš mu to nedovolil a řekl: „Jdi domů ke své rodině a pověz jim, jak veliké věci ti učinil Pán, když se nad tebou smiloval.“ http://www.biblenet.cz/b/Matt/8#v30 , https://www.biblegateway.com/passage/?version=KJV&search=Mark%205 Dále viz Matouš 8,30 a násl., Lukáš 8,32 a násl. A dále Matouš 5, 44Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, 45abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. http://www.biblenet.cz/b/Matt/5#v44 , https://www.biblegateway.com/passage/?version=KJV&search=Matthew%205 Dále viz Lukáš 6,27 a násl., Lukáš 6,35 a násl.

32) 07/08/2016 Funkce živých tvorů před smrtí (např. Biblických Adama i Evy) v posledním soudu.

Každý živý tvor před smrtí je podle mne stvořené dítě jediného Biblického Boha, tj. zřejmě adoptovaný sourozenec Ježíše z Nazaretu, zřejmě Krista, jednorozeného syna tohoto Boha, podle římskokatolické církve tzv. Trojjediného Boha (dále viz Pozn. 1) níže). Ježíš Nazaretský, zřejmě Kristus by měl zřejmě být jeho jediný zrozený nikoliv stvořený syn. Tyto stvořené děti tohoto Boha jsou příjemci Božích darů (řecky: „charismat“, latinsky: „charity“) a vše co tento Bůh, resp. příroda činí, by tak měli činit v zájmu všech těchto svých stvořených dětí, proto při posledním soudu by měl tento jediný Biblický Bůh vyslechnout svědectví těchto všech svých dětí a jejich názory a rady (např. modlitby), jak spravedlivě rozhodnout a poté by měl tento Bůh spravedlivě rozhodnout o tomto každém živém tvoru.

Pozn.:

1) další částí této Boží Svaté Trojice by měl být Duch Svatý, což by měla být jakási Boží síla, která uskutečňuje v hmotném světě Boží rozhodnutí, Duch Svatý je tedy jakýmsi Božím vykonavatelem, popř. i Božím katem, je otázka, zda jde o totožnou osobu s tzv. Andělem smrti, hebrejsky Malach HaMavet či popř. Satanem čili Ďáblem, tato interpretace viz např. Bible, Jób 1, 6Nastal pak den, kdy přišli synové Boží, aby předstoupili před Hospodina; přišel mezi ně i satan. 7Hospodin se satana zeptal: „Odkud přicházíš?“ Satan Hospodinu odpověděl: „Procházel jsem zemi křížem krážem.“ 8Hospodin se satana zeptal: „Zdalipak sis všiml mého služebníka Jóba? Nemá na zemi sobě rovného. Je to muž bezúhonný a přímý, bojí se Boha a vystříhá se zlého.“ 9Satan však Hospodinu odpověděl: „Cožpak se Jób bojí Boha bezdůvodně? 10Vždyť jsi ho ze všech stran ohradil, rovněž jeho dům a všechno, co má. Dílu jeho rukou žehnáš a jeho stáda se na zemi rozmohla. 11Ale jen vztáhni ruku a zasáhni všechno, co má, hned ti bude do očí zlořečit.“ 12Hospodin na to satanovi odvětil: „Nuže, měj si moc nade vším, co mu patří, pouze na něho ruku nevztahuj.“ A satan od Hospodina odešel. http://www.biblenet.cz/app/b?book=Job&no=1&search=Otev%C5%99%C3%ADt , https://www.biblegateway.com/passage/?version=KJV&search=Job%201

33) 09/08/2016 Proti organickým (tj ekologickým, tj bio) potravinám, tedy proti možné otrocké práci ve stylu německých nacistů nebo proti možné ortodoxní židovské provokaci a o zotročení českého státu ze strany ortodoxních židů přes lichvu jako během vlády ortodoxního žida Josefa ve starověkém Egyptě, viz Bible, Starý zákon, kniha Genesis, kapitola 47, verš 13-26?

Podle mých vzájemně nezávislých dvou přátel v týdnu od 18/07/2016 do 25/07/2016 jedna z českých televizí, zřejmě některá z tradičních českých televizí jako ČT1, ČT2, Nova, Prima a Barrandov by měli vysílat televizní pořad, ve kterém by měli ukázat, jak na bio obilném poli lidé sklízí tyto obilné klasy nůžkami. Tento televizní pořad jsem já sám neviděl a nepodařilo se mi najít žádnou zmínku o něm krátce po jeho tvrzeném vysílání ani na internetu, nicméně považuji tyto dva své přátele jako důvěryhodný zdroj informací, a proto se domnívám, že tato informace je spolehlivá. Pochopil jsem od těchto mých přátel, že cílem takovéto obilné sklizně by mělo být sklízet pouze zralé, tj suché obilné klasy a nezralé, to jest zelené, tj. živé obilné klasy nechat žít až do jejich přirozené smrti. Podle mě a podle aktuálních tržních cen bio obilovin v tomto případě by muselo jít o otrockou práci zřejmě lidí z rozvojových zemí za naprosto minimální a nedostatečnou mzdu pro přežití. Okamžitě jsem požádal mého dodavatele biopotravin o stanovisko k tomuto jevu, které jsem dosud neobdržel. V současné době nejsem schopen posoudit, zda by mělo jít o otrockou práci, podobně jako u německých koncentračních táborů (bio zemědělství bylo podporováno především německými nacisty) nebo o propagandistickou provokaci ortodoxních židů (ortodoxní židé zřejmě věří, že jen jeden biblický Bůh, resp. příroda jsou masovým vrahem lidí i zvířat, viz Bible, Starý zákon), kterým možná vadí skutečnost, že v České republice je bio zemědělství poměrně rozšířené (viz Poznámka 1 níže), a kteří vlastní řadu českých masových médií. V každém případě podle mé Filosofie rovnováhy jsem nemohl riskovat, že v současném ekologickém zemědělství ve velké míře existuje otrocká práce a tím i mučení lidí, což by nepřispělo ke konečnému smíření lidí a ostatních živých tvorů, ale to by zvýšilo ještě více nenávist mezi živými tvory, a to zejména mezi lidmi na jedné straně a ostatními živými tvory na druhé straně, proto jsem okamžitě pozastavil nákup všech biopotravin, do (pře)dání výše uvedeného stanoviska v této věci a začal jsem kupovat zásadně všechny mé potraviny v bývalém družstvu "Jednota" (v angličtině "Unity"), které existovalo přinejmenším od mého mládí, kdy v České republice komunisté vládli, a kde je stále možné koupit klasické české potraviny od tradičních českých výrobců (to by měli být potraviny ve skutečnosti nejvíce podobné takzvané integrované /zemědělské/ produkci). Podle mě není problém ekologické zemědělství samo o sobě, jehož myšlenka má pravděpodobně původ v Bibli, a to v biblickém ráji, ale zneužití tohoto ekologického zemědělství pro masovou tržní produkci, zatímco v biblickém ráji samozřejmě neexistoval masový trh (viz Bible, Starý zákon, kniha Genesis, od 1. do 4. kapitoly).

Poznámky:

1) Naše země (tj. Česká republika, poznámka autora) leží v mírném pásmu s optimálními podmínkami pro výrobu téměř veškeré živočišné a rostlinné produkce k naší výživě potřebné, kterou běžně konzumujeme. … Samozřejmě ty méně (chemicky, poznámka autora)ošetřené (hrušky, poznámka autora) exportéři nechávají pro domácí trh. (Řidiči v jedné nejmenované zemi bývalé EU-15 při nakládce zaslechli: „To nenakládejte, ty jsou ošetřeny jen šestkrát a jsou určené pro náš trh. Naložte ty, které jsou ošetřeny dvanáctkrát, ty vydrží déle.“) … Dovozy zeleniny jsou dnes již též na 70-80% naší spotřeby. Vůbec si nechceme připustit otázku, na jakých půdách se dovážené zemědělské komodity pěstují, jak se hnojí, jak se ošetřují. Obdivujeme krásně vypadající ovoce a ani nás nenapadne, na jakých půdách vyrostla, zda tam nemohou být těžké kovy či nevhodná chemická ošetření, které jsou u nás (tj. v České republice, poznámka autora) zakázána. Je totéž zakázáno třebav Turecku, odkud dovážíme stovky kamiónů zeleniny? … Máme se ptát, zda nahoře vůbec vědí, čemu se říká potravinová bezpečnost? … Naše (tj. v České republice, poznámka autora) zemědělství dalo přednost ekologickému zemědělství. Na tom by nebylo nic špatného, ale v ekologickém režimu je téměř 13% zemědělské půdy, kde jsou podstatně větší podpory, ale produkce potravin z celkového vyrobeného objemu je 0,5-1%. Zatímco v Rakousku je v ekologickém režimu přibližně 5% zemědělské půdy a v SRN (tj. Spolkové republice Německo, poznámka autora) to jsou 4,5% zemědělské půdy a biopotraviny jsou k nám od nich dováženy. … My (Česká republika a Evropská unie v České republice, poznámka autora) směřujeme prostředky tam, kde vyrábíme minimum a tak přímo vytváříme prostor pro dovozy a cíleně přispíváme k následné likvidaci českého zemědělství (a zřejmě k obrovským dluhům a k následnému zotročení obyvatel České republiky prostřednictvím lichvy v budoucnu, již známé z pobytu Izraelců, prakticky židů ve starověku /ve starobylých časech/ v Egyptě v době asi před 4000 lety během egyptské vlády pravověrného Izraelce, resp. žida Josefa pravnuka Abrahama jako zakladatele současného ortodoxního židovského náboženství, viz Bible, Starý zákon kniha Genesis, kapitola 47, verš 13 až 26, viz Poznámka 2) níže). Všiml si toho někdo? Citováno z článku denních národních (papírových) novin: "„Jedem z kopce (aneb Jak se daří českému zemědělství v Evropské unii)”, noviny: PRÁVO, Sobota 30. července 2016, novinová příloha: FIRMA, strana 17.

2) Bible, Starý zákon, kniha Genesis, kapitola 47, verš 13-26, 13. A chleba nebylo ve vší zemi; nebo veliký hlad byl velmi, a trápení veliké bylo na zemi Egyptské a zemi Kananejské od hladu. 14. Shromáždil pak Jozef všecky peníze, což jich nalezeno v zemi Egyptské a v zemi Kananejské, za potravy, kteréž kupovali; a vnesl Jozef peníze do domu Faraonova. 15. A když utratili peníze z země Egyptské a z země Kananejské, přicházeli všickni Egyptští k Jozefovi, řkouce: Dej nám chleba; nebo proč mříti máme před tebou pro nedostatek peněz? 16. I řekl Jozef: Dejte dobytky své, a dám vám chleba za dobytky vaše, poněvadž se vám peněz nedostává. 17. Tedy přivedli dobytky své k Jozefovi; i dal jim Jozef potrav za koně a za stáda ovcí, a za stáda volů i za osly; a přechoval je chlebem, za všecky dobytky jejich, toho roku. 18. A po roce tom přišli k němu léta druhého, a řekli mu: Nebudeme tajiti před pánem svým, že jsme všecky peníze utratili, i stáda dobytků jsou u pána našeho; nezůstávají nám před pánem naším kromě těla naše a dědiny naše. 19. I proč máme mříti před očima tvýma? I my i rolí naše hyne. Kup nás i rolí naši za chléb, a budeme my i rolí naše ve službě Faraonovi; a dej nám semena, abychom živi byli a nezemřeli, a rolí aby nespustla. 20. Tedy koupil Jozef všecku zemi Egyptskou Faraonovi; nebo prodali Egyptští jeden každý pole své, proto že se rozmohl mezi nimi hlad. I dostala se země Faraonovi. 21. Lid pak převedl do měst, od jednoho pomezí Egyptského až do druhého. 22. Rolí toliko kněžských nekoupil. Nebo kněží uloženou potravu měli od Faraona, a jedli z uložených pokrmů svých, kteréž dával jim Farao; protož neprodali rolí svých. 23. I řekl Jozef lidu: Aj, koupil jsem vás dnes i rolí vaše Faraonovi; teď máte semeno, osívejtež tedy ji. 24. A když se urodí, dáte pátý díl Faraonovi, a čtyři díly zůstavíte sobě k semenu a ku pokrmu svému a těm, kteříž jsou v domích vašich, i ku pokrmu dítkám svým. 25. Tedy řekli: Zachoval jsi životy naše. Nechať nalezneme milost v očích pána svého, a budeme služebníci Faraonovi. 26. I ustanovil to Jozef za právo až do tohoto dne, po vší zemi Egyptské, aby dáván byl Faraonovi pátý díl; toliko samy rolí kněžské nebyly Faraonovy.

34) 12/08/2016 Proč český vládní návrh, který předkládají ministr spravedlnosti české vlády Robert Pelikán (ANO, tj. politické hnutí Akce nespokojených občanů 2011) společně s dalším ministrem české vlády Jiřím Dienstbierem (ČSSD, tj. Česká strana sociálně demokratická) a o jehož schválení by Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky měla rozhodovat 5. září 2016 a který umožní přiosvojit si dítě homosexuálního partnera i homosexuálním mužem, (tento návrh) ohrozí s relativně vysokou pravděpodobností v krizových situacích život tohoto dítěte. Otevřenou podporu tomuto návrhu vyjádřili z vrcholných představitelů České republiky (tj. jednoho z evropských států) Andrej Babiš (ANO), Dan Ťok (ANO), Jiří Dienstbier (ČSSD), Karla Šlechtová (ANO), Kateřina Valachová (ČSSD), Lubomír Zaorálek (ČSSD), Michaela Marksová (ČSSD), Richard Brabec (ANO) a Robert Pelikán (ANO) a Jiří Dienstbier, viz: https://www.novinky.cz/domaci/411602-politici-mohou-udelat-z-tisice-lidi-rodice.html : Politici mohou udělat z tisíce lidí rodiče, 2016, Stáňa Seďová, Právo .

Protože pouze matka dítěte v devadesáti devíti případech ze sta případů obětuje život svého manžela, jestliže tato matka je donucena si vybrat mezi obětováním života svého manžela a obětováním života svého dítěte, a protože pouze matka dítěte v devadesáti devíti případech ze sta případů obětuje svůj život za život svého dítěte, tento mateřský pud každé matky, který se podle mne žádný samec nikdy nebude schopen naučit, je největší zárukou přežití dítěte obou rodičů v krizových situacích, tedy jde o největší záruku přežití budoucích generací potomků těchto obou rodičů. Naopak mužský homosexuální partner pokrevního otce ve většině případů obětuje život dítěte tohoto otce, jestliže tento homosexuální adoptivní rodič je donucen si vybrat mezi obětováním života svého homosexuálního, zejména nového homosexuálního partnera (tj. zásadně po smrti nebo rozvodu se svým dosavadním mužským homosexuálním partnerem jako pokrevním otcem tohoto dítěte) a mezi obětováním života tohoto svého adoptivního dítěte.

Podle mé Filosofie rovnováhy příčinou skutečnosti, že se žádný muž nemůže naučit mít mateřský půd, je zcela odlišný a učením nezměnitelný základ mužské a naopak základ ženské psychiky, resp. duše, resp. mozku. Základem mužské psychiky je racionalita, to znamená, že muži jsou zásadně nuceni přepočítávat, resp. kontrolovat, resp. ověřovat nekonečněkrát svým mozkem správnost každého svého zásadního rozhodnutí v budoucnu. Naopak základem ženské psychiky je citovost, resp. emocionalita, tzn. ženy jsou nuceny činit svá zásadní rozhodnutí zejména na základě své intuice, tedy citů a takováto svá emocionální zásadní rozhodnutí ženy nejsou zásadně ochotny v budoucnu změnit.

Praktické příklady výše uvedeného tvrzení:

1) Z nedávné doby existuje soudní případ, o kterém jsem četl pravděpodobně na www.novinky.cz , (tento článek však v současnosti nemohu najít). Tento soudní případ se měl zřejmě stát, jak si vzpomínám, v Austrálii či na Novém Zélandu. V tomto případu mělo auto s manželem, jeho manželkou a jejich dítětem, resp. dětmi sjet do řeky, vyprostit z tohoto auto pod vodou se podařilo pouze manželovi a tento manžel se musel rozhodnout, jestli zachrání manželku, resp. matku nebo jejich dítě, resp. děti. V této krizové situaci se tento otec rozhodl zachránit svou manželku, resp. matku a jejich dítě, resp. děti se poté utopili. Tento manžel, resp. otec se tak rozhodl, protože předpokládal, že bude mít s touto svou manželkou, resp. matkou další děti a proto nejprve zachránil svou manželku a nikoliv jejich dítě, resp. děti. Tento jeho předpoklad se však, pokud si vzpomínám, nesplnil, protože jeho manželka, resp. matka na základě tlaku svého svědomí odmítla s tímto svým manželem, resp. otcem mít další děti a rozvedla se s ním. Podle mne zde šlo o shora uvedený nepřekonatelný rozpor chybnou racionální filosofií tohoto muže a mateřského pudu této ženy v extrémní životní situaci (resp. v tzv. krajním existencionálním prožitku).

2) Jedním z množství případů, kdy majitel nedokázal zabránit osudnému střetu svého psa s divočákem, je příběh Martiny Mušutové a jejího border teriéra. Dnes už má paní Mušutová druhého, neboť předchozího čtyřnohého miláčka Zaca jí roztrhalo divoké prase. „Bylo neštěstí, že ta bachyně měla zrovna selátka. Rozběhla se na všechny strany a začala kvičet, zatímco ona se vrátila a prostě ho chytla,“ popisuje Mušutová. Skupinka selat s matkou, momentálně citlivou na cizí vetřelce, překvapila Zaca jen pár metrů od cesty, kde byl na procházce. I když měl lovecký výcvik a pět let pomáhal myslivcům, mimo jiné s naháněním divokých prasat, bachyně mu ukousla nohu. Zac proto byl následně utracen. Viz http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1249016-premnozeni-divocaci-si-s-uspechem-troufnou-na-lovecke-psy : 6. August 2011, reportáž Evy Davidové

3) Bible kralická, Starý zákon, 1. Královská, 3. Kapitola: 16. Tedy přišly dvě ženy hokyně k králi, a stály před ním. 17. I řekla jedna z těch žen: Prosím, pane můj, já a žena tato bydlíme v jednom domě. I porodila jsem u ní v témž domě. 18. Potom stalo se dne třetího po porodu mém, že porodila také žena tato, a byly jsme spolu. Nebylo žádného cizího s námi v domě, kromě nás dvou v témž domě. 19. Umřel pak syn ženy této v noci, nebo spěci, udávila ho. 20. A vstavši o půl noci, vzala syna mého ode mne, když spala služebnice tvá, a položila jej v lůnu svém, a syna svého mrtvého položila do lůna mého. 21. Ale když jsem vstala ráno, abych přikojila syna svého, a aj, mrtvý. Na kteréhož když jsem ráno pilněji pohleděla, a aj, nebyl syn můj, kteréhož jsem porodila. 22. I řekla žena druhá: Není tak, ale syn můj jest ten živý, a ten mrtvý jest syn tvůj. Ona pak řekla: Nikoli, ale syn tvůj jest ten mrtvý, a syn můj jest ten živý. A tak se hádaly před králem. 23. I řekl král: Tato praví: Ten živý jest syn můj, a syn tvůj jest ten mrtvý. Tato zase praví: Neníť tak, ale syn tvůj jest ten mrtvý, a syn můj jest ten živý. 24. Protož řekl král: Přineste mi meč. I přinesli meč před krále. 25. Tedy řekl král: Rozetněte to dítě živé na dvé, a dejte jednu polovici jedné, a polovici druhou druhé. 26. Ale žena, jejíž syn byl ten, kterýž živ zůstal, mluvila králi, (nebo pohnula se střeva její nad synem jejím), a řekla: Prosím, pane můj, dejte jí nemluvňátko to živé, a nikoli nezabijejte ho. Druhá pak řekla: Nechť není ani mně ani tobě, rozetněte. 27. K čemuž odpovídaje král, řekl: Dejtež této dítě to živé, a nikoli nezabijejte ho, onať jest matka jeho. Viz http://www.etf.cuni.cz/~rovnanim/bible/k/1Kr3.php : Bible kralická, Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Praha .

35) 22/08/2016 Otázka z evoluční biologie z Biblického hlediska: Mohli se v minulosti zkřížit a mít společné potomky masožravý tyrannosaurus a býložravý Brontosaurus?

Položme si následující otázky z evoluční biologie:

1) Mohli se v minulosti před cca 100-200 miliony let zkřížit a mít společné potomky masožravý tyrannosaurus a býložravý Brontosaurus, když oba tyto druhy patřily k plazům.

11) Mohli se v minulosti zkřížit a mít společné potomky masožravý samec tyrannosaura a býložravá samice Brontosaura a jak by pak ostatní tyrannosauři a ostatní Brontosauři přijali zejména samčí potomky z tohoto křížení, případně, jak by pak ostatní tyrannosauři a ostatní Brontosauři přijali zejména samčí potomky samičích dcer z tohoto křížení, a to zejména po smrti samčího tyrannosauřího otce.

12) Mohli se v minulosti zkřížit a mít společné potomky býložravý samec Brontosaura a masožravá samice tyranosaura bez toho, aby tyto potomky ostatní tyranosauři zabili a sežrali.

Položme si nyní podobné otázky z hlediska Bible:

21) Mohou se vzít a mít společné potomky žid a nežidovka. Odpověď: Mohou, jde o zcelá běžný jev, avšak jejich děti se nestávají židy svým narozením, jestli jejich děti mají být židé, musí konvertovat k židovství. (Nejznámějším příkladem jsou zřejmě černí etiopští židé, tzv. Falašové, často jsou považováni za nemanželské potomky Biblického Starozákonního krále Šalamouna a královny ze Sáby, protože král Šalamoun nebyl z hlediska židovského práva považován zřejmě za bastarda největšího židovského krále Davida, z jehož potomstva by měl dle Bible vzejít mesiáš, a Bat-šeby, tj. manželky konvertity k židovství Urijáše, kterého nechal král David úmyslně zabít, aby zakryl své cizoložství s Bat-šebou, což mělo být dle Bible, Starého zákona, jmenovitě Tóry, tj. Pěti knih Mojžíšových potrestáno smrtí těchto cizoložníků. Bastardovi nesmí žádný žid podle židovského práva dát svou dceru za manželku, proto se podle židovského práva bastard může oženit pouze s cizinkou či otrokyní, ačkoliv i bastard se může stát židovským králem. Tito etiopští židé jsou v současném Izraeli považováni ostatními židy za jakési méněcenné židy. Podle židovského Talmudu důvodem celibátu Ježíše z Nazaretu, zřejmě Krista v jeho věku 33 let měla být skutečnost, že tento Ježíš měl být také bastard, protože židovský Talmud a židovská tradice přikazuje každému židovi, aby se co nejdříve nejpozději do jeho věku dvaceti let oženil, jinak by ho jediný Biblický Bůh měl proklít. Viz Bible, Starý zákon, 2. Samuelova 11 kapitola a násl.)

22) Mohou se vzít a mít společné potomky židovka a nežid. Odpověď: Mohou, ale zcela výjimečně, protože žádný žid neprovdá za normálních okolností svou dceru nežidovi. (Nejznámějším příkladem je sňatek židovky Ester, adoptované dcery jejím strýcem židem Mordokajem provdané za médského a perského krále, když židi v Persii byli bezprostředně ohroženi genocidou velkého rozsahu, ke které tohoto krále podněcoval jeho rádce Haman. Tento sňatek dodnes slaví všichni židé při tzv. židovském svátku purim, kdy se má podle židovské tradice jednou za rok všichni židi opít tak, aby nepoznal rozdíl mezi židem Mordakajem, zachráncem židů v Persii a úhlavním nepřítelem židů Hamanem. Viz Bible, Starý zákon, kniha Ester)

23) Mohou se vzít a mít společné potomky muslim a nemuslimka. Odpověď: Dle Koránu mohou, ale muslim se může oženit pouze s křesťankou či židovkou.

24) Mohou se vzít a mít společné potomky muslimka a nemuslim. Odpověď: Dle Koránu nemohou, muslimka se může provdat pouze za muslima, jinak by ji vysoce pravděpodobně zavraždili příslušníci její vlastní rodiny, jde o tzv. vraždy ze cti.

36) 14/09/2016 O pekle hříšných lidí v tomto světě

Člověk před smrtí může spáchat trestný čin, nebo hůře hřích nebo nejhůře smrtelný hřích. Trestný čin lze spáchat i z nevědomé nedbalosti, tedy i bez vědomí, že činíme vážnější chybu, avšak každý výše uvedený hřích lze spáchat pouze s vědomím, že hřešíme. Působí-li člověk před smrtí o hodně více než co možná nejméně smrti a bolesti, např. tím, že tento člověk před smrtí jí zbytečně více poražených zvířat, pak to zřejmě skončí tím, že tento člověk před smrtí začne vědomě zabíjet i lidi, nejdříve dospělé muže, poté ženy a poté i malé děti. Nejdříve tyto vraždy páchá ve státech, kde za ně nehrozí trest smrti (jako např. v Evropě), poté tyto vraždy začne páchat ve státech, kde za ně hrozí trest smrti (např. v arabských zemích). Toto vše představuje pokušení člověka před smrtí Ďáblem či z hlediska Bible Satanem. Z hlediska Racionální mystika mé Filosofie rovnováhy pak tento Ďábel prostřednictvím svých služebníků, démonů, resp. robotů, resp. zlých mimozemšťanů nutí tohoto člověka k páchání stále horších těchto vědomých hříchů, až tento člověk před smrtí začne vraždit i malé děti. Dříve nebo později tento člověk před smrtí, který byl zprvu nalákán na zdánlivé velké bohatství a moc těchto dravých, predátorských démonů, resp. robotů (zdánlivé, protože tento démon, resp. robot ke své činnosti nepotřebuje nic jiného, než trochu elektrické energie, resp. ohně, které jsou dle teorie speciální relativity židovského Alberta Einsteina obsaženy v téměř nevyčerpatelném množství už v naprosto nejmenším množství hmoty), podlehne obrovskému strachu a začne ve velkém zabíjet i ženy a děti (viz biblická Gehenna, česky zřejmě zkratka pro Ůdolí syna Hinnoma blízko Jeruzaléma, kde Izraelci, resp. židé obětovávali své děti Molochovi jejich spálením v ohni za plného vědomí těchto jejich dětí, jde o zpotvořené hebrejské slovo Malach, čili král v českém jazyku) a poté se buď zcela zblázní (průvodním znakem tohoto šílenství tohoto člověka před smrtí je, že není schopen strávit, čili spálit žádnou potravu) nebo je někým zabit. Protože poté se tento člověk před smrtí stane pro tyto zlé démony, resp. zlé mimozemšťany, resp. zlé roboty zcela bezcenný, protože jim než není schopen poskytnout ani to nejmenší množství elektrické energie, kterou tito roboti potřebují ke svému provozu, tak ho tito roboti pošlou do pekla (v moderním jazyku bychom mohli říci do jakéhosi nacistického vyhlazovacího koncentračního tábora, v biblickém jazyku bychom mohli, že ho pošlou jako dítě do shora uvedeného Údolí syna Hinnoma), kde je stále obrovské utrpení a obrovská bolest, prakticky to lze popsat, že ho dříve nebo později pošlou bez jakékoliv zbraně či ochrany mezi ty lidi po smrti, tj. mezi ty živé tvory, kterým tento hříšný člověk za svého života způsobil nejvíce obrovské smrti a bolesti, před tím, než ho tam pošlou, tak tito démoni, tj. roboti tomuto člověku tímto jeho trestem stále co možná nejvíce vyhrožují, takže jde i duševní mučení tohoto člověka před smrtí ze strany těchto démonů, tj. robotů, tj. zlých mimozemšťanů, tj. služebníků Ďábla, tj. biblicky řečeno Satana. Tohoto hříšného člověka před smrtí, který je poslán do pekla, pak nahradí na jeho místě těmito démony sestrojený robot, takže jeho okolí vůbec nepozná, že se tento člověk před smrtí poslaný do pekla vůbec ztratil. Tímto peklem v současném světě jsou zřejmě například mnou dříve zmíněné černá Afrika, jmenovitě např. Keňa nebo současná Palestina, současný Irák či současná Sýrie, či současný Afgánistán či současné porážkové průmyslové zemědělské velkochovy zvířat atd. Na této cestě peklem provázejí podle Racionální mystiky mé Filosofie rovnováhy tyto lidi stále Boží andělé, tj. dle Bible jakoby hodní roboti, tj. v moderním jazyku jakoby hodní mimozemšťané, kteří ke své činnosti nepotřebují žádnou elektrickou energii, tj. oheň. Jedinou cestou těchto hříšných lidí před smrtí z tohoto pekla je stále působit co možná nejméně smrti a bolesti, tj. jde o jakési neustálé velmi přesné rozhodování se těchto lidí v pekle dle obecného ustanovení českého práva o krajní nouzi ve velice skutkově a právně sporných a složitých situacích. Konečným cílem tohoto stálého působení co možná nejméně smrti a bolesti těmito všemi lidmi, prakticky i ostatními živými tvory v tomto pekle by mělo zřejmě být, aby lidé i ostatní živí tvorové žili ve světě, kde se budou mít všichni rádi, Bible zde na své úplném začátku hovoří o Biblickém ráji, kde byli všichni lidé frutariáni, tj. jedli pouze rostlinná semena a rostlinné plody, což by se mohlo týkat i všech ostatních živých tvorů před smrtí, i když tato Bible zde mluví o tom, že v tomto Biblickém ráji tito ostatní živí tvorové před smrtí měli právo jíst i jiné části rostlin či dokonce i celé rostliny.

37) 22/04/2017 Problém římskokatolického křesťanského náboženství a předmanželského sexu

FILOSOFIE ROVNOVÁHY FILOSOFIE LÁSKY ANEB ŘÁD VÍTĚZNÉ ARMÁDY: "Všichni živí tvorové ve skutečnosti nejvíc chtějí žít ve světě, kde se budou mít všichni rádi, proto je každý stále povinen působit co možná nejméně smrti a bolesti." Vše ostatní jsou více názory (spekulace).

Blíže viz (má) Filosofie rovnováhy na www.spvzt.cz .

Bible, Nový zákon, český ekumenický překlad: 1. /list/ Janův 4. kapitola 8. verš: "Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska." (v latinském překladu Bible tzv. Vulgatě od Svatého Jeronýma ze 4. až 5. století našeho letopočtu viz Bible, Nový zákon, Epistola B. Joannis Apostoli Prima 4, 8: "qui non diligit non novit Deum quoniam Deus caritas est“), nebo viz tamtéž 1. /list/ Janův 4. kapitola 16. verš: "Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm.", ( nebo viz tamtéž Epistola B. Joannis Apostoli Prima 4, 16: "et nos cognovimus et credidimus caritati quam habet Deus in nobis Deus caritas est et qui manet in caritate in Deo manet et Deus in eo"), uvedené viz http://www.biblenet.cz/app/b?book=John1&no=4 a http://vulsearch.sourceforge.net/html/1Jo.html : Epistola B. Joannis Apostoli Prima, The Clementine Text Project was an effort between 2002 and 2005 to create a free online text version of the Clementine Vulgate, clementinevulgateproject@mail.com .

"Sňatek se doporučuje uzavřít v raném věku. Pro muže je to osmnáct let (Avot V, 24). "Dokud tvoje ruka spočívá na šíji tvých synů" (5 Tj. dokud máš nad nimi moc.) - od šestnácti do dvaceti dvou, nebo podle jiného názoru od osmnácti do dvaceti čtyř - ožeň je. (Kid. 30a) Říká se, že "do věku dvaceti let Svatý, budiž pochválen, vyčkává, zda se muž ožení, a jestliže tak do té doby neučiní, prokleje ho (tj. bude šílený, má poznámka) (tamtéž 29b).“, zdroj: s. 207, TALMUD /pro každého/, Historie, struktura a hlavní témata Talmudu, autor Abraham Cohen, nakladatelství SEFER, Praha 2006 ve spolupráci s European Jewish Publication Society (To se dle tehdejších současníků, běžných židů týkalo zřejmě rovněž Ježíše z Nazaretu, zřejmě Bohočlověk a Krista, má poznámka)

„Nesesmilníš“ (Bible, Ex 20,14; Dt 5,18).

„Slyšeli jste, že bylo řečeno: „Nezcizoložíš.“ Ale já vám říkám: Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci (Mt 5,27-28).

2352 Výrazem sebeukájení (masturbace) se míní vědomé vydráždění pohlavních orgánů s cílem zakoušet pohlavní rozkoš. „Jak učitelský úřad Církve, v linii stálé Tradice, tak i mravní smysl věřících bez váhání tvrdily, že sebeukájení je skutek vnitřně a těžce nezřízený.“ „Vědomé užívání pohlavních schopností z jakýchkoli důvodů mimo normálních manželských vztahů podstatně odporuje jejich účelu (zaměření)“. Vyhledává se v něm pohlavní rozkoš mimo „pohlavní vztah požadovaný mravním řádem, totiž takový, který v souvislosti pravé lásky uskutečňuje plný smysl vzájemného sebedarování a lidského plození.“

2353 Smilstvo je tělesné spojení svobodného muže se svobodnou ženou, kteří neuzavře-li manželství. Závažně odporuje důstojnosti osob a lidské pohlavnosti, přirozeně zaměřené jak na dobro manželů, tak na plození a výchovu dětí. Kromě toho je to těžké pohoršení, pokud se tím mravně kazí mládež.

2354 Pornografie spočívá v tom, že se skutečné nebo předstírané pohlavní úkony odcizí intimitě partnerů, aby se záměrně ukazovaly třetím osobám. Pornografie uráží čistotu, protože znetvořuje manželský úkon, důvěrné darování jednoho manžela druhému. Těžce zraňuje důstojnost těch, kteří se k tomu propůjčí (herci, obchodníci, diváci), protože jeden se stává pro druhého předmětem nízké rozkoše a nedovoleného zisku. Jedny i druhé ponořuje do přeludu neskutečného světa. Je to těžký hřích. Občanské zákony mají výrobě a rozšiřování pornografického materiálu zabránit. (je otázka, zda se toto má vztahovat i na náboženskou malovanou pornografii sexuálně morálně rigidního hinduismu, obsaženou v Kámasútře, má poznámka)

(Katechimus katolické církve po druhém vatikánském koncilu, u nás vydán r. 1995)

Talmudický zákon stanoví, že "se ženou, která se dopustila cizoložství, je třeba se rozvést (Ket III, 5). Rozvedení manželství z jiných důvodů bylo trpěno, ale ne podporováno. Talmud k tomu emfaticky prohlašuje: "Rozvede-li se někdo se svou první ženou, dokonce i oltář nad ní prolévá slzy, neboť je řečeno: "A ještě se dopouštíte další věci: Hospodinův oltář smáčíte slzami (...) proto, že Hospodin je svědkem mezi touto ženou tvého mládí, vůči níž ses zachoval věrolomně (Mal 2,13-14) (Git 90b) Slova "Protože v nenávisti má propuštění" 12 (Mal 2,16) vykládá jeden učenec: "Nenávidíš-li (svou ženu), propusť ji." Ale jiný je vysvětluje: "Nenáviděn je ten, kdo propustí svou ženu." Soulad mezi výroky je nastolen pomocí výkladu, podle něhož druhý odkazuje k první ženě a první ke druhé (Git 90b). (Zdroj: strana 213, TALMUD /pro každého/, Abraham Cohen, z anglického originálu "Everyman´s Talmud The Major Teachings of the Rabbinic Sages" vydaného nakladatelstvím Schocken Books roku 1995 přeložily Olga Sixtová a Eva Adamová, v České republice vydal Sefer s.r.o., nakladatelství Federace židovských obcí v České republice, Maiselova 18, Praha 1 v roce 2006)

9 Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou cizoloží. 10 Učedníci mu řekli: "Jestliže je to s mužem a ženou takové, pak je lépe se neženit." 31 On jim odpověděl: "Ne všichni pochopí to slovo, jen ti, kterým je to dáno. 12 Někteří nežijí v manželství, protože jsou k tomu od narození nezpůsobilí, jiní nežijí v manželství, protože je nezpůsobilými učinili lidé, a někteří nežijí v manželství, protože se ho zřekli pro království nebeské (tj. podle mne pro svět, kde se budou mít všichni rádi). Kdo to může pochopit, pochop." (19. kapitola 9. až 12. verš Bible, Evangelium podle Matouše) (strana 29)

Can. 1084 - §1. Impotentia coeundi antecedent et perpetum, sive ex parte viri sive ex parte mulieris, sive absolutna sive relativa, matrimonium ex ipsa eius natura dirimit.

§. Si impedimentum impotentiae dubitum sit, sive dubio iuris sive dubio facti, matrimonium non est impedimendum nec, stante dubio, nulám declarandum.

3. Sterilitas matrimoniutm nec prohibet nec dirimit, firmo praescripto can. 1098.

Kán. 1084 - § 1. Neschopnost k souloži, předchozí a trvalá, ať na straně muže nebo ženy, ať absolutní nebo relativní, zneplatňuje manželství co do jeho podstaty.

§ 2. Jestliže je překážka neschopnosti pochybná, ať pochybností právní nebo skutkovou, není překážkou pro uzavření manželství; pokud pochybnost trvá nemůže být prohlášeno za neplatné. (sporná je zejména otázka praktické kontroly schopnosti k souloži církevním soudem a jeho představiteli, má poznámka)

§ 3. Neplodnost manželství ani nezakazuje, ani nezneplatňuje, při zachování kán. 1098.

…

Can. 1141 Matrimonium datum et consummatum nulla humana potestate nullage causa, praetequam morte, dissolvi potest.

Can. 1142 Matrimonium non consummatum inter baptizatos vel inter partem baptizatam et paertem non baptizatam a Romano Pontifice dissolvi potest iusta causa, utraque parte rogale vel alterutra, Esti altera pars sita invita.

Can. 1143 - § 1. Matrimonium indium a duobus non baptizatis solvitur ex privilegio pulino in favore fidei partis quo baptismum recipit, ipso facto quo nuovum matrimonium ab aedem parte contrabitur, dummodo pars non baptizata discedat.

Kán. 1141 – Uznané a dokonané manželství nemůže být rozloučeno žádnou lidskou mocí a ze žádného důvodus výjimkou smrti.

Kán. 1142 – Nekonané manželství mezi pokřtěnými nebo mezi stranou pokřtěnou a nepokřtěnou může zrušit papež, a to ze spravedlivého důvodu, na žádost obou stran nebo je jedné, i proti vůli druhé strany.

Kán. 1143 - § 1. Manželství uzavřené mezi dvěma nepokřtěnými může být zrušeno na základě pavlovského privilegia ve prospěch víry strany, která přijala křest, a to přímo tím, že tato strana uzavře nové manželství, jestliže nepokřtěná strana odešla.

Kodex Kanonického práva, Zvon České katolické nakladatelství 1994

(Všechny výše uvedené citáty z Bible v této knize jsou použity zásadně z BIBLE PÍSMO SVATÉ STARÉHO A NOVÉHO ZÁKONA |včetně deuterokanonických knih|, Český ekumenický překlad, ČESKÁ BIBLICKÁ SPOLEČNOST, 1995, viz též www.biblenet.cz )

Blíže viz: www.spvzt.cz , www.spvzt-savingmeasure.sweb.cz

38) 27/05/2017 Proč si ženy vybírají muže s raubířskými geny?

Odpověď zní jednoduše, protože ženy tyto mužovi geny potřebují pro výživu svých dětí, tedy pro rozmnožování těchto žen. Malé dítě potřebuje maso, proto si ženy dosud vybírají do manželství muže, kteří způsobují zabíjení živých tvorů, tedy jakéhosi Ďábla, protože pouze Ďábel je skutečně normálně schopen zabíjet, protože normální muž vždy nakonec psychicky zkolabuje nikoliv, jestliže sám zabíjí, ale jestliže má být za to sám zabit. Otázka tedy opět v postatě zní: „Skutečně neexistuje jiné řešení než, aby si ženy braly za manžela Ďábla? Skutečně tedy vládne ženám potažmo světu Ďábel? Protože nejzákladnějším smyslem života mužů jsou ženy a naopak.

39) 03/06/2017 Evoluční teorie a úspěch na sňatkovém trhu a při oplodnění?

Alfa samcem jsou pro manželku i manžela jejich otcové, v případě manžela a jeho mužských potomků jako dětí těchto alfa samců se tak jedná o beta samce, jejichž úspěch na sňatkovém trhu závisí nikoliv na jejich alfa pozici nýbrž na jejich oblíbenosti v kolektivu jejich vrstevníků. Tedy vedle alfa samce se může prosadit pouze v kolektivu i alfa samcem oblíbený beta samec. V případě sňatkového trhu se tak dle mého názoru vždy jedná o soutěž v oblíbenosti jednotlivých beta samců, nikoliv prvotně o soutěž v jejich síle či schopnostech. To samé dle mého názoru platí v případě oplodnění vajíčka množstvím soutěžících spermií v pochvě při souloži, vždy podle mne vyhrává nikoliv nejsilnější či nejschopnější spermie (síla či schopnosti jakékoliv spermie jsou zanedbatelné oproti součtu síly či schopností okolních ženských živých buněk i ostatních mužských spermií v pochvě ženy při souloži), nýbrž vždy vyhrává nejoblíbenější spermie. Konečným evolučním cílem výběru nejoblíbenějších samců a samic je pak podle mne vytvoření společnosti mnoha jedinců, kde se budou mít všichni rádi (viz v úvodu této mé knihy jediné dogma mé Filosofie rovnováhy).

40) 05/06/2017 Teorie úspěšné firmy z hlediska Filosofie rovnováhy

Obchodník je vlkem, který společně s ostatními obchodníky ve firmě vně firmy loví, zabíjí a uhryzává ulovenou kořist, protože peníze symbolizují mrtvoly živých tvorů. Rozumná firma neloví kořist (tj. peníze) zbytečně, ale pouze v nezbytném rozsahu, protože opak vzbuzuje nenávist a pomstu příbuzných kořisti a závist ostatních lovců (viz jediné dogma mé Filosofie rovnováhy „proto je každý stále povinen působit co možná nejméně smrti a bolesti“). Výše uvedené vyžaduje pevné nervy vlka lovce v každý okamžik v průběhu výše uvedeného lovu.

41) 28/06/2017 Jak udělat z ortodoxního Izraele více neortodoxní Izrael

Bible, Český ekumenický překlad, Deuteronomium 14, 21Nesmíte jíst žádnou zdechlinu. Buď ji dáš bezdomovci, který žije v tvých branách, aby ji jedl, nebo ji prodáš cizinci. Vždyť jsi svatý lid Hospodina, svého Boha. Nebudeš vařit kůzle v mléce jeho matky.

Je třeba v domě ortodoxních židů i v izraelské hospodě, kam chodí hodně ortodoxních židů, nabízet tajně delší dobu místo košer masa vařené zdechliny a po delší době to je třeba všem ortodoxním židům říci. 

Aby jste výše uvedený vtip pochopili, musím uvést příklad. Neortodoxní židovský, např. anarchistický synek říká svému ortodoxnímu židovskému tatínkovi, „tatínku tady máš ode mne karbanátek s mletým masem“, kam jsem přidal v několika vodách převařený kousek zdechliny (to, aby se ti nic nestalo), o té zdechlině jsem ti tatínku pro jistotu nic neřekl, ale později ti to řeknu. Když tu zdechlinu sníš, přestaneš se považovat za vyvolený národ svatý lid Hospodina svého Boha a když ti to poté řeknu, tak snad s tebou opět začne být trochu k vydržení, protože bude pro tebe důležitý nejen zájem (i zabíjení jen v zájmu) izraelského národa (co kdyby to tak ostatní národy dělali židům), nýbrž jen zájem (i zabíjení jen v zájmu) všeobecném (tj. obce všech /zejména všech živých tvorů/). Tatínek karbanátek mňam, mňam, mlask, mlask, dokonáno jest. Viz také www.spvzt.cz .

איך לעשות מישראל דתי ישראל יותר חילוני

Bible, Deuteronomy 14:21 - דברים
14:21לֹ֣א תֹאכְל֣וּ כָל־נְ֠בֵלָה לַגֵּ֨ר אֲשֶׁר־בִּשְׁעָרֶ֜יךָ תִּתְּנֶ֣נָּה וַאֲכָלָ֗הּ א֤וֹ מָכֹר֙ לְנָכְרִ֔י כִּ֣י עַ֤ם קָדוֹשׁ֙ אַתָּ֔ה לַיהוָ֖ה אֱלֹהֶ֑יךָ לֹֽא־תְבַשֵּׁ֥ל גְּדִ֖י בַּחֲלֵ֥ב אִמּֽוֹ׃ פ

http://www.tanach.us/Tanach.xml#Home : © 2004 Christopher V. Kimball

MIXAC-Deuteronomy 14:21, Biblia Hebraica

g¡L¡K©@¢E D¡p£P¥x¦x _I£X¡R¥[¦d-X£[©@ X¤e¢L D¡L¤A¥P-L¡K hL¥K@«Z @«L

L¤y¢A¥Z-@«L _I£D«Lª@ D¡EDI¢L D¡x¢@ []C¡W M¢R I¦m I¦X¥K¡P¥L X«K¡N ]@

T :]o¦@ A¤L©G¢d I¦C¥e

אנחנו צריכים בבית של יהודים דתים ובמלון ישראלי באיזהש הרבה יהודים דתים הולכים לתת בסתר זמן יותר ארוך נבלות מבושלות במקום בשר כשר ואחרי זמן יותר ארוך אנחנו צריכים לאמור זה לכל יהודים דתים

Poznámka:

Bible, King James Version, Deuteronomy 14:21 Ye shall not eat of any thing that dieth of itself thou shalt give it unto the stranger that is in thy gates that he may eat it; or thou mayest sell it unto an alien for thou art an holy people unto the LORD thy God Thou shalt not seethe a kid in his mother's milk.

Italian Diodati Bibbia Deuteronomio 14, 21 Non mangiate d'alcuna carne morta da sč; dalla a mangiare al forestiere che sarŕ dentro alle tue porte, o vendila ad alcuno straniere; perciocchč tu sei un popol santo al Signore Iddio tuo. Non cuocere il capretto nel latte di sua madre.

Jerome`s 405 A.D., Latin Vulgate, Deuteronomy 14, 21 quicquid morticinum est ne vescamini ex eo peregrino qui intra portas tuas est da ut comedat aut vende ei quia tu populus sanctus Domini Dei tui es non coques hedum in lacte matris suae

Russian Synodal Translation, Deuteronomy 14, 21 Не ешьте никакой мертвечины; иноземцу, который случится в жилищах твоих, отдай ее, он пусть ест ее, или продай ему, ибо ты народ святой у Господа Бога твоего. Не вари козленка в молоке матери его.

Slovenský katolický překlad, Deuteronómium 14:21 Čokoľvek zdochlo, nejedzte! Daj to cudzincovi, čo býva v tvojom bydlisku, nech to zje, lebo ty si ľud zasvätený Pánovi, svojmu Bohu. Kozľa nesmieš variť v mlieku jeho matky!

Pentateuch, Český rabínský překlad, Deuteronomium 14:21 Nebudete jísti žádné zdechliny, cizinci, který jest v branách tvých, můžeš ji dáti jísti nebo prodáš (ji) cizozemci, neboť lid svatý jsi Hospodinu, Bohu svému. Nebudeš vařiti kůzle v mléce jeho matky.

Česká bible kralická, Deuteronomium 14:21 Žádné umrliny jísti nebudete; příchozímu, kterýž jest v branách tvých, dáš ji, a jísti ji bude, aneb prodáš cizozemci, nebo lid svatý jsi Hospodinu Bohu svému. Nebudeš vařiti kozelce v mléce matky jeho.

Česká Jeruzalémská Bible-pracovní verze, Deuteronomium 14:21 Nesmíte jíst žádné pošlé zvíře. Dáš je cizinci, který u tebe sídlí, aby je snědl, nebo je prodej některému cizinci zvenku. Ty jsi totiž lid zasvěcený Jahvovi, svému Bohu. Nebudeš vařit kůzle v mléce jeho matky.

Zdroj: DAVAR3 version 3.0.2.319, © Josef Planeta, Lelekovice, Czech Republic

Blíže viz: www.spvzt.cz , www.spvzt-savingmeasure.sweb.cz

Dodatky

^{Filosofie rovnováhy aneb ŘÁD VÍTĚZNÉ ARMÁDY jako biblický ráj ve světě pro všechny živé tvory našimi vlastními silami jako komentář Bible, Genesis, kapitola 1-4}

Genesis 1-4:26

Bible kralická

1

1. Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.
2. Země pak byla nesličná a pustá, a tma byla nad propastí, a Duch Boží vznášel se nad vodami.
3. I řekl Bůh: Buď světlo! I bylo světlo.
4. A viděl Bůh světlo, že bylo dobré; i oddělil Bůh světlo od tmy.
5. A nazval Bůh světlo dnem, a tmu nazval nocí. I byl večer a bylo jitro, den první.
6. Řekl také Bůh: Buď obloha u prostřed vod, a děl vody od vod!
7. I učinil Bůh tu oblohu, a oddělil vody, kteréž jsou pod oblohou, od vod, kteréž jsou nad oblohou. A stalo se tak.
8. I nazval Bůh oblohu nebem. I byl večer a bylo jitro, den druhý.
9. Řekl také Bůh: Shromažďte se vody, kteréž jsou pod nebem, v místo jedno, a ukaž se místo suché! A stalo se tak.
10. I nazval Bůh místo suché zemí, shromáždění pak vod nazval mořem. A viděl Bůh, že to bylo dobré.
11. Potom řekl Bůh: Zploď země trávu, a bylinu vydávající símě, a strom plodný, nesoucí ovoce podlé pokolení svého, v němž by bylo símě jeho na zemi. A stalo se tak.
12. Nebo země vydala trávu, a bylinu nesoucí semeno podlé pokolení svého, i strom přinášející ovoce, v němž bylo símě jeho, podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že to bylo dobré.
13. I byl večer a bylo jitro, den třetí.
14. Opět řekl Bůh: Buďte světla na obloze nebeské, aby oddělovala den od noci, a byla na znamení a rozměření časů, dnů a let.
15. A aby svítila na obloze nebeské, a osvěcovala zemi. A stalo se tak.
16. I učinil Bůh dvě světla veliká, světlo větší, aby správu drželo nade dnem, a světlo menší, aby správu drželo nad nocí; též i hvězdy.
17. A postavil je Bůh na obloze nebeské, aby osvěcovala zemi;
18. A aby správu držela nade dnem a nocí, a oddělovala světlo od tmy. A viděl Bůh, že to bylo dobré.
19. I byl večer a bylo jitro, den čtvrtý.
20. Řekl ještě Bůh: Vydejte vody hmyz duše živé v hojnosti, a ptactvo, kteréž by létalo nad zemí pod oblohou nebeskou!
21. I stvořil Bůh velryby veliké a všelijakou duši živou, hýbající se, kteroužto v hojnosti vydaly vody podlé pokolení jejich, a všeliké ptactvo křídla mající, podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že to bylo dobré.
22. I požehnal jim Bůh, řka: Ploďtež se a množte se, a naplňte vody mořské; též ptactvo ať se rozmnožuje na zemi!
23. I byl večer a bylo jitro, den pátý.
24. Řekl též Bůh: Vydej země duši živou, jednu každou podlé pokolení jejího, hovada a zeměplazy, i zvěř zemskou, podlé pokolení jejího. A stalo se tak.
25. I učinil Bůh zvěř zemskou podlé pokolení jejího, též hovada vedlé pokolení jejich, i všeliký zeměplaz podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že bylo dobré.
26. Řekl opět Bůh: Učiňme člověka k obrazu našemu, podlé podobenství našeho, a ať panují nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad hovady, a nade vší zemí, i nad všelikým zeměplazem hýbajícím se na zemi.
27. I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej, muže a ženu stvořil je.
28. A požehnal jim Bůh, a řekl jim Bůh: Ploďtež se a rozmnožujte se, a naplňte zemi, a podmaňte ji, a panujte nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad všelikým živočichem hýbajícím se na zemi.
29. Řekl ještě Bůh: Aj, dal jsem vám všelikou bylinu, vydávající símě, kteráž jest na tváři vší země, a všeliké stromoví, (na němž jest ovoce stromu), nesoucí símě; to bude vám za pokrm.
30. Všechněm pak živočichům zemským, i všemu ptactvu nebeskému, a všemu tomu, což se hýbe na zemi, v čemž jest duše živá, všelikou bylinu zelenou dal jsem ku pokrmu. I stalo se tak.
31. A viděl Bůh vše, což učinil, a aj, bylo velmi dobré. I byl večer a bylo jitro, den šestý.

2

1. A tak dokonána jsou nebesa a země, i všecko vojsko jejich.
2. A dokonal Bůh dne sedmého dílo své, kteréž dělal; a odpočinul v den sedmý ode všeho díla svého, kteréž byl dělal.
3. I požehnal Bůh dni sedmému a posvětil ho; nebo v něm odpočinul Bůh ode všeho díla svého, kteréž byl stvořil, aby učiněno bylo.
4. Tiť jsou rodové nebes a země, (když stvořena jsou v den, v němž učinil Hospodin Bůh zemi i nebe),
5. I každé chrastiny polní, dříve než byla na zemi, i všeliké byliny polní, prvé než vzcházela; nebo ještě byl nedštil Hospodin Bůh na zemi, aniž byl který člověk, ješto by dělal zemi.
6. A aniž pára vystupovala z země, aby svlažovala všecken svrchek země.
7. I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země, a vdechl v chřípě jeho dchnutí života, i byl člověk v duši živou.
8. Štípil pak byl Hospodin Bůh ráj v Eden na východ, a postavil tam člověka, jehož byl učinil.
9. A vyvedl Hospodin Bůh z země všeliký strom na pohledění libý, a ovoce k jídlu chutné; též strom života u prostřed ráje, i strom vědění dobrého a zlého.
10. (A řeka vycházela z Eden, k svlažování ráje, a odtud dělila se, a byla ve čtyři hlavní řeky.
11. Jméno jedné Píson, ta obchází všecku zemi Hevilah, kdež jest zlato.
12. A zlato země té jest výborné; tam jest i bdelium, a kámen onychin.
13. Jméno pak druhé řeky Gihon, ta obchází všecku zemi Chus.
14. A jméno řeky třetí Hiddekel, kteráž teče k východní straně Assyrské země. A řeka čtvrtá jest Eufrates).
15. Pojav tedy Hospodin Bůh člověka, postavil jej v ráji v zemi Eden, aby jej dělal a ostříhal ho.
16. I zapověděl Hospodin Bůh člověku, řka: Z každého stromu rajského svobodně jísti budeš;
17. Ale z stromu vědění dobrého a zlého nikoli nejez; nebo v který bys koli den z něho jedl, smrtí umřeš.
18. Řekl byl také Hospodin Bůh: Není dobré člověku býti samotnému; učiním jemu pomoc, kteráž by při něm byla.
19. (Nebo když byl učinil Hospodin Bůh z země všelikou zvěř polní, i všecko ptactvo nebeské, přivedl je k Adamovi, aby pohleděl na ně, jaké by jméno kterému dáti měl; a jak by koli nazval Adam kterou duši živou, tak aby jmenována byla.
20. I dal Adam jména všechněm hovadům, i ptactvu nebeskému, a všeliké zvěři polní; Adamovi pak není nalezena pomoc, kteráž by při něm byla.)
21. Protož uvedl Hospodin Bůh tvrdý sen na Adama, i usnul; a vyňal jedno z žeber jeho, a to místo vyplnil tělem.
22. A z toho žebra, kteréž vyňal z Adama, vzdělal Hospodin Bůh ženu, a přivedl ji k Adamovi.
23. I řekl Adam: Teď tato jest kost z kostí mých a tělo z těla mého; tato slouti bude mužatka, nebo z muže vzata jest.
24. Z té příčiny opustí muž otce svého i matku svou, a přídržeti se bude manželky své, i budou v jedno tělo.
25. Byli pak oba dva nazí, Adam i žena jeho, a nestyděli se.

3

1. Had pak byl nejchytřejší ze všech živočichů polních, kteréž byl učinil Hospodin Bůh. A ten řekl ženě: Tak-liž jest, že vám Bůh řekl: Nebudete jísti z každého stromu rajského?
2. I řekla žena hadu: Ovoce stromů rajských jíme;
3. Ale o ovoci stromu, kterýž jest u prostřed ráje, řekl Bůh: Nebudete ho jísti, aniž se ho dotknete, abyste nezemřeli.
4. I řekl had ženě: Nikoli nezemřete smrtí!
5. Ale ví Bůh, že v kterýkoli den z něho jísti budete, otevrou se oči vaše; a budete jako bohové, vědouce dobré i zlé.
6. Viduci tedy žena, že dobrý jest strom k jídlu i příjemný očima, a k nabytí rozumnosti strom žádostivý, vzala z ovoce jeho a jedla; dala také i muži svému s sebou, a on jedl.
7. Tedy otevříny jsou oči obou dvou, a poznali, že jsou nazí; i navázali lístí fíkového a nadělali sobě věníků.
8. A v tom uslyšeli hlas Hospodina Boha chodícího po ráji k větru dennímu; i skryl se Adam a žena jeho před tváří Hospodina Boha, u prostřed stromoví rajského.
9. I povolal Hospodin Bůh Adama, a řekl jemu: Kdež jsi?
10. Kterýžto řekl: Hlas tvůj slyšel jsem v ráji a bál jsem se, že jsem nahý; protož skryl jsem se.
11. I řekl Bůh: Kdožť oznámil, že jsi nahý? Nejedl-lis ale z toho stromu, z něhožť jsem jísti zapověděl?
12. I řekl Adam: Žena, kterouž jsi mi dal, aby byla se mnou, ona mi dala z stromu toho, a jedl jsem.
13. I řekl Hospodin Bůh ženě: Což jsi to učinila? I řekla žena: Had mne podvedl, i jedla jsem.
14. Tedy řekl Hospodin Bůh hadu: Že jsi to učinil, zlořečený budeš nade všecka hovada a nade všecky živočichy polní; po břiše svém plaziti se budeš, a prach žráti budeš po všecky dny života svého.
15. Nad to, nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono potře tobě hlavu, a ty potřeš jemu patu.
16. Ženě pak řekl: Velice rozmnožím bolesti tvé a počínání tvá, s bolestí roditi budeš děti, a pod mocí muže tvého bude žádost tvá, a on panovati bude nad tebou.
17. Adamovi také řekl: Že jsi uposlechl hlasu ženy své, a jedl jsi z stromu toho, kterýžť jsem zapověděl, řka: Nebudeš jísti z něho; zlořečená země pro tebe, s bolestí jísti budeš z ní po všecky dny života svého.
18. Trní a bodláčí tobě ploditi bude, i budeš jísti byliny polní.
19. V potu tváři své chléb jísti budeš, dokavadž se nenavrátíš do země, poněvadž jsi z ní vzat. Nebo prach jsi a v prach se navrátíš.
20. Dal pak byl Adam jméno ženě své Eva, proto že ona byla mátě všech živých.
21. I zdělal Hospodin Bůh Adamovi a ženě jeho oděv kožený, a přioděl je.
22. Tedy řekl Hospodin Bůh: Aj, člověk učiněn jest jako jeden z nás, věda dobré i zlé; pročež nyní, aby nevztáhl ruky své, a nevzal také z stromu života, a jedl by, i byl by živ na věky, vyžeňme jej.
23. I vypustil jej Hospodin Bůh z zahrady Eden, aby dělal zemi, z níž vzat byl.
24. A tak vyhnal člověka a osadil zahradu Eden cherubíny k východní straně s mečem plamenným blýskajícím se, aby ostříhali cesty k stromu života.

4

1. Adam pak poznal Evu ženu svou, kterážto počavši, porodila Kaina a řekla: Obdržela jsem muže na Hospodinu.
2. A opět porodila bratra jeho Abele. I byl Abel pastýř ovcí, a Kain byl oráč.
3. Po mnohých pak dnech stalo se, že obětoval Kain z úrody zemské obět Hospodinu.
4. Ano i Abel také obětoval z prvorozených věcí stáda svého, a z tuku jejich. I vzhlédl Hospodin na Abele a na obět jeho.
5. Na Kaina pak a na obět jeho nevzhlédl. Protož rozlítil se Kain náramně, a opadla tvář jeho.
6. I řekl Hospodin Kainovi: Proč jsi se tak rozpálil hněvem? A proč jest opadla tvář tvá?
7. Zdaliž nebudeš příjemný, budeš-li dobře činiti? Pakli nebudeš dobře činiti, hřích ve dveřích leží; a pod mocí tvou bude žádost jeho, a ty panovati budeš nad ním.
8. I mluvil Kain k Abelovi bratru svému. Stalo se pak, když byli na poli, že povstav Kain proti Abelovi bratru svému, zabil jej.
9. I řekl Hospodin Kainovi: Kdež jest Abel bratr tvůj? Kterýž odpověděl: Nevím. Zdaliž jsem já strážným bratra svého?
10. I řekl Bůh: Co jsi učinil? Hlas krve bratra tvého volá ke mně z země.
11. Protož nyní zlořečený budeš i od té země, kteráž otevřela ústa svá, aby přijala krev bratra tvého z ruky tvé.
12. Když budeš dělati zemi, nebude více vydávati moci své tobě; tulákem a běhounem budeš na zemi.
13. I řekl Kain Hospodinu: Většíť jest nepravost má, než aby mi odpuštěna býti mohla.
14. Aj, vyháníš mne dnes z země této, a před tváří tvou skrývati se budu, a budu tulákem a běhounem na zemi. I přijde na to, že kdo mne koli nalezne, zabije mne.
15. I řekl mu Hospodin: Zajisté kdo by koli zabil Kaina, nad tím sedmnásobně mštěno bude. Pročež vložil Hospodin znamení na Kaina, aby ho žádný nezabil, kdo by jej koli nalezl.
16. Tedy odšed Kain od tváři Hospodinovy, bydlil v zemi Nód, k východní straně naproti Eden.
17. Poznal pak Kain ženu svou, kterážto počala a porodila Enocha. I stavěl město, a nazval jméno města toho jménem syna svého Enoch.
18. I narodil se Enochovi Irád, a Irád zplodil Maviaele, Maviael pak zplodil Matuzaele, a Matuzael zplodil Lámecha.
19. Vzal sobě pak Lámech dvě ženy; jméno jedné Ada, a jméno druhé Zilla.
20. I porodila Ada Jábale, kterýž byl otec přebývajících v staních a stádo pasoucích.
21. A jméno bratra jeho Jubal; ten byl otec všech hrajících na harfu a nástroje hudebné.
22. A Zilla také porodila Tubalkaina, kterýž byl řemeslník všelikého díla od mědi a od železa. Sestra pak Tubalkainova byla Noéma.
23. I řekl Lámech ženám svým, Adě a Zille: Slyšte hlas můj, ženy Lámechovy, poslouchejte řeči mé, že jsem zabil muže k ráně své a mládence k zsinalosti své.
24. Jestližeť sedmnásobně pomštěno bude pro Kaina, tedy pro Lámecha sedmdesátekrát sedmkrát.
25. Poznal pak ještě Adam ženu svou, i porodila syna a nazvala jméno jeho Set; nebo řekla: Dal mi Bůh jiné símě místo Abele, kteréhož zabil Kain.
26. Setovi pak také narodil se syn, a nazval jméno jeho Enos. Tehdáž začalo se vzývání jména Hospodinova.

http://www.etf.cuni.cz/~rovnanim/bible/k/Gn4.php : Bible kralická, Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Praha

Nahoru